Zemědělci vědí, že existuje přímá vazba mezi výnosem, ale i kvalitou plodin a hnojením. Rozdílem však je, že v konvenci se ve velkém používají minerální „rychle rozpustná“ hnojiva, která sice jednorázově plochu prohnojí a plodině dodají potřebné živiny, ale současně likvidují přirozenou úrodnost půdy (mikroorganismy v půdě tvořící potřebný humus) a dále tyto uměle vyrobené látky zůstávají v půdě, kontaminují ji a při deštích se vyplavují do spodních vod, které jsou zdrojem pitné vody pro nás všechny. Tyto druhy hnojiv jsou v EZ legislativně zakázány. A EZ to zvládá i bez nich celkem dobře.
U ekologického zemědělství je horní limit hnojení stanoven konkrétně čl. 3, odst. 2 nařízení 889/2009: „Celkové množství statkových hnojiv používaných v zemědělském podniku nesmí přesáhnout 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.“ (Sleduje se vnos dusíku ze statkových hnojiv.) Podobné omezení pak platí i pro intenzitu chovu na ekologických farmách, kdy čl. 15 výše uvedeného nařízení říká: „Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy podle čl. 3 odst. Jen pro ujasnění - mezi organická hnojiva patří: kompost, digestát, separát a fugát digestátu, výpalky apod.
V případě EZ se na rostlinnou produkci vztahují následující pravidla dle článku 12 odst. 1 nařízení (ES) č. Platí omezení výše hnojení směrem nahoru s ohledem na blízkost vod, nitrátovou směrnici, příp.
Z pohledu výnosů plodin se může zdát, že ekozemědělec ve srovnání se svým konvenčním kolegou hospodaří extenzivně - neefektivně (výnosy jsou v průměru od 30 až 50% nižší). EZ má však jiné priority - hlavním cílem není maximalizace zisku, tedy max.
Dotace pro EZ může být určitým motivem při rozhodování, zda vstoupit do EZ, ale z dlouhodobého pohledu jde jen o určitý příplatek k celkovým dotacím na hektar, které pobírají i konvenční zemědělci.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Aby zahrada fungovala podle principů přírody, je nutné je do ní nejprve zavést. K tomu lze využít staré a osvědčené postupy a způsoby zahradničení. Nebojte, není to nic náročného, a pomůžete tím přírodě, zahradě i sobě. Patří k nim kompostování, mulčování, výroba jích nebo zachytávání dešťové vody, ale i biologická ochrana rostlin. Využívané jsou i odolné staré odrůdy rostlin, které sice neposkytují takovou úrodu jako nově vyšlechtěné, ale jsou odolnější a nevyžadují tolik péče. Všechny uvedené postupy by se ve výsledku měly navzájem podporovat.
Z uvedeného plyne, že např. minerální hnojiva plně nahradí kompost, vermikompost, zelené hnojení nebo bylinné jíchy.
Existuje mnoho způsobů, jak ekologicky hnojit a zlepšit kvalitu půdy. Zde je několik tipů:
Zelené hnojení je výhodné, levné, ekologické a nepříliš pracné. Chrání dočasně odkrytou půdu před vysoušením sluncem, erozí větrem a vymýváním živin deštěm.
Brzy na jaře se vysévá zelené hnojení na záhony, které budete osazovat později, např. rajčaty nebo paprikami. Vysévejte rostliny odolné vůči chladu - například oves, hrách, bob či jarní vikev. Po sklizni raných zelenin a brambor můžete vysévat např. slunečnici (potřebuje k růstu alespoň 9 týdnů), svazenku, pohanku, hořčici, řepku, měsíček apod. Abyste stihli zapravit zelenou hmotu do půdy ještě před zimou, je zelené hnojení nejlepší vysít do konce srpna. Je to ještě možné i na začátku září, vzrostlé natě mohou přejít prvními mrazíky, než je do půdy zapravíte. Je možné vysít také žito ve směsi s ozimou vikví. Rostliny už na podzim vytvoří půdní pokryv a hlavně půdu prokoření. Posečete a do půdy je zapracujete až na jaře.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
V době květu je obsah zelené hmoty nejhodnotnější. Vikvovité rostliny v této době poutají nejvíce dusíku. Brutnák, svazenka, pohanka a další dávají potravu včelám, proto je můžete nechat kvést co nejdéle. Nesmíte je však nechat vysemenit, semena by klíčila v době, kdy na záhonech budete chtít pěstovat zeleninu a ne zelené hnojení. Posečené rostliny ihned zapracujte do půdy.
Cílem opatření je podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Opatření podporuje zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny.
Tvoří ho podopatření Integrovaná produkce zaměřená na pěstování ovoce, révy vinné a zeleniny postupy šetrnými k životnímu prostředí, podopatření ošetřování travních porostů zaměřené na údržbu cenných stanovišť na trvalých travních porostech, podopatření zatravňování orné půdy, s cílem prevence eroze půdy, podopatření biopásy, sloužící k podpoře biodiverzity ptáků, drobných obratlovců a opylovačů v zemědělské krajině a podopatření ochrana čejky chocholaté s cílem chránit hnízdiště tohoto druhu a dalších druhů ptáků hnízdících v zemědělské krajině.
Žadatelem o AEKO je subjekt obhospodařující v evidenci půdy (LPIS) alespoň minimální výměru zemědělské půdy. Žadatel nemusí být zemědělským podnikatelem. Podopatření je realizováno formou pětiletých závazků. Žadatel se vstupem do závazku zavazuje po celou dobu trvání závazku hospodařit v souladu s podmínkami daného podopatření nebo titulu na celé výměře zemědělské půdy se kterou do závazku vstoupil a v souladu s podmínkami cross compliance a ostatními podmínkami danými platnou evropskou a národní legislativou.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #ekologické #hnojení #bio #pro #louky #postupy