Ekologické přímluvy za přírodu: Co to je a proč jsou důležité

Pro mnohé lidi je víra v Boha, a také víra v Eucharistii jen jakousi vzpomínkou na časy minulé, na ty, kdo otevírali Písmo, četli Boží slovo, modlili se, chodili do kostela. Dnes vyjadřujete i to, že si přejete, aby víra v Boha, nebyla historickou minulostí ani pro vaše děti. Předáváte jim víru v eucharistii, víru v Ježíše přítomného v malém kousku chleba. O něm Ježíš prohlásil: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky. Mé Tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.“

Setkání se zmrtvýchvstalým, přijetím svědectví o něm a přijetím jeho slov, se pro mnohé stává základem životní změny. Petr jim ukazuje cestu k obrácení a živé víře. Boží slovo je základem pro naši víru i průvodcem na cestě víry. Ježíš je dobrý pastýř. Důvěřujme mu a následujme ho. Prosme, ať nás osvobodí od závislostí na zlu a dá nám svobodu radostně konat dobro.

Kristus přichází do vaší rodiny, aby ji obnovil. Víra je vzácný dar. Předává se jako dědictví a má činit náš život krásným. Aby tomu tak bylo, je potřeba ji přijmout, ozdobit jí svůj život a pečovat o ni.

Identifikace a zdroj

Evangelista Jan zaznamenal, že po pozdravu Ježíš ukázal učedníkům shromážděným ve večeřadle své rány. Pro učedníky to bylo něco jako identifikace, že je to skutečně On. Tyto rány jsou víc, než znamení. Jsou zdrojem milosrdenství a odpuštění.

Přijít ke svátosti smíření může být pro někoho nepříjemné, ale odpuštění hříchu je celkem snadné, bezbolestné. Postní doba byla časem na rozmyšlenou, zároveň v ní rostla touha po životě s Kristem. Postní doba je časem, kdy v nás má být něco přivedeno k hlubšímu životu s Kristem. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. (Jan 13,1)

Čtěte také: České supermarkety a bio

Na Zelený čtvrtek si připomínáme, že Ježíš ustanovil eucharistii. Aby se Kristova smrt na kříži s následným zmrtvýchvstáním, nevytrácela z našich životů, protože je to jediná cesta našeho vykoupení, ustanovil Ježíš eucharistii.

Ježíše zatkli. Čtvrtý zásah a setkání pohledů Petra a Ježíše vedou Petra k bolesti, vyjádřené pláčem. Ve sboru apoštolů již jeden nakažený byl, Jidáš. Proto Ježíš Petrovi řekl: „Šimone, já jsem za tebe prosil…“

Pán Bůh ví proč!

Připomeňme si nejprve Boží slovo: „Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.“ Mnoho událostí i v našem životě je spojováno s otázkou: Pane, proč? Vzpomínám si na otázky, Pane, proč? I na odpověď: Aby byl Bůh oslaven.

Je skvělé, když může člověk spatřit svět, ale ještě skvělejší je, když může ve světě spatřit Boha. Je dobré si v dnešní době připomenout, že nejrůznější zlo je často důsledkem špatných rozhodnutí a skutků člověka. Ale najdou se lidé, kteří podlehnou pokušení přisoudit lidmi způsobené katastrofy rozhněvanému Bohu. Takoví by se měli inspirovat dnešním evangeliem, sestoupit se slepc...

Při mši svaté můžeme spojit přímluvy s předáním symbolických darů, které se ponesou na začátku obětního průvodu před chlebem a vínem ke mši svaté. Spolu s nimi se mohou nést i kytičky z klásků, které se požehnají a po skončení bohoslužby rozdávají, aby doma celý rok připomínaly naši vděčnost za úrodu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Kněz: Ujmi se nás a spas nás, Bože, smiluj se nad námi a ochraňuj nás svou milostí. Shlédni na přesvatou, přečistou, nade všechny požehnanou a slavnou Paní naši, Bohorodičku a vždycky Pannu Marii, a na všechny svaté, kteří se za nás přimlouvají a vyslyš nás, když sami sebe i jeden druhého s celým svým životem odevzdáváme tvému Kristu.

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. chuť. Sůl však není jenom pochutinou a nezbytnou přísadou do jídel. Že je nad světem vyřčen Boží soud, je zřejmé. „Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští! Pán, Ježíš Kristus. Že budeme považováni za blázny? nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží." (1.

naplnění života. bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. V něm byl život a život byl světlo lidí. Život z Boha je světlem. Máme i nádherný cíl, ke kterému jdeme. životem nejsme ani na okamžik sami.

Ďábel v tomto světě zapaluje spoustu takovýchto falešných ohňů. dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. je jasné, oč jde. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.

A tady můžeme jako křesťané sehrát úlohu rozhodující opory. přece představují ohromné společenství, nezanedbatelné počtem i silou. již žádnou prestiž či popularitu ztratit nemůžeme. vervou ale i s pokorou „na věc". Tak tomu je i v otázkách životního prostředí.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Pokud náš národ vyhyne, bude to tím, že se ubaví k smrti. Mladí lidé, kteří se rodí s čistým srdcem, musejí dýchat hodnotový smog, který jim vytvořily předchozí generace. (…) Zmizela obyčejná lidská slušnost, zbourala se všechna tabu. Především se ztratil stud. V naší zemi už nic není hanba. (…) My jsme mladým lidem vzali ideály. Papež František říká, že nemá smysl popisovat příznaky, pokud nepoznáme lidský kořen ekologické krize.

Ano, nukleární energie, biotechnologie, informatika, poznání vlastní DNA nám nabízejí obrovskou moc. Ale samy o sobě jsou jen nástrojem a kořen krize vidím spíše v hodnotové orientaci člověka, než v nástroji (technologiích). Bohatství samo o sobě není špatné a je-li dobře spravováno a využíváno, může být požehnáním. Blahobyt vede k nerozhodnosti a rozbředlosti celých národů (a především jejich politických elit) a k neschopnosti přijmout nutná, byť třeba bolestivá opatření.

Britský historik Paul Johnson (2000) vidí jako hlavní problém morální relativismus: „Marx popsal svět, jehož hybnou pákou je ekonomický zájem. Pro Freuda byla rozhodující silou motivace sexuální. Ti, kdo kdysi zaplňovali řady totalitního duchovenstva, se stanou totalitními politiky. Vůle k moci zrodí nový druh mesiáše, který nebude omezen žádnými náboženskými zásadami a bude s neukojitelnou chutí vládnout lidstvu.

A konečně česko-kanadský ekolog Josef Svoboda (Svoboda, Nováček, 2002) vidí kořen našich problémů v sekulárním humanismu: „Sekulární humanismus je převážně ateistická ideologie, podle které je člověk jediným tvůrcem hodnot, norem a zákonů. Pokud přijmeme, že jsme absolutní tvůrci vlastního osudu a jednání, tak vlastně popíráme existenci vyšší inteligence, které bychom měli být zodpovědni za své jednání. Sekulární humanismus se už dnes plně prosadil na Západě především v médiích a v politice, kde se projevuje v pokračujícím sociálním inženýrství.

V paragrafu 106 papež František uvádí: „Zásahy člověka do přírody existovaly vždycky, ale po dlouhou dobu se vyznačovaly tím, že doprovázely a spolupracovaly s možnostmi, které mu nabízela.“ A přes tyto omezené možnosti už jako lovec a sběrač plodin před několika desítkami tisíc let způsobil tzv. „pleistocenní vymírání“, byl tedy pravděpodobně schopen vyhubit celé druhy živočichů. Naši předci asi nebyli příliš odlišní od nás.

Papež František upozorňuje, že specializace značně stěžuje ucelený pohled (paragraf 110): „Fragmentace vědění často vede ke ztrátě smyslu pro celek a vztahy mezi věcmi, pro širší horizont a smysl.“ Velmi zásadní, domnívám se, je myšlenka v paragrafu 116: „Neadekvátní prezentace křesťanské antropologie vedla k prosazování mylného pojetí vztahu člověka ke světu. Vícekrát byl šířen prométheovský sen vlády nad světem, který vyvolal dojem, že pečovat o přírodu je něco, co je pro slabochy.

Biosféra (oživená část planety, resp. Pokud toto nebudeme respektovat, uplatní se, slovy britského ekonoma a pastora Thomase Roberta Malthuse (1798) vnější faktory, jako jsou hlad, epidemie, vnitrodruhová agresivita. Jinými slovy papežovu myšlenku vyjádřil již před léty polsko-americký katolický myslitel Henryk Skolimowski. Ten považuje soudobé módní postoje, egoismus, narcismus, snobismus, vše co vede konzumní společnost k ničení a sebezničení, za následek etického vakua, které kolem nás vytváří etický relativismus.

Nerostná vyhlídka nedostatku práce by možná měla zajímavé řešení, které však v praxi zatím vyzkoušeno nebylo. Jedná se o ideu tzv. občanského příjmu, s níž přišel ekonom James Robertson (1999): „Občanský příjem je nezdaněný příjem, který by byl vyplácen každému bez výjimky, včetně dětí. Na občanský příjem by měl nárok každý, včetně nezaměstnaných.

O něco dále (paragraf 129) papež František uvádí: „Aby existovala ekonomická svoboda, z níž skutečně všichni profitují, může být někdy prospěšné ukládat omezení těm, kdo disponují velkými zdroji a finanční mocí.“ To je velké a těžké téma. Na druhou stranu se v době globalizace neuvěřitelně rychle prohlubuje propast mezi těmi nejmajetnějšími a nejchudšími. Herman Daly navrhuje, aby se maximální a minimální příjem lišily o faktor deset (rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším příjmem by byl nejvíce desetinásobný).

Myšlenka je velmi stará, před sto lety s ní přišel Cecil Pigou (tehdy reformu jen nenazýval „ekologická“). Za jedinou ospravedlnitelnou pohnutku pro tvorbu bohatství považoval snahu o povznesení lidstva. Zbohatnutí samo o sobě není v rozporu s morálkou. [2] Pokud by se např. ceny surovin a energií zvyšovaly o 5 % ročně, dojde k jejich zdvojnásobení za 14 let, ke čtyřnásobnému zvýšení dojde za 28 let.

Praktický podklad pro vedení společné veřejné modlitby ke 100. 28. října si připomínáme vznik Československa v roce 1918. Vznik Československa tak znamená vytvoření samostatné jednotky uprostřed planety, která má možnost rozhodovat se o svém vlastním směřování. Svatý Pavel opakovaně píše: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha.“ (Řím 13,1).

Jeho slova však svědčí o tom, že pro následovníky Krista není stát a jeho život či budoucnost bezvýznamnou skutečností. Pavel už vůbec nepřipouští možnost pohrdat systémem správy, daněmi (Řím 13,6) atd. Chápe tyto skutečnosti správy země jako podmínky pro život komunity křesťanů, v nichž je možné hlásat evangelium. Tento význačný den je výzvou k položení si otázky, jak se sami zapojujeme do života této země.

Nyní se můžeme spojit v modlitbě. Obracíme se k tomu, který nás přesahuje, není třeba žádných zvláštních slov či gest, stačí se v srdci připojit k modlitbě, kterou budeme říkat. Děkujeme ti za ni. Děkujeme ti za její přírodní bohatství a pestrost. Bože, s nadějí celé tvorstvo k tobě vzhlíží, neboť z tebe všichni žijeme. Ty otevíráš svojí ruku a sytíš nás dobrem.

Nyní budeme prosit Boha za tuto zemi, její obyvatele i za obtížné věci, které se nás dotýkají. Ať Bůh žehná této zemi, ať žehná a provází ty, kteří usilují o pravdu, právo a ochranu základních lidských hodnot, ať chrání děti a mladé lidi. Pro křesťana mají být všechny životní procesy integrovány do jeho osobního vztahu k BohuZde jde o rozdíl mezi uzdraveními ve jménu Ježíšově a tím, co lidé způsobí zvláštními přirozenými silami.

Ekologické motivy v liturgii Karla Farského

Ekologickými motivy jsou míněny některé modlitební formulace v Liturgii podle Karla Farského, které se vztahují k vesmíru, zemi a přírodě jako Božímu stvoření, k životu člověka v prostředí přírody a obživě, kterou poskytuje. Tyto důrazy jsou zřejmé jak v počáteční verzi Farského liturgie, tak i v dalších jejích úpravách a vydáních.

Zde zaznívá výpověď: „s tebou máme spolupracovat na tvém díle, Tvůrce všemocný…my však rušíme zdar tvého tvoření…“. Bůh je v této modlitbě oslovován jako „Tvůrce všemocný.“ Bůh jako Tvůrce všeho dal svůj řád vesmíru, v němž žijeme, i přírodě, s níž jsme spjati a jejíž jsme součástí. Člověk či lidstvo má žít v souladu s tímto Božím řádem života, ale my jej svým sobeckým a ziskuchtivým počínáním narušujeme a přírodu pustošíme. Člověk není středem světa, ale je odpovědný Bohu svému Stvořiteli.

Důležitá souvislost Farského liturgie s ekologickou tématikou v návaznosti na křesťanskou tradici je již v samotném slavení svátosti večeře Páně. Jsou „ušlechtilé dary země a naše dílo“. Boží stvořitelské dílo v přírodě předchází naši lidskou činnost a práci. Zde může být viděna souvislost s židovským žehnáním a modlitbami při jídle s děkováním za Hospodinovu starostlivost o své stvoření.

V darech chleba a vína užívaných při svátosti večeři Páně je symbolicky zahrnut vesmír a příroda. Chléb a víno v kalichu nám připomínají naši závislost na Bohu, projevující se v naší potřebě každodenního jídla a pití. V obzoru našich liturgických modliteb a přímluv je „celé stvoření“. Výrazem „stvoření“ nejsou míněni jen lidé, ale i zvířata, rostliny a celé životní prostředí.

Tento biblický oddíl je široce pojatým výhledem křesťanské naděje. Takový výhled se vztahuje k celému stvoření či tvorstvu, které prochází ve své křehkosti a smrtelnosti nářkem a utrpením, ale bude na něm zjevena Boží sláva. „Posiluj v nás víru ve tvá zaslíbení a obnovuj naději, že všechno stvoření bude vysvobozeno z otroctví hříchu a zániku ke svobodě a slávě tvých dětí“. V utrpení a bolestech přírody je přítomen Bůh, jak to vyslovuje Jürgen Moltmann v knize Bůh ve stvoření.

V přímluvných modlitbách v tzv. Malém misálu z roku 1992 se s nimi setkáváme v průběhu celého církevního roku. Jsou zde například prosby: „Žehnej zemi, kterou jsi stvořil, aby poskytovala všemu lidstvu obživu. Dej, ať svůj chléb dobýváme poctivě a aby nás dostatek či hojnost nečinily lhostejnými k potřebám a starostem druhých“. Modlitby za dary přírody jsou propojeny s prosbami o sociální spravedlnost a se zajištěním obživy pro všechny lidi.

Zvláštní příležitostí, kdy si uvědomujeme veliké a nesamozřejmé Boží obdarování skrze přírodu, je slavnost poděkování za úrodu (Gn 8,22; Sk 14,17). Poděkování za úrodu jako zvláštní nedělní slavnost se vyskytuje v liturgickém kalendáři naší církve a má v něm své stálé místo.

tags: #ekologické #přímluvy #za #přírodu #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Nejlepší wellness v Česku
• Test pytlů na odpad
• Klimatické konference: Přehled
• Česká fotografie na tapetách
• Zkušenosti s regeneračními produkty