Ekologické pojetí výuky: Principy a vývoj

V současné době se velmi často diskutuje o rozdílech mezi vzděláváním pro udržitelný rozvoj a environmentálním vzděláváním.

V prvé řadě bychom si měli ujasnit, co se rozumí udržitelným rozvojem. Pokládám za velice výstižné stále nepřekonané vymezení ve studii Naše společná budoucnost prezentované na konferenci v Rio de Janeiro v roce 1992.

To, že tento požadavek byl vyjádřen velmi obecně, bylo a je zcela přirozené. Model udržitelnosti přímo svou podstatou představuje biosféra. Základním předpokladem života jsou vždy určité zdroje - energetický zdroj (především sluneční záření) a zdroje látkové (měnící se ovzduší, voda, kůra zemská).

Prostřednictvím sítí organismů je pak zajišťován neustálý oběh látek - takže každý ekosystém zmíněné spirály je možno vyjádřit kruhem. Obrazně řečeno - příroda nezná odpady, a pokud v průběhu vývoje se některé látky odpady staly, dlouhodobý vývoj vedl k takovým změnám, že princip kruhu (tj.

Stále více bylo patrné, že vývoj lidské společnosti se čím dál, tím více odděluje od biosféry svým jednosměrným pohybem - tj.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Mnohé lokální ekologické katastrofy a postupná globalizace řady vzájemně propojených problémů se projevovaly v přírodě i v lidské společnosti, v její rostoucí diferenciaci.

Vývoj vzdělávání a výchovy k ochraně přírody

Vzdělávání a výchova od šedesátých do konce osmdesátých let minulého století, tj. Stručně je možno říci, že v šedesátých letech ještě doznívaly tradiční ochranářské přístupy spočívající ve striktním nezasahování do přírody a postupně se prosazovaly nové přístupy k aktivnímu působení v zájmu zachování ohrožených druhů tím, že se musí chránit prostředí, ve kterém existují. Výchova k ochraně přírody byla tradičně doménou učení o přírodě - přírodopisu, který tehdy byl zcela logicky zaměřen především systematicky.

Postupně vystupovala do popředí myšlenka, že ohroženým druhem je i člověk (do té doby vlastně striktně odlišovaný od přírody) - a že je nezbytné pro jeho existenci chránit i jeho životní prostředí.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla vzdělávání a výchově věnována konference IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody) v Ruschlikonu ve Švýcarsku, kde jsem ještě měla možnost prosazovat komplexní význam školy v této oblasti vzdělávání a výchovy, tj. zapojení nejen učení o přírodě, ale i ostatních vzdělávacích oblastí.

Vzhledem k tomu, že se výchova k péči o životní prostředí po Stockholmské konferenci stala mezinárodně sledovanou problematikou, byl mezi úkoly tehdejší RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci) zařazen i úkol „Pedagogické aspekty péče o životní prostředí”, do kterého se po roce 1975 postupně zapojily vedle Výzkumného ústavu pedagogického i Výzkumný ústav odborného školství, Ústav pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a takřka všechny fakulty vysokých škol v tehdejším Československu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Zpracovali jsme metodické pokyny pro uplatňování výchovy k péči o životní prostředí ve všech předmětech všeobecného vzdělávání, které byly v roce 1974 rozeslány do všech škol.

Zřejmě jsme tehdy byli s tímto přístupem první, protože jsem byla požádána o přípravu obecněji koncipovaného příkladu takového metodického pokynu pro první světovou konferenci o výchově k péči o životní prostředí, kterou organizovalo UNESCO a UNEP v roce 1977 ve Tbilisi.

V této absurdní situaci jsem přesto (samozřejmě pod dozorem tzv. integrátora) od roku 1975 do roku 1990, kdy byl rezortní výzkum zrušen, koordinovala přes 200 odborníků z vysokých škol a katedry i instituty založené v tomto úkolu (např. v některých vysokých školách technického a přírodovědného zaměření jako na ČVUT nebo na UK).

Mnohé z těchto útvarů existují a rozvíjejí své aktivity dosud. Vedle úkolů v rámci RVHP jsme řešili i několik velkých projektů pro UNESCO a organizovali také evropská jednání (např. seminář k přípravě a dalšímu vzdělávání pedagogů v Praze v roce 1980), v roce 1982 měsíční kurz pro pedagogické pracovníky z rozvojových zemí celého světa apod.

Vzhledem ke společné účasti odborníků z oblasti přírodních věd, zemědělských, lesnických, lékařských, ale i všech technických oborů a z právnických i ekonomických fakult, jsme si ve vzájemných diskuzích uvědomovali, že v tomto vzdělávání v podstatě vždy jde o uplatňování některých základních „ekologických” principů v nejrůznějších oblastech lidských činností.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

„Ekologickou výchovou rozumíme soustavné utváření racionálních, odpovědných, citlivých a zároveň aktivních postojů člověka k prostředí, k jeho složkám přírodním, umělým i sociálním v jejich souvislostech. Jejím cílem je taková etika vztahů člověka k prostředí, taková kultura, která respektuje a využívá zákony biosféry i komplexnost vzájemných vztahů člověka - jedince i společenských skupin jako celku k prostředí.

Vzhledem k tomu, že vědním základem zkoumání interakce mezi živými soustavami na různých úrovních, je ekologie, hovoříme o ekologické výchově. Máme přitom na zřeteli, že interakce mezi člověkem a jeho životním prostředím vychází nejen z biologické, ale i sociální podstaty člověka a že komplexně ekologické přístupy musí zahrnovat nejen aspekty biologické či přírodní reprodukce, ale i aspekty reprodukce sociálně-ekonomické, opět ve vzájemných souvislostech.

Materiály jsem (jako obvykle) připravila sama, i když jsem uvedena jen jako jedna z autorů - v té době bylo jaksi dobrým zvykem nadřízených „vézt se” na práci druhých a jezdit s ní do zahraničí.

K problematice vzdělávání a výchovy hned po konferenci v Riu - též v roce 1992 - uspořádalo UNESCO/UNEP konferenci v Torontu pod názvem ECOEDU (Ecological Education), na níž jsem měla možnost se účastnit díky Středoevropské univerzitě.

Za snad nejvýznamnější krok k uvědomění si závažnosti vzdělávání v této oblasti i role školy v ní je možno pokládat přijetí zákona 123/89 Sb.

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR)

Uvědomění si hlavních etap vývoje vzdělávání a výchovy k udržitelnému rozvoji (education for sustainability) je velmi důležité pro pochopení souvislostí se vzděláváním a výchovou environmentální. a následně jsme si uvědomili, že životní prostředí pro člověka (tj. podmínky života a přírodní zdroje) nemůžeme udržet, jestliže nebudeme poznané principy udržitelnosti promyšleně a včas (preventivně) aplikovat do všech ekonomických a sociálních oblastí lidských činností - a to je etapa vzdělávání a výchovy pro udržitelný rozvoj - VUR; možná, že ani to není etapa v tomto vývoji konečná.

Pro názornost uvedu zjednodušeně alespoň jeden konkrétní příklad - tj. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj do tohoto přístupu začleňuje princip prevence a udržitelnosti tím, že budeme hledat takové způsoby jednání a takové technologie, aby bylo odpadů co nejméně a že se budeme snažit přírodu napodobit - a využívat odpady jako druhotné zdroje ve výrobě (tj.

Jinými slovy, tak jako environmentální vzdělávání do sebe zahrnulo odpovědné přístupy k přírodě, tak stupeň vzdělávání pro udržitelnost rozvoje v sobě zahrnuje výchovu environmentální.

Ve Strategii pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj přijaté na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu v březnu 2005 (str.

Kde tedy končí výchova environmentální - a kde začíná vzdělávání pro udržitelný rozvoj? „Základní rozdíl mezi EVVO a VUR je ten, že v oblasti EVVO je prioritní důraz kladen na nejrůznější aspekty životního prostředí, na poznávání životního prostředí, na uvědomování si nezbytnosti zachovávání podmínek života, na poznávání vztahu člověka a životního prostředí apod. (Usnesení vlády české republiky ze dne 9. července 2008 č.

Za více než 15 let se nakonec podařilo v roce 1988 začlenit nejprve kurz a v roce 1990 předmět Základy ekologie a v současných Rámcových vzdělávacích programech pro SOŠ je již povinné zavedení učiva oboru Biologie a ekologie i průřezového tématu Člověk a životní prostředí. Vážím si toho, že mohu v této oblasti s Národním ústavem odborného vzdělávání spolupracovat.

Doporučení a přístupy k ekologickému vzdělávání

1. Pokládám používání zkratky EVVO (a nově VUR) za velmi nešťastné a nedůstojné pro tak důležitou oblast vzdělávání a výchovy. (Velmi to implikuje období plná zkratek z doby totality, ve kterých se málokdo vyznal.) Chápu, že slovní vyjádření je příliš dlouhé a nepraktické; se stejným problémem jsme se setkávali u termínu „vzdělávání a výchova k péči o životní prostředí”. Doporučuji vrátit se k výstižnému a stručnému termínu ekologické vzdělávání, které jednak přirozeně zahrnuje i oblast výchovy stejně jako v anglickém termínu education a které vychází ze současného pojetí ekologie jako vědy nikoli pouze biologické, ale i společenské v širokém slova smyslu, jak o tom svědčí např.
2. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj je třeba ve škole rozpracovat nikoli jako jednotlivé nepropojené akce a aktivity, ale jako systém, ve kterém má rozhodující postavení učitel (konečně jako v celé školní přípravě). Při uplatnění systémového přístupu můžeme vyjít z toho, že potřeba vzdělávání pro udržitelný rozvoj vyplývá ze společenských podmínek - tj.

Učitel má vzít v úvahu tyto potřeby, a proto je v prvé řadě třeba poskytnout mu potřebné informace a připravit ho tak, aby byl schopen důsledně začleňovat prvky vzdělávání pro udržitelný rozvoj do výuky, čili vytvořit si projekt této výchovy a navíc stát se i součástí vyšších úrovní takových projektů - tj. projektu pro vzdělávací oblast (pro přírodní vědy, pro společenské vědy atd.) a školního projektu vytvořeného ve spolupráci s celým pedagogickým sborem, který by měl představovat nedílnou součást školních vzdělávacích programů.

I tyto projekty (ať individuální, skupinové (pro jednotlivé vzdělávací oblasti či předměty) i celý školní projekt VUR) by měly být systémově zpracovány - tj. které vyučovací metody, formy a pomůcky (tj.

Do obsahu vzdělání je důležité doplnit následující okruhy znalostí nebo spíše pojetí těchto okruhů znalostí tak, aby celková příprava směřovala k zajištění udržitelnosti dalšího rozvoje.

1. o biosféře, o základních předpokladech existence a funkce ekosystémů a jejich významů pro lidskou společnost - tj.
2. o člověku a lidské společnosti - o vývoji i o vztazích k prostředí a odpovídajících souvislostech, tedy i o způsobech využívání přírodních zdrojů, ovlivňování prostředí atd. - tj.
3. o současných problémech na globální až místní úrovni a o souvislostech mezi nimi - tj.
4. o možnostech a způsobech řešení problémů s využitím různých nástrojů v lidské společnosti - tj.

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj vyžaduje ovšem nejen určité znalosti, ale i netradiční přístupy ke strukturaci učiva. Ta je (např. podle amerického pedagoga J. S.

Velmi důležité jsou i přístupy k realizaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj ve školách. Těmto přístupům daly za pravdu i Rámcové vzdělávací programy (RVP) pro základní i střední školy všech typů.

Vedle požadavků na utváření příslušných kompetencí a na učivo v jednotlivých vzdělávacích oblastech zavádějí povinné průřezové (integrační) téma - ve všeobecném vzdělávání označené jako „Environmentální výchova” a v SOŠ „Člověk a životní prostředí”, obsahově výrazněji již zpracované ve smyslu udržitelného rozvoje.

Role učitelů a další vzdělávání

V prvé řadě to znamená poskytnout učitelům ucelené informace o dané problematice, které ho přesvědčí o důležitosti vzdělávání pro udržitelný rozvoj, o nutnosti průběžně získávat, prohlubovat si a využívat další informace, aktivně zapojovat vlastní pedagogickou tvořivost atd. To znamená dát učitelům náměty a vzbudit jejich pocit odpovědnosti za budoucnost. Vyvolat zájem, účast až pocit odpovědnosti jistě není snadné.

Velmi výstižně to vyjadřují následující slova J. A. Komenského: „Lidé, kteří spí lehce, budívají se obvykle zavoláním nebo dotykem, kteří spí tvrděj, křikem, třesením, cloumáním, kteří nejtvrději (jako lidé zdánlivě mrtví), drsným třením, pícháním a pálením. Toto vše budu napodobovat. Nejprve oslovím a přitáhnu sebe sama i jiné… povzbuzující řeč.

Tato slova - lépe než cokoli jiného - naznačují, jak postupovat při přesvědčování o věcech důležitých pro další vývoj společnosti. Myslím, že to platí i dnes - a právě ve vztahu k učitelům.

1. učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé a je třeba jim poskytnout adekvátní informace na náležité odborné úrovni, vztahující se k pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj a speciálně k určitému vzdělávacímu oboru, popř.
2. aktivity učitelů a koordinační činnost školních koordinátorů při zajišťování „ekogramotnosti” by měly být podporovány stejně účinně jako při zajišťování gramotnosti počítačové (např.

Existuje již řada škol ve všech krajích ČR, na nichž by mohla vzniknout školní ekologická vzdělávací centra pro další učitele, která by mohla fungovat za velmi přijatelných ekonomických nákladů. Byly by potřebné jen doplňující finanční prostředky pro využití školních prostor, vybavení a pro ocenění lidských zdrojů z okruhu pedagogů, popř. externích odborníků.

Nebylo by třeba počítat s náklady na výstavbu nových budov, na velký počet dalších pracovních míst atd. Vytvoření školních vzdělávacích center a zapojení učitelů do dalšího vzdělávání pedagogů pro VUR by odpovídalo i ověřenému systému vzdělávání lékařů.

• Velmi problematické je také pokládat za základní pomoc školám v této oblasti poskytování jednotlivých „kuchařek“ výukových programů a vzbuzování dojmu, že těžiště této výchovně vzdělávací oblasti (a tudíž i odpovědnost) leží mimo školu.
• Na základě informací ze škol je velkým problémem zajišťování vzdělávání učitelů pro tuto oblast prostřednictvím mimoškolních zařízení, protože do jeho realizace se pak příliš vnášejí specifické prvky mimoškolního působení, místo odborné a zároveň metodicky aktivní přípravy učitelů pro komplexní školní vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Kombinace některých uvedených i dalších faktorů v současné situaci může mít (a často má) demotivující vliv na učitele i na celé školy. V tomto smyslu může zčásti působit také nevyjasněná terminologie, která, bohužel, prestiž ekologického vzdělávání (ať už používáme kterýkoliv termín) snižuje.

Učiteli přece nejde o to, kde končí výchova k ochraně přírody a začíná výchova environmentální, nebo kde tato končí - a začíná vzdělávání a výchova k udržitelnému rozvoji.

tags: #ekologické #pojetí #výuky #principy

Oblíbené příspěvky:

• Služby svozu odpadu v Jeneč
• Ochrana přírody a recyklace
• Efektivní likvidace bioodpadu
• Klima Hustopečí
• Příznaky a řešení neustálého pocitu ohrožení