Kamzíci ve volné přírodě České republiky: Zajímavosti a fakta

Není příliš známou skutečností, že je možno při toulkách českou přírodou potkat kamzíka horského. Na dvou lokalitách můžete zatím pozorovat tyto hbité čertíky, jak poskakují v suťových polích. Přestože je kamzík horský spojován s vysokými horami, už více jak sto let můžeme alpskou variantu kamzíka zahlédnout ve volné přírodě i ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku a ve skalnatých oblastech Lužických hor a Děčínské vrchoviny.

Tato štíhlá, velmi obratná koza dosahuje výšky zhruba kozy domácí. Má robustní svalnaté tělo i nohy a krátký ocas. Obě pohlaví mají hákovitě zahnuté rohy. V létě má světlejší rezavě-hnědou srst, aby mu nebylo horko, v zimě až tmavě hnědou, aby mu naopak nebyla zima. V pohybu po skalách jim pomáhají delší zadní nohy, dále chybějící klíční kosti a zejména speciálně uzpůsobená kopyta, která fungují jako přísavky.

Historie kamzíků v České republice

Kamzík horský je představitelem vysokohorské fauny v Evropě a žije jako původní druh v alpských zemích, tj. ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii a Německu. Původní domovinou kamzíků, kteří dnes žijí v ČR, jsou Alpy. Poddruhy kamzíka horského se však vyskytují i v jiných hornatých oblastech Evropy - například v Tatrách.

Do Lužických hor byl kamzík vysazen v roce 1907 a v Jeseníkách o šest let později, tedy v roce 1913. První byli na popud hraběte Kinského dovezeni z Alp do Lužických hor již v roce 1907, aby se zde stali chloubou jeho obory. V roce 1911 byli vypuštěni do volné přírody. Do volné přírody Hrubého Jeseníku byli tito „horolezci“ vypuštění v roce 1924.

Kamzík horský byl na území dnešní CHKO Lužické hory dovezen z rakouských a švýcarských Alp (z popudu hraběte Karla Kinského). První dovoz byl uskutečněn v roce 1907 a 1908, kdy bylo dovezeno osm kusů, v pozdější době se dovoz ještě opakoval. Kamzíci byli původně chováni ve dvou oborách, které byly po roce 1918 zrušeny a zvěř vypuštěna do volné krajiny. Okolo roku 1946 dosáhly stavy 150 kusů.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

V únoru 2013 uplynulo sto let od vysazení kamzíka horského v Jeseníkách. Občanské sdružení Jesenický kamzík v předvečer tohoto výročí zorganizovalo v prostorách bruntálského zámku odbornou mezinárodní konferenci pod názvem 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Setkání se zúčastnilo více než sto odborníků a hosté z Rakouska a Slovenska.

Abychom si připomněli nejen tuto historii, ale zejména současnost, případně budoucnost chovu této zvěře v oblasti, požádali jsme o rozhovor Ing. Je dobré zdůraznit, že tento vývoj chovu kamzíků nikdy nebyl přímočarý a bezproblémový. První kamzíci byli do Jeseníků dovezeni z rakouských Alp díky Řádu německých rytířů. Kamzíci byli nejprve drženi v karanténních a aklimatizačních obůrkách.

Kamzík horský v Jeseníkách

V letech 2012 - 2013 proběhly v podhůří Jeseníků oslavy 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách související s mezinárodní odbornou konferencí (11. a 12. října 2012) v Bruntále vztahující se k problematice kamzíka horského v Jeseníkách. Konference završená odbornou diskuzí představitelů různých zainteresovaných stran konečně otevřeně pojednala o často zmiňovaných problémech s kamzíkem horským v Jeseníkách a celkově o jeho budoucím bytí. Díky názorovým posunům a novým pohledům na věc došlo ke společnému závěru, že kamzíci v Jeseníkách za stanovených podmínek zůstanou.

Zástupci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky zde představili svůj zásadní postoj tak, že respektují společenskou objednávku, potvrzenou peticí, tedy aby kamzík horský zůstal jako obohacení fauny v Jeseníkách zachován. Účastníci konference deklarovali zájem vést další společná konstruktivní jednání, vedoucí k zajištění budoucnosti kamzíka horského v Jeseníkách za podmínek přijatelných pro všechny dotčené strany.

Půl roku po konferenci, v květnu 2013, se v sídle Správy CHKO Jeseníky sešli zástupci všech zainteresovaných subjektů a pokračovali jsme v tolik potřebné a zejména věcné diskusi. Prvořadým zájmem Chráněné krajinné oblasti je nepochybně ochrana proti okusu a spásání zvěří vzácných, zejména endemitních rostlin ve Velké Kotlině.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Současný stav a ochrana kamzíků

Dnešní počet kamzíků na území CHKO Lužické hory odhadujeme na 250 kusů a výborně se jim daří (na rozdíl od kamzíků v jejich domovině, kteří jsou nemocní). Největší koncentrace kamzíků je v okolí přírodní rezervace na Studeném vrchu a přírodní památky Líska.

Aktuálně se jejich populace myslivecky udržuje v mezích, která neohrožuje místní unikátní přírodu. Nicméně je velká škoda, že myslivecká legislativa dosud nepřijala definici, která už platí v zákoně o rybářství, že za původní druh se považuje takový, který v přírodě prosperuje bez zásahu člověka alespoň tři po sobě jdoucí generace.

V současné době jsou legislativně i odborně vytvořeny dobré podmínky pro seriózní myslivecké hospodaření s kamzíkem horským. Je samozřejmě dobře, že se na tom všechny zainteresované strany shodují. Nadále je potřeba pozorně sledovat, jak společnost a orgány ochrany přírody na tuto unikátní zvěř nahlíží a budou nahlížet.

Je těžko uvěřitelná aktuální iniciativa „ochranářů přírody“ z Jeseníků, kteří se snaží všemi prostředky zbavit druhé, východní, populace kamzíka v České republice. Kvůli tomu, že prý „rozrývají půdu, způsobují kopýtky erozi a pasou se na květinách", je pravděpodobně čeká vyvraždění. Pod záminkou, že se jedná v oblasti o nepůvodní druh, můžou po jesenických kamzících přijít na řadu kamzíci v CHKO Lužické hory a NP České Švýcarsko.

Zajímavosti o kamzíkovi horském

• Perfektní horolezci - Kamzíci mají speciální strukturu kopyt - měkké polštářky obklopené ostrými okraji jim umožňují pevně uchopit i malé výstupky na skalách.
• Změna barvy srsti - Jejich srst se mění podle ročních období.
• Kamzičí vous - Kamzíci mají na hřbetě prodloužené chlupy, tzv. „kamzičí vous“, které se vztyčují při vzrušení nebo nebezpečí.
• Výborný zrak - Kamzíci mají široké zorné pole a ostrý zrak, díky kterému dokážou včas zpozorovat predátory nebo jiné hrozby.
• Říje plná dramat - Říje probíhá od listopadu do prosince. V této době se samci utkávají v soubojích o samice.

Jednou z fascinujících vlastností je jeho schopnost vyskočit až dva metry do výšky a šest metrů do dálky. Kamzíci, samci, od třetího roku života vytvářejí tlupy až o 5 jedincích a žijí v blízkosti kamzic s mláďaty. Často se stává, že tlupu mladých kamzíků vede stará neplodná kamzice. Staří kamzíci, tj. od 9 let věku, žijí samotářským způsobem života.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Charles Darwin napsal, že v přírodě nepřežívá nejsilnější nebo nejinteligentnější druh živočicha, ale ten, který se dokáže přizpůsobit změnám v životním prostředí. V průběhu mnoha tisíců let se kamzík dokázal přizpůsobovat stále se měnícím klimatickým podmínkám. Teprve člověk svým necitlivým přístupem k přírodě může zničit tento krásný druh horské zvěře.

Kamzičí zvěř se může dožít až 25 let. Známý varovný hvizd kamzíka zaznamenají příslušníci stáda díky jeho intenzitě i výškové frekvenci vždy spolehlivě a okamžitě. Obvykle po něm následuje únik, jehož směr udává jedinec, který na nebezpečí upozornil. V Jeseníkách uniká stádo nejčastěji ze svahu dolů.

Adaptace kamzíka horského

Kamzičí zvěř je přizpůsobena k životu v horách jak po stránce fyzické, tak po stránce potravních nároků. Kamzičí zvěř upřednostňuje přehledná, pokud možno volná prostranství, která mu umožňují včas zpozorovat nebezpečí. V Lužických horách se kamzíci spokojují s lesními komplexy v blízkosti písečných skal s přilehlými loukami. V Jeseníkách žijí převážně v lesních komplexech se strmými a kamenitými svahy, velice rádi a často vycházejí na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, který se táhne v celé délce jesenického masivu, kde mají dostatek volného prostoru.

Tlupy kamzic a kamzíčat žijí většinu roku pohromadě a jejich velikost není stabilní. Mění se i v závislosti na velikosti populace, v zimě může mít až 60 jedinců. Běžně se počet pohybuje do 15 kusů a mění se podle okamžitých podmínek. Tlupu vede nejzkušenější kamzice.

V době před kladením opouští kamzice tlupu a odchází do ústraní s dobrým krytem a s dobrým výhledem. Kamzice nově narozené kamzíče olizuje, tím je osušuje, čistí a masíruje, jinými slovy podporuje činnost vnitřních orgánů. Již ve druhém týdnu života se kamzíčata začínají pást, i když stále zůstává jejich hlavní potravou mateřské mléko. Po půl roce příjem mateřského mléka končí.

V těžkých zimních měsících je na potravu nenáročná, oproti tomu ve vegetačním období bývá vybíravá. Z 90 % se kamzičí zvěř živí bylinnou potravou. Z 10 % jsou v potravě zastoupeny semena, plody a pupeny dřevin. Dospělí kamzíci spásají různé druhy trav, kapradí, mechy a lišejníky. Mladí kamzíci dávají přednost letorostům jehličnanů, keřovým výhonkům a lišejníkům.

Kamzík jako symbol hor

Kamzík horský je symbolem horské divočiny a jeho pozorování v přírodě je vždy výjimečným zážitkem. Setkání s kamzíkem je nezapomenutelný zážitek, který připomíná sílu a krásu přírody. Pozorování jejich života je lekcí, jak dokonale se zvířata mohou přizpůsobit i těm nejnáročnějším podmínkám.

tags: #kamzici #ve #volne #prirode #cr #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Odpad na stavbě v ČR: Co říká zákon?
• Teorie artefaktů
• Vzdělávání o třídění odpadu
• Dopady emisí SO2
• Kontejnery na odpad – přehled