Neustálý Pocit Ohrožení: Příznaky a Jak se s Ním Vypořádat

30.03.2026

Úzkost je běžnou součástí našeho života. Jde o mechanismus, který nás má chránit a varovat před možným nebezpečím, připravit nás na možný boj nebo útěk do bezpečí a ve své podstatě tak není naším nepřítelem ani ničím špatným. Někdy však může přerůst do podoby úzkostné poruchy, což má výrazný vliv na každodenní fungování, a to v případě, kdy je dlouhodobá a projevuje se i v období, kdy nám žádné nebezpečí nehrozí. Úzkost (odborně anxieta) je neoddělitelnou součástí našeho prožívání. Jde o přirozenou reakci na stres a běžný stav. Úzkost nám pomáhá se vypořádat s náročnou situací, mobilizovat energii či se soustředit na to, co je podstatné.

Co je posttraumatická stresová porucha (PTSD)?

Posttraumatická stresová porucha neboli PTSD (zkratka pochází z anglického výrazu posttraumatic stress disorder) se může vyskytnout po situacích mimořádného ohrožení (např. válka, teroristické útoky, těžké úrazy, násilí) nebo po změnách katastrofického rozsahu (např. přírodní katastrofy). Posttraumatická stresová porucha (PTSD) znamená opožděnou nebo prodlouženou reakci na velkou zátěž nebo ohrožení. Projevy této poruchy byly poprvé popsány v souvislosti se zážitky lidí, kteří se ocitli uprostřed válečného konfliktu.

Příznaky PTSD

Kromě toho existuje možnost, že po opakované nebo přetrvávající extrémní zátěži se k tomu se přidávají různé příznaky, jako je zejména opakované prožívání traumatizující události v myšlenkách či snech (tzv. flashbacky), nadměrná vznětlivost a vyhýbavé chování. Intenzivní reakce se mohou vyskytnout i přímo během traumatu nebo bezprostředně po něm. V této souvislosti mluvíme o tzv. příznacích disociace. Mohou se objevit rovněž silné pocity viny a studu, často i značné výkyvy nálad.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí se posttraumatická stresová porucha vyznačuje následujícími příznaky:

postižený byl vystaven události nebo situaci (krátkého nebo dlouhého trvání) mimořádně ohrožující nebo katastrofické povahy; taková událost či situace by vyvolala hluboké zoufalství u téměř každého člověka,
u postiženého se vyskytují flashbacky (znovuprožívání traumatizující události v neodbytných a dotěrných vzpomínkách), živé vzpomínky a opakující se noční můry,
vyhýbání se situacím, které se podobají traumatizující události nebo s ní mají nějakou souvislost.

Další možné příznaky PTSD

Navíc se mohou vyskytnout následující příznaky: výpadky paměti v souvislosti s traumatizující událostí, zvýšené rozčilení a citlivost, a to současně s následujícími příznaky: poruchy usínání a spánku, vznětlivost, výbuchy vzteku, zvýšená lekavost, poruchy soustředění, zvýšená bdělost (postižený je neustále „ve střehu“). Velmi významným faktorem pro vznik PTSD je pocit ztráty kontroly.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Příznaky úzkosti

Příznaky (nemusí být nutně všechny) se mohou objevit bezprostředně po traumatizující události a odezní zpravidla během 4-8 týdnů. O posttraumatické stresové poruše hovoříme teprve tehdy, pokud příznaky přetrvávají i po osmi týdnech od traumatizující události. Někdy se však vyskytne i opožděná reakce, tzn. příznaky se objeví teprve po uplynutí delší doby od traumatizující události. Pokud se tak stane po uplynutí šesti měsíců či později, jedná se o tzv. chronickou posttraumatickou stresovou poruchu.

Každý z nás prožívá úzkost jinak. Někdo ji popisuje jako šimrání v podbřišku, bušení srdce, jiní zažívají návaly horka a třes. Mezi nejčastější fyzické příznaky patří nervozita, svalové napětí, bolesti hlavy, migrény a problémy se spánkem. Další velkou kapitolou jsou pak trávicí potíže - nevolnost, nechutenství, sucho v ústech, zvracení, průjmy, nadýmání, reflux či říhání.

Emoční příznaky úzkosti mohou zahrnovat neustálý pocit strachu, podrážděnost, koncentrační obtíže, neklid a negativní myšlení. Úzkost se také projevuje v sociálním chování jednotlivce. Omezení sociálních aktivit, izolace a vyhýbání se společenským situacím jsou běžné. Lidé s úzkostí mohou prokrastinovat a vyhýbat se náročným úkolům, což může vést k dalším komplikacím v osobním i profesním životě.

Somatická složka úzkosti:

bušení srdce, zrychlený puls, tachykardie, bolest na hrudi
zrychlené a mělké dýchání, dušnost, ztížené dýchání (tzv. psychogenní astma)
neklid
prožívání neurčitého strachu
pocity ohrožení
pocity napětí
zvýšené obavy až katastrofické scénáře
zhoršené soustředění
brnění rukou, nohou, obličeje, svalové napětí
potíže s usínáním
noční můry
návaly horka či chladu
závratě
bolest hlavy
hučení v uších
zvýšená unavitelnost
nechutenství, zvracení, průjem
sebepoškozování
napětí v těle

Diagnostika PTSD

V případě podezření na posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) by si měl postižený nejprve důvěrně pohovořit s lékařem nebo psychoterapeutem. Při tomto rozhovoru odborník odebere anamnézu (tzn. zeptá se na dosud prodělaná onemocnění), citlivě se vyptá na okolnosti traumatizující události a zjistí příznaky. Někdy se používají i standardizované dotazníky. Lékař může postiženého odeslat i na některá další vyšetření, aby mohl vyloučit tělesné nebo i jiné onemocnění.

Neexistuje jednoznačný test, který by mohl lékař nebo psycholog udělat a ihned stanovit diagnózu úzkostné poruchy. Je třeba komplexního vyšetření, které zahrnuje zhodnocení psychického stavu a okolností vašeho života. Jeho součástí mohou být i tělesná vyšetření nebo zhodnocení sezení s psychoterapeuty.

Čtěte také: Jak se vypořádat s úzkostí

Léčba úzkosti

Účinná léčba úzkostných poruch zahrnuje širokou škálu přístupů, od kognitivně-behaviorální terapie, ACT terapie, po farmakoterapii, relaxační techniky a různé alternativní metody. Léčba úzkostí může probíhat pomocí psychoterapie či léků (farmakoterapie). Jako první volba bývala doporučována tzv. kognitivně-behaviorální terapie (KBT). V současné době však víme, že většina běžně uznávaných psychoterapeutických přístupů může s úzkostí pomoci stejně dobře. Více než na psychoterapeutickém směru totiž záleží na dobrém raportu (vztahu) mezi klientem a terapeutem.

Podstatou léčby úzkostí je pak postupné uvědomování si a kontakt s často náročnými či potlačenými prožitky (např. ohrožující emoce, nezpracované trauma) a jejich zpracování v bezpečném terapeutickém prostoru. To pak vede k objevení a nastavení funkční změny v životě.

Možnosti léčby:

Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): se zaměřuje na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců a behaviorálních reakcí spojených s úzkostí.
Farmakoterapie: může být zahrnuta pro ty, kteří mají středně těžké až těžké formy úzkostných poruch. Antidepresiva, anxiolytika a beta-blokátory jsou často předepisovány pro regulaci chemických nerovnováh spojených s úzkostí.
Techniky zaměřené na relaxaci: jako je hluboké dýchání, progresivní svalová relaxace a meditace, mohou pomoci snižovat celkový úroveň úzkosti a posilovat schopnost zvládat stres.
Podpora od rodiny, přátel a komunity: je klíčová pro jedince s úzkostnými poruchami. Poskytování emocionální opory a porozumění může výrazně přispět k procesu léčby.

Na koho se mohu obrátit?

Pokud máte podezření, že trpíte následky duševního traumatu, můžete se obrátit na odborníka z některé z níže uvedených zdravotnických profesí či institucí. Snažte se přitom zjistit, zda se specializuje na duševní traumata: