Graf znázorňuje množství vyrobené elektřiny na osobu podle jednotlivých zdrojů v letech 2000-2024 ve všech členských státech Evropské unie a ve Velké Británii. Z grafu jsou zřejmé velké rozdíly v množství vyrobené i spotřebované elektřiny mezi jednotlivými státy. Výroba elektřiny je také doplněna o průměrnou spotřebu, která v roce 2024 v celé Evropské unii byla 6 075 kWh na osobu. Graf ukazuje, jak se tato průměrná spotřeba liší v jednotlivých členských státech a jak se tato spotřeba vyvíjí v čase.
Infografika znázorňuje množství vyrobené elektřiny podle jednotlivých zdrojů energie v roce 2021 ve státech EU a ve Velké Británii. Čím blíže je stát levému rohu trojúhelníku (⬤ modrá část), tím více je v jeho mixu zastoupena jaderná energie.
Podíl uhlí na výrobě elektřiny v EU klesl z 30,5 % v roce 2000 na 9,8 % v roce 2024. Ačkoli uhlí je jen jedním z fosilních paliv, jeho spalování uvolňuje nejvíce emisí v přepočtu na získanou energii. Například zemní plyn uvolňuje přibližně jen poloviční množství skleníkových plynů na jednotku energie oproti uhlí (zejména hnědému). Uhlí bylo nahrazeno obnovitelnými zdroji (nárůst z 15,5 % na 47,6 %), především rozvojem větrných elektráren, ovšem ke značnému nárůstu došlo i u solárních elektráren a výroby elektřiny z biomasy a odpadu.
EU dosáhla rekordního podílu nízkoemisní elektřiny: Za první pololetí 74 %. Energetický mix napříč Evropskou unií se zelená. Alespoň to vyplývá ze statistických údajů za první pololetí roku 2024, které zveřejnilo sdružení Eurelectric. Podle něj byly téměř tři čtvrtiny (74 %) veškeré elektřiny vyrobeny z nízkoemisních zdrojů, což je výsledek, který EU zřejmě ještě nepamatuje.
Údaje tak potvrzují jednak rostoucí tempo dekarbonizace, neboť při podrobnějším zkoumání lze zjistit, že přibližně padesát procent elektřiny pocházelo z obnovitelných zdrojů. Za druhé, údaje indikují stabilizaci evropské jaderné flotily, protože za zbylých dvacet čtyři procent byla zodpovědná jaderná energie. Za třetí, údaje poukazují na slábnoucí roli uhlí, ze kterého pocházelo zhruba devět procent vyrobené elektřiny. Zbývající podíl připadl na elektřinu vyrobenou ze zemního plynu.
Čtěte také: Katastrofy spojené s prvky Sluneční Soustavy
Nejvyšší podíl uhlí na výrobě elektřiny ze států EU má Polsko - 54 % v roce 2024, Česká republika byla druhá s 36,5 %. Pouze 5 států Evropské unie má podíl uhlí na výrobě elektřiny vyšší než 15 %. Polsko však vyrábí i spotřebovává výrazně méně elektřiny na osobu než Česká republika, při srovnání absolutních hodnot Česká republika vyrábí nejvíce elektřiny z uhlí na osobu z celé Evropské unie - 2 484 kWh na osobu (druhé Polsko vyrábí z uhlí 2 363 kWh na osobu).
Mix výroby elektřiny zobrazuje kombinaci různých zdrojů, jež se využívají k výrobě elektřiny. Od energetického mixu se odlišuje tím, že ukazuje pouze produkci elektřiny, nikoli celkové využívání energie. Kromě relativního zastoupení jednotlivých zdrojů, je potřeba brát v úvahu i exportní bilanci země. Některé země mají z hlediska produkce elektřiny velmi čistý energetický mix, jejich produkce ale nepokrývá celou domácí spotřebu elektřiny a další elektřinu importují z fosilních zdrojů ze zahraničí. Skutečná uhlíková stopa takové země pak může být vyšší než u země, která je ve své domácí výrobě procentuálně více závislá na fosilních palivech.
Státy Evropské unie produkují energii z různých zdrojů. Převládající zdroj je v každé zemi určen mnoha faktory, zejména disponibilními přírodními zdroji, politikou a polohou země. Podle Eurostatu pocházelo v roce 2020 nejvíce primární energie v EU z obnovitelných zdrojů (40,8 %) a z jaderného paliva (30,5 %, tj. o 2 procentní body více než v roce 2015), méně pak bylo získáno z tuhých paliv (17,6 %), zemního plynu (7,2 %) a ropy (3,7 %). Zbytek primární energie (0,2 %) byl vyroben z jiných zdrojů, např. energetickým využitím odpadu. Od roku 2015 zaznamenaly největší vzestup obnovitelné zdroje, naopak nejvýrazněji poklesl podíl energie z ropy a zemního plynu.
V Česku, které těží hnědé i černé uhlí, bylo nejvíce energie vyprodukováno z tuhých paliv (44,9 %). Následovala jaderná energie (31,9 %) a energie z obnovitelných zdrojů (22,1 %). I zde je patrný růst podílu jádra a obnovitelných zdrojů na úkor tuhých paliv.
Energetická závislost ukazuje, do jaké míry se ekonomika spoléhá na dovoz, aby uspokojila své energetické potřeby. Měří se podílem čistého dovozu (salda zahraničního obchodu) na hrubé domácí spotřebě energie (tzn. součtu vyrobené energie a čistého dovozu). Evropská unie je závislá na dovozu paliv, především ropy a zemního plynu. V roce 2020 její energetická závislost činila 58 %, v roce 2015 to bylo 54 %. Česko je s 39 % pátou nejméně závislou zemí EU (32 % v roce 2015), méně závislé jsou Estonsko, Rumunsko, Švédsko a Bulharsko, naopak nejzávislejší na dovozu energie (přes 90 % spotřeby) jsou Malta, Kypr a Lucembursko.
Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů
V roce 2020 byla EU v dovozu ropy, zemního plynu a pevných fosilních paliv závislá především na Rusku, druhou nejvýznamnější zemí pro dovoz ropy a zemního plynu bylo Norsko.
Ještě v roce 2008 celková konečná spotřeba energie evropské sedmadvacítky překračovala 45 tisíc petajoulů (PJ). Poté ale došlo ke skokovému poklesu vlivem snížení průmyslové produkce v důsledku globální ekonomické krize a v další dekádě se konečná spotřeba pohybovala nejčastěji kolem 43 tisíc PJ. V roce 2020 byla konečná spotřeba ovlivněna pandemií covidu-19 a klesla na 40,8 tisíc PJ, což je nejméně za posledních 25 let. Meziroční pokles činil 5,2 %, v samotném Česku došlo k propadu o 3,5 %.
Na konečné spotřebě paliv a energií se v Evropské unii nejvíce podílely ropné produkty (nafta, motorový benzin aj.). V roce 2020 tvořily 35 %. Následovala elektrická energie (23,2 %), zemní plyn a vyrobené plyny (22,3 %) a přímé využití obnovitelných zdrojů, například palivového dřeva a bioplynu pro výrobu tepla (11,8 %). Strukturu spotřeby doplnily nakupované teplo (5 %), tuhá fosilní paliva (2,7 %) a ostatní zdroje (0,4 %). Od roku 2015 nejvýrazněji klesl podíl ropných produktů a tuhých paliv a vzrostl podíl obnovitelných zdrojů.
V Česku tvořily ropné produkty jen 26,8 % konečné spotřeby (3. nejnižší podíl v EU), na Kypru, který v tomto směru Unii vévodí, tvořily přes 57 %. Zemní plyn a vyrobené plyny jsou doménou Nizozemska (přes 38 %), zatímco Česko patří k evropskému průměru (22,8 %). Průměrný byl i podíl spotřebované elektrické energie v ČR (20,6 %). V této komoditě má primát Malta s podílem 40,5 % z celkové spotřeby.
Podíl přímého užití obnovitelných zdrojů v Česku činil 14,2 %, a patříme tak k průměru Evropy. Zatím se nemůžeme rovnat zemím, které již přesáhly hranici 20 %, tedy Švédsku, Finsku a Lotyšsku. Nejnižší podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě má Irsko (4,4 %). Pro střední Evropu je typická vyšší spotřeba tuhých paliv, jejich větší podíl na konečné spotřebě energií než Česko (7,2 %) má pouze Polsko (13,9 %).
Čtěte také: Hořčík a jeho role
Mezi nejsledovanější statistiky patří zastoupení obnovitelných zdrojů energie. Skutečné využití obnovitelných zdrojů zahrnuje nejen jejich přímé užití, ale i výrobu elektřiny ve vodních, větrných či fotovoltaických elektrárnách. V roce 2020 tedy podíl zelené energie v EU činil 22,1 %, a byl tak překonán cíl EU (20 %). Premianty ve využití zelené energie jsou Švédsko (60,1 %), Finsko (43,8 %) a Lotyšsko (42,1 %). Na druhém konci žebříčku stojí Malta, Lucembursko a Belgie (mezi 10,7-13 %). Česku a Slovensku patří 18.-19. příčka (obě země 17,3 %). Rozdíly mezi zeměmi pramení z různé dostupnosti přírodních zdrojů, především v potenciálu pro výstavbu vodních elektráren a v dostupnosti biomasy. V současnosti je cílem EU pro rok 2030 podíl energie z obnovitelných zdrojů 32 %, ten však ještě může být revidován. Hlavním cílem je pak tzv. Evropská zelená dohoda (European Green Deal), podle níž se má Evropa do roku 2050 stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem.
Rozdělení konečné spotřeby energie v EU podle ekonomického sektoru do jisté míry ovlivnila pandemie covidu-19. Energeticky nejnáročnějším sektorem byla v roce 2020 doprava s podílem 28,4 % z celkové konečné spotřeby. Následovaly domácnosti (28 %), průmysl (26,1 %), služby (13,7 %) a zemědělství a lesnictví (3,2 %). Česko je tradičně průmyslovou zemí, což se odráží i na nadprůměrné spotřebě energií v průmyslu, ve specifickém roce 2020 ale měly nejvyšší podíl domácnosti. V nich se u nás spotřebovalo 30,1 % energií, v průmyslu 27,6 % a v dopravě pouze 26,9 %. Podprůměrná byla spotřeba v sektoru služeb (12,6 %) a v zemědělství a lesnictví (2,7 %).
V roce 2020 činila hrubá výroba elektrické energie v Evropské unii 2 781 TWh, meziročně o 4,2 % méně. Ve většině zemí včetně Česka byla k její výrobě využita zejména fosilních paliva. Celkem z jejich spalování pochází 35,6 % evropské elektřiny. Jen 5,8 % vyrobené elektřiny mělo původ ve spalování biopaliv. Toto rozložení je typické hlavně pro státy severní Evropy (Finsko, Dánsko, pobaltské státy). V jaderných elektrárnách bylo vyrobeno 24,6 % evropské elektřiny, převažujícím zdrojem byly tyto elektrárny na Slovensku, v Maďarsku, v Bulharsku, v Belgii, ve Slovinsku a zejména ve Francii, kde podíl v nich vyrobené elektřiny překročil 66 %. Jaderné elektrárny provozovalo třináct zemí. Atypické je Dánsko, v němž přes polovinu produkce pocházelo z větrné energie. V celé EU podíl větrné energie činil 14,3 %. Vodní elektrárny jsou v kontextu Evropské unie sice méně významné (13,5 % výroby elektřiny), ale v Rakousku, Lucembursku, Lotyšsku, Švédsku a Chorvatsku byly převažujícím zdrojem elektřiny. Menší význam pak měla už jen solární energie (5,2 %) a ostatní energie (1 %). Využití solární energie se zvyšuje s bližší polohou země vůči rovníku. Z obnovitelných zdrojů pocházelo celkově 39 % elektrické energie, a rok 2020 tak byl prvním, kdy tyto zdroje předehnaly fosilní paliva.
V Česku má na celkové výrobě nejvyšší podíl elektřina vyrobená spalováním fosilních paliv (48,7 %) následovaná elektřinou z jádra (36,9 %). Elektřina z vodních, solárních a větrných elektráren tvořila dohromady 7,9 %.
V meziročním srovnání se podíl obnovitelných zdrojů v evropském elektroenergeticém mixu zvýšil o přibližně šest procent.
"Tempo změn je působivé. Tato čísla dokumentují, že snahy elektroenergetických společností o dekarbonizaci jsou roky před jakýmkoli jiným sektorem," uvedl generální tajemník Eurelectric Kristian Ruby.
Na druhou stranu, data Eurelectric ukazují, že poptávka po elektřině klesá. "Roky stagnace poptávky po elektřině se nyní změnily v pravidelný pokles. Tvůrci politik musí naléhavě podpořit poptávku po elektřině, aby poskytli nezbytné investiční signály pro čistou výrobu," dodal Kristian Ruby.
Nezávislý energetický think-tank Ember vyzdvihl čtyři zásadní body, díky kterým dělá Evropa velké kroky vpřed, z nichž některé již byly nastíněny výše. V zásadě se tak jedná o bezprecedentní kolaps výroby z uhlí. V tomto a následujícím roce by měla být uzavřena pětina stávající evropské uhelné flotily. Úpadek uhlí zároveň nezvyšuje výrobu elektřiny z plynu, spíše naopak, kdy plyn zaznamenává čtyři roky po sobě nižší a nižší čísla.
Druhým bodem je rekordní pokles emisí z energetického sektoru EU. Ty v roce 2023 klesly o rekordních devatenáct procent, čímž předčily dřívější rekordní pandemický rok 2020. Ve srovnání s rokem 2007 se emise v energetickém sektoru snížily o 46 procent.
Podstatný příspěvek do transformace evropské energetiky pochází z větrné energie. V roce 2023 větrná energie poprvé předčila výrobu elektřiny z plynu, kdy zaznamenala rekordní roční nárůst o třináct procent, respektive o 55 TWh. V roce 2023 bylo instalováno 17 GW, avšak pokud má EU dosáhnout svých cílů, tak se musí tato míra zavádění do roku 2030 téměř zdvojnásobit na více než 30 GW ročně.
Čtvrtý a poslední uvedený bod se týká již zmíněného boomu obnovitelných zdrojů. Kombinace větrné a solární výroby vzrostla o rekordních 90 TWh, instalovaný výkon poté o 73 GW. Tím se obnovitelná elektřina dostala na rekordních čtyřicet čtyři procent podílu v energetickém mixu.
Hlavním zdrojem elektřiny Česka je stále uhlí, které má skončit v roce 2033. Dalším významným producentem elektřiny jsou čtyři bloky v jaderné elektrárně Dukovany a dva bloky v Temelíně. V současnosti probíhá tendr na výstavbu dalšího bloku v Dukovanech.
Rozvoj solární energie byl koncem předminulé dekády utlumen kvůli špatně nastavenému systému financování a od té doby vidíme spíše stagnaci.
Německo se se svou politikou Energiewende staví do pozice jednoho z hlavních lídrů přechodu na obnovitelné zdroje energie a chce být první velkou průmyslovou ekonomikou, která provede udržitelnou energetickou tranzici. Součástí tohoto plánu je další budování elektráren na obnovitelné zdroje, ale zároveň i tranformace přenosové sítě, aby se elektřina z větru, produkovaná převážně na severu Německa, dostala na průmyslový jih země. Energiewende znamená ovšem i odstup od jaderné energie, který měl nastat do konce roku 2022, ovšem v důsledku energetické krize dochází k odkladu uzavření zbývajících tří doposud neodstavených jaderných elektráren. I kvůli probíhajícímu odstupu od jaderné energie Německo stále ve velkém spoléhá na využívání fosilních paliv, zejména uhlí a plynu.
Polsko je nadále silně závislé na uhlí a najdeme zde i největší uhelnou elektrárnu v EU (poblíž města Bełchatów). Uhlí má dosud velkou podporu mezi politiky i odbory. Polská vláda společně s odbory podepsala dohodu, ve které přislíbila podporovat těžbu uhlí až do roku 2049. Polsko dále vnímá hrozbu závislosti na ruském plynu, proto investovalo do strategických projektů s cílem zvýšit možnou kapacitu dovozu zkapalněného plynu, například přes LNG terminál ve Świnoujście. Země v posledních letech rovněž významně rozvíjí větrné a solární zdroje.
| Zdroj | Podíl (%) |
|---|---|
| Fosilní paliva | 35,6 |
| Biopaliva | 5,8 |
| Jaderná energie | 24,6 |
| Větrná energie | 14,3 |
| Vodní energie | 13,5 |
| Solární energie | 5,2 |
| Ostatní energie | 1 |
Infografika je založená na datech o výrobě a spotřebě elektřiny od organizace Ember. Jedná se o nezávislý klimatický think-tank, zaměřený na podporu přechodu od uhlí k čistým zdrojům elektřiny.
tags: #zastoupeni #obnovitelne #zdroje #v #evrope #statistiky