Ekologické hledisko regulace vodních toků: klady a zápory

Budování převodů vody má na území České republiky bohatou historii, souviselo vždy s rozvojem klíčových hospodářských činností dané doby. Už od počátku 14. století byl využíván hydroenergetický potenciál vodního proudu v mlýnech a hamrech s uplatněním uměle vytvořených náhonů. Příkladem jedné z nejstarších vodohospodářských staveb tohoto typu je Mlýnská strouha (Dyjsko-mlýnský náhon) na Dyji z počátku 14. století. Dále například Opatovický kanál na Labi (přelom 15. a 16. stol.), původně napájející soustavu rybníků Viléma z Pernštejna, Sánský kanál propojující Cidlinu a Mrlinu, Zlatou stoku (poč. 16. stol.) pro napájení třeboňské rybniční soustavy vodou z Lužnice nebo Novou řeku (konec 16.

Umělé vodní kanály byly budovány pro potřeby těžby kovových rud a související výroby. Příkladem je tzv. Dlouhá stoka z první poloviny 16. století, která sloužila k zajištění dostatečného množství vody pro propírání rud, pohon mechanických zařízení a dopravu dřeva v historické oblasti těžby cínových rud v okolí Krásna a Horního Slavkova. Významným převodem vody z nedávné historie, jehož vznik souvisel s těžbou hnědého uhlí v severních Čechách, je přivaděč Ohře - Bílina. Příkladem převodu vody v podobě umělého vodního toku, jehož účelem je ochrana před povodněmi, je odlehčovací rameno Moravy v úseku Ostroh - Vnorovy nebo tzv. Malá Bečva, která odvádí povodňové průtoky z Bečvy do Mostěnky. Povodňové průtoky z Úpy jsou převáděny umělým vodním tokem z profilu Zlíč do nádrže Rozkoš.

Od 19. století se převody vody využívají k řešení problémů s nedostatkem nebo nadbytkem vody v různých regionech. Mezi hlavní účely patří:

• Výroba elektrické energie - převody mohou být součástí hydroelektráren (např.
• Zlepšení ekologických podmínek - přivádění vody do vysychajících oblastí (např.
• Mezipovodní převody - přenos vody mezi různými povodími (např.

Převod může mít různé podoby:

• Otevřené kanály - gravitační převody využívající sklon terénu (např.
• Potrubní převody - uzavřené systémy využívající čerpání (např.
• Převod může mít rovněž podobu trubního propojení - zpravidla v rámci vodárenských systémů.

Přivaděč Morávka - Žermanice (Lučina) je vodní kanál, přivaděč v okrese Frýdek-Místek v České republice. Převádí vodu mezi dvěma pravými přítoky Ostravice, a sice z povodí Morávky do sousedního povodí Lučiny (přehrada Žermanice). Nádrž je zásobarnou vody pro dodávky vody průmyslovým odběratelům. Odlehčovací rameno Olešna - jedná se o povodňový převod vody z nádrže Olešná do toku Ostravice. Ve správe s.p.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Na základě uvedeného historického kontextu je zřejmé, že budování převodů vody jakožto technického řešení pro zajištění nejrůznějších potřeb lidského konání je od nepaměti na území ČR uplatňováno a má svoji kontinuitu. Vždy se jednalo o projekty, které byly jedinečné, a mnohdy vyžadovaly uplatnění na svou dobu pokročilých znalostí a technologií. V souvislosti se významným hydrologickým suchem v roce 2015 a rovněž v souvislosti s plněním úkolů vzešlých z Usnesení vlády č. 620 z roku 2015 připravují správci povodí projekty nových převodů vody.

Budování převodů vody je jedním z vodohospodářských opatření, které má potenciál pro řešení dlouhodobých problémů v oblastech, kde dostupné vodní zdroje nejsou dostatečně vydatné nebo dostatečně spolehlivé pro zabezpečení požadavků na vodu. Jedná se ale zároveň o opatření, které představuje novou změnu fyzikálních poměrů v dotčených útvarech povrchových vod a může ovlivnit chemický a ekologický stav těchto vodních útvarů nebo může zabránit v dosažení dobrého stavu.

Přijetím Rámcové směrnice pro vodní politiku v roce 2000 udala Evropská komise nový směr ve vodním hospodářství. S vědomím, že vodní zdroje jsou zranitelné a omezené, je hlavním cílem směrnice ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů a přispění k trvale udržitelnému, vyrovnanému a umírněnému využívání vody. Požadavky vyplývající ze zákona č. 254/2001 Sb. dosažení dobrého stavu vodních útvarů a chráněných území do roku 2015 (resp.

S realizací převodů vody je spojena řada environmentálních rizik. Jakost převáděné vody by neměla představovat riziko pro organismy žijící v dotovaném vodním útvaru. Třetí podmínkou je, že musí být navržena zmírňující opatření, která eliminují nepříznivé dopady projektu na chemický a ekologický stav (nebo potenciál) dotčených vodních útvarů.

Vliv převodu na různé aspekty vodního hospodářství

Vliv převodu na odběry povrchových vod

Převod vody představuje pro zdrojový vodní tok významný odběr, který mění hydrologické podmínky v úseku pod odběrným objektem pro převod. Minimální zůstatkový průtok pod místem převodu musí být stanoven tak, aby byly zohledněny povolené odběry v dotčeném úseku a zároveň aby bylo umožněno obecné nakládání s povrchovými vodami a ekologické funkce vodního toku. Velikost minimálního zůstatkového průtoku stanovuje vodoprávní úřad v povolení k nakládání s vodami.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Vliv převodu na vodní elektrárny

Existence vodních elektráren na toku, ze kterého má být realizován odběr vody pro převod, představuje komplikaci především v podobě střetu zájmů mezi provozovateli stávající a nově plánované infrastruktury. K nepříznivému dopadu převodu vody na životní prostředí by mohlo dojít v případě, kdy se na úseku toku pod odběrem vody pro převod nachází vodní elektrárna s derivačním kanálem, který rovněž odvádí vodu z hlavního koryta toku. I v tomto případě je tedy nutné vzít v úvahu již povolená nakládání s vodami při stanovování minimálního zůstatkového průtoku v profilu pod odběrným objektem pro převod vody.

Vliv převodu na oblasti se specifickými požadavky na jakost vody

Zde patří například - ochranná pásma vodních zdrojů, zranitelné a citlivé oblasti, povrchové vody využívané ke koupání - tzv. koupací vody - a oblasti zajišťující podporu života ryb - tzv. rybné vody.

V případě, kdy je převáděná voda využívána pro úpravu na vodu pitnou, pro koupání osob nebo se jedná o rybné vody, je třeba posoudit, zda jakosti vody v dotovaném vodním útvaru vyhoví požadavkům na jakost stanoveným v tabulkách 1a až 1c v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 401/2015. Vymezení a požadavky na jakost rybných vod podrobněji stanovuje nařízení vlády č.

Propojované prvky mohou být klasifikovány jako útvary povrchových vod tekoucích nebo stojatých anebo se nemusí jednat o vodní útvary. Přesto i v případě, že se plánovaný záměr nebude přímo dotýkat vodního útvaru, dojde k ovlivnění souvisejícího útvaru níže po toku. Pro posouzení environmentálních dopadů záměru je třeba mít k dispozici výsledky předchozích hodnocení stavu dotčených vodních útvarů, výsledky monitoringu ukazatelů jakosti vody pro hodnocení jednotlivých složek stavu vodních útvarů ze situačního a provozního monitoringu, data o užívání vod (odběry, vypouštění, vzdouvání, využívání hydroenergetického potenciálů atd.), data o hydrologickém režimu a informace o územích, na která se vztahují další požadavky v souvislosti s cíli ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že data o stavu vodních útvarů jsou k dispozici v tzv.

V hydrologických poměrech našeho státu přitom nemůžeme očekávat výrazné odlišnosti v časovém průběhu průtoku ve vodních tocích, zejména ve vztahu k výskytu sucha. Stručně řečeno, nemá smysl budovat převody vody, když v období sucha neexistuje přebytek průtoku, který by posílil průtokově rovněž deficitní sousední (popř. i vzdálenější) vodní tok.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Umělá infiltrace jako alternativa regulace

Infiltrace je proces, jenž je součástí přirozeného koloběhu vody v přírodě. Jedná se o vsakování vody do půdy a propustných hornin. Infiltrace je způsob, jakým vznikají podzemní vody anebo je tím můžeme obohatit (navýšit). Intenzita infiltrace je závislá na vlastnostech půdy. Infiltrovaná voda se započítává mezi ztráty na povodí.

Historie umělé infiltrace v České republice

V České republice se umělá infiltrace poprvé začíná využívat na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se začínají využívat indukované a umělé zdroje vodárny v Káraném, jejíž první část byla vybudována v letech 1906-1913 v dolním Pojizeří podle projektu A. Thiema z Lipska. Od roku 1968 využívá káranská vodárna také vodu získanou umělou infiltrací.

Mimo vodárnu v Káraném se však umělá infiltrace v České republice využívá velmi sporadicky. Podle Kněžka (1989) byly v praktickém v provozu mimo Kárané koncem 80. let pouze umělé infiltrace u Nového Bydžova, Luhu u Sušice, Přerov-Lýsky a Hrachovec u Valašského Meziříčí. Spíše jako „divoké“ infiltrace byly provozovány objekty u Rokycan, Frýdku-Místku, Rožnova pod Radhoštěm a v Kněžpoli u Uh. Hradiště.

Zájem o umělou infiltraci se zvětšováním důrazu na výstavbu vodárenských nádrží a zásobování ze zdrojů povrchových postupně slábl. Kvůli suchu je třeba se vypořádat s problematikou vydatnosti a kvality podzemních vodních zdrojů, sloužících pro zásobování obyvatelstva (pitnou) vodou. Neuváženým napřimováním vodních toků kvůli zemědělské zištnosti (zejména v 70. letech 20 stol.) i kvůli průmyslové a jiné výstavbě dochází v ČR k urychlení odtoku povrchových vod z krajiny a tudíž i k redukci přirozené infiltrace.

Infiltrace se dělí na přirozenou a umělou. Při přirozené infiltraci se vsakuje voda ze srážek, z povrchových vod (břehová infiltrace) nebo z tajícího sněhu. Za umělou infiltraci se pak považuje vsakování vyvolané umělým zaplavením povrchu země.

Druhy infiltrace

• Přirozená infiltrace: Vsakování vody ze srážek, z povrchových vod nebo roztálého sněhu. Břehová, neboli přirozená infiltrace je přirozené zasakování vody do břehů v okolí povrchových vodních zdrojů (řeky, potoky, rybníky, nádrže). Břehové infiltrace se využívá i při výrobě pitné vody. V místech kde se za poslední tisíce let vytvořily na březích řek štěrkové a pískové usazeniny, se ve vzdálenosti 200-300 metrů budují řady načerpacích studní. Voda je zde podtlakem čerpána a dopravována k dalšímu zpracování. Odebírané množství vody je omezeno pouze filtrační kapacitou břehů; průtok v řece bývá řádově několikanásobně větší, než odebíraný objem.
• Umělá infiltrace: Umělá infiltrace je způsob řízeného čištění vody - vsakování vyvoláno umělým zaplavením povrchu země. Používá se při získávání pitné vody. Předpokladem umělé infiltrace jsou dobré pedologické, hydrogeologické a chemické vlastnosti. Voda použitá při umělé infiltraci nesmí být zakalena, má mít co největší obsah kyslíku a neměla by obsahovat těžce odbouratelné látky.

Umělá infiltrace se dá použit například při zpracování dešťové vody. Princip - do vhodných zemin (přírodní filtr) se přivádí povrchová voda, která v nich setrvává několik týdnů až měsíců a zbavuje se škodlivých látek přirozenou cestou a je postupně zasakovaná do půdního profilu. Odstranit tak zvody můžeme např. organické látky, železo, mangan, ropné látky, amoniaku, těžké kovy, atd. Je potřeba kontrolovat konc. těchto látek ve vodách ať nedojde k zanesení filtračního prostředí.

Káranská vodárna je rozdělena do dvou částí, která odráží způsob výroby pitné vody. Prvním - starším - systémem je soubor tzv. břehové infiltrace. Druhý způsobem je umělé obohacování podzemních zdrojů vody, tzv. umělou infiltrací. Povrchová voda z Jizery se pouze po mechanickém přečištění uměle vsakuje pomocí zasakovacích van do horninového prostředí, tam se jednak zbaví zejména nepřípustných organických látek a na druhou stranu se obohatí o potřebné minerály.

Metody stanovení infiltrace

Průběh potenciální intenzity infiltrace v čase charakterizuje vsakovací křivka. Parametry křivky se zjišťují experimentálně, používá se metoda dvou soustředných válců. Soustřednými válci o průměru 28 a 54 cm. Vnější válec eliminuje roztékání vody v půdě do stran, ve vnitřním válci probíhá měření, jehož principem je sledování úbytku objemu vody v čase. Měření bylo prováděno po dobu stabilizace vsakování vody v povrchové vrstvě půdy. V případě druhém k exploataci dochází jinde, než k infiltrace a místa využívání a zasakování do sebe mohou být často velmi vzdálená.

Typy zařízení pro umělou infiltraci

• Bodové - využívající vrty. Infiltrační vrtané studně nebo vrty se používají především v případě, kdy cílová zvodeň je překryta mocnějším izolátorem. Infiltrační vrty jsou také výhodné tam, kde jsou vysoké ceny pozemků. Hlavním technickým problémem využití vrtů, který je v řadě případů až zcela fatálním, je kolmace, mechanické, biologické i chemické zanášení vrtů.
• Liniové stavby - drenáže, příkopy, případně infiltrační jámy. Tyto stavby jsou používány k infiltraci do mělkých zvodní a dále tam, kde povrchové vrstvy mají nízkou propustnost a proto plošné infiltrační metody nejsou účinné. K usnadnění horizontálního přítoku infiltrační vody do zvodně, by měly mít příkopy nebo šachty minimální plochu dna a maximální plochu na stěnách. Příkopy mohou být vyplněny hrubozrnným pískem nebo jemným štěrkem. Zařízení by měla být v ideálním případě zakryta, aby byla chráněna vůči slunečnímu záření, zvířatům a lidské aktivitě.
• Plošná - nejefektivnější způsob, použije se v případech zvodně s volnou hladinou, která je blízko povrchu. Intenzita infiltrace v případě celoročního provozu může dosáhnout 30 m/rok pro jílovité hlíny, 100 m/rok pro písčité půdy, 300 m/rok pro středně zrnité písky a 500 m/rok pro hrubozrné písky. Problémem jsou ztráty evaporací, která však bývá s ohledem na intenzitu infiltrace v podmínkách mírného klimatického pásma přijatelná. Mechanickým zpracování infiltrační vody primární sedimentací, aby se odstranily suspendované pevné částice.

Skeptické otázky ohledně regulace řek

Sledovali jsme úpravy vodních toků prováděné v povodí Odry od roku 1997 a posléze viděli téměř ty samé úpravy znovu po loňské povodni. Až do těchto úprav (prováděných v 1997 až 2024) mívala jejich koryta často poměrně přirozený charakter širokých mělkých řečišť. Kupodivu ani za minulého režimu nebyla tato přírodní podoba příliš narušena.

Stručný popis tématu: Jde především o nadužívání tvrdých regulací řek v těch místech, kde není žádná infrastruktura, kterou by měly chránit. Takové regulace a jejich vedlejší efekty mohou hrozit rozpočtovým, ekologickým i morálním hazardem.

Tvrdá regulační opatření se snaží zcela zamezit, aby vodní tok při povodni opustil koryto. V místech s domy či infrastrukturou v těsné blízkosti toku je i malý rozliv do okolí nežádoucí a tvrdá regulace výhodná. K tvrdým regulacím patří prohlubování řek, zpevňování břehů (např. Naopak hráze odsazené dál od břehu mají charakter měkké regulace. Dovolují totiž řízený rozliv řeky za povodně. Lze je použít, jestliže v daném úseku jsou důležité stavby až v určité vzdálenosti od břehu. A hlavně v takové konstelaci nemusí být těsně přiléhající hráze vhodným řešením. Takové hráze při obrovské povodni snadněji přetečou vinou jimi vymezeného úzkého profilu pro průtok a voda se pak dostane až do domů a na silnici. Při daleko odsazených hrázích by sice došlo k zatopení louky, zahrady nebo kůlny nacházející se mezi domem a řekou, ale obytná zástavba a silnice by zůstaly netknuty i při mimořádně velké povodni. Forma měkké regulace v tomto případě znamená značnou výhodu oproti tvrdé regulaci. Ta by při velké povodni vůbec nemusela pomoci. Navíc má i jiné nevýhody.

ext1.) Tvrdé regulace zrychlují průtok a tím mohou zhoršit povodňovou vlnu níže po proudu. Povodňová vlna tam může přijít tak rychle, že předběhne scénář evakuace. Proto se jeví plošné nasazování tvrdých opatření jako nevhodné. A naopak. Pokud je na vhodných místech horních toků ponechán přirozený tvar koryta umožňující rozliv řeky do okolí, potom koryto níže po proudu čelí o něco menšímu náporu.

ext2.) Úprava koryta na kanál zásadně redukuje samočistící schopnosti vodního toku a omezuje jeho kontakt s okolní krajinou.

ext4.) Regulace bývá po velké povodni poničená a to vyžaduje nákladné opravy. Velmi nákladné je rovněž odstranění čerstvého přírodního řečiště, které si povodeň obnovila.

ext5.) Degradace rekreační funkce řeky: Zmizely široké štěrkové lavice a břehy s příhodným přístupem do vody a možností slunění.

ext6.) Takto zregulovaná řeka vyvolávala v okolí přehnaný pocit bezpečí, kdy hrozí zanedbání prevence i včasné evakuace.

Otázky a námitky k tvrdé regulaci řek

1. ONy: na opatřeních se nesmí šetřit. Tedy neexistuje řešení win-win pro všechny.

   • Konkrétně tam, kde byla užita nepřiměřeně plošná opatření, tak výsledky této práce vodohospodářů vyvolávají dojem „lose-lose pro všechny“.

2. ONy: vhodná místa na přirozený rozliv téměř neexistují.

   • Předmětem diskuse jsou především úpravy na horních tocích a jejich dostatečný spád toto riziko omezuje. A například na přítocích horní Opavy jsou dokonce standardem neobydlené úseky. Přesto jsou zde souběžně standardem i tvrdé regulace podél většiny délky vodních toků. Jaký to má zde konkrétně význam?
   • Levnější (a k přírodě šetrnější) než úprava bagrem je úprava mapy. Řeky mění koryta přirozeně. Jaký má význam tomu bránit v místech bez infrastruktury?
   • Toto platí právě při menší povodni. Avšak: tvrdou regulací se za malé povodně zabrání jen relativně malým škodám. Porovnáváte, zda nejsou tyto menší škody zanedbatelné oproti externalitám plošných tvrdých regulací?
   • Navíc například na Opavě a jejích hlavních přítocích bývají malé a střední povodně jen přechodovou fází do obrovské povodně. Svědčí o tom povodňový klid na řece Opavě mezi lety 1997 až 2024. Takže tvrdá regulace udrží řeky v korytě na počátku velké povodňové události. Malé nebo rychlé povodňové události z bouřek mívají v povodí Opavy spíše jen menší přítoky. K povodí Opavy jsou v protikladu oblasti s karpatským flyšem. Proto v Beskydech může přijít rychlá nebo samostatná menší povodeň snadno na téměř jakémkoliv vodním toku. Podobně se umí chovat i říčka Bělá na Jesenicku. Malé povodně obecně způsobují relativně malé škody a nemohou být důvodem, aby se tvrdá regulace používala plošně, tedy i v pustinách. (Zejména za podmínky, že povodňová externalita tvrdé regulace je vážnější než by byla přirozená povodňová škoda)
   • Proč mají tvrdé regulace draze chránit každý ar lesa, luk a polí? Modernímu zemědělství stačí menší plocha půdy. Nepotřebuje využívat říční nivu. Pokud majitelé těchto pozemků dostanou třeba i velké odškodné za „neochranu“ před povodní, vyjde to levněji než cena tvrdých regulací a externalit. Obyvatelům nejhůře umístěných domů lze dokonce nabídnout násobnou cenu nákladů na pořízení nového bydlení.

3. ONy: na některých řekách je osídlení kolem celého toku, a proto nikde nelze umožnit rozliv.

   • I na Bělé se vyskytují neobydlené úseky a někde alespoň začínají domy až dál od břehu. V těchto místech by stačilo postavit odsazené hráze až poblíž těchto domů. Proč je tedy Bělá tvrdě zregulovaná podobným způsobem v celé délce? Navíc přítoky Bělé nejsou tak obydlené. Přesto některé mají tvrdou regulaci i v pustých místech. Například říčka Olešnice.
   • Pro zafixování polohy čáry na mapě je nutné bagrovat Maginotovu linii?! Dotyčná přehrada zatím nestojí. Povodeň v září 2024 mnohde tyto umělé regulace zničila a vodní toky se vrátily k širokým mělkým přírodním korytům vhodným pro rozliv. Jenže hned po povodních vyrazily vodohospodářské bagry, zrušily přírodní koryta a obnovily kanály. Děje se to i na místech bez infrastruktury! Proč se po povodni opět nákladně rušila přírodní koryta i v „pustině“?

4. ONy: Vodohospodáři skutečně používají přírodě blízké postupy.

   • Ovšem dosud bylo obnoveno jen zanedbatelné množství meandrů a hlavně nevhodným způsobem. Nové meandry totiž vykazují nešvary tvrdé regulace: velká hloubka a břehy zpevněné kameny.

5. Tyto modely se už v praxi využívají a pomáhají zadržovat vodu v krajině a obnovovat malý hydrologický cyklus. Tím lokálně zmírňují dopady změny klimatu a umožňují adaptaci. Tvrdé regulace toto spíše narušují a jdou tedy proti adaptaci na klimatickou změnu. Bylo by možné zanechat budování tvrdých regulací všude, kde je to zbytečné, a ušetřený čas a prostředky dát na skutečné neregulované revitalizace meandrů? Prozatím plošně převažují málo účinná zato nákladná opatření, jejichž externality jakoby stavěly smysl této činnosti zcela na hlavu. Mimo jiné vedou s nápadnou spolehlivostí (zejména prostřednictvím ext3 a ext4) k ještě větším nadstandardním investicím, takže...

6. ONy: Motivace čerpat více veřejných peněz neexistuje, neboť by je vodohospodáři museli prokazatelně použít v souladu s účelem činnosti podniku.

   • Viz otázka (2.1.).

7. ONy: Nahromaděním dřeva může vzniknout hráz, která se posléze protrhne a způsobí tzv. vlnu tsunami.

   • Pokud i vodohospodáři souhlasí s tímto argumentem z fóra, potom je prosíme o příklady, kdy k takovému tsunami u nás v historii došlo. (Tedy aniž by šlo o jakési alpské soutěsky.
   • V těchto situacích nešlo o stromy ale o zpracovaný materiál z vyplavené pily nebo skládky stavebního dříví. Je potřebné odklízet stromy v přiměřené blízkosti mostů a jiné infrastruktury. Pokud se však odklízí plošně, vede to k vyhladovění a zahlubování vodních toků. Spadané stromy jsou nezbytně důležité pro vodní biotop a umožňují též usazování sedimentů na dně. Dokonce by bylo možné používat tyto stromy k regulaci dna.
   • V řekách nic takového přirozeně nebývá.

8. Běžná řeka bývá podobně hluboká po celé šířce. Regulované řeky a potoky v povodí Odry mají nejhlubší zónu uprostřed vodního toku.

9. Neposíláte nazdařbůh Polákům mrtvou vodu a prudší povodně?

   • ONy: jde o nutnou ochranu našeho území před povodní..
   • Pokud se bavíme o tvrdých regulacích v pustině, působí to jako drahá luxusní infrastruktura sloužící navenek k pacifikaci, ve skutečnosti k umrtvení řeky i přilehlé krajiny. Jak má toto chránit naši civilizaci před povodní? (Rekapitulace otázky č.
   • Nevhodně užité peníze znamenají pro náš stát zbytečný vnější i vnitřní dluh. Vnitřní dluh se pak obvykle negativně projeví na té skutečně užitečné infrastruktuře: například zanedbáním údržby a rozvoje silnic a železnic. I onen výčet zbytečně vytvořených externalit zatěžujících životní prostředí je formou vnitřního dluhu. Dokonce i na kritiku od vědeckých pracovníků odpovídají vodohospodáři spíše úsečně ve stylu: „My máme na rozdíl od vás zodpovědnost, takže jsme to právě takto udělali“. Takto nekonkrétní odpověď vypadá jako výmluva a posiluje dojem, že právě tím co udělali, tak to zcela podělali. V zájmu vlastním i v zájmu celku je třeba na jasné otázky poskytovat jasné odpovědi. Ostatně formální zodpovědnost ani odbornost není dostačující podmínkou zodpovědného jednání, zvláště když existuje riziko konfliktu zájmů! Aktivity vodohospodářů jsou zřejmě dozorovány málo účinným způsobem. Výsledkem je i ono nadužívání tvrdých regulací.

tags: #ekologické #hledisko #regulace #vodních #toků #klady

Oblíbené příspěvky:

• Ideální odpadkový koš do kuchyně
• Zajímavá místa na Krétě
• Odpadová Legislativa v ČR
• Definice a význam gradace
• Fakta o klimatické krizi