Trvalá udržitelnost vstupuje do našich životů a stále častěji přemýšlíme o tom, jak nebýt přírodě přítěží. Třídíme odpady, mikrotenové pytlíky nahrazujeme těmi plátěnými, používáme ekologicky šetrné prostředky. Vědomě upřednostňujeme nákup oblečení buď z druhé ruky nebo z recyklovaných textilních materiálů. Jak se ale v recyklovaných materiálech zorientovat?
Mezi nejčastěji používané materiály v textilním průmyslu patří hlavně polyester a bavlna. Oba mají z hlediska ekologie své pro a proti.
Bavlna je přírodního původu, pěstuje se na plantážích od tropických oblastí po teplé oblasti mírného pásu. Její pěstování je podporováno velkým množstvím pesticidů a herbicidů, které zatěžují půdu, potažmo vodní zdroje. Bavlna je zároveň plodinou velice náročnou na spotřebu vody.
Polyester je naproti tomu syntetická látka prakticky nerozložitelná (minimálně v řádu pár stovek let), která je původem z ropy (tedy neobnovitelného zdroje). Při svém zpracování je doprovázena celou řadou procesů, které produkují emise skleníkových plynů. Uvádí se, že tričko z polyesteru jich vyprodukuje až dvakrát více než tričko bavlněné.
Polyester i bavlna při následném zpracování prochází náročným barvením (rovněž odbarvováním). V obou případech dochází při tomto procesu ke znečišťování vody a představuje tak potenciální zdravotní riziko jak pro dělníky, kteří pracují přímo v továrnách, kde k barvení dochází, tak pro obyvatele minimálně blízkého okolí.
Čtěte také: České supermarkety a bio
V módním průmyslu se z hlediska ekologie mluví o tzv. udržitelných materiálech. Těmi se zpravidla rozumí materiály, které prošly recyklací a nebo organické materiály jako je např. organická bavlna.
Organická bavlna je pěstována bez použití jakýchkoli chemických hnojiv či pesticidů a nesmí být geneticky modifikována, což ovšem znamená větší riziko nemocí plodin a menší výtěžnost. Aby bylo možné vypěstovat stejné množství bavlny jako v případě standardní bavlny, je proto nutné plodiny pěstovat více, což znamená spotřebu větší zemědělské plochy. Rovněž je potřeba mít na paměti, že i organická bavlna je následně průmyslově zpracovávána a prochází stejným procesem jako bavlna normální - tzn.
Organická bavlna se pěstuje bez použití syntetických pesticidů nebo hnojiv. Z tohoto pohledu se jedná o ekologičtější materiál, než běžná konvenční bavlna. Její pěstování je navíc omezeno na (sub)tropické oblasti.
Polyester sice není tak náročný na údržbu (praní při nižších teplotách, relativní odolnost vůči skvrnám) a existuje metoda jeho zpětné recyklace na nová vlákna. Ovšem studie týkající se poměrně nového tématu znečišťování vody a ovzduší mikroplasty naznačují, že hlavním původcem těchto částic může být textil, a to konkrétně vlákna ze syntetických materiálů, jako je právě například polyester. Tyto částice jsou emitovány jak při jeho výrobě, tak při následném používání a praní nebo zpracování na nová vlákna. Podle dat společnosti Orb jsou k nalezení až v 83% světové kohoutkové vody.
Pokud ovšem polyesterový produkt není recyklován a vyhodí se rovnou do komunálního odpadu, na skládkách se nerozloží minimálně v průběhu následujícího století, protože jde o druh plastu.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Nelze tedy jednoznačně říci, jestli je ekologičtějším řešením polyester, běžná nebo organická bavlna, protože každá z těchto látek zatěžuje životní prostředí jiným způsobem.
Existují i další alternativní přírodní zdroje pro výrobu textilních vláken, jako jsou:
Vlákna z kukuřice se řadí do stejné skupiny jako Tencel nebo viskóza. Už jeho samotná výroba má velmi malé ekologické dopady, především díky nižší náročnosti kukuřice na pěstování a vyššímu objemu úrody.
Mezi živočišné zdroje patří ovce (vlna ze srsti), králíci (ze srsti Angorského králíka) či hmyz (např. Hedvábí).
Konvenční výroba hedvábí kokony s larvami uvaří. Tím nedojde k přerušení hedvábného vlákna. Na výrobu jednoho kimona je potřeba 2100 housenek bource morušového. Na světě je každoročně produkováno kolem 35 000 tun surového hedvábí. To představuje 87,5 bilionů zabitých housenek ročně. Toto číslo je důvod k založení konceptu mírumilovného hedvábí, které larvy nezabíjí.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Recyklace textilu snižuje potřebu těžit nové suroviny a může snížit uhlíkovou stopu. Recyklovaný materiál se tak uspoří 2,85 kg CO2 emisí a 1 866 litrů vody.
Polyester existuje metoda jeho zpětné recyklace na nová vlákna. V současnosti se používají recyklovaný polyesterový odpad a malé procento plastových lahví.
Recyklují se rybářské sítě, koberce nebo zbytky látek. 100% recyklovaný a zároveň 100% recyklovatelný materiál.
Tabulka: Porovnání Ekologických Aspektů Textilních Materiálů
| Materiál | Původ | Ekologické Aspekty | Použití |
|---|---|---|---|
| Bavlna | Rostlinný | Vysoká spotřeba vody a pesticidů | Trička, košile, spodní prádlo |
| Polyester | Syntetický | Nerozložitelný, emise skleníkových plynů | Sportovní oblečení, bundy |
| Organická Bavlna | Rostlinný | Bez pesticidů a chemických hnojiv | Dětské oblečení, ložní prádlo |
| Recyklovaný Polyester | Syntetický | Snižuje spotřebu ropy a odpadu | Bundy, tašky |
| Len | Rostlinný | Nízká spotřeba vody a pesticidů | Letní oblečení, ubrusy |
| Konopí | Rostlinný | Extrémně odolné, minimální pesticidy | Ekologická móda, technické textilie |
Ekologické tkaniny jsou textilie vyrobené za použití udržitelných materiálů a metod.
Ekologické tkaniny mají menší dopad na životní prostředí než konvenční tkaniny.
Možnosti zjistit průzkumem ekologických značek a kontrolou popisů jejich produktů.
tags: #ekologické #materiály #textil #kniha #zdroje