Ekologické Hospodářství v Budare: Informace o Jarošově nad Nežárkou a okolí

06.03.2026

Jarošov nad Nežárkou se nachází cca 7 km severovýchodně od Jindřichova Hradce. Nadmořská výška obce je cca 470 - 495 m.n.m. Obec leží na velmi dobře přístupném silničním dopravním uzlu. Zastoupení zde má i železnice. Širokorozchodná trať Jihlava - Veselí nad Lužnicí se zastávkou v Jarošově nad Nežárkou a úzkokolejka Jindřichův Hradec - Obrataň se dvěma zastávkami v Lovětíně a další v Nekrasíně. Na katastru obce leží i zastávka Dolní Radouň. Území obce má rozlohu 2771 ha. Území obce je značně rozsáhlé a členité. Leží v západní části Českomoravské vrchoviny, v půvabné krajině charakteristické častým střídáním jednotlivých kultur s velkým zastoupením rybníků. Krajina je mírně zvlněná, plochá pahorkatina s výškovým rozmezím cca od 450 do 610 m.n.m. Nejvyšší vrchol je Němcův kopec nad Zdešovem. Jedná se o velmi cenné území s charakteristickými širokými říčními údolími a množstvím rybničních soustav, vodních toků a mokřadů. Zvlášť cenné jsou luční porosty v údolnicích. Lesní plochy představují převážně smrkové monokultury s bukovými nebo jedlovými kotlíky. Svůj podíl zde mají také lesy borové, případně březové háje.

Historie a zajímavosti obce

Nejstarší počátky nejsou bohužel věrohodně doloženy. Název obce bývá spojován se jménem rytíře Jaroše, snad majitelem tvrze, která stála na místě dnešní fary. Po tragickém souboji se sousedem z Lovětína byl pochován pod kostelem. Tolik pověst. Každopádně byla obec svědkem a vlastně i díky některým občanům částečnou příčinou první křížové výpravy v Čechách v roce 1340. Ta byla vedena proti sektě Valdenských, která působila v nedalekém Bednárci, ale některá setkání se odehrávala v Jarošově ve dvoře nedaleko místa, kde dnes stojí tělocvična. Je třeba dodat, že vyznavači sekty tvořili mizivou menšinu mezi místním, a to ještě převážně německým obyvatelstvem. Z roku 1359 je zaznamenána první zmínka o faráři. V roce 1558 nastoupil na zdejší faru Tomáš Rešl, jediný kněz podobojí za celou historii jejího trvání. Mimoto má své nezaměnitelné místo v českém písemnictví. Napsal dvojdílný česko-latinský a latinsko-český slovník Dictionarium latinobohemicum pro české školy. Dalším jeho poměrně známým dílem byl Výklad řečí Jesu Syracha, který napsal v době svého působení v Jarošově. Kniha je cenným pramenem pro poznání mravů společnosti tehdejší doby. Roku 1585 byla vystavěna panská vápenka, jež přispívala k lepšímu rozvoji obce. Třicetiletá válka stejně jako války husitské nepřinesla nic dobrého. Díky své dostupnosti byl Jarošov ke škodě místních sedláků odpočinkovým místem pro přesunující se vojska. V roce 1646 snad došlo poblíž Jarošova k menší lokální potyčce mezi dvojími božími mukami. Významný byl rok 1658. Jarošovská rychta dostala do své pečeti část slavatovského erbu - vpravo hledícího medvěda držícího korunovanou přilbici. V polovině 18.století se Jarošovští přidali k sérii stížností ve sporu s neschopným správcem Hergetem na straně jedné a jindřišským mluvčím sedláků Trescherem na straně druhé. Roku 1773 sice Herget odstoupil, ale jarošovský rychtář Pacholet byl za svoji účast v roce 1776 „sehnán z gruntu“, ale pro velký počet dětí byl z milosti pouze dán na horší živnost. Roku 1741 prošel Jarošovem francouzský oddíl, který byl u Jindřichova Hradce poražen. Od té doby se Miklově louce říká „Na krchově“. Prý jsou tam pochováni někteří vojáci z tohoto oddílu. Roku 1780 byl postaven kamenný most přes Kameničku se třemi oblouky.

ll. ledna 1886 slavnostně předal spolek Štítný obci Jarošov 100 svazků knih. Vznikla tak veřejná knihovna, ze které byly podle doložených záznamů už 13. ledna půjčeny první knihy. Ve stejném roce pod čerstvým dojmem z častých požárů vznikl v obci sbor dobrovolných hasičů. O rok později projel kolem Jarošova první vlak, 1890 byla zřízena pošta a 1901 četnická stanice. V roce 1920 vznikla tělovýchovná jednota Sokol, jejíž členové si o rok později postavili sokolovnu. 23.6.1923 bylo po třech letech od žádosti změněno výnosem ministerstva vnitra jméno obce Jarošov na Jarošov nad Nežárkou. Písně a národopisné scénky pro tuto družinu psala Klára Hůlková., která byla také spisovatelkou. Blatský kroj má své obdivovatele i dnes v jindřichohradecké baráčnické obci, přímo v Jarošově jsou nositeli této úctyhodné tradice zejména potomci rodiny Fenclovy a Miklovy. Čilý spolkový, sportovní a kulturní život má v obci stále své nezastupitelné místo. Na literární tradici manželů Bojarových (dcera a zeť Kláry Hůlkové) zde nyní navázal spisovatel Svatopluk Doseděl, tvůrce hororových povídek a románu BESTSELLER.

Místní části Jarošova nad Nežárkou

Ing. Bc. Mgr. v Rosičce může svádět k odvážným hypotézám. První doložená zpráva je z roku 1544. Tehdy je snad poprvé představena celá jarošovská rychta jako správní jednotka. Tvořilo ji sedm obcí a jim v čele stál rychtář z Jarošova. Objevuje se mezi nimi Hostějeves, který odváděl do rozpočtu 1 kopu 7 grošů a 3 denáry, dále pak i Rosička s odvodem 51 grošů a 3 denáry. V lednu 1632, tedy v období třicetileté války, způsobilo celé rychtě deset valdštejnských pluků škodu 299 zlatých. Hostějeves vyšel z této neblahé události se ztrátou 6 zlatých, Rosička poněkud hůře. Její ztráta činila 12 zlatých. Menší lokální puč proběhl v roce 1693. Rychtář Skála byl na žádost části příslušníků rychty přes urputnou obranu odvolán. Mimo jiné i za to, že s přáteli za noc 1 zlatku 15 krejcarů “mizerně utratili“. V nově ustanoveném představenstvu se ve funkcích druhého staršího (pravděpodobně se jedná o funkci osadních starostů) také objevují T. Foysl z Rosičky a Hauser z Hostějevsi. Jako představitel celé rychty jarošovské a panství Hradeckého přednesl 2. července 1746 uvítací řeč na hrázi Kačležského rybníka, jenž tvořil hranici panství, konšel Jiří Pejdl. Byla v českém jazyce a měla přivítat mladého Prokopa Černína a jeho choť Marii Antonii rozenou z Colloreda.

7.září 1848 po vzniku politického okresu se staly obce Hostějeves, Pejdlova Rosička a Nekrasín samostatnými katastrálními jednotkami se společným zastoupením v Hostějevsi. Díky velmi pečlivě vedené kronice od roku 1914 můžeme život v těchto osadách posoudit souběžně s tím, jak se ubírala historie našeho národa. První světová válka přinášela odvody a rekvizice, uprchlíky a padlé. Zejména u rekvizic je vidět děsivou žravost válečného molocha. Když pomineme potraviny a obilí, dostaneme se k zabavování kovů (kotle, zvony, zvonky a nakonec i hromosvod), hovězí či koňské srsti, ba i kostí. (100 kg za 25 K) . Samostatnost přinesla svobodu a víru v lepší zítřky. V obci vzniká ve spolupráci s odborem Národní jednoty pošumavské ochotnický spolek, ale po zrušení hostince v Rosičce zaniká a peníze z jeho pokladny jsou věnovány na zřízení veřejné knihovny. V roce 1921 zřizuje rolník Václav Štefal na svém pozemku vodní elektrárnu . Roku 1923 byl otevřen hostinec Františka Budaře v čp.1. Stejného roku byla zahájena stavba elektrického vedení na trase Mydlovary-Žirovnice, která zahrnovala i Hostějeves. Elektrický proud byl do všech domů v Hostějevsi a Rosičce zaveden v roce 1929. Na rozdíl od této skutečnosti se bohužel nekonalo rozsvícení v myslích politiků. Přišel Mnichov a okupace. I v těchto pohnutých dobách však najdeme v řádcích kroniky stopy ulehčení., ale také řadu každodenních všedních starostí. „Je nařízeno vyvěšování říšské vlajky, jedinou útěchou je, že tyto cáry jsou poplivány dříve, než jsou vyvěšeny. Ve válečném roce 1944 byl zabaven majetek NJP, později Národní Matice. Byla dokončena telefonní linka do Jarošova. 20.října zastřelil nájemce honitby František Uchytil ve Stráni orla skalního. Ještě i konec války znamenal pro Hostějevské razie kriminální policie a příchod německých uprchlíků, které zde zastihlo osvobození. 10.května 1945 vstoupila do obce Rudá Armáda. Vzniká Národní výbor. V roce1974 je prohlášena lipová stráň na pravém břehu Žirovničky zvaná „LIPINA“ státní přírodní památkou. Dnes žije v Hostějevsi 43 a v Rosičce 7 lidí. Obě obce jsou místními částmi Jarošova nad Nežárkou.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Kruplov

Prvopočátky vzniku osady nejsou bohužel přesně datovány. Název pochází snad od velikého krupobití, které postihlo účastníky panského honu. Jisté je, že nejdříve zde vzniklo nějaké vodní dílo, mlýn nebo hamr využívající sílu Nežárky. První doložená zpráva o mlýnu je z roku 1568. Je o pronájmu rybolovu v řece nad mlýnem kruplovskému mlynáři. Ten jeden čas bydlel mimo mlýn v nedalekém Jarošově v čp.17, kde se říká „U Kosářů“ snad podle údajné výroby kos z hamru. Kolem roku 1790 vzniká u mlýna i pila na pořez kulatiny. Rod Longinů vystřídal v roce 1866 rod Čejnů. V roce 1913 byla u mlýna nákladem 10.000 K zřízena elektrárna. Nastoupivší socialistické hospodaření se bohužel podepsalo i na tomto zařízení. Elektrárna byla v padesátých letech zničena a pila postupem doby rozebrána a odvezena. Dnes zde můžeme vidět část fundamentu pily a u splavu malou elektrárničku postavenou ale až po roce 1989. V Kruplově je pět stavení a 20 obyvatel (v roce 1842 zde bylo 7 domů a 61 obyvatel). V obci stojí dřevěný kříž, který zde měl patrně zastoupit sakrální objekt, ale jeho původ se bohužel nepodařilo zjistit. Jak je vidět na fotografiích, okolí Kruplova i Kruplov samotný vám nabídne spoustu krásných scenérií. U řeky Nežárky můžete při troše štěstí spatřit i ledňáčka říčního.

Lovětín

Tato obec má velmi zajímavou historii, která sahá až na hranice legend a mýtů. Rytíř z Lovětína zabil v osobním souboji rytíře Jaroše (blíže Jarošovské pověsti). První reálně podložená zmínka je z roku 1408. Tehdy hradecký soused Svach dostal do svého majetku od Jana Mladšího z Hradce ke své vsi Lovětínu les Syrovec. Druhá zmínka je z 22.8.1432. Tak se stal Lovětín špitálskou obcí. 7.9.1848 vznikla nová samosprávná jednotka, politický a soudní okres jindřichohradecký. V té době byl Lovětín připojen k Jarošovu. Leč samostatnost byla Lovětínským nade vše. 18.3.1892 obecní představenstvo schválilo žádost Lovětína o osamostatnění. Rakouské byrokracii však trvalo vyřízení přes tři roky. 2.7.1895 se Lovětín tolik očekávané samostatnosti dočkal. V roce 1906 zde poprvé zahoukala lokomotiva místní úzkorozchodné dráhy. Další raritou obce jsou dvě železniční zastávky na katastru obce. Lovětín nádraží (490m n.m.) a Lovětín obec (492m n.m.). Dnešní Lovětín je spíše chalupářskou obcí. Ze 42 stavení jich 23 slouží k rekreačním účelům. Kulturní život zajišťuje místní knihovna a myslivecké sdružení Jitra, které každoročně pořádá Lovětínské posvícení s tradiční „šátečkovou“. Pomyslné centrum obce tvoří kaple z roku 1899. Na ní je upevněna deska se jmény padlých v první světové válce. Okolí obce tvoří překrásná krajina s kaskádami rybníčků.

Matějovec

Původ názvu snad můžeme spojovat se jménem jinak neznámého zakladatele. Stejně neznámý je i letopočet vzniku obce. Spolehlivé údaje nám uvádějí až prameny z roku 1544. Jsou to seznamy, uvádějící kolik bylo odvedeno na vojnu s Tureckou říší. Tehdy byla část Matějovce vedena pod jarošovskou rychtou a část jako součást rychty blažejovské. Později bývá u Matějovce uveden samostatný rychtář a jindy se podepisuje rychtář jarošovský. Někdy z této doby pochází také pověst o bohatém sedláku Heřmanu Krompelovi (viz Jarošovské pověsti). Snad je Krompelův statek totožný s takzvaným „matějovským gruntem“, který se později objevuje v jarošovských urbářích jako pustá usedlost, jejíž role převzala obec a z nichž platila.

2O.5.1886 vypukl v čp.5 hrozný požár, při kterém zahynuli dva dospělí a jedno dítě. Tento požár se stal podnětem k založení sboru dobrovolných hasičů v Jarošově. V době Mnichovské krize sousedil katastr obce s tzv.Sudety. 9.října 1938 při jejich obsazování vstoupila německá vojska až do Matějovce, ale posléze se stáhla za demarkační čáru. Dnešní Matějovec zčásti sousedí s průmyslovou zónou, kterou tvoří Agropodnik a firma Dočeš společně s vlakovým nádražím. V katastru obce leží velkovýkrmna prasat Bohemia Vittae a velkokapacitní drůbežárna Felix Agro. Na malé návsi můžeme obdivovat kamenný kříž a v pozadí stojící špejchar. Směrem na Oldřiš je k vidění volavčí kolonie a zajímavá soustava rybníčků. V Matějovci je také fungující tesařsko-truhlářská dílna pana Pavla Tunky.

Nekrasín

Osada Nekrasín má jednu zvláštnost. Je to její jméno. V celém bývalém Československu byste druhé takové nenašli. Je pravděpodobné, že pojmenování osady pochází od osobního jména Nekrasa a vzpomínaný dobroděj žil zřejmě v první polovině 13. století. Zda je opravdu zakladatelem osady, jisté není. Jedno ale směle tvrdit můžeme. Slovo Nekrasa je užito ve Zlomku Svatovítském. Nelze ho však v žádném případě přímo přiřadit k události spojeným s osadou Nekrasín. Ve stávajícím slovníku spisovného jazyka českého není již zmíněné slovo uvedeno. V Nekrasíně se 4. dubna 1817 narodil kněz a vychovatel Vojtěch Hlinka, později známý pod svým literárním pseudonymem František Pravda. Zemřel 8. prosince 1904 a je pochován na hřbitově u kostela sv. Vavřince v blízké Zdouni. František Pravda byl ve své době i uznávaným spisovatelem, který se těšil úctě tak významných současníků, jako byl např. Karel Václav Rais, Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek či Jan Neruda. Je považován za zakladatele vesnické povídky. V Nekrasíně stojí zvonička z roku 1934 a společně s rybníčkem dodává malebnosti malé návsi této osady.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Zdešov

Vznik místního jména Zdešov (Dešov) je vysvětlován jako Zdešův dvůr snad podle vlastního jména Zdeste uváděného ve falsu listiny pro klášter v Kladrubech z roku 1186. Jako obec je Zdešov uváděn poprvé v roce 1485. Náležel vždy k Žirovnickému panství a sdílel s ním i střídání všech majitelů. Těmi posledními byli od roku 1693 Šternberkové. Tento rod pak v roce 1910 prodal celé panství městu Žirovnice za 1 milion 200 tisíc korun. V roce 1701 bylo ve Zdešově 16 usedlostí, o 88 let později již pouze 25. Zdešov byl z větší části obcí zemědělskou, z živností je zde uváděn kovář. V roce 1842 je ve Zdešově zmiňováno 168 obyvatel, kaple a škola pod patronátem obce. Kaple Nanebevzetí panny Marie byla postavena v roce 1776. Restaurována byla v roce 1900 a v roce 1998. Až do roku 1975 byl Zdešov samostatnou obcí, pak byl převeden jako místní část pod obec Jarošov nad Nežárkou. Kromě nádherné kaple je ve vsi památník padlých z I. světové války a zajímavý pomník “od svobody selské ke svobodě státní“. Byl odhalen v roce 1938. Nad Zdešovem se vypíná nejvyšší bod v katastru Jarošova nad Nežárkou - Němcův kopec (610 m.n.m.) s překrásnou vyhlídkou. V obci je autoopravna, obchod, pohostinství, truhlářství a drobná výroba kartónových obalů.

Zajímavou činností, velmi moderní na konci 18. století, bylo zaměstnání salnitrníků, kteří těžili ledek potřebný k výrobě střelného prachu. V soupisu poddaných jsou uvedeni dva salnitrníci, z nichž Šimon Pavec na čp. Daleko většího významu však nabylo v 18. Pěstování lnu zde mělo dlouhou tradici a v každé obci byla alespoň jedna pazderna. V roce 1760 nacházíme mezi jinými řemeslníky (6 krejčích, 3 zedníci, 2 mlynáři,...

Dne 30.6.2022 došlo k převzetí stavební akce ,,Oprava prodejny potravin č.39 ve Zdešově“. Celková cena stavebních prací byla 975.978,23 Kč s DPH.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

tags: #ekologicke #hospodarstvi #budare #informace