Ekologické limity těžby a výroby elektřiny v Severočeské hnědouhelné pánvi a česká energetika

Prolomit, či neprolomit? To je otázka, která již mnoho let v Česku posílá proti sobě příznivce a odpůrce těžby hnědého uhlí za územními limity. Jedni argumentují mimo jiné zachováním pracovních míst, druzí vývozem levné elektřiny do zahraničí. Územní limity těžby hnědého uhlí definují hranice v jednotlivých severočeských dolech, které nesmí těžba překročit. Hlavním důvodem vytvoření limitů byla ochrana krajiny a životního prostředí.

Článek "Územní ekologické limity těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi a česká energetika", jehož autorem je Ing. arch. Martin Říha, na minimálním prostoru velmi obsažně hodnotí historické příčiny vzniku limitů těžby v SHP. Zcela správně v nich vidí mj. odstranění pokřivených vztahů z minulého režimu, kdy mohla být ve jménu veřejného zájmu přijímána svévolná arbitrární rozhodnutí.

Existence limitů tedy dnes nemá jen oporu věcnou v ochraně práv obyvatel konkrétních potenciálně dotčených obcí, jejichž zájmy jsou postaveny na roveň se zájmy těžařů, ale i v ochraně stavu ohroženého životního prostředí a v záměru zabránit možnému rušení pracovních míst v těžbou ohrožených provozech. Říha dále správně vykládá záměr zákonodárce nikoli pouze pozitivistickým výkladem litery zákona, ale náležitě interpretuje tento záměr z důvodové zprávy, jež je dle právní teorie legitimním zdrojem, i z kontinuity exekutivních rozhodnutí.

Největší hodnotu však má rozbor zcela kontraproduktivních důsledků možného zrušení limitů, provázený dokonce i systematickým návrhem vhodných opatření, jež by v synergickém efektu šetřila energii, fyzický kapitál, životní prostředí a nabídla pravděpodobně vyšší počet pracovních míst než zrušení limitů.

Předložená stať M. Říhy, reagující aktuálně na nedávný protest severočeských horníků proti zrušení vyvlastňovacích zákonů, je podobně jako jiná díla autora, napsána logicky velmi srozumitelně a jako vždy bezchybnou češtinou. Předložený článek je obecnější úvahou o smyslu a významu územních limitů těžby uhlí v SHP pro současnost i budoucnost české společnosti. Autor se k limitům vyjadřuje se zjevným nadhledem přímého účastníka tvorby polistopadové legislativy, zkušeného odborníka na územního plánování v Ústeckém regionu i někdejšího náměstka ministra životního prostředí.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Snad jen na okraj poznámku k limitům, že po té, co česká vláda přijala v r. 1994 usnesení o tom, že nerostné suroviny nejsou předmětem vlastnictví a následně byla těžební práva rozdána v rámci privatizace prakticky zadarmo, dostaly limity ještě novou roli bariéry proti pokračování těžeb založených dosud na krajně nerovném rozdělováním efektů z těžeb mezi vlastníky těžebních práv a českou společnost.

Připomeňme si tedy, kdy a v jakých souvislostech byly územní ekologické limity těžby v SHP stanoveny a jaké důvody trvají pro jejich zachování, resp. Jedním ze závažných impulzů pro Listopad 1989 a prosazení změny režimu v ČSFR byl již naprosto neúnosný stav životního prostředí v severních Čechách, který vedl až k nepokojům v Teplicích i jinde v SHP ještě před listopadem 1989. Nejhorší situace byly v době dlouhodobých inverzí, provázených vysokými koncentracemi škodlivin v ovzduší, s neblahými zdravotními důsledky na obyvatele i lesy Krušných hor.

Česká vláda proto už v roce 1990 schválila usnesením č. 287/1990 tzv. Usnesením č. 166/1991 Sb. bylo uloženo zpracovat a předložit takové limity tehdejšímu ministru pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Ing. Karlu Dybovi, CSc. s tím, že z těchto limitů musí vycházet i při zpracování návrhu palivoenergetické politiky státu. Usnesením vlády ČR č. 331/1991 z 11. 9. 1991 byly tyto limity samostatně vyhlášeny pro lom a město Chabařovice a usnesením vlády ČR č. 444/1991 z 30. října 1991 pak pro všechna chráněná ložisková území a dobývací prostory v celé zbylé SHP.

V důvodové zprávě byla i poznámka, že tyto limity se vztahují především na povrchovou těžbu hnědého uhlí při současné technologii, že však neznemožňují využití zásob za nimi při šetrnějších budoucích způsobech dobývání nebo využití na místě (např. Usnesení vlády č. 444/1991 Sb. Z toho je zřejmé, že to nebylo míněno jen jako dočasné opatření platné do roku 2005, jak se snažili a snaží dovozovat někteří z faktu, že bylo mj. ministru pro hospodářskou politiku a rozvoj uloženo vycházet z nich i při koncipování Státní energetické politiky ČR do roku 2005, která se tehdy připravovala. Tím byl míněn název konkrétního tehdy zpracovávaného materiálu, nikoliv termín ukončení platnosti usnesení.

V úvodním slovu ministra při jednání vlády tehdy jasně zaznělo, že limity budou východiskem i pro další strategické dokumenty územního i regionálního plánování a že při projednávání energetických politik na období po roce 2005 se vláda k limitům znovu vrátí a vyjádří, což se také již opakovaně stalo. že uhlí je neobnovitelný a vyčerpatelný zdroj energie, který byl do té doby dobýván a spalován nehospodárně, s nízkou účinností využití jeho surovinového i energetického potenciálu. Byl dobýván a využíván za obrovských škod na životním prostředí a lidském zdraví, na přírodním, lidmi vytvořeném i lidském kapitálu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Bylo to spojeno i s nadějemi, že s náběhem výroby elektřiny v další JE Temelín po již fungujících Dukovanech bude možné odstavit nejstarší uhelné elektrárny v severních Čechách trvale a ty novější opatřit kromě mechanických či elektrostatických filtrů na záchyt popílku i odsířením a denitrifikací kouřových plynů.

Jak jsme důslední v tlaku na subjekty žijící a podnikající v tomto území, aby zlepšovaly životní prostředí a omezovaly negativní důsledky vlastních aktivit na ně? Jaké podmínky zde vytváříme podnikatelům - nositelům nových pracovních příležitostí a nových, environmentálně příznivějších technologií a aktivit? Jak jsme pokročili v úsporách energie ve výrobě, bydlení, v celé komunální sféře, v dopravě a ve využívání nevyčerpatelných či obnovitelných zdrojů energie?

Zatímco do zdrojů a rozvodů elektřiny se nepochybně investovaly v posledních 20 letech obrovské prostředky vč. modernizace, neinvestovalo se v podobném rozsahu do výroby, rozvodů a spotřebišť tepla. Starší a dosud nezateplená panelová výstavba i mnohé novostavby (zejména obchodní vybavenosti) představují odstrašující příklady topení „Pánu Bohu do oken“ obvodovými plášti s minimální tepelně-izolační a tepelně akumulační schopností, mnohé starší teplovody a parovody jsou v havarijním stavu nebo postrádají řádnou izolaci a vykazují obrovské ztráty. Co nových pracovních příležitostí by poskytlo jen stavebnictví, kdyby se na toto skutečně zaměřila státní podpora, protože je to ve veřejném zájmu.

Rekultivace krajiny vyžadují pro hrubé terénní úpravy obdobné mechanismy a kvalifikace, jako těžba. Horníci při svých protestech a obhajobě vlastního živobytí cudně mlčí o tom, že počet zaměstnanců těžařů již v posledních 20 letech klesl v tichosti z mnoha tisíc na zhruba 1500. Nelze se ubránit dojmu, že protestující horníci jsou spíše zneužíváni k obhajobě zájmů jejich zaměstnavatelů, než svých vlastních.

Nelze totiž mluvit jen o materiálních újmách, působených velkolomovou povrchovou těžbou. Jsou zde újmy i na fyzickém a duševním zdraví, působené trvalým stresem z působení hluku, škodlivin, nejistoty. Obávám se však, že s lidmi, spojenými mentálně s minulostí a se zájmy těžařů ve vedení kraje i některých měst a obcí, lidmi bez potřebné kreativnosti a podnikavosti, to půjde stěží a nadále budeme svědky podobného nepochopení výzev a potřeb doby. Už se promarnilo 20 let.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Když došlo koncem 80. Varovali, že bude-li pokračovat povrchová těžba Velkolomu Čs. armády v odlehčování paty svahů dotěžováním až k výchozu sloje směrem na východ k Černicím a Hornímu Jiřetínu, ohrozí to nejen stabilitu zámku Jezeří s arboretem a svahů na východ od něj, ale odvodněním i bučiny, tvořící důležitou součást územního systému ekologické stability a biodiverzity zdejší krajiny, vodní režim pod horami, poslední zachovalé osídlení a torza původní krajiny.

Tyto impulzy byly natolik silné, že se jimi začaly zabývat krajské i celostátní stranické a vládní orgány, jinak k takovým aktivitám odmítavé. Bez ohledu na tyto dílčí úspěchy zaniklo jen v SHP na stovku obcí a celé desítky, ne-li stovky kilometrů čtverečních krajiny - polí, lesů, vodních toků a ploch i solitérních památek v krajině. Malebný kraj se tak v průběhu 60. - 80. let minulého století stal těžce postiženým územím nejen po stránce životního prostředí, ale postupně i po stránce ekonomické a sociální. Lidé se dožívali kratšího věku, byli více nemocní, zpožďoval se vývoj dětí, vzdělanější lidé začali z kraje utíkat.

Logickým pokračováním po Listopadu 1989 bylo úsilí nově vzniklých ústředních orgánů péče o životní prostředí - tedy Federálního výboru pro životní prostředí ČSFR vedeného Ing. Josefem Vavrouškem, CSc. a Ministerstva životního prostředí ČR, vedeného RNDr. Bedřichem Moldanem, CSc. a po něm Ing. Ivanem Dejmalem, potvrdit změnu trendu a tyto přírodní i kulturní hodnoty napříště trvale uchránit. Stalo se tak přijetím Programu ozdravění Severočeského kraje, schváleného federální i českou vládou, a navazujícím vyhlášením Územních ekologických limitů těžby v SHP počátkem 90. let českou vládou.

Tento vývoj se od počátku nelíbil těžařům, zvyklým z minula, že těžba byla vždy prohlašována za veřejný zájem, kterému musí ustoupit vše. Ačkoliv horní zákon i tehdy obsahoval ustanovení, že jiné veřejné zájmy, včetně kulturních či ochrany přírody mohou v odůvodněných případech převážit, nebyla tato ustanovení prakticky uplatňována ani u památek, ani u zvlášť chráněných území přírody, tím méně v ostatním „nechráněném“ území.

Od vyhlášení územních ekologických limitů těžby jsou jako překážka další těžby opakovaně napadány a zpochybňovány tu právními nástupci původních státních těžařských společností, tu Ministerstvem průmyslu a obchodu, Českým báňským úřadem, tu Krajským úřadem Ústeckého kraje, jindy některými politickými stranami. Jsou ale také houževnatě bráněny občany potencionálně dotčených měst a obcí, ekology, nevládními environmentálními organizacemi a zatím naštěstí opakovaně i vládami ČR.

Poprvé při projednávání Státní energetické koncepce z přelomu let 2003 -2004, kdy na základě záporného stanoviska MŽP k SEA této koncepce bylo odmítnuto v ní navržené prolomení limitů vládou premiéra Špidly. Vzhledem k účasti Strany zelených ve vládní koalici byly chráněny dokonce i za vlád premiéra Topolánka. Dnešní vláda premiéra Nečase si dala úsilí o zachování územních ekologických limitů těžby a ochranu sídel i krajiny před postupem těžby v SHP dokonce do programového prohlášení vlády. Jenže jak je zřejmé z balónků vypouštěných do hromadných sdělovacích prostředků, někteří ministři, naposledy ministr Kocourek v Lidových novinách, to stále zkoušejí, jakoby pro ně programové prohlášení současné vládní koalice neplatilo.

Jednou pod záminkou zvýšení konkurenceschopnosti našeho hospodářství, podruhé soběstačnosti v energetických surovinách, potřetí z obav z vysoké nezaměstnanosti, pokud těžba na limitech opravdu skončí, počtvrté pro údajný budoucí deficit uhlí pro naše teplárenství - zkoušejí to prostě oťukávat ze všech stran a zkoumají, co lidé a jejich nervy v ohrožených obcích vydrží.

Podle slov ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka připadají v současné době v úvahu 2 varianty, konkrétně varianty 2 a 4. Varianta 3 s částečným prolomením limitů na dole ČSA podle Mládka ekonomicky nevychází. Limity by tedy měly být prolomeny na dole Bílina a další jednání rozhodnou o osudu limitů na dole ČSA a obcí Horní Jiřetín a Černice. Důvodem odsunu je nejasná situace ohledně elektrárny Počerady. ČEZ bude muset do roku 2019 rozhodnout, zda ji bude dále provozovat, nebo ji v roce 2024 uzavře.

Masová těžba hnědého uhlí znamenala, že ve 20. letech bylo v oblasti mezi Kadaní a Ústí nad Labem zdevastováno území o rozloze 1 100 km². V 70. a 80. Nekvalitní způsob spalování hnědého uhlí měl za následek prudký nárůst oxidu siřičitého a prachových částic ve vzduchu.

Prolomení limitů by celkem zajistilo hnědé uhlí o objemu zhruba 0,9 mld. tun.

• Důl Bílina - prolomení limitů umožní vytěžit dalších 0,1 mld tun uhlí, těžba by probíhala až do roku 2040-2055.
• Důl ČSA - prolomením limitů by se zajistilo dalších 0,75 mld. tun uhlí a těžba by mohla probíhat až do roku 2120. Velká část uhlí pod samotným Horním Jiřetínem byla vytěžena v 80. letech hlubinnou těžbou, zásoby uhlí pod městem nejsou nikterak významné.

Argumenty pro a proti prolomení limitů:

• Pro: Podle tepláren je prolomení limitů zásadní pro zachování nízkých cen tepla.
• Pro: Zachování současných a rozvoj nových pracovních míst souvisejících s rozšířením těžby. Již nyní je v okrese Most téměř 13 % nezaměstnaných.
• Pro: Podíl hnědého uhlí na výrobě elektřiny a tepla byl v roce 2014 okolo 50 %. Díky využívání vlastních zásob uhlí je Česká republika jednou z nejvíce soběstačných zemí EU. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie je stále zanedbatelný a vlastními zásobami ropy či plynu ČR nedisponuje.
• Proti: Vznik ekologických škod vlivem povrchové těžby uhlí a následným využitím v energetice.
• Proti: I když po rekultivaci je krajina obnovena, nedochází k obnově obcí, které byly zlikvidovány. Oblast Krušných hor není zcela stabilní a geologové upozorňují na možnost závažných sesuvů.

Česká republika je 3. Největší vývozci a dovozci elektrické energie v EU.

tags: #ekologické #limity #těžby #a #výroby #elektřiny

Oblíbené příspěvky:

• Jak se mění příroda v zimě?
• Použitý Olej z Klimatizace v ČR
• Obnova Přírody a Postupy
• Složení a výhody krmiva pro koně
• Odpočinek v přírodě: netradiční ubytování