Jak poznat hrnčířskou hlínu v přírodě

14.03.2026

Podle odborníků není nutné používat průmyslově zpracovanou hlínu na výrobu keramiky. Z hlediska autentičnosti je dokonce mnohem lepší používat surovinu přírodní. Můžeme ji získat prakticky všude, kde jsou jílovité půdy.

Hledání a získávání hlíny

Hlínu nakopeme v místě, kde není mnoho organických příměsí. Následně ji necháme co nejdéle odležet. Čím déle je hlína vystavena vlivu počasí, tím menší je nebezpečí popraskání vyrobených nádob.

Zpracování hlíny

Před použitím hlínu důkladně prohněteme jako těsto na knedlíky. Větší množství můžeme rozšlapávat nohama. Obsahuje-li hlína hodně jílovitých složek, přidáme do jílu trochu jemného písku.

Testování hlíny

Pokud si chceme hlínu prověřit před použitím, uhněteme na zkoušku malou destičku velikosti tenké krabičky od sirek, usušíme ji a vypálíme v ohništi. Přitom měříme rozměry destičky po zhotovení, po usušení a po vypálení.

Uchovávání hlíny

Zpracovaná hlína se uchovává vlhká, zabalená tak, aby nevysychala.

Čtěte také: Svět rovnokřídlého hmyzu: Cvrček versus Saranče

Vlastnosti hlíny

U hlíny můžeme popisovat bezpočet charakteristik a vlastností a všechny budou mít svůj význam, pokud se z primární suroviny budeme snažit vytvořit hrnčířskou hlínu vhodnou pro výrobu keramiky. Všechny ty vlastnosti a charakteristiky tvoří dohromady nezměrný „hliněný vesmír“.

Plasticita: To je to, co hlínu dělá hlínou hrnčířskou a umožňuje nám z ní tvořit, ať modelováním, nebo na kruhu. Za plasticitu jsou odpovědné jíly.
Kameninové jíly: Mají schopnost slinovat (spékat se), mohou být světlé i barevné. Jejich snížená žáruvzdornost je dána přítomností zásaditých oxidů - taviv.
Žáruvzdorné jíly: Jsou mnohem odolnější teplu, odolávají minimálně teplotě 1580 °C.
Pórovinové jíly: Jsou to jíly s nasákavostí minimálně 2 % po výpalu na 1250 °C, často ale mnohem více, obsahují kaolinit, nezřídka i muskovit a illit. Z tohoto důvodu bývají málo plastické.
Cihlářské jíly: Obsahují málo jílových částic a hodně prachu a písku. Jsou plné sloučenin železa a často i vápenatých složek. Jsou málo plastické a velmi nízko se taví.

Kromě vody, která umožňuje pohyb jílových destiček a které říkáme voda fyzikální, je tu ještě voda chemická, neboli chemicky vázaná. Je součástí pevných vazeb v jílových minerálech a z výrobků odchází až při teplotách kolem 600 °C.

Pro tvář hlíny a její technologické vlastnosti jsou velmi důležitá neplastické suroviny, takzvaná aplastika. Přidáváním aplastik se hlína otevírá a snadněji vysychá, méně praská při sušení. Na druhé straně se tím snižuje podíl plastické složky a hlína začíná být méně tvárná.

Zásadní informací pro každého keramika je míra smrštění. Abychom dokázali vytvořit výrobek konkrétní velikosti, musíme ji znát a počítat s ní. Kromě této praktické aplikace nám smrštění napovídá i mnoho dalšího - jak moc je materiál žáruvzdorný, kolik obsahuje plastických surovin a podobně.