Praktická Ochrana Přírody: Obnova a Postupy

Ochrana přírody a obnova ekosystémů jsou klíčové pro zachování biologické rozmanitosti a zajištění udržitelného rozvoje krajiny. Vědci z přírodovědecké fakulty spojují svůj výzkum s obnovou hodnotných mokřadů na jižní Moravě.

Obnova Mokřadů

„Přítomnost mokřadů v krajině pomáhá zmírnit nepříznivé dopady vysokých teplot, sucha i přemnožení škůdců. Mokřady zadržují a čistí vodu, ochlazují své okolí, zmírňují následky přívalových srážek nebo naopak sucha, poskytují domov mnoha druhům rostlin a živočichů,“ vypočítává Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Celkem projekt trvající do konce roku 2029 pomůže obnovit přes 500 hektarů mokřadů, například i Hevlínského jezera na moravsko-rakouském pomezí.

„Kvůli nadměrnému přítoku živin z okolí začalo zarůstat rákosem až do úplného vymizení otevřené vodní hladiny. Dnes je to spíše rákosina než jezero,“ popisuje Marie Kotasová Adámková. V důsledku této situace se dramaticky zmenšila populace ohrožených obojživelníků, třeba žab kuňky ohnivé a skokana ostronosého, nebo ptáků jako bukáčka malého a vodouše rudonohého.

„Vyskytovaly se zde i dva kriticky ohrožené druhy rostlin: pryšec bahenní a růžkatec ponořený. S obnovou mokřadů souvisí i činnost v jejich okolí, na které přírodovědci spolupracují se Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy, Českou společností ornitologickou, starosty obcí, Odborem životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a v konkrétních lokalitách také s myslivci či zemědělci.

„S nimi domlouváme spolupráci na sečení a zejména pastvě dobytka nebo koní, která je zásadní pro potlačení zarůstání lokalit nežádoucími druhy. Můžeme jim nabídnout zajištění pastevního příslušenství, například ohradníků a napajedel, a také zprostředkování nákupu zvířat,“ vysvětluje projektová manažerka Barbora Pelánková.

Čtěte také: Vliv klimatu na ochranu přírody

„Zkušenosti ukazují, že ochrana přírody funguje nejlépe, když jsou do ní zapojeny místní a regionální komunity,“ dodává s tím, že obcím přírodovědci nabízejí vybudování naučných stezek s digitálními prvky a různé přednášky či exkurze pro školy nebo širokou veřejnost. Projekt pomáhá naplňovat cíle a závazky České republiky, které v oblasti ochrany přírody vyplývají z členství v Evropské unii.

„V širších souvislostech projekt přináší i pozitivní publicitu okolním obcím, celému regionu i České republice. Umožní nám ověřit a rozšířit inovativní postupy v ochraně přírody, vytvořit příklady dobré praxe a přenést je na evropskou úroveň,“ podotýká Milan Chytrý. Dodává, že dopad projektu na biodiverzitu a populace chráněných druhů bude díky zapojení odborníků z Ústavu botaniky a zoologie doložen expertními daty.

Přirozená Pastva Velkých Býložravců

Klíčový dokument, který pomůže výrazně zlepšit ochranu přírody v České republice, certifikovalo ministerstvo životného prostředí. Aktualizovaná Metodika přirozené pastvy velkých býložravců poskytuje návod k přírodě blízké a finančně efektivní ochraně velkých krajinných celků.

„Velcí býložravci byly po stovky tisíc let součástí naší přírody. Jejich vyhubení člověkem v posledních staletích vytvořilo v krajině nepřirozený stav, který vedl k oslabení nebo zhroucení celé řady přírodních procesů. Velcí kopytníci totiž nebyli pouze jednou z mnoha skupin organismů, které se v přírodě vyskytovaly. Byli to takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří naši přírodu zásadním způsobem ovlivňovali a spoluutvářeli,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Právě obnova přírodních procesů činností velkých býložravců je důležitou součástí dvou hlavních výhod přirozené pastvy velkých býložravců: pomáhá s rychlou obnovou a dlouhodobým udržováním biologické rozmanitosti, navíc s výrazně nižšími náklady než jiné způsoby managementu krajiny. „Proto je přirozená pastva vhodná k péči o velké krajinné celky o desítkách, spíše však stovkách či tisících hektarů,“ zdůraznil Miloslav Jirků.

Čtěte také: Ochrana přírody: Praktické postupy

Více než třísetstránková publikace s názvem „Přirozená pastva velkých býložravců: Metodika přírodě blízkého a dlouhodobě udržitelného managementu“, kterou Ministerstvo životního prostředí ČR certifikovalo a zveřejnilo na svých webových stránkách, by se tak měla stát novou biblí českých ochránců přírody.

„Ani ochraně přírody se nevyhnou úspory finančních prostředků v důsledku ekonomické krize posledních let. Bez přirozené pastvy velkých býložravců, která je nízkonákladovým řešením, nebude možné péči o rozsáhlé krajinné celky zajistit,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Oproti prvnímu vydání z roku 2015 zahrnuje nová publikace deset let praktických zkušeností z fungování rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a z další více než desítky lokalit v celém Česku, kde se přirozená pastva velkých kopytníků prosadila. Aktualizované vydání nejen zpřesňuje některé praktické stránky tohoto způsobu ochrany přírody, ale mělo by především zajistit bezpečnější a stabilnější prostředí pro rezervace velkých kopytníků v České republice.

„První roky praxe ukázaly, že chybné uchopení tohoto konceptu ze strany jednotlivých úředníků může tento způsob ochrany přírody výrazně prodražit nebo dokonce téměř znemožnit. Právě proto metodika označuje některé dosavadní úřední postupy jako nežádoucí a dokládá, že vedou ke zvyšování nákladů a poklesu biologické rozmanitosti přírodně cenných území. Metodika by se tak měla stát také nástrojem pro všechny úřady a úředníky ochrany přírody, kteří budou s přirozenou pastvou velkých kopytníků pracovat,“ zmínil Dalibor Dostál.

Mezi nežádoucí postupy metodika zařazuje především vytváření takzvaných nepasených zón v rámci rezervací velkých kopytníků. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že namísto záchrany vzácných druhů v nich dochází k přesnému opaku, tedy výraznému úbytku ohrožených organizmů vlivem pokračujícího zarůstání. Jakkoliv mohou mít nepasené zóny smysl na malých lokalitách, na rozsáhlých pastvinách nemají pozitivní vliv, a navíc výrazně zvyšují provozní náklady.

Čtěte také: Květoslava Burešová a ekologie

Dalším nežádoucím postupem je kosení takzvaných nedopasků. U celoroční pastvy jsou nedopasky důležitým přírodním fenoménem. Jsou nezbytnými zdroji zimní pastvy a zároveň nenahraditelnými zimovišti a úkryty řady organizmů. Odstraňování nedopasků na celoročních pastvinách je tak v přímém rozporu s udržitelným přístupem k péči o krajinu i s podporou biodiverzity. Kosení zároveň ohrožuje některé pozdně plodící vzácné rostliny vázané na pastevní ekosystémy.

Metodika také vyvrací jeden z mýtů české ochrany přírody, tedy že přirozenou pastvu velkých býložravců je třeba doplňovat dalšími typy managementů, jako jsou pojezdy těžké techniky nebo pastva hospodářských zvířat.

„Pastva velkých kopytníků bývá někdy mylně považována za jeden typ managementu, který je potřeba doplňovat dalšími, technickými opatřeními. Ve skutečnosti činnost velkých kopytníků zahrnuje nejen plošné odstraňování nadbytečné bylinné biomasy včetně stařiny, ale také časoprostorově pestrou škálu žádoucích disturbancí. Disturbance, tedy různě intenzivní narušování vegetace a půdy významně podporují biodiverzitu V podání velkých kopytníků jsou disturbance velmi různorodé.

Jde například o ekologicky velmi důležité narušování travního drnu prachovými koupelemi, vyšlapáváním stezek, vytvářením minerálních lizů, či plošným sešlapem v místech jejich častého pohybu. Činnost velkých kopytníků rovněž dlouhodobě udržuje ekologicky funkční periodické tůně, tedy biotop, který byl donedávna mylně považován za zcela závislý na činnosti těžké techniky. Velcí kopytníci rovněž dlouhodobým okusem a olamováním větví dřevin vytvářejí zdroje mrtvého dřeva či specifické hnízdní mikrobiotopy pro některé druhy ptáků. V neposlední řadě jsou velcí kopytníci důležitými šiřiteli semen rostlin a zajišťují distribuci živin v ekosystému,“ vypočítal Miloslav Jirků některé přínosy. Přirozená pastva je tak komplexním typem managementu.

„Prakticky jediné doplňkové zásahy jsou třeba na odstraňování negativních vlivů lidské činnosti v krajině. Prvním je eliminace invazních druhů zavlečených člověkem a druhým odstraňování křovin, jež představuje celosvětový problém související se změnami klimatu a zvýšenému spadu dusíkatých látek z dopravy, průmyslu a energetiky,“ shrnul Dalibor Dostál. Třetí oblastí je odstraňování černých skládek a zbytků staveb, které se však řeší jen v prvních letech po vzniku pastevních rezervací a týká se primárně bývalých vojenských prostorů.

Na vytvoření metodiky spolupracovali špičkoví experti. Autorem právní kapitoly je vedoucí Katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Stejskal, autorem předmluvy je Karel Prach z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oponentury publikace zpracovali Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, David Storch z Centra pro teoretická studia a předseda výboru České společnosti pro ekologii, a Pavel Kindlmann z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity.

Navázali tak na oponenty prvního vydání, kterými byli Ondřej Sedláček z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Martin Ernst z Ústavu lesů a myslivosti Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Certifikovaný dokument navazuje na první verzi metodiky, která vyšla v roce 2015 pod názvem „Alternativní management ekosystémů - Metodika zavedení chovu býložravých savců jako alternativního managementu vybraných lokalit“.

Její druhé vydání shrnuje vědecká východiska pro používání velkých kopytníků v ochraně přírody, pravidla dobré praxe přirozené pastvy a návody na její technické zajištění, i praktické poznatky o vlivu na různé typy přírodních stanovišť. „Ministerstvu životního prostředí patří velké poděkování za dlouhodobou podporu přirozené pastvy velkých kopytníků i certifikaci druhého vydání metodiky, které by mělo pro tento typ ochrany přírody vytvořit dlouhodobě bezpečné a stabilní prostředí, bez kterého se neobejde,“ ocenil přístup resortu Dalibor Dostál.

Poděkoval také všem spoluautorům metodiky, včetně dlouhodobých fotografů milovické rezervace, kterými jsou Michal Köpping a Vojtěch Lukáš, i vlastníkům pozemků, kteří pro současné rezervace velkých kopytníků poskytli potřebné plochy, a institucím, které financovali jejich vznik a rozvoj.

Metodika upozorňuje také na to, že se pastva velkých kopytníků nesnaží vytlačit z ochrany přírody jiné typy managementu, jako je kosení, pastva hospodářských zvířat a podobně. Zatímco pastva velkých býložravců výborně funguje na velkých plochách, různé nástroje aktivního managementu budou vždy nezbytné v maloplošných lokalitách o rozloze několika hektarů. Právě úspora díky pastvě velkých kopytníků na rozsáhlých územích může přinést více peněz pro aktivní management malých lokalit. „Oba typy managementu si tak nekonkurují, ale velmi vhodně se doplňují,“ uzavřel Dalibor Dostál.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina .

Přírodě Blízká Obnova Těžebních Prostorů

My, níže podepsaní vědci a další odborníci vyjadřujeme podporu vyššímu zastoupení přírodě blízké (též ekologické) obnovy těžebních prostorů a průmyslových deponií. Vědecké výzkumy, zkušenosti ze zahraničí i praktické projekty dokládají, že využití přírodních procesů vede obvykle k lepším výsledkům, než rekultivace technického typu.

Přírodě blízká obnova vytváří pestré prostředí, které obývá celá plejáda běžných i ohrožených druhů, jež původně žily především na bezlesých stanovištích s malým množstvím živin v půdě či vodě. Přírodě blízká obnova pracuje s přirozenou sukcesí (samovolným vývojem) nebo se sukcesí usměrňovanou, kdy vývoj korigujeme žádoucím směrem. Ochrana přírody se v tomto případě nevylučuje ani s extenzivním rekreačním využitím.

Řada ohrožených druhů potřebuje určitou míru narušování prostředí, takže přítomnost lidí jim nejen nevadí, ale může dokonce i prospívat. Někdy přistupujeme k cílené péči o místa s výskytem ohrožených organismů, např. pastvou, prosvětlováním lesa, obnovou tůní či písčin.

V roce 2008 vzniklo prohlášení tří stovek odborníků na podporu přírodě blízké obnovy, které podpořily nevládní organizace věnující se ochraně přírody i Těžební unie, která sdružuje české těžební firmy. Přestože vědci, nevládní organizace i těžební firmy byli v této otázce zajedno, narážely jejich snahy na řadu úskalí, především na zastaralou legislativu, stereotypy v rozhodování některých úřadů nebo zájmy rekultivačních firem. Díky úsilí mnoha lidí a institucí se postupně daří problémy překonávat.

V těžbou narušených územích vznikla řada projektů, které chrání biologickou rozmanitost, zadržují vodu a zároveň slouží k rekreaci, výchově a vzdělávání. Česká ekologie obnovy získala dobré jméno v zahraničí. Stále se však ve veřejném prostoru objevují hlasy, které zpochybňují funkčnost přírodě blízké obnovy a její význam pro ochranu přírody.

Proměna těžebního prostoru na hospodářský les, kulturní louku nebo pole má však s obnovou přírodního ekosystému pramálo společného. Přírodě blízká obnova naopak vede ke vzniku mozaiky stanovišť, z nichž mnohá v naší krajině zoufale chybějí a stávají se útočišti ohrožených druhů. Přírodní procesy navíc nevyžadují vysoké náklady a finanční částky určené na rekultivaci lze efektivněji využít na usměrňování obnovy žádoucím směrem.

Naším úkolem je najít rovnováhu mezi hospodářským využitím obnovené krajiny, volnočasovými aktivitami a ochranou přírody. Proto plně podporujeme návrh na vyhlášení chráněného území v části Lomu ČSA (a následně Lomu Vršany či v dalších plochách území ovlivněného povrchovou těžbou uhlí) , kde dosud převládaly rekultivace technického typu.

Potenciál přírodě blízké obnovy je zde značný, jak dokládá více než čtyřicet let vědeckého zkoumání i řada zahraničních příkladů. Na území povrchových dolů ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko bylo už před 15 lety pro ochranu přírody vyčleněno více než 20 km2 a dalších 130 km2 bylo vykoupeno nadacemi na ochranu přírody. Podobný postup byl zvolen u francouzského města Lille. Všude se přírodě blízká obnova osvědčila a lze předpokládat, že podobně pozitivní dopady bude mít i u nás. Navíc je její využití v souladu s evropským nařízením na obnovu přírody, jehož záměry může velice dobře naplňovat.

Zásady Územního Rozvoje Olomouckého Kraje

Zásady územního rozvoje Olomouckého kraje, aktualizace č. 2a (2019) navrhují vymezení a upřesnění specifických oblastí pro území, ve kterém se projevují problémy v oblasti hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti obyvatel území. Význam problémů těchto oblastí přesahuje hranice uvedených obcí a ovlivňuje vyvážený udržitelný rozvoj zejména okrajových částí Olomouckého kraje s přesahem vlivů i do sousedních krajů. Za zásadní problémy se považuje vysoká míra nezaměstnanosti, nevyvážená vzdělanostní struktura, nízká úroveň mezd a omezená mobilita obyvatel za prací. Myslivost v krajině (regulace spárkaté zvěře na výši, která umožní růst zastoupení MZD; zvýšení stavů zajíců, koroptví, jeřábků, tetřívků, tetřevů a p.

tags: #prakticka #ochrana #prirody #obnova #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Výškové budovy a životní prostředí
• Evidence odpadů - vzor a povinnosti
• Ekologická daň v ČR - seznam plátců
• Inspirace pro svatbu venku
• Mezidruhové a Vnitrodruhové Vztahy