Ekologické katastrofy znečištění vodních zdrojů

Voda představuje pro člověka mnohem více než pouze chemický vzorec H2O. Zůstává nezbytným předpokladem existence života na Zemi: ostatně kosmologové při hledání života mimo naši planetu pátrají pomocí sofistikovaných sond právě po vodě, na niž jsou v různé míře vázány všechny dosud známé organismy.

Přitom ještě v 19. století voda nikomu vrásky na čele nedělala: byla všeobecně považována za nevyčerpatelný obnovitelný zdroj - a podle toho se s ní také nakládalo. Pokračující tlak člověka na přírodu, zesílený v 50. letech 20. století, kdy začalo období mohutného rozvoje lidské společnosti, výstižně označované jako Velké zrychlení, se nemohl neprojevit také na vodních ekosystémech.

Znečišťování prostředí cizorodými látkami bývá spolu s probíhajícími a očekávanými změnami podnebí a četnými posuny v biologické rozmanitosti pokládáno za jeden ze tří nejvýznamnějších globálních problémů vyvolávajících environmentální krizi.

Globální pohled na vodní zdroje

Při prvním pohledu na školní glóbus se zdá, že s vodou bychom nemuseli mít žádné problémy. Vždyť oceány pokrývají 71 % zemského povrchu a je v nich soustředěno 95,4 % světových zásob vody, pochopitelně slané. Téměř 53 % veškeré sladké vody v sobě skrývají ledovce, ať už pevninské, nebo plovoucí kry. V globálním měřítku se jedná o 1,9 % celkové zásobárny životadárné kapaliny.

Naproti tomu podzemní zdroje představují 1,6 % veškeré H2O na zeměkouli. Jinak řečeno, 46 % sladké vody musíme hledat pod zemí. Navíc 0,007 % celosvětového objemu vody shromažďují vnitrozemská slaná jezera, kdežto 0,004 % připadá na půdní vlhkost. Povrchová sladká voda tvoří skutečně pouhý zlomek, konkrétně 0,0016 %, všech zásob vody vyskytujících se na Zemi. Střízlivé odhady hovoří o tom, že celkový objem vody na Zemi dosahuje jen těžko představitelných 1 389 000 000 km³. Uvedené číslo může ve čtenáři snadno vyvolat dojem, že uvedená látka zůstává i nadále snadno dostupným zdrojem. Jak si ukážeme v následujícím textu, opak je pravdou. Vždyť člověk může z obřích globálních zásob vody odebírat pouhé 1-2 %.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Znečištění vnitrozemských vod

Do vnitrozemských vod se dostává široká škála chemických prvků a sloučenin. Patří mezi ně mj. radioaktivní prvky, jako je stroncium nebo radon, těžké kovy, průmyslová rozpouštědla a těkavé organické sloučeniny, kupř. benzen nebo freony (CFC), chemické látky používané v zemědělství (pesticidy, růstové stimulátory či hormony), zplodiny paliv, nanočástice, zbytky léčiv používaných v humánní i veterinární medicíně, kosmetických výrobků, očkovacích látek a antikoncepčních prostředků, mycí a čisticí prostředky (detergenty) a mikroplasty.

Důležitým zdrojem znečištění vnitrozemských vodních ekosystémů se staly odpadní vody. V současnosti lidstvo vytváří ročně přibližně 360 km³ odpadních vod, z nichž 48 % proniká do prostředí bez jakéhokoli čištění a jen 11 % bývá opětovně použito, nejčastěji pro zavlažování. Realistické prognózy tvrdí, že se objem odpadních vod do roku 2050 zdvojnásobí. Na 360 000 km², tedy ploše odpovídající rozloze SRN, se ke zavlažování používá odpadní voda nebo se hnojí tuhými kaly z čistíren odpadních vod.

Další vskutku globální problém představuje obohacování prostředí o živiny, zejména dusík a fosfor, lidskou činností. Dlouhodobé používání syntetických hnojiv a těžba fosfátu navýšily přísun do prostředí u fosforu dvakrát a u dusíku třikrát. Ve vodním prostředí eutrofizaci charakterizuje nadměrný růst sinic, řas a cévnatých rostlin. Jejich biomasa, označovaná jako „vodní květ“, ničí ekonomicky významný rybolov a ohrožuje produkovanými toxiny zdraví nejen volně žijících živočichů a hospodářských zvířat, ale i člověka.

Mikroplasty ve vodě

V poslední době se stále častěji hovoří o znečišťování prostředí umělými hmotami. Plasty se splachem dostávají do vodních toků, které je přenášejí do moře, kde se v místech styku mořských proudů hromadí v podobě často rozsáhlých odpadkových skvrn. Větší kusy umělých hmot se ve vodním prostředí rozkládají na mikroplasty, jež obvykle mívají v průměru méně než 5 milimetrů. Dostávají se do potravních řetězců s výrazně negativním dopadem na vrcholového konzumenta - člověka. V důsledku chemického složení a výrazného poměru mezi povrchem a objemem vychytávají z okolního prostředí těžké kovy a organické látky včetně jedovatých sloučenin a karcinogenních látek.

Řeky dopraví v celém světě do moře každoročně 0,5-1 milion tun plastů. Například Dunaj mezi Vídní a Bratislavou obsahoval v 1000 m³ vody v průměru 317 umělohmotných položek o celkové hmotnosti 4,8 gramů: v tomto úseku evropského veletoku se tak vyskytovalo více částic a kusů umělých hmot než rybích larev.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Využití vodních ekosystémů

Vnitrozemské vodní ekosystémy poskytují lidstvu celou řadu nenahraditelných ekosystémových služeb, jako je pitná voda, voda na zavlažování, pro průmysl a domácnosti, potraviny (40 % všech bílkovin získávaných ve světě z ryb), zachycování živin, snižování znečištění prostředí, regulace mikroklimatu, příležitosti pro rekreaci, regulace složení plynů v ovzduší a ukládání uhlíku mimo atmosféru. Jejich celková roční peněžní hodnota je bez ohledu na v globálním rozsahu zanedbatelnou plochu vnitrozemských vod dokonce větší než v případě lesů mírného pásu či travinných porostů.

Lidská civilizace využívá celkem 24 000 km³ vody za rok, přičemž největší část spotřebovávají plodiny a pastviny z půdy (zelená voda) a jen 4 300 km³ přímo člověk, pochopitelně z povrchových a podzemních zdrojů (modrá voda). I přes poměrně malý objem povrchových vod z nich pochází většina naší přímé spotřeby, konkrétně 75 %. Podzemní voda přispívá ke spotřebě vody lidskou civilizací asi čtvrtinou. Recyklovaná voda zabezpečuje pouhých 0,17 % vody využívané lidmi. Objem odsolené mořské vody, i když postupně narůstá, je v globálním měřítku stejný jako v případě vyčištěné odpadní vody.

Přibližně 70 % lidmi celosvětově odebrané vody se uplatní v zemědělství, zejména při zavlažování, téměř 20 % vyžaduje průmysl, zatímco 12 % zamíří do lidských sídel a do nejrozmanitější infrastruktury. Uvedená čísla se ale výrazně mění v závislosti na hospodářské vyspělosti příslušného státu nebo části světa: v nejchudších zemích spolyká zemědělství 90 % celkově využité vody.

Přístup každého obyvatele naší planety ke kvalitní pitné vodě, dostupné navíc v dostatečném množství, byl v roce 2010 prohlášen Valným shromážděním OSN jedním ze základních lidských práv. Skutečnost je bohužel dlouhodobě poněkud jiná. Skoro polovina lidstva v současnosti trpí aspoň část roku nedostatkem jakékoli vody.

Vliv klimatických změn

Vzhledem k rozsahu koloběhu vody jej změny podnebí ovlivňují prostřednictvím řady procesů celý, byť s různou intenzitou a rozdílnými dopady. Přímý vliv na vnitrozemské vodní ekosystémy mají zejména posuny v množství a rozložení srážek a v teplotě prostředí: mění se jejich teplota i průtok a také dostupnost vody. Mimořádné povětrnostní jevy někdy dávané do souvislosti s klimatickými změnami zahrnují také přírodní katastrofy, kdy je vody příliš, nebo naopak málo.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Extrémně silné srážky a povodně se v současnosti na Zemi vyskytují čtyřikrát častěji než v roce 1980. V letech 2002-2021 si ve světě vyžádaly 100 000 lidských životů, dopadly na další 1,6 miliardy lidí a způsobily škodu 832 miliard USD (19,9 bilionů Kč). Scénáře dopadů klimatických změn předpokládají další navýšení četnosti a důraznosti období sucha a povodní. Nedostatek vody se může projevit ještě výrazněji než dosud a povede ke zvýšené migraci obyvatelstva z postižených oblastí a k válkám o vodní zdroje.

Případ Bečvy

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20. září 2020, kdy vyteklo do řeky Bečvy za Valašským Meziříčím z dosud nezjištěného kanálu doposud nezjištěné množství dosud neidentifikované toxické látky a otrávilo zhruba 40 kilometrů této zásadní moravské řeky, v níž uhynulo víc než 40 tun ryb a vodních živočichů (podle rybářů to však ve skutečnosti mohlo být až dvakrát tolik).

Kdo byl původcem havárie, která katastrofu způsobila, není dodnes jasné. Stejně jako není zcela jasné, co otravu způsobilo. Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Ta se z pro nás nepochopitelných důvodů zaměřila na jedinou z továren v okolí, kterou provozovala vodohospodářská akciová společnost Energoaqua.

Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít. Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun. Při haváriích rozsahu podobného třeba té na Bečvě, totiž dochází k rozsáhlým škodám na životním prostředí, které v podstatě nejdou zaplatit.

Další případy znečištění vod v ČR v minulosti

V minulosti se v Československu a České republice stala řada havárií, které vedly ke znečištění vodních toků. Níže je uveden přehled některých z nich:

• 1964: Únik kyanidů do řeky Jihlavy z n. p. Tona Jihlava.
• 1966: Únik čpavkových vod do řeky Bečvy z n. p. Přerovské chemické závody.
• 1967: Úhyn ryb v Lubině pod vyústěním Kopřivničky, do které vypouští odpadní vody n. p. Tatra Kopřivnice, až po soutok s Odrou.
• 1969: Únik 225 t melasy do řeky Chrudimky a do Labe z n. p. Východočeské lihovary a konzervárny, lihovar Chrudim.
• 1970: Havarijní znečištění Chodovského potoka a následně řeky Ohře fenoly z n. p. KVHU Vřesová.
• 1970: Havárie na Rakovnickém potoce, únik Dubacidu (84 % kyselina alkylarylsulfonová) z n. p. Rakona Rakovník.
• 1972: Únik asi 600 m³ mazutu v Mariánských Lázních.
• 1972: Destrukce nádrže na močůvku a únik cca 200 m³ močůvky do Vlčického potoka, Pilníkovského potoka a Labe.
• 1972: Letecký postřik 2 % roztokem fungicidu Dithane do řeky Osoblahy.
• 1972: Znečištění kanalizace kyselinou chlorovodíkovou z cisternového tahače při stáčení v n. p. STZ Ústí nad Labem.
• 1973: Znečištění řeky Ohře v Chemických závodech Sokolov.
• 1973: Únik mořírenských kalů s obsahem kyanidů do řeky Ostravice z n. p. Válcovny plechu Frýdek-Místek.
• 1975: Únik čpavku z chladícího okruhu v Jatkách Jeseník do řeky Bělé.
• 1975: Únik 12 400 l motorové nafty z železniční cisterny do rybníka Jordán v Táboře.
• 1975: Únik 12 400 l nafty do Martinického potoka při havárii autocisterny n. p. Benzina u obce Lukavec.
• 1975: Únik kapalného hnojiva do toku Lutonínka v Podhájí.
• 1976: Úplný úhyn ryb v Lužnici v úseku pod Táborem až po Bečice v důsledku kyslíkového deficitu způsobeného vypouštěním nečištěných odpadních vod z města Tábor.
• 1976: Únik alkalicko kyanidové lázně z n. p. Šroubárna Turnov do Odolenovického potoka a následně do řeky Jizery.
• 1978: Únik fenolu ze Spolany Neratovice do Vltavy.
• 1979: Únik 33,5 t leteckého petroleje u Ústí u Vsetína do potoka Senice a dále do Vsetínské Bečvy.
• 1979: Únik mědící kyanidové lázně z n. p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm do řeky Bečvy.
• 1980: Únik 6 000 t ropy z ropovodu u obce Bartoušov do Šlapanky a Sázavy.
• 1980: Vypuštění nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a mědi z n. p. ALBA Hořovice do Červeného potoka a Litavky.
• 1981: Vypuštění nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a zinku z n. p. Šroubárna Žatec do řeky Ohře.
• 1982: Únik cca 26 m3 leteckého petroleje do Chejlavy při dopravní nehodě autocisterny vojenského útvaru Líně a linkového autobusu ČSAD mezi obcemi Holoubkov a Svojkovice.
• 1982: Protržení hráze odkaliště S - 4 sever k. p. Spolana Neratovice, únik cca 15 000 t popílku do Labe.
• 1982: Intenzívní znečištění Čertovky (Vltava, Praha) ropnými látkami z netěsné podzemní nádrže na LTO v uložišti francouzského velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí.
• 1982: Havarijní únik kejdy v JZD Horka u Staré Paky, destrukce dřevěné uskladňovací nádrže typu VJ-HB-1 600, únik cca 1200 m3 kejdy do říčky Olešky.
• 1982: Únik mědící lázně (12 m3 lázně s obsahem 684 kg mědi a 696 kg kyseliny sírové) z n. p. AZNP Mladá Boleslav do Jizery.
• 1983: Rozsáhlé znečištění Lipenské nádrže (Horní Planá) ropnými látkami z n. p. LIRA Horní Planá.

Znečištění v Evropě

Tlak na evropské vodní zdroje

Zvyšující se tlak na evropské vodní zdroje má zásadní dopad nejen na zemědělství a textilní průmysl, ale rovněž na další hospodářská odvětví, jako jsou potravinářský průmysl, energetika a turistika. Podle údajů EEA až dvě třetiny povrchových vod v Evropě, tedy jezer a řek, nedosahují uspokojivého ekologického stavu. Mezi země s největším podílem zasažených vodních útvarů patří Švédsko, Německo a Polsko, což je způsobeno kombinací intenzivního zemědělství, průmyslové výroby a specifických klimatických podmínek, které přispívají k vyšší míře znečištění.

Zdroje znečištění evropských vod

Zdroje znečištění evropských vod jsou rozmanité a zahrnují například rtuť produkovanou uhelnými elektrárnami, bromované zpomalovače hoření a pesticidy používané v zemědělství. Kombinace těchto faktorů spolu s nedostatkem vody každoročně ohrožuje pětinu evropského území a přibližně třetinu její populace.

Výzvy pro EU a konkrétní opatření

V reakci na kritickou situaci zaslali ministři životního prostředí z většiny členských států EU v červenci dopis Evropské komisi s požadavkem na přijetí konkrétních opatření k zajištění bezpečnosti a odolnosti vodních zdrojů, včetně investic do modernizace infrastruktury, zavedení efektivnějších systémů monitorování kvality vody a podpory inovativních technologií pro úpravu a recyklaci vody. Tato žádost vychází zejména z jižních evropských zemí, jako jsou Itálie, Řecko a Španělsko, kde narůstá napětí ohledně dostupnosti vody. Vedoucí skupiny pro sladkou vodu a životní prostředí EEA, Trine Christiansenová, varovala, že Evropská unie není dostatečně připravena na tyto výzvy. "Pozorujeme čím dál extrémnější sucha a předpokládáme, že se situace bude dále zhoršovat," uvedla.

Ekonomické důsledky a potřebné investice

Nedostatek vody má vážné důsledky nejen pro ekosystémy, ale i pro ekonomiku. V roce 2022 způsobila sucha a lesní požáry škody ve výši 40 miliard eur. Podle odhadů Společného výzkumného střediska Evropské komise lze očekávat, že přímé škody způsobené povodněmi se do roku 2100 zvýší až šestinásobně. Podle Water Europe bude v příštích šesti letech zapotřebí investic ve výši 255 miliard eur do modernizace evropské vodní infrastruktury, aby státy EU splnily standardy týkající se čistoty a bezpečnosti dodávek vody.

Tyto investice budou směřovat například do modernizace zařízení na úpravu odpadních vod, výstavby a rekonstrukce přehrad, zlepšení systémů pro zachycování dešťové vody a rozvoje technologií pro recyklaci a opětovné využití vody.

Změny v zemědělských postupech

Christiansenová také zdůraznila potřebu zásadní změny zemědělských postupů, aby se snížila úroveň znečištění a spotřeba vody, což by mohlo pomoci zmírnit negativní důsledky klimatických změn. Mezi navrhované změny patří například přechod na kapkovou závlahu, která minimalizuje plýtvání vodou, zavedení střídání plodin s nižšími nároky na zavlažování, a snížení používání chemických pesticidů prostřednictvím integrované ochrany proti škůdcům.

Případ Kamčatky

Ruské úřady vyzvaly obyvatele Kamčatky, aby se kvůli znečistění vody vyhýbali známé Chalaktyrské pláži. Ve vodě naměřily zvýšenou hladinu ropných produktů a fenolu. Organizace Greenpeace situaci označila za "ekologickou katastrofu". Videa sdílená na sociálních sítích zachycují množství uhynulých mořských živočichů.

Znečištění moře u města ruského Dálného východu Petropavlovsk-Kamčatskij má patrně na svědomí únik ropy z jednoho z tankerů, které těmito vodami proplouvají. "Na základě předběžných dat plul podél pláže po mořské trase tanker, z něhož unikala ropa. (Únik) se podařilo zastavit. U Chalaktyrské pláže a v Avačském zálivu ruské úřady naměřily zvýšenou hladinu ropných produktů a fenolu. Podle kamčatského hydrometeorologického ústavu se velký počet mrtvých živočichů na břehy vyplavil, když oblast na konci září zasáhla bouře.

Organizace Greenpeace poukázala na to, že ke znečištění mohlo dojít už před týdny. "Voda změnila barvu a stala se lidskému zdraví nebezpečnou. Už několik týdnů se lidé, kteří s ní přišli do styku, potýkají s negativními důsledky," uvedla organizace. "Skutečnost, že se mrtvá zvířata nacházejí podél celého pobřeží, potvrzuje vážnost situace," konstatovala Greenpeace.

Možná řešení

Soustava vnitrozemských vodních ekosystémů bývá oprávněně přirovnávána ke krevnímu řečišti biosféry. V článku uvedené údaje výmluvně dokládají, že stav vnitrozemských vod ve světě není zrovna příznivý. Různorodý a zvyšující se dopad člověkem vyvolaných vnějších hnacích sil na vnitrozemské vodní ekosystémy známe již celá desetiletí, stejně jako jej omezující nebo zmírňující účinná řešení využívající jak přírodní, tak technické postupy. Péče o ně vyžaduje, aby povrchové a podzemní vody byly považovány za jediný vzájemně propojený zdroj a také tak obhospodařovány. V řadě případů bývá účinné uplatnění ekosystémového přístupu, i.e. integrovaná péče o říční povodí, nebo oběhového vodního hospodářství.

Legislativa a monitoring

Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek. Přísnější pravidla by měla pochopitelně platit na všech českých řekách, nejen na Bečvě. Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny.

Shrnutí

Vnitrozemské vodní ekosystémy jsou klíčové pro život na Zemi a poskytují řadu nenahraditelných služeb. Znečištění těchto zdrojů představuje vážný globální problém, který je třeba řešit komplexními opatřeními zahrnujícími legislativu, monitoring, modernizaci infrastruktury a změny v zemědělských postupech.

tags: #ekologické #katastrofy #znečištění #vodní #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Zásah proti Greenpeace: Detaily
• Průkaz energetické náročnosti budovy
• Definice stanoviště taxi
• Dopad igelitových a papírových tašek na životní prostředí
• Recenze odpadkových košů