Ekologické Katastrofy v Rozvojových Zemích: Příklady a Důsledky

Tajfuny, zemětřesení, povodně, sopky, neúroda - nemine den, abychom se nedozvěděli o katastrofě. Počet přírodních katastrof v uplynulých dekádách dramaticky vzrostl, tvrdí Debarati Guha Sapirová, ředitelka bruselského Střediska pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED).

Někteří badatelé dokonce tvrdí, že oteplování má vliv i na zemětřesení a sopečnou činnost. Třeba vulkanoložka Carolina Pagliová z univerzity v Leedsu konstatuje: "Tání ledovců může mít vliv na produkci magmatu v hlubinách země.

Ilan Noy, profesor ekonomie na Havajské univerzitě, se zabývá pohromami, kterými lidstvo pronásleduje matka příroda. Ten graficky znázornil vývoj počtu katastrof od roku 1970 do současnosti. Jsou na něm dvě křivky: první ukazuje celkový počet všech zaznamenaných katastrof, druhá znázorňuje pouze katastrofy velkého rozsahu (měřeno počtem obětí k počtu obyvatel postižené země). Podobně vypadají i grafy vytvořené jinými vědeckými pracovišti.

Důvod nepochybně spočívá ve stále dokonalejších možnostech komunikace spojených s mediálním zájmem o neštěstí všeho druhu. Svou roli ale hraje také postoj k přírodním katastrofám v rozvojových zemích zasažených populační explozí. Zemětřesení si roku 2010 na Haiti vyžádalo čtvrt milionu mrtvých, zatímco stejně silný otřes v Chile měl "jen" 500 obětí.

Ilan Noy k tomu říká: "Země s vyšším národním důchodem na osobu, vyšší vzdělaností a lépe fungujícími institucemi mají hned dvojí výhodu. Noy jako příklad uvádí Japonsko, které jde z katastrofy do katastrofy, a přesto stále patří k nejbohatším zemím světa.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Roger Pielke, profesor environmentálních studií na Coloradské univerzitě, v listu Sunday Times tvrdí: "Vše nasvědčuje tomu, že případný nárůst finančních ztrát způsobených přírodními katastrofami jde na vrub sociálních změn. Lidé dnes osidlují místa, kterým se naši moudřejší předkové vyhýbali, používají nevhodné technologie, nebo dokonce provozují aktivity, které vznik katastrof usnadňují. Při troše smůly pak je na pohromu rychle zaděláno. Nebo si stačí vzpomenout na české povodně. Výstavba v záplavových územích, zlikvidované lužní lesy, nevhodné meliorace, rozorané meze...

Dalším významným zkreslujícím faktorem je inflace. Například pojišťovna Munich-Re oznámila, že loňský rok ji přírodní pohromy stály rekordních 105 miliard dolarů. Vypadá to impozantně - dokud si nevzpomeneme, jakou hodnotu měl dolar před půlstoletím a jakou má dnes.

Munich-Re se v prosazování názoru, že katastrof přibývá, angažuje dlouho a vytrvale - právě z její dílny pochází působivý graf ukazující plynulý nárůst počtu pohrom od roku 1980 až do současnosti. Je často citován klimatickými alarmisty, i navzdory tomu, že nepochází od vědecké instituce, ale od podnikatelského subjektu, který je na strachu přímo závislý.

Na rozdíl od Munich-Re meteorolog a klimatolog Roger Pielke zahrnul do svého výpočtu škod způsobených hurikány v USA od roku 1900 inflační vlivy. Počet studií konstatujících, že katastrof dlouhodobě nepřibývá a jejich síla neroste, je většina - veřejnost to ale většinou vidí jinak. "Když to krvácí, je úspěch jistý."

"Pozoroval jsem houf kameramanů při záplavách na Mississippi roku 1999," píše Patrick Cockburn z listu The Independent. "Stáli v husté řadě a všichni měli objektivy namířené na solidně postavený dům, který se pomalu hroutil do vody. Vůbec je nezajímalo, že o kousek dál hráči běžně navštěvují kasino v lodi zakotvené na vzduté řece.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Deset nejtragičtějších přírodních katastrof od roku 1900

Od počátku 20. století se odehrála řada ničivých přírodních katastrof - zemětřesení, povodní, tropických cyklónů, cunami a dalších - které si vyžádaly obrovské ztráty na životech. Níže je představeno deset nejhorších z nich, seřazených podle odhadovaného počtu obětí.

Počty obětí jsou hrubé odhady. U některých událostí existují velmi rozdílné údaje v různých zdrojích - například u zemětřesení na Haiti se oficiální vládní odhad vyšplhal až k 316 tisícům mrtvých, zatímco některé analýzy uvádějí kolem 160 tisíc. V tabulce a popisu uvádíme vždy zhruba nejčastěji citované hodnoty.

1. Povodně v Číně (1931)

   V létě roku 1931 postihla centrální a východní Čínu série katastrofálních povodní. Extrémně silné monzunové deště, umocněné i tajícím sněhem z hor způsobily rozsáhlé přelití řek Jang-c’-ťiang, Chuang-che a dalších toků. Záplavy zasáhly obrovské území - přibližně 180 000 km², což je plocha dvakrát větší než Portugalsko, bylo pod vodou a velká města jako Wuhan a Nanking byla zaplavena.

   Katastrofa si vyžádala odhadem kolem 3,7 milionu lidských životů, což z ní činí zřejmě největší přírodní katastrofu zaznamenanou ve světové historii. Dalších zhruba 40 milionů lidí přišlo o domovy a následné epidemie nemocí (cholery, malárie apod.) a hladomor výrazně zvýšily počet obětí.

2. Cyklón Bhola (1970)

   V noci z 12. na 13. listopadu 1970 zasáhl tehdejší východní Pákistán (dnešní Bangladéš) ničivý tropický cyklón Bhola. Přestože šlo „jen“ o cyklón kategorie 3 (max. rychlost větru cca 185 km/h), jeho ničivost způsobila zejména mohutná bouřlivá vlna, která zaplavila hustě obydlenou nížinnou deltu Gangy a Brahmaputry.

   Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

   Zaplavení ostrovů a pobřežních oblastí vedlo k masivním ztrátám na životech - odhady hovoří o 300 až 500 tisících mrtvých, což z Bhola činí nejsmrtelnější tropický cyklón historie. Mnoho obětí bylo z řad vesničanů, které povodňová vlna zastihla ve spánku.

   Nedostatečná varování a podcenění situace ze strany místních obyvatel přispěly k tragickému rozsahu ztrát. Následné nezvládnutí krizové pomoci ze strany pákistánské vlády urychlilo politické napětí, jež vyústilo v odtržení Východního Pákistánu a vznik nezávislého Bangladéše.

   Událost poukázala na zranitelnost nízko položených pobřežních oblastí s vysokou hustotou zalidnění vůči silným tropickým cyklónům a důležitost účinných systémů včasného varování.

3. Zemětřesení Haiti (2010)

   Dne 12. ledna 2010 postihlo karibský stát Haiti ničivé zemětřesení o magnitudu 7,0. Epicentrum bylo jen 25 km od centra hustě obydleného hlavního města Port-au-Prince, takže účinky byly katastrofální.

   Otřesy zničily většinu městské zástavby - až 80 % budov v oblasti hlavního města se zřítilo či bylo vážně poškozeno. Mezi zbořenými stavbami byly i klíčové objekty jako prezidentský palác, katedrála, nemocnice a školy. V důsledku zřícení budov a následného nedostatku lékařské péče zahynulo podle odhadů přes 220 tisíc lidí (haitská vláda později uváděla až 316 000 obětí). Další statisíce obyvatel utrpěly zranění a asi 1,5 milionu lidí zůstalo bez přístřeší. Jedná se o nejhorší zemětřesení v novodobé historii západní polokoule.

   Přesný počet obětí je sporný - některé analýzy naznačují, že mohl být i nižší než oficiální odhady, avšak v každém případě šlo o katastrofu obrovského rozsahu. Zdůraznila zranitelnost nedostatečně konstruovaných budov v seismicky aktivních oblastech, zejména v rozvojových zemích.

4. Zemětřesení v Chaj-jüan (1920)

   Dne 16. prosince 1920 došlo v severozápadní Číně (provincie Ningxia, oblast Chaj-jüan) k mimořádně silnému zemětřesení, kterému se přezdívá také Velké gansuské zemětřesení. Odhady magnituda se pohybují okolo 8,5.

   Otřesy zcela zničily většinu měst a vesnic v okolí - například v městech Longde a Huining se údajně zřítily takřka všechny domy. Katastrofu ještě zhoršily rozsáhlé sesuvy půdy a fakt, že oblast zasáhla krutá zima a stovky následných otřesů, které komplikovaly záchranné práce a odrazovaly přeživší od návratu do trvalých obydlí.

   Počet obětí se odhaduje asi na 273 tisíc, což řadí toto zemětřesení k nejsmrtonosnějším v historii Číny i celého světa ve 20. století.

5. Zemětřesení v Tchang-šanu (1976)

   Dne 28. července 1976 zasáhlo čínské průmyslové město Tchang-šan v provincii Che-pej silné zemětřesení o magnitudu zhruba 7,6-7,8. K úderu došlo časně ráno ve 3:42 místního času, kdy většina z 1 milionu obyvatel spala. Během několika desítek vteřin bylo město prakticky zničeno - 85 % budov se zřítilo nebo stalo neobyvatelnými.

   Zemřelo nejméně 242 tisíc lidí (oficiální údaj), avšak některé zdroje naznačují, že skutečný počet mohl být i vyšší. Nezávislí historici uvádějí až kolem 300 tisíc obětí a některé zprávy hovoří až o 700 tisících. Téhož dne zasáhl oblast ještě silný následný otřes o magnitudu 7,1, který zkázu dále dovršil.

   Zemětřesení v Tchang-šanu tak patří k nejsmrtelnějším vůbec a v rámci 20. století jej v počtu obětí překonalo snad jen zmíněné zemětřesení v Chaj-jüan.

6. Tajfun Nina a kolaps přehrady Banqiao (1975)

   Na počátku srpna 1975 zasáhl střední Čínu tajfun Nina, který přinesl mimořádné srážky. Během pouhých tří dnů napadlo v provincii Che-nan přes 1000 mm deště, což byla dvouroční dávka srážek během 24 hodin.

   Tak extrémní lijáky vedly k přetečení a protržení přehrad - postupně selhalo 62 přehrad včetně velké přehrady Banqiao na řece Žu. Vlna vody vysoká až deset metrů se přehnala údolím a smetla vše na své cestě. Záplavová katastrofa zničila celé vesnice a města pod přehradou.

   Voda a následné epidemie a hlad způsobily smrt nejméně 150 tisíc lidí; podle některých zdrojů až kolem 230 tisíc obětí. Tato událost je považována za jednu z nejhorších přehradních havárií a současně jeden z nejničivějších tropických cyklónů (skrze sekundární efekt povodní) v historii.

7. Zemětřesení a cunami v Indickém oceánu (2004)

   Ráno 26. prosince 2004 došlo u pobřeží indonéského ostrova Sumatra k velmi silnému podmořskému zemětřesení o magnitudu 9,1. To vyvolalo obří mořské cunami, které během několika desítek minut zasáhlo pobřeží čtrnácti zemí kolem Indického oceánu v Asii a Africe. Vlna se místy zvedla až do výšky kolem 15-30 metrů a při dopadu na pobřeží devastovala celé oblasti do vnitrozemí. Nejvíce postižen byl indonéský region Aceh (severní Sumatra), dále pobřeží Srí Lanky, Indie (stát Tamilnádu, souostroví Andamany) a Thajska.

   Tragédie měla globální rozměr - zahynulo při ní zhruba 230 tisíc lidí (oficiální údaje uvádějí 227 898 potvrzených obětí) a statisíce dalších byly zraněny či přišly o domovy. Tato událost vstoupila do dějin jako nejhorší cunami a vůbec nejhorší přírodní katastrofa počátku 21. století. Vedla k významnému pokroku v systémech varování před cunami po celém světě.

8. Povodeň na řece Jang-c’-ťiang (1935)

   Rok 1935 byl v Číně rokem extrémních povodní. V červenci došlo k velké povodni na řece Jang-c’-ťiang, která postihla šest provincií ve střední a východní Číně. Katastrofa přišla jen čtyři roky po ničivých povodních 1931, takže obnova infrastruktury nestačila pokročit a obyvatelstvo bylo stále zranitelné následky předchozích záplav.

   Povodeň zasáhla kolem 10 milionů lidí a zahynulo asi 145 tisíc osob. Šlo tak „až“ o pátou nejsmrtonosnější povodeň zaznamenanou v dějinách (po větší katastrofě 1931 a několika starších událostech před rokem 1900). Povodeň vedla následně k dalším opatřením čínské vlády v oblasti protipovodňové ochrany, avšak úplné zvládnutí ničivých záplav přinesla až moderní doba, např. výstavbou hrází na přítocích a Tří soutěsek.

9. Velké zemětřesení v Kantó (1923)

   Velké zemětřesení v oblasti Kantó zasáhlo Japonsko 1. září 1923 v čase těsně před polednem. Otřesy o magnitudu 7,9 udeřily přímo pod hustě osídlenou aglomerací Tokio-Jokohama a zanechaly obě města v troskách. Zemětřesení trvalo jen necelé dvě minuty, ale způsobilo mimořádné škody: zřítila se více než polovina všech cihlových budov a asi 10 % železobetonových budov v postižené oblasti.

   Následně vypukly rozsáhlé požáry, které kvůli silnému větru rychle zachvátily velkou část Tokia. Odhaduje se, že až 90 % obětí zahynulo právě v ohnivé bouři po zemětřesení. Zemětřesení rovněž vyvolalo menší cunami o výšce ~12 metrů, které zpustošilo pobřeží v zátoce Sagami.

   Celkový počet obětí se odhaduje na přes 140 tisíc osob. Tato katastrofa dodnes patří k nejhorším v japonské historii. Pro srovnání: moderní zemětřesení v Kóbe 1995 mělo „jen” ~6,4 tisíce obětí a cunami v Tóhoku 2011 kolem 20 tisíc obětí. Katastrofa v Kantó vedla k významným změnám v japonských stavebních předpisech a urbanistickém plánování s cílem zvýšit odolnost měst vůči zemětřesením a požárům.

10. Cyklón Nargis (2008)

    Na začátku května 2008 zasáhl jihovýchodní Asii cyklón Nargis a zejména v Myanmaru způsobila spoušť mimořádného rozsahu. Nargis udeřil na pobřeží Myanmaru 2. května 2008 jako silný cyklón (odpovídající hurikánu kategorie 3-4) s vytrvalým větrem okolo 215 km/h.

    Hlavní ničivý efekt však měla prudká bouřlivá vlna cunami, která se zvedla v mělké deltě řeky Iravadi. Až 3-4 metry vysoká stěna vody zaplavila rozsáhlé oblasti zemědělské delty, smetla stovky vesnic a připravila o život desítky tisíc lidí. Celkové ztráty na životech se odhadují na přibližně 138 tisíc osob (z toho ~85 tisíc potvrzených mrtvých a ~50 tisíc pohřešovaných, kteří byli posléze prohlášeni za mrtvé).

    Cyklón Nargis tak představuje nejhorší přírodní katastrofu v dějinách Myanmaru a nejhorší tropický cyklón v Asii od roku 1991, kdy podobná bouře zabila ~143 tisíc lidí v Bangladéši. Přibližně 2,4 milionu obyvatel bylo cyklónem vážně zasaženo, přišlo o domov či živobytí.

Černobyl a Fukušima: Důsledky a Poučení

Uplynulo již čtvrt století od katastrofy v ukrajinském Černobylu, ale následky zde nejsou zcela zahlazeny. Jde o to, aby události na Ukrajině byly co do svých důsledků dostatečně zohledněny při likvidaci škod v jihovýchodní Asii. Samy o sobě jsou jakousi laboratoří, ze které je třeba se poučit.

Okolí Černobylu dodnes připomíná zkázu, v mnoha ohledech jsou následky ještě horší, protože pracuje čas. Opuštěné a devastované domy jsou na pohled ještě hrůznější než čerstvé trosky ve Fukušimě a celé prefektuře. Město Prepjať je výrazným obrazem, ve který se může změnit řada rezidenčních míst okolo Fukušimy a přímo v ní.

Náprava je stěží možná v dohledných časových horizontech. Je třeba si uvědomit, že radioaktivita zde bude přítomna po celá staletí, ba tisíciletí, v epicentru dvacet tisíc let. Radioizotopy zůstávají aktivní po celé generace příštích vnuků a jejich potomků.

Z ekonomické stránky budování „sarkofágů“ nic v dlouhodobém horizontu neřeší, protože se rychle rozpadají. Například 19. dubna t. r. účastníci konference dárců v Kyjevě doufali, že shromáždit 1,1 mld. USD na nový sarkofág nebude problém. Nakonec se sešlo o 300 milionů méně, neboť se ukázalo, že tyto obří stavby mají krátkou životnost, měříme-li je radiologickým časem; nanejvýš po století musejí být vyklizeny a radioizotopy budou mít ještě volnější cestu do prostoru, hlavně do zemí ASEAN (sdružení mnoha zemí východní a jižní Asie).

Globálně vzato, mohou být důsledky přírodních katastrof negativní, ale potenciálně i zčásti pozitivní. Obrovské státní výdaje na sanování škod těžce zatěžuje státní rozpočty a sociální výdaje vůbec. Výpadky výroby celých regionů, stěhování lidí atd. Dnes je to asi 80 tisíc obyvatel v blízkém okruhu Fukušimy, z nichž valná většina nemá naději, že se vrátí k normálnímu životu.

Evakuovaní lidé ztratili nejen svá obydlí, ale často i práci a životní perspektivu. Enormní jsou a budou samozřejmě výdaje spojené se zdravotní péčí. Například v důsledku černobylské havárie odhaduje Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, že do roku 2065 zemřelo nebo zemře v Evropě 16 tisíc lidí, kteří by jinak zůstali zdrávi. Ale protože se radioizotopy šíří do celého světa, jiné organizace odhadují v celé severní hemisféře počet potenciálních obětí na 27 tisíc.

Na druhé straně se uvádějí i některá menší pozitiva. Obvykle je to vyšší sklon k úsporám jak na individuální, tak celonárodní úrovni, v regionálním měřítku pak přemisťování výroby z více do méně ohrožených oblastí. V regionu jihovýchodní Asie již podle některých zpráv tento redeployment začal _ z pobřežních oblastí do vnitrozemí, z Japonska do zemí ASEAN atd. V některých ohledech to může pomoci znevýhodněným oblastem a prefekturám.

Jak známo, po Černobylu a po ničivé tsunami v Asii postižení obyvatelé dostali a dostávají určitou podporu a rentu, a to všude na světě, kde dojde k neštěstí či katastrofě velkého rozsahu. Tato renta sice není veliká, ale k přežívání postačuje. Na Ukrajině ji už 25 let pobírá značné množství lidí, v ukrajinském jazyce nazývaných „potěrpili“ _ doslova postižení. Postupně to vede k situaci, kdy tito lidé ztrácejí životní perspektivu, stávají se stále slabšími, bez kontroly nad svými životy a budoucností, bez iniciativy.

Světová zdravotnická organizace (WHO) to vidí jako závažný problém a zasazuje se o to, aby strach z radiace nebyl demotivujícím činitelem v životě těchto lidí, kteří by měli žít pokud možno normálními životy. K tomu je zapotřebí vytvořit mechanismus pro jejich uzdravení _ nikoli fyzické, ale spíše mentální.

Na Ukrajině přivykli lidé tomuto způsobu života tak, že se aktivně brání jakékoli změně. Zde se to týká asi půl milionu lidí, kteří otevřeně manifestují proti krácení dávek. Postupně se rozvíjí tzv. subkultura závislosti (subculture of depency), ničící životy přeživších lidí.

Příklad Černobylu ale nabádá k tomu nenechat ji rozvinout v národním a mezinárodním rámci (viz příklad Haiti). Jinak v blízké budoucnosti zachvátí miliony přeživších zejména po tsunami v loňském roce.

tags: #ekologické #katastrofy #v #rozvojových #zemích #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Čištění s ohledem na životní prostředí
• Třídění odpadu v ČR – legislativa
• Emise z automobilů a zdraví
• Znečištění odpadních vod
• Přečtěte si více o aktuálním dění v přírodě