Vlastnictví kriticky ohrožených druhů rostlin a legislativa v České republice

Zvláštní ochrana druhů vychází z páté části zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Definuje ji jako ochranu druhů rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné. Takové druhy jsou vyhlášeny za zvláště chráněné. Výčet takto chráněných druhů je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Od roku 1992 byl tento seznam aktualizován pouze dílčím způsobem v rámci implementace evropských směrnic a v současné době vyžaduje celkovou revizi. V aktuální podobě seznam obsahuje 532 druhů rostlin včetně hub a 309 druhů živočichů.

Podobně jako u ptačích druhů je u zvláště chráněných druhů chráněný každý jedinec ve všech jeho vývojových stádiích, chráněn je rovněž jejich biotop.

Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat či usmrcovat a dále provádět veškeré aktivity související s jejich komerčním využíváním. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimy užívaná sídla.

V případě zvláště chráněných druhů rostlin je zakázán jejich sběr, trhání, vykopávání, poškozování, ničení nebo jiné rušení ve vývoji vč. držení, pěstování, dopravování a komerční využívání těchto rostlin. Z uvedených zákazů lze v konkrétních případech povolit výjimku.

Čtěte také: Česká legislativa o odpadech

U kategorie ohrožených druhů je rozdíl, zda se jedná o rostliny nebo živočichy. Pro ohrožené druhy rostlin platí, že nájemci a vlastníci mohou prolomit výše uvedené zakázané činnosti v souvislosti s běžným obhospodařováním svých pozemků bez nutnosti dalšího povolení, blíže viz § 49 zákona o ochraně přírody a krajiny.

U ohrožených druhů živočichů je situace odlišná (§ 50 zákona). V případě zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů je při činnostech souvisejících s běžným obhospodařováním nemovitostí nebo jiného majetku nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny dále upravuje podmínky držení, chovu, pěstování, prodeje, výměny nebo nabízení za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracování zvláště chráněných druhů. Každý, kdo tímto způsobem nakládá se zvláště chráněným jedincem, musí být schopen prokázat jeho legální původ.

Upravena je také povinnost evidence zvláště chráněných druhů živočichů chovaných v lidské péči. Nejproblematičtější částí legislativy, která se týká rostlin, je omezení jejich držby a prokázání původu u chráněných druhů.

Omezení držby rostlin s psychotropními či omamnými účinky je bohatě diskutováno především vzhledem ke sbírkám kaktusů, ale týká se i celé řady jiných rostlin. O nulové shovívavosti lze najít mnoho příkladů, především při pěstování konopí k léčebným účelům. Zatímco řada farmaceutických firem běžně konopí využívá, fyzická osoba s ním má velké problémy.

Čtěte také: Kriticky ohrožené druhy netopýrů

Vysazení a pěstování jedovatých rostlin (štědřenec - Laburnum aj.) tam, kde hrozí jejich konzumace především malými dětmi (zeleň kolem školek, škol a dětských hřišť, domácnosti s malými dětmi), může naplňovat skutkovou podstatu § 147 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti nebo § 273 Obecné ohrožení z nedbalosti.

Rostlinolékařské zákony zakazují držbu rostlin napadených karanténními chorobami a škůdci a tím brání jejich následnému šíření. Podle § 5 zákona 114/1992 Sb. platí zákaz záměrného rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny (výjimky jsou v rámci zemědělství a produkčního lesnictví či po schválení orgánu ochrany přírody).

Záměrné rozšiřování je tedy výsadba nepůvodního druhu do volné krajiny, kde hrozí jeho zplanění. Zákon je obecný a velice často obcházen, takže nemůže bránit zplanění a následnému šíření invazivních druhů.

Svědčí tomu výsadby především v okolí liniových staveb - silnic a dálnic, ve kterých se stále běžně používají invazivní nepůvodní druhy dřevin (např. Amorpha fruticosa), do přírody vysazují rychle se šířící rostliny i nezodpovědní jednotlivci (Opuntia sp.

Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji.

Čtěte také: Ohrožené druhy: Šimpanzi

Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny (§ 49 zákona 144/1992 Sb. Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin).

a) rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur (neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené - pozn.

Z připravované novely zákona o ochraně přírody byl vyřazen paragraf umožňující zakázat držbu vybraných chráněných organismů, které nejsou domácí (výběr organismů by zřejmě navrhovala vláda), jak je tomu např. v Německu a na Slovensku.

Každá smluvní strana přijme vhodná a potřebná právní a správní opatření k zajištění zvláštní ochrany druhů planě rostoucích rostlin uvedených v Příloze I. Záměrné sbírání, trhání, odřezávání nebo vytrhávání i s kořeny je u takových rostlin zakázáno.

Stejně jako zvláště chráněný živočich nebo zvláště chráněná rostlina je chráněn i mrtvý jedinec tohoto druhu, jeho část nebo výrobek z něho, u něhož je patrné z průvodního dokumentu, obalu, značky, etikety nebo z jiných okolností, že je vyrobena z částí takového živočicha nebo rostliny (zákon 114/1992 Sb).

Prokázání původu řeší § 54 zákona 114/1992 Sb.

(1) Kdo drží, chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu 4a) o dovozu a vývozu ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat jejich zákonný původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem, pěstováním v kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle tohoto ustanovení a podobně).

Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu 4a) o dovozu a vývozu ohrožených druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Prokázání původu je jeden z nejproblematičtějších paragrafů ochrany přírody. Jeho zavedení je pochopitelné. Češi jsou proslulí a úspěšní pašeráci rostlin.

Již však při letmém nahlédnutí do seznamů chráněných druhů zjistíme, o jaké obrovské množství druhů se jedná (všechny kaktusy, prakticky všechny orchideje včetně většiny hybridů, mnohé cibuloviny, skalničky, zahradní trvalky). A při procházce ve městě zjistíme, ža za mnohým oknem kvete orchidej či roste nějaký ten kaktus. A chráněné druhy rostlin jsou na každé druhé zahrádce.

Je jasné, že důkladná kontrola dodržování zákona je nemožná. Naštěstí orgány, které kontroly provádějí (ČIŽP, celníci, policie), se chovají rozumně a obvykle jdou po známých firmách. Tím došlo k paradoxní situaci, že většina pašeráků na své rostliny má náležité doklady, zatímco řadový občan, který si koupí balíček sněženek či orchideje v obchodním domě, nejenom že doklad nemá, ale ani ho mít nemůže, protože na účtence je obvykle napsáno Orchidej cenová skupina B, což není jasné, obhájitelné a nezaměnitelné taxonomické označení.

Při nákupu CITESových zvířat dostanete informaci, že zvíře je chráněné, jak ho registrovat a pro nemožnost záměny je označeno čipem. Protože seznamy chráněných druhů nejsou konečné, je možné je doplňovat a měnit (jak je tomu např.

Může se zdát, že zákon nectí presumpci neviny, tj. zákon nepohlíží na rostliny v kultuře jako na legální, a na jejich držitele jako na nevinné, pokud státní orgány neprokáží opak. Některé druhy rostlin zařazených do CITES je možné sbírat a dovážet jako semena, ale není možné je vlastnit jako vzrostlé jedince.

Větší ochrana dřevin, změny pravidel ochrany ohrožených druhů živočichů i rostlin a vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. To jsou zásadní změny, které přináší novela zákona 114 o ochraně přírody a krajiny.

Úprava novely zákona o ochraně přírody a krajiny přináší tři zásadní změny pro lepší ochranu životního prostředí. „Zavádíme přísnější ochranu stromů a stromořadí v uličním profilu. Finanční prostředky z poplatků za kácení dřevin půjdou do rozpočtu obcí na péči o dřeviny a zelenou infrastrukturu. Zároveň měníme systém péče o živočichy a rostliny tak, abychom zajistili účinnější ochranu ohrožených druhů s důrazem na ochranu jejich přirozeného prostředí. Zaměřujeme se také na větší ochranu opylovačů. Cílem novely zákona je zajistit účinnější ochranu druhů, která bude primárně zaměřena na ochranu jejich přirozeného prostředí, čímž dojde k účinnější ochraně vybraných rostlin a živočichů.

U nejvíce ohrožených druhů bude chráněn doslova každý jedinec, u jiných stačí chránit místo jejich trvalého nebo opakovaného výskytu a zachování populace druhu v daném místě. Nově dojde také ke změně kategorií ochrany chráněných druhů.

Původní tři stupně ochrany - kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené - budou nahrazeny třemi novými kategoriemi označenými čísly (I, II a III). Nejpřísnější režim ochrany v kategorii I bude vyhrazen druhům, které potřebují ochranu jak svého biotopu, tak jedinců. Pro méně chráněné druhy, u nichž není ztráta konkrétních jedinců kritická, ale je ohrožena celá jejich populace nebo lokalita, například houby či hmyz, je navržena kategorie ochrany III.

Druhová ochrana rostlin a živočichů dozná změn. Nebudeme již chránit pouze každý jednotlivý exemplář, ale zaměříme se také cíleně na ochranu míst, kde druhy přirozeně žijí. Místo ochrany jednoho mravence budeme chránit celé mraveniště. U nejohroženějších druhů, jako je například orel královský, však bude zajištěna ochrana jak jedinců, tak jejich biotopu.

Úprava zákona usnadní zemědělcům každodenní hospodaření na pozemcích, neboť již nebudou potřebovat výjimky pro druhy v kategoriích II a III, pokud nezpůsobí ohrožení jejich biotopu nebo místní populace. Zohledňuje se i potřeba ochrany opylovačů, obzvlášť v souvislosti s vhodnou údržbou veřejné zeleně a zemědělských ploch.

Chceme zabránit nekontrolovatelnému kácení stromů, ke kterému často dochází při rekonstrukcích ulic. Zároveň nechceme, aby docházelo k likvidaci významných stromů, například staré lípy na návsi obce. Pokud je nutné strom pokácet, je potřeba za něj vysadit nový. Nová právní úprava tak doplňuje stávající systém povolování kácení dřevin, kdy na prvním místě je snaha o zachování stromů, dále pokud to není možné, tak stanovení náhradní výsadby, a pokud ani to není možné, tak je nově zavedena možnost stanovení poplatku za kácení.

Stanovování poplatků za kácení dřevin se bude vztahovat na kácení pro stavební záměry. Stavebník bude i nadále žádat o povolení kácení v rámci Jednotného environmentálního stanoviska (JES), jako je tomu dosud. V JES jsou pevně dané lhůty, úprava tak nebude mít dopad na délku správních řízení.

Nová legislativa rovněž zpřísňuje pokuty za nelegální kácení dřevin. Novela zákona zahrnuje i vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Příroda Křivoklátska je v České republice unikátní, jde o mimořádně pestrý a zachovalý lesní komplex ve vnitrozemí. I nadále bude možné sbírat lesní plodiny a houby tak, jak tomu bylo jako dosud.

Naopak se očekává, že vznik národního parku přinese pozitivní dopady na regionální ekonomiku a nové příležitosti pro místní podnikatele, zejména v oblasti cestovního ruchu a souvisejících službách. Území národního parku je především lesní a nachází se mimo obce; žádné nové stavební projekty ani dopravní infrastruktura v na území národního parku plánovány nejsou.

Hlavní sídlo Správy NP Křivoklátsko bude v Berouně, v objektu, který bezplatně převede Ministerstvo zemědělství v rámci státního majetku.

Všechny druhy rostlin i živočichů se v České republice těší jisté míře ochrany. Důkladnější ochranu jim zaručuje zařazení na Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin nebo odpovídajícím seznamu živočichů. Oba tyto seznamy jsou přílohami jedné z vyhlášek stěžejního českého ochranářského zákona, platného od roku 1992: Zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.).

Seznam zvláště chráněných druhů ČR je pravidelně aktualizován, aby odrážel skutečný stav populací a reagoval na jejich aktuální potřebu ochrany. Zvláště chráněné druhy mají zákonem zajištěnou ochranu nejen pro sebe, ale i pro své prostředí. Před nežádoucí manipulací, za niž se považuje kromě lovu, sběru a obchodování např. i přemisťování nebo rušení, jsou chráněni nejen samotní jedinci, ale i jejich části (např.

K chovu či pěstování zvláště chráněných druhů je nutné speciální povolení, obvykle vydávané jen ve výjimečných případech, např. pro zoologické či botanické zahrady.

Současný systém druhové ochrany upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZOPK“). Zákon zároveň zajišťuje transpozici směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“), a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“).

Ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, tedy druhová ochrana, v rámci ZOPK zahrnuje tzv. obecnou ochranu druhů, zajišťující všem volně žijícím druhům a jejich populacím ochranu především před ničením nebo poškozováním, a tzv. zvláštní druhovou ochranu, která zajišťuje ochranu jedinců vybraných, vzácných a ohrožených druhů stanovených vyhláškou č. 395/1992 Sb.

Obecná ochrana rostlin a živočichů je ochranou před nadměrným využíváním, před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést k ohrožení druhů jako takových na bytí (tj. k jejich vyhynutí na území ČR). To je doplněno o prevenční povinnost ze strany všech osob zamezit při zemědělské, lesnické činnosti, v rámci vodního hospodářství, dopravy a energetiky a dalších aktivit zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgány ochrany přírody jsou oprávněny takovou činnost omezit a uložit zajištění potřebných opatření. Součástí obecné druhové ochrany je ochrana všech volně žijících ptáků.

Ochrana zvláště chráněných druhů (dále „ZCHD“) doplňuje a rozšiřuje v případě vzácných a ohrožených druhů ochranu obecnou. Zákon rozlišuje v případě zvláště chráněných druhů tři kategorie ochrany (kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený) s tím, že seznam zvláště chráněných druhů je uveden v přílohách vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich.

Zvláště chráněné rostliny je zakázáno trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, u zvláště chráněných živočichů je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Dovoleno rovněž není sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat vývojová stádia nebo užívaná sídla zvláště chráněných živočichů a jak v případě ZCHD rostlin, tak živočichů je rovněž zakázáno je držet, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Ochranné podmínky, zákazy sloužící k ochraně ZCHD rostlin a živočichů nejsou stanoveny jako absolutní a zákon umožňuje z uvedených zákazů udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Tyto důvody se liší pro druhy chráněné podle směrnic, tedy evropsky významné druhy (dále také jen „EVD“), a pro druhy chráněné pouze na národní úrovni.

Podle ZOPK je podmínkou pro udělení výjimky buď jiný veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody. U EVD, tedy druhů chráněných rovněž dle legislativy EU, je požadavek doplněn o podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem jmenovaných důvodů jako např. zájem veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, zájem prevence závažných škod nebo účely výzkumu a vzdělávání.

Povolení výjimek pro evropsky významné druhy je každý druhý rok Českou republikou hlášeno Evropské komisi skrze systém HABIDES+ a stav těchto druhů je každých šest let hodnocen a reportován Evropské komisi.

tags: #vlastnictví #kriticky #ohrožených #druhů #rostlin #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce po norských fjordech
• Problémy a řešení ochrany přírody v Africe
• Programy pro Rakovnicko v oblasti ekologie
• Přeshraniční přeprava odpadu
• Původ a význam slova Příroda