Ekologické důsledky chovu skotu

Zemědělci se stále více cítí ohrožováni a ostrakizováni nepodloženými tvrzeními o škodlivosti chovu skotu propagované ekologickými lobbisty.

Venkovský prostor chápaný jako krajina se vytvářel více než tisíc let cílevědomou, trpělivou a tvořivou prací zemědělců odhospodařujících půdu s cílem zachování trvalé úrodnosti, kulturnosti a rozvoje životního prostoru pro další generace.

Venkovský prostor byl vždy „výrobním prostorem“. V evropských podmínkách zaujímá 80 % plochy. Je přímým obrazem tzv. „venkovské kultury“. K násilnému přerušení této „venkovské kultury“, které se projevilo plošnou devastací venkovské krajiny došlo v období kolektivizace a socializace vesnice. V současné době se venkovský prostor stává „pěší zónou“ městského obyvatelstva a narůstá poptávka po jeho využití k dalším podnikatelským činnostem.

Celá naše společnost městského i venkovského obyvatelstva musí mít stále na paměti, že rolník je a bude hospodářem v krajině, který zajistí na jedné straně výrobu požadovaných potravin i většinu mimoprodukčních funkcí, které krajina plní.

Cílem trvale udržitelného rozvoje v zemědělství musí být udržení rozmanitosti všech ekosystémů, úrodnosti půdy, rozvoj takových výrobních postupů, které povedou ke zlepšení kvality produktů, omezování odpadů a znečištění a současně budou ekonomicky výhodné.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V chovu skotu došlo v průběhu posledních let k několika výrazným změnám. Celkové snížení stavů skotu po roce 1989 na přibližně 45% původního počtu dojnic bylo již mnohokrát komentováno. Neustále ovšem existují farmáři, kteří si nedovedou představit zemědělskou prvovýrobu bez chovu skotu. Vycházejí přitom ze staletími prověřených zkušeností a tradic svých otců a dědů.

Jsou tedy patrné silné snahy o zachování chovu skotu na současné úrovni, v lepším případě o dosažení rozvoje tohoto odvětví. I přes skutečnost, že skot patří mezi druhy hospodářských zvířat, jejichž chov představuje vysoké investiční a materiálové nároky. Při budování nové stáje je nutné uvažovat s poměrně vysokými celkovými náklady na kompletní technologii.

Zajištění odpovídajícího množství a kvality krmiv také představuje organizačně náročný úkol. Je možné konstatovat, že v našich chovech se v minulých letech stalo největším problémem především zajištění odpovídající kvality krmiv. Většina nesrovnalostí zpravidla vyplývala z nutnosti kooperace rostlinné a živočišné výroby.

Zatímco pro živočišnou výrobu je nejdůležitější vyprodukovat potřebné množství krmných komponentů v požadované kvalitě, pro rostlinnou výrobu bylo v minulosti často hlavním kriteriem zajistit sklizeň v co nejkratším termínu za vhodných klimatických podmínek. Další oblasti problémů při zajišťování výživy jsou nedostatky v naskladnění, konzervaci, uchovávání a vybírání objemných krmiv. Pro objektivní objasnění skutečnosti je nutné uvést, že i v této oblasti došlo v posledních letech k výraznému posunu k lepšímu. Chovatelé, kteří směřují s užitkovostí stáda k 8.000 - 10.000 kg mléka na dojnici za laktaci si nemohou dovolit ve výrobě krmiv něco zanedbat.

Dlouhý generační interval, ve srovnání s ostatními produkčními druhy hospodářských zvířat, oddaluje návratnost a současně zvyšuje riziko úrovně zhodnocení vložených investic.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Význam chovu skotu se zvyšuje v souvislosti s nutností udržovat vybrané plochy v podhorských a horských oblastech v přirozeném a kulturním stavu. Využívání trvalých travních porostů k pastvě skotu či ovcí patří mezi nejlevnější ekologické způsoby hospodaření v těchto oblastech.

Společnost, a zvláště spotřebitelé v řadě zemí, stále silněji projevují zájem, jakým způsobem a v jakých podmínkách ustájení jsou chována hospodářská zvířata. Požadavkem doby se stává zajistit chovaným hospodářským zvířatům maximální pohodu - welfare.

Do současné stále více se prosazující myšlenky na trvale udržitelný rozvoj na naší planetě zapadá i rozvoj organického nebo tzv. alternativního ( biologického, ekologického) zemědělství. Existence organického zemědělství se zakládá na principiální kritice dnešního konvenčního hospodaření a je zároveň projevem současných filozofických proudů nastupujícího století.

Charakteristickými rysy ekologického zemědělství je trvalé úsilí o obnovu a udržení setrvalých biologických cyklů a vztahů v kulturní zemědělské krajině, péče o půdu, vyvážený osevní postup, racionální využívání odpadů z hospodářství a využívání lokálních obnovitelných zdrojů. Ekologické zemědělství je zvláštním druhem zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezeními či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí, chovem hospodářských zvířat v souladu s jejich etologickými požadavky a přirozenými způsoby chovu s regulovaným využíváním veterinárních léčiv a šetrnými zpracovatelskými postupy.

Jednou z hlavních zásad ekologického zemědělství je udržování ekologické stability zemědělských systémů. Od podnikatelů se proto požaduje ochrana, obnova a zachování významných krajinných prvků jakými jsou lesy, vodní toky, rybníky, mokřady, remízy, meze, trvalé travní plochy aj. včetně zachování přechodové zóny mezi zemědělskými a přirozenými ekosystémy. V ekologickém systému chovu platí některá zpřísňující kritéria ve srovnání s klasickou zemědělskou prvovýrobou. Na druhou stranu je nutné uvést, že i v konvenční zemědělské výrobě dochází v posledních letech k pečlivějšímu a detailnějšímu hodnocení podmínek, které chovatel zvířatům vytváří.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Chov zvířat musí být také součástí hospodářství se systémem hospodaření, který je provozován jako ekologický. Chovatel proto musí dodržovat pokyny pro ekologické zemědělství i pro rostlinnou produkci a s ohledem na zabránění znečištění životního prostředí a přírodních zdrojů jako je půda a voda musí respektovat vzájemnou závislost mezi chovem zvířat a zemědělskou půdou.

Není přípustné chovat zvířata v ekologickém systému bez přímé vazby na zemědělskou půdu ekologického podniku. Výše uvedená pravidla platí pro ekologické hospodaření, přičemž některá z nich jsou využívána i jako zásady chovu pro konvenční chovy : velikost stáda musí být v souladu s etologickými potřebami zvířat a nesmí vyvolávat stres, zvířata musí mít stále přístup k čerstvé vodě, stavby pro ustájení zvířat musí mít přirozenou ventilaci a osvětlení a dostatečný prostor pro pohyb zvířat.

Pro chov telat je přípustný skupinový odchov a dále jsou uvedeny plochy potřebné pro jeden kus podle věku. Podobně jako u konvenčního odchovu existuje snaha o co nejrychlejší napojení telete mlezivem matky, nejdéle do šesti hodin. Při napájení telat je preferována kojení matkou nebo napájení z lahve s cucákem před napájením z kbelíku.

Chovné jalovice a býčci se odchovávají pastevně. Při celodenní pastvě na pozemcích odlehlých od stáje je nutné zajistit na pastvině závětří nebo přístřešek. Mimo pastevní období se odchovávají ve stájích nejlépe s volným skupinovým stlaným ustájením. V zimním období je zakázáno ustájení na roštech nebo na úsporně stlaném stání.

Zvířatům, která je možno chovat pastevně, musí být v letním období zajištěna denně pastva nebo přístup k zelené píci. Pro ekologický chov zvířat platí některá zpřísnění je například zakázáno zkrmovat extrahované šroty nebo masokostní a kostní moučky, močovinu, fosfát močoviny a krmné komponenty, které tyto látky obsahují.

Pro dospělé přežvýkavce musí objemná krmiva představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu sušiny. Zdroje minerálních a stopových prvků používaných ve výživě zvířat mohou být používány za předpokladu, že jsou přírodního původu nebo syntetické v téže formě jako přírodní látky. Kromě těchto omezení platí i zákaz krmit mláďata savců mléčnými náhražkami nebo použít k jejich nakrmení násilný způsob krmení. Současně se nesmí zkrmovat produkty zvířat ošetřovaných antibiotiky v průběhu léčby a ve stanovené ochranné době po ukončení aplikace léčiva.

Při onemocnění zvířat je vhodné, aby byla použita doplňková nebo alternativní péče včetně homeopatických nebo naturopatických způsobů. V případě nemožnosti alternativní péče (zejména pro neúčinnost, nebezpečí z prodlení, odstranění utrpení zvířete) musí být použita alopatická léčba. Při alopatické léčbě a v průběhu ochranné lhůty musí být zvířata zřetelně označena. Po ukončení aplikace léčiv se prodlužují ochranné lhůty uváděné výrobcem léčiva na dvojnásobek.

Je nutné dbát, aby byly zapouštěny jen zdravé a tělesně dobře vyvinuté plemenice. Přednost má přirozená plemenitba a trvalá přítomnost plemeníka ve stádě. Přednost mají systémy, ve kterých je zajištěn spontánní průběh porodu a bez...

Efektivní reprodukce a využití biotechnologií může chovatelům skotu napomoci k výraznému snížení produkce metanu. Na skot už se dneska část veřejnosti nedívá jako na zdroj kvalitní živočišné bílkoviny v mase a mléce, ale jako na zdroj metanu - plynu se silným skleníkovým efektem.

Není pochyb o tom, že metan je podstatně silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Zároveň jsou však molekuly metanu mnohem labilnější - poločas jejich rozpadu je zhruba 10 let. Metan tedy z atmosféry poměrně rychle mizí a mění se na oxid uhličitý s podstatně slabším skleníkovým efektem.

Do koncentrací metanu v atmosféře se tak s nevelkým zpožděním promítne každá stabilizace či snížení jeho produkce. To se o oxidu uhličitém říci nedá. Ten se drží na stabilní úrovni po dlouhá staletí. V odborné literatuře najdeme studie, jejichž autoři došli k závěru, že americký chov mléčného skotu dosáhne v několika příštích dekádách klimatické neutrality redukcí emisí na farmách o 23 %.

Efektivní reprodukce je jednou z cest jak účinně snížit ekologické dopady chovu skotu. Kalkulace z podmínek chovu masného skotu ve Spojených státech ukázaly, že když se zvýší průměrný počet telat na krávu a rok z 0,5 na 1,0, nese to s sebou snížení spotřeby vody o třetinu, snížení potřebné plochy zemědělské půdy o 44 % a redukci v emisích skleníkových plynů přepočítaných na oxid uhličitý o 39 %.

Obrovské rezervy mají v tomto ohledu země třetího světa. Názorně to dokládá příklad z Brazílie, kde zavedení umělé inseminace snížilo věk krav při prvním otelení ze 48 měsíců na 24 měsíců.

Denně dochází k zabíjení a masakrování stamiliónů zvířat jen kvůli konzumaci lidmi, ročně je to 60 - 70 miliard celosvětově! Společnost pro zvířata se účastnila posterem Klima x Maso konference: „Zelená modernizace Česka 2024: Celostátní konference o našich příležitostech“.

KLIMA, životní prostředí, životy zvířat, zdraví lidí negativním způsobem ovlivňují produkce MASA a živočišných potravin. Zemědělství a tzv. živočišná výroba se podílejí na škodlivém vysokém podílu skleníkových plynů a negativních klimatických změnách. Zejména emisemi metanu a dusíku.

Přechod na rostlinnou stravu nebo výrazné omezení živočišných potravin z každodenní stravy pomohou zlepšit stav klimatu, životního prostředí, zdraví lidí a výrazně sníží utrpení zvířat v chovech. Průměrná konzumace masa/rok/spotřebitele je v ČR dlouhodobě vysoká: 84 - 89 kg, v EU okolo 64 kg. Produkce potravin se podílí přibližně 26 % na celkových 100 % emisích skleníkových plynů. Těchto 26 % z větší části tvoří živočišné potraviny.

Evropská komise zveřejnila tento týden (6. 2. 2024) sdělení, kterým zahajuje proces stanovení přechodného klimatického cíle do roku 2040 na cestě ke klimatické neutralitě EU do roku 2050. Samotná Evropská komise uvádí ve zprávě z ledna 2023: Potraviny tvoří přibližně 45 % dopadů spotřebitelů v EU na životní prostředí; například potravinový systém přispívá asi 1/3 k emisím skleníkových plynů (GHG). Pokud jde o prvovýrobu, zemědělský sektor EU-28 vyprodukoval 10 % celkových emisí skleníkových plynů EU v roce 2017.

Ve vypjatém světě, včetně EU, by přechod na více rostlinnou stravu přispěl k zabezpečení potravin, protože značná část zemědělské půdy je využívána k produkci krmiv než potravin pro přímou lidskou spotřebu.

Revize směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED): odpověď ministra životního prostředí P. Plně s Vámi souhlasím v tom, že rovněž intenzivní chovy zvířat musí adekvátním dílem přispět k plnění cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek, jejichž jsou významným zdrojem. je snižování emisí skleníkových plynů obtížné.

Na úrovni EU je směrnice o průmyslových emisích legislativou, která nejpříměji ovlivňuje intenzivní farmy s chovem dobytka zaváděným schvalovacím systémem. Stanovením norem pro emise znečišťujících látek hledá možnosti, jak snížit negativní vnější účinky největších průmyslových chovů zvířat na veřejné zdraví, životní prostředí a globální oteplování.

EU nemůže dosáhnout svých cílů v oblasti udržitelnosti, pokud způsoby chovu zvířat nezačlení plány na snížení znečištění. IED stanovuje normy pro emise znečišťujících látek, jako je metan, čpavek a sirovodík, které jsou běžně emitovány z chovu zvířat. Regulace průmyslových emisí pomáhá plnit závazky EU v oblasti klimatu, zlepšovat kvalitu ovzduší a vody a omezovat negativní externality na veřejné zdraví. Je to také důležité pro dobré životní podmínky zvířat, protože chovy zvířat v EU se během posledního desetiletí zintenzivnily na větší farmy a intenzivnější chov zvířat.

Hlavní zdroje emisí skleníkových plynů (metan, oxid uhličitý, oxid dusný) ze zemědělství v ČR tvoří: 14 % organická (statková) hnojiva tj. kejda, hnůj, močůvka; 24 % fermentace v trávicích traktech zvířat; 61 % zemědělské půdy (i pastviny: výkaly a rozvoj půdních mikroorg. tvořících skl. plyny vlivem zvířat) (zdroj AV ČR). Rozsáhlé odlesňování pro pěstování sóji a pro pastviny (⅔ odlesněných ploch v Amazonii souvisí s chovem zvířat) (zdroj FAO).

Ohromná nadprodukce masa a živočišných potravin si vybírá daň v utrpení samotných zvířat, která přežívají svůj krátký život v otřesných podmínkách, jsou mrzačena a nucena k vysoké reprodukci.

Podle OSN je nejvýznamnějším znečišťovatelem planety a zároveň největším zdrojem skleníkových plynů živočišná výroba, tedy produkce masa, mléka a vajec. Nikdo o tom však nemluví.

Chov hospodářských zvířat, zejména chovy intenzivní/průmyslové, bohužel, velmi přispívají ke skleníkovému efektu svou produkcí tzv. skleníkových plynů, zejména metanu. Aby se omezilo zvýšení celosvětové teploty klimatu pouze na zvýšení 2°C, je nezbytné urgentní jednání všech odvětví a ekonomického sektoru. Ale emise způsobené potravinářstvím a zemědělstvím se budou pravděpodobně zvyšovat i v následujících letech, dokonce až o 77 % do 2050.

Navrhovaná zdravá dieta v této studii se liší podle oblastí. Požaduje omezení spotřeby masa a konzumace mléka v bohatších regionech, ale umožňuje zvýšení spotřeby v oblastech se současnou nízkou úrovní konzumace masa a mléka. Např. to zahrnuje snížení spotřeby masa a mléka v západní Evropě o 60 % a 23 %, ale zvýšení spotřeby masa a mléka v jižní Asii o 268 % a o 47 %.

Chov dobytka přispívá k boji proti globálnímu oteplování a zmírňování změny klimatu. To jsou stručně závěry nové studie týmu italských výzkumníků, kteří přepočítali emise ze sektoru živočišné výroby pomocí nového způsobu GWP* vytvořenou skupinou fyziků oxfordské univerzity zveřejněné v periodiku Nature. Nová metodika GWP* zohledňuje rozdíl v rychlosti degradace skleníkových plynů v atmosféře.

Práce anglických fyziků na této zpřesněné metodice by měla vést ke změně směřování debaty o udržitelnosti systému chovu hospodářských zvířat. Vědci vypozorovali, že pokud skleníkový plyn zůstane v atmosféře krátkou dobu, je jeho vliv na globální oteplování nulový. Pokud emise zůstávají každý rok konstantní, je jejich vliv záporný (atmosféra se ochlazuje), jelikož dochází vlastně ke snížení.

Snížením koncentrace se totiž snižuje i příspěvek ke skleníkovému efektu. Pokud se emise zvýší, dochází k zahřívání planety, protože tento typ plynu má mnohem větší skleníkový efekt než CO2. Nové metodické postupy výpočtu tedy zohledňují tento rozdíl a zejména dobu, po kterou plyn zůstává v atmosféře. Při výpočtu klimatických dopadů zemědělsko-potravinářského systému je třeba chápat, že metan a CO2 jsou produkovány ve všech přírodních jevech, včetně člověka, a že skleníkový efekt je také přirozený jev, bez kterého by teplota naší planety byla asi -15°C.

Z tohoto důvodu hovoříme o tzv. biogenních emisích odlišných od emisí z fosilních paliv při jejichž spalování se uvolňují molekuly CO2, které se do fosilní podoby vrátí až za miliony let, s „otevřeným“ uhlíkovým cyklem. Růst fotosyntetizující biomasy, jako jsou rostliny, řasy nebo bakterie, jí umožňuje absorbovat část emitovaného CO2 biogenního původu a část této fosilie zapojené do výrobního systému.

Na základě oficiálních údajů zveřejněných Istituto Superiore per la Protezione e la Ricerca Ambientale (ISPRA) v letech 1990 až 2020 aplikovali italští vědci tyto nové metody na emise metanu ze všech italských řetězců chovu hospodářských zvířat. Poté porovnali výsledky s výsledky získanými pomocí starých metodických postupů. Došli k závěru, že novým, přesnějším způsobem výpočtu dochází k výraznému snížení emisí a dokonce i negativizaci ekologické stopy.

Pokud se podíváme na kumulativní příspěvek italské živočišné výroby ke globálnímu oteplování za posledních deset let - emise metanu a oxidu dusného - s použitím nových metrik se tato hodnota snižuje resp.

S GWP* vycházejí pozitivně emise z chovu hospodářských zvířat s relativně velkým množstvím metanu, ale podle nizozemského odborníka na klima Theuna Vellinga, což je výzkumný pracovník ve Wageningen Livestock Research, zůstává GWP* "jen" novou výpočtovou metodou. Podle něj má každá metoda své výhody a nevýhody a výsledek není nikdy dokonalý. Italský výpočet tedy podle Vellinga není ani tak důkazem toho, že chov hospodářských zvířat může pomoci v boji proti změně klimatu, ale spíše číslem, které naznačuje, že snížení emisí metanu má smysl, protože tam lze snadno dosáhnout "zisků".

Maso je pro výživu lidstva naprosto esenciální, tvrdí přední vědci a současně varují, že veganství rozhodně není šetrnější k životnímu prostředí. Naopak existují vědecké důkazy, které spíše poukazují na opak - tedy že chov hospodářských zvířat je stabilizačním faktorem pro klima a životní prostředí.

Profesor Geoff Simm, ředitel Globální akademie zemědělství a potravinářské bezpečnosti edinburské university (Global Academy Agriculture and Food Security at the University of Edinburgh) k tomu řekl: „Chovatelé hospodářských zvířat jsou v očích společnosti stále více démonizováni. Často se tvrdí, že by veganství minimalizovalo využití půdy, snížilo dopady na klima, ale provedené modelové studie ukazují, že tomu tak není.

Profesor Peer Ederer, z Zeppelin University a současně ředitel Global Food and Agribusiness Network zdůrazňuje, že není pochyb o tom, že planeta Země zažívá změnu klimatu. Nelze také pochybovat o tom, že je ovlivněna činností člověka, a že taková změna klimatu může mít významné hospodářské a ekologické důsledky. Stejně tak ale nemůže být sporu o tom, že od začátku průmyslové revoluce došlo k masivnímu vylučování sloučenin uhlíku generovaných spalováním fosilních paliv do atmosféry.

tags: #ekologické #důsledky #chovu #skotu

Oblíbené příspěvky:

• Programy pro školy v přírodě
• Kompost pro zahradu
• Ochrana růží
• Složení gelů do záchodu a životní prostředí
• Návod: Jak na výměnu odpadu u dřezu