Ekologické dopady Vltavské kaskády

Vltavská kaskáda, tvořená soustavou přehrad na řece Vltavě, je jedním z významných technických děl v České republice. Její výstavba a provoz však s sebou nesou ekologické dopady, které je třeba zohledňovat. Kromě toho je důležité posoudit roli kaskády v protipovodňové ochraně a její schopnost minimalizovat škody způsobené povodněmi.

Funkce Vltavské kaskády

Vltavská kaskáda není soustava vodních děl, která by primárně měla sloužit k zadržení povodní. Je to soustava víceúčelových vodních děl a paradoxně, byť se bavíme v období povodní, je jejím hlavním účelem nadlepšování průtoků v období sucha. Historicky byla projektována jako energetická soustava, vysloveně prioritně za účelem výroby elektrické energie. Ale dřív, než k té výstavbě došlo, už se to stalo formou víceúčelových nádrží. Takže ty jejich hlavní účely jsou nadlepšování průtoků, akumulace vody, energetika, ochrana před povodněmi, rekreační rybolov…

Jeden z těch účelů je pak přímo ochrana před povodněmi, kdy dokáže napomoci do úrovně patnácti- až dvacetileté povodně. Čili v celkovém kontextu toho povodí je to významný prvek, který dokáže snížit negativní účinky významných povodní, které jdou po Vltavě nebo po vodních tocích, které se nám potom dostanou do Orlíka. Samozřejmě vzhledem k jejímu objemu - a tím se dostáváme k orlické nádrži, což je naše největší nádrž s objemem 716 milionů m³ - má velký význam i z hlediska různých manipulací.

Zjednodušeně - pokud máme dostatečně vytvořený prostor, tak se nechá odkulminovat Berounka, která nemá žádnou možnost regulace. To samé může být se Sázavou a naopak. Takže je to významný prvek, ale nelze říct, že by nás především chránil.

Manipulační řád

Informace o tom, jaké limity a postupy jsou pro jednotlivé přehrady kaskády stanoveny, si Povodí Vltavy žárlivě střeží a nezveřejňuje je. Pojďme si tedy alespoň vysvětlit, jaké faktory hrají roli při tvorbě manipulačních řádů a ovlivňují mimo jiné také to, kolik vody budou přehrady schopné v době povodní pojmout.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Jak bude manipulační řád konkrétního vodního díla vypadat, navrhuje správce povodí, v případě přehrad na kaskádě jde tedy o Povodí Vltavy. Při sestavování manipulačního řádu hrají roli veškeré cíle, které má přehrada plnit, a to zdaleka není jen ochrana před povodněmi. Návrh řádu schvalují příslušné vodoprávní úřady, mezi které patří obce a města v povodí a také ministerstvo zemědělství. Hrázní jednotlivých přehrad i Povodí Vltavy musí schválené limity beze zbytku dodržovat.

O případném porušení může rozhodnout pouze nadřízený úřad - v době povodní jsou to povodňové komise. A musí k tomu mít pádný důvod. Tím může být například protržení hráze jiného vodního díla, které ohrožuje majetek nebo životy lidí. Přičemž ochrana zdraví a životů lidí hraje nejdůležitější roli.

Jenže právě v limitech plynoucích z manipulačních řádů je podle něj háček. Hrázným při povodních mohou svazovat ruce. „Nastavení těchto limitů je věcí společenského koncensu. Pokud například řekneme, že chceme mít u nádrže turistický ruch, tak mají majitelé rekreačních objektů oprávněný nárok na to, aby jim nebyla z přehrady vypuštěna voda.

Hledání rovnováhy

I když jdou v době povodní další funkce přehrad stranou, stále je potřeba myslet na zadní kolečka a mít jistotu, že v přehradách bude dostatek vody pro pokrytí letního období sucha, a to i v případě, že by předpovídané deště nepřišly. „Předpověď, že bude pršet, jako byla minulý týden ve středu a ve čtvrtek, přichází zhruba desetkrát do roka. Nelze kvůli tomu pokaždé rapidně upouštět vodu,“ říká bývalý technický ředitel Povodí Vltavy Václav Báča.

Voda z přehrad během sucha totiž rychle ubývá. Například v roce 2003 ubylo během letního sucha v přehradách Vltavské kaskády 15 metrů vody, připomněl Daňhelka. Kaskáda přitom tehdy zabezpečovala jen minimální průtok vody Vltavou tak, aby se předešlo sanitárním a hygienickým problémům. Místo průměrných 150 kubíků vody za sekundu, v důsledku toho Prahou protékalo jen kolem 40 kubíků.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Kromě hygienických problémů má sucho také ekonomické dopady, a to zejména v zemědělství a v energetice. Jenže jak sami zemědělci přiznávají: V porovnání s povodněmi tyto škody tolik nebolí. „I při suchu vznikají škody, avšak když sucho odezní, půda je připravená vegetovat dál, kdežto po záplavách vznikají nejen škody na porostech, ale půda je devastovaná nánosy bahna a kamení, štěrku písku, chemických látek a podobně,“ upozornil prezident agrární komory Jan Veleba. V důsledku toho celkové škody po povodních podle něj šplhají do miliard, zatímco v případě sucha to bývá méně.

Ani dopady sucha na energetiku nejsou tak vážné, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Samozřejmě, že období nižších průtoků se projevuje i na výrobě elektřiny z vodních elektráren. Avšak vzhledem ke konstrukci vodních děl a elektráren jako jejich nedílných součástí je možné říci, že lze vyrábět při poměrně nízkých stavech hladiny,“ uvedl mluvčí společnosti ČEZ Martin Schreier. Například v Orlíku se vpusť, kterou proudí voda k turbínám, nachází hluboko pod minimální hladinou nadržení, pod kterou klesá jen ve velmi výjimečných případech a která je ve výšce 330 metrů nad mořem. Elektrárna tedy může fungovat i při několikanásobně nižší hladině, než na kterou se přehrada upustila před letošními povodněmi. Nejnižší hodnota, které hladina přehrady dosáhla 1. června, přitom činila 348,69 metru.

Schreier zároveň připomněl, že ještě nikdy nedošlo k naprostému odstavení vodních elektráren na Vltavské kaskádě v důsledku sucha. To ovšem neplatí o povodních. Ty z roku 2002 poškodily většinu elektráren Vltavské kaskády, Orlík zničily úplně. Plného obnovení provozu se následně elektrárna, která vyrábí v rámci kaskády nejvíce elektřiny, dočkala až koncem roku 2004.

Avšak do diskuze o tom, zda mohla, či nemohla kaskáda upouštět před povodněmi více vody, se zemědělci ani energetici pouštět nechtějí. ČEZ se zaštiťuje již zmíněnými manipulačními limity, které - jak tvrdí - nemá možnost ovlivnit. A agrární komora pro změnu bere ohledy na energetiku. „To se víc než zemědělců týká obyvatel, protože to souvisí s výrobou elektrické energie. Jakákoliv moje odpověď by byla sobecká,“ říká Veleba. Nutno ovšem připomenout, že z vodních elektráren pochází méně než 4 procenta elektřiny vyrobené v Česku a jak již bylo řečeno, hladina vody množství vyrobené energie výrazně neovlivňuje.

Navíc jak přiznává samo Povodí Vltavy - ani katastrofální povodně z roku 2002 nevedly k zásadním změnám na manipulačních řádech přehrad. „Jak je tedy vidět, velké přehrady jsou proti povodním špatná odpověď,“ podotkl ekolog a vodař Jiří Malík.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Povodně v roce 2002

V těchto dnech si připomínáme 20. výročí katastrofální povodně, která si v roce 2002 vyžádala životy 17 našich spoluobčanů a napáchala materiální škody přesahující sumu 70 miliard Kč. Klíčovou roli tehdy sehrály dvě vlny extrémních srážek a vysoká nasycenost povodí. Nenahraditelnou funkci v průběhu povodně prokázala vodní díla Vltavské kaskády.

Povodeň v roce 2002 byla způsobena dvěma mimořádně vydatnými vlnami srážek, které spadly ve dnech 6. - 7. srpna 2002 a 11. - 13. srpna 2002. „Vydatné srážky postupně zasáhly téměř celé území povodí Vltavy a způsobily extrémní průtoky na bezmála všech tocích v tomto povodí. Povodeň, která tím vznikla, překročila celkovým objemem i velikostí průtoků na mnoha lokalitách všechny do té doby známé povodňové průtoky. Většina značek velkých vod z předchozích povodní byly při kulminacích této povodně skryty pod hladinou. Významnou roli s dopadem na následnou velikost povodně sehrála i skutečnost, že nasycení povodí po první vlně srážek dosahovalo až 400 % normálu, čímž došlo k vyčerpání retenční kapacity území a bylo jasné, že každá další srážka může způsobit výraznou odtokovou odezvu,“ přibližuje příčiny a začátek povodňových událostí Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy.

Dne 6. srpna 2002 začala počasí v Čechách ovlivňovat tlaková níže, která svým frontálním systémem pozvolna postupovala k východu. V první vlně srážek byla zasažena hlavně oblast jižních Čech, méně pak západní a střední Čechy. Nejvyšší úhrny dosahovaly na Českokrumlovsku a v Novohradských horách mezi 130 až 200 litrů vody na m2.

První vlna se nejvíce projevila v povodí Malše a Vltavy pod soutokem s Malší, kde průtoky dosahovaly hodnot dvousetleté až pětisetleté vody. Na horní Lužnici průtoky dosahovaly hodnot padesátileté vody a v povodí střední Otavy, na přítocích Volyňky a Blanice, hodnot dvacetileté vody. Během první vlny byly také zasaženy přítoky Berounky - Úslava, Úhlava a Radbuza. V povodí Sázavy bylo srážkami ovlivněno především povodí Želivky. Vodárenská nádrž Švihov na Želivce i při povodni stoprocentně plnila svůj hlavní účel - zásobování obyvatel pitnou vodou.

První vlnu povodně se podařilo velmi výrazně transformovat v nádržích Vltavské kaskády, v případě vodní nádrže Lipno až na neškodný odtok. Dne 9. srpna 2002 byl pak průtok udržen ve Vltavě pod soutokem s Berounkou a Sázavou na úrovni 3. stupně povodňové aktivity v profilu Praha-Chuchle, tedy do 1 500 m3/s. První povodňová vlna opadla 10. srpna 2002, předpověď však varovala před dalšími vytrvalými srážkami. Vltava v Praze klesla na 2. povodňový stupeň.

Druhá vlna srážek následovala pouhé čtyři dny po první vlně, ovšem za výrazně odlišných podmínek. Situaci mezi první a druhou vlnou srážek zhoršoval výskyt lokálních přívalových dešťů s úhrny 30 až 55 mm, místy i 100 mm/m2. Navíc, mimořádné nasycení povodí způsobilo, že nástup druhé vlny byl po příčinných srážkách mimořádně rychlý. Nedocházelo již prakticky k žádné infiltraci vody a většina srážek odtékala po povrchu do vodních toků. Tato druhá vlna zasáhla stejné území jako vlna první, a kromě toho ještě povodí Sázavy.

Na počátku této vlny byla zasažena převážně Šumava, kde 11. srpna 2002 dosahovaly úhrny 100 až 130 mm/m2. O den později bylo zasaženo celé území povodí Vltavy s úhrny 20 až 60 mm, a místy až 100 mm/m2 - vše do již extrémně nasyceného půdního profilu. Kulminaci na Vltavě v Praze dosáhla povodeň 14. srpna ve 12.00 hod. při průtoku 5 160 m3/s, který odpovídal pětisetleté vodě, v následujících dnech průtok stupňovitě klesal v závislosti na snižování odtoku z Vltavské kaskády. Pod úroveň 3. stupně povodňové aktivity (1500 m3/s) klesl až 18. srpna 2002.

„Stejně jako první vlna povodně byla i ta druhá transformována v nádržích Vltavské kaskády, avšak extrémní přítok z mezipovodí tento účinek významným způsobem eliminoval. Druhá povodňová vlna nakonec překročila technické možnosti Vltavské kaskády. Během 38 hodin se zvýšil přítok do nádrže Orlík ze 620 m3/s až na hodnotu kulminace 3900 m3/s, což byla více než tisíciletá povodeň. Přesto, správně provedené manipulace na vodních dílech celé Vltavské kaskády, a především na vodním díle Orlík, oddálily kulminaci povodně na dolním toku Vltavy o plných 17 hodin, a to umožnilo aktivovat v té době existující protipovodňová opatření a evakuaci obyvatel Karlína a dalších lokalit nejen v Praze,“ upřesňuje Petr Kubala.

Škody, které povodeň způsobila na státním vodohospodářském majetku spravovaném státním podnikem Povodí Vltavy, dosáhly výše 2,6 mld Kč. Jejich odstranění bylo ukončeno v roce 2005. „Mohu konstatovat, že Vltavská kaskáda v této zkoušce plně obstála. Vodní díla Vltavské kaskády zůstala po celou dobu trvání povodně bezpečná a stabilní. S ohledem na extremicitu povodně vykonala maximum možného. Za uplynulých 20 let jsme se v ochraně před povodněmi posunuli výrazně dopředu, ale mějme neustále na paměti, že povodeň je přírodní jev, kterému nelze zabránit. Můžeme a musíme realizovat taková opatření, která sníží její negativní dopady. Povodně byly, jsou a budou a každá následující povodeň je a bude jiná. Nemysleme si, že když povodeň dlouho nebyla, že není třeba nic v prevenci před povodněmi dělat. Opak je pravdou a s ohledem na současné klimatické scénáře má prevence před povodněmi stále velký význam. Musím ještě zmínit jednu skutečnost související s katastrofickou povodní 2002. Tehdejší manipulace na Vltavské kaskádě byly následně prověřovány z různých úhlů pohledu, byla zpracována řada studií a výsledek byl jednoznačný - manipulace byly provedeny správně a díky Vltavské kaskádě došlo ke zmírnění ztrát na životech a majetku našich spoluobčanů. Pozitivní vliv Vltavské kaskády se projevoval až do Drážďan… “ uzavírá Petr Kubala.

Po katastrofální povodní v roce 2002 se již v roce 2003 hydrologická situace zcela otočila. Nastalo suché období a nádrž Orlík se v období květen až prosinec 2003 prázdnila vlivem nedostatečného přítoku do nádrže. Tehdy plnila svou hlavní funkci - nadlepšení průtoku na dolním toku Vltavy. Hladina vody v nádrži se nakonec zastavila na úrovni o 16 metrů níže než maximální dosažená hladina při povodni v srpnu 2002. Příroda nám tak během dvou po sobě jdoucích letech ukázala oba extrémy, povodeň i sucho, a vodní nádrže Vltavské kaskády v těchto zkouškách obstály.

Opatření na ochranu před povodněmi

Od roku 2002 vybudovalo Povodí Vltavy opatření na ochranu před povodněmi na 59 místech tam, kde se povodně vyskytují nejčastěji, a to jak ve velkých městech jako například v Praze, Českých Budějovicích a v Plzni, tak i v menších městech, jako je Veselí nad Lužnicí, Planá nad Lužnicí, Soběslav, Dráchov, Beroun, Králův Dvůr, Strakonice, Písek, Zruč nad Sázavou, Sázava.

Další opatření na ochranu před povodněmi vybudoval podnik na vodních dílech, se kterými hospodaří (Lipno I, Lipno II, Římov, Novořecké hráze a Novořecké splavy, Hracholusky, Pilská v Brdech, Pilská ve Žďáru nad Sázavou, Suchomasty, Dráteník, Záskalská). A dále rovněž vybudovalo Povodí Vltavy několik nových přírodě blízkých opatření, jako jsou poldr Chouzovy a suchou nádrž Bílsko.

V rámci čtyř dosavadních etap programu „Podpora prevence před povodněmi“, jehož správcem je Ministerstvo zemědělství, proinvestoval státní podnik Povodí Vltavy cca 4,9 mld. Kč, z toho téměř 580 mil. Kč z vlastních zdrojů podniku. Všechna tato opatření ochrání dohromady životy více než 111 000 obyvatel a majetek v hodnotě více než 5,4 mld Kč. Další opatření na ochranu před povodněmi jsou ve výstavbě, nebo se připravují.

„Ve vazbě na povodeň z roku 2002 jsme koncem roku 2021 zahájili výstavbu opatření na ochranu před povodněmi na vodním díle Orlík, spočívající ve výstavbě doplňkového bezpečnostního přelivu Jde o strategicky významnou investici ve výši téměř 1,8 miliardy korun, která výrazně zvýší míru ochrany tohoto klíčového vodního díla Vltavské kaskády před velkými vodami a současně dále zvýší ochranu životů a majetku více než 240 000 obyvatel na dolním toku Vltavy. Nabízí se otázka, proč až v roce 2021, ale výstavba tohoto opatření vyžadovala dlouhou přípravu, mnoho odborných posouzení, včetně zapojení zahraničních odborníků i ověření na fyzických modelech. Nakonec byla skupinou expertů vybrána právě tato varianta. V současné době připravujeme i další opatření na ochranu před povodněmi, a to v Lužci nad Vltavou, na Mehelnickém potoce v Písku, ve Volyni, v Klatovech - Lubech, v Plavu, Nýřanech, Dobřichovicích, Loděnici, v Kralupech nad Vltavou, a dále soubor opatření na Drnovém potoce. Počítáme přitom s tím, že opět využijeme programové financování v rámci připravovaného programu Podpora prevence před povodněmi V. Ministerstva zemědělství. Programy prevence před povodněmi Ministerstva zemědělství fungují výborně,“ uzavírá Petr Kubala.

Pokud se týká netechnických opatření, za uplynulých dvacet let byl dosažen velký pokrok v monitoringu říční sítě, intenzivně se pracuje na rozvoji předpovědí nejen počasí, ale i vlastních povodní. Neustále se také prověřují a udržují aktuální organizačních opatření, jako jsou povodňové plány, hlásná povodňová služba, stanovení záplavových území apod.

Sázka na přírodu

Ekologové a hydrologové proto raději doporučují - místo diskusí o přehradách, do kterých se nikomu nechce, zkusme hledat pomoc v přírodě. Ta podle nich zůstává při povodňové ochraně Česka překvapivě opomenuta. „Mohli bychom si přitom vzít příklad z Německa, kde po dvou stoletých povodních na Rýně na začátku 90. let přikročili k naprosté změně k principu povodňové ochrany, začali více využívat přírodu - přirozené retenční a transformační prostory, které dává údolní niva,“ radí Langhammer.

Kromě obnovování původních říčních meandrů a niv mohou podle Malíka při ochraně proti povodním pomoci tzv. suché poldry, tedy vlastně přehradní nádrže na suchu. Jejich stavba a ekologické dopady jsou přitom mnohem méně náročné, než je tomu v případě klasikých přehrad.

Příkladem může být poldr Žichlínek, který vyrost v povodí Moravské Sázavy. „Technické opatření sice spočívá v ohrazení sypanou hrází, ale uvnitř vznikl unikátní biotop s celým systémem vodních ploch a mokřadů. Povodněmi původně často ničené plochy orné půdy, nyní zaujímá nádherný kus přírody, který zadržuje vodu po celý rok,“ popsal Malík.

Výstavba poldru probíhala pod taktovkou ministerstva zemědělství a Povodí Moravy a stála necelých 320 milionů korun. O stavbě poldru se uvažovalo od roku 2002 a definitivně byla stavba dokončena koncem roku 2007. Hráz poldru dokáže odolat více než stoleté vodě. Retenční nádrž dokáže zpomalit průtok stoleté vody o objemu 17 milionů kubíků z hodnoty 126 kubíků za sekundu na 59 kubíků za sekundu po dobu pěti dnů. Pro srovnání: Přehrady Orlík a Lipno, které jsou na kaskádě klíčové při ochraně proti povodním, mají dohromady retenci 95 milionů kubíků vody.

Závěr

Vltavská kaskáda má nezastupitelnou roli v regulaci vodního režimu v povodí Vltavy. Její provoz má však i své ekologické dopady, které je nutné minimalizovat. Kombinace technických opatření, jako jsou přehrady a poldry, s přírodě blízkými řešeními, jako je obnova říčních niv, se jeví jako nejefektivnější cesta k ochraně před povodněmi a suchy.

tags: #ekologické #dopady #Vltavské #kaskády

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické aspekty dieselů
• Kriticky ohrožené druhy rostlin v ČR
• Ekologický princip Červené královny
• Informace k Skládce Suchdol
• Upíři, zombie, lidé a mimozemšťané: Hříčky přírody