Ekologické problémy Afriky a boj proti pytláctví

Africký kontinent je význačným regionem díky specifickému přírodnímu dědictví fauny a flóry. V Africe najdeme světově největší koncentraci velkých savců. Místí obyvatelstvo je s těmito původními druhy pevně propojeno.

Vlivem působení člověka na Africkou přírodu za posledních sto let přichází snahy toto jedinečné přírodní prostředí chránit a zachovat následujícím generacím. Mnoho druhů je již člověkem vyhubeno, mnoho druhů žije na hranici vyhynutí. Mezi nejohroženější a nejbohatší ekosystémy světa patří vodní a bažinné plochy, které jsou považovány za problematické a pro člověka nevyužitelné.

Lov divoké zvěře a obchod se slonovinou byl v Keni legální až do roku 1973. Africké země nicméně nejsou v podpoře zákazu jednotné.

Boj proti pytláctví v Keni

Když se v dubnu 2013 stal novým keňským prezidentem Uhuru Kenyatta, boj proti pytláctví a pašeráctví se stal jednou z priorit nové vlády. V zemi, kde desetinu hrubého domácího produktu tvoří příjmy z turismu, představuje vybíjení slonů nejen ekologický problém v podobě narušení ekosystému a diverzity savany, ale v dlouhodobém horizontu i ekonomickou komplikaci. Pytláctví také ohrožuje bezpečnost.

Keňská vláda zvýšila počet strážců v národních parcích a vybavila je zbraněmi a technologiemi jako infračervené kamery, drony, ale také speciálně vycvičení psi. Byl přijat nový zákon na ochranu přírody, podle nějž jsou trestné činy proti divoké přírodě považovány za těžké zločiny s trestní sazbou až 15 let a vysokými pokutami. Byla posílena trestní mezinárodní spolupráce v rámci Interpolu i zintenzívněna politická jednání s Čínou.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Tvrdý přístup keňské vlády slaví úspěch, během pěti let poklesl počet zabitých divokých zvířat na pětinu. Počet slonů zabitých každý rok v Africe přesahuje třicet tisíc, z čehož z Keni pocházelo v roce 2012 necelých čtyři sta slonů. Většina nelegální slonoviny má původ ve střední Africe, jejíž státy disponují jen omezenou schopností efektivního výkonu státní moci, nízkou mírou právního státu a slabou úrovní ochrany přírody.

Problém se však týká i dalších keňských regionů a je zapříčiněn mimo jiné tím, že i přes nedávnou decentralizaci státní správy jdou příjmy z turismu místním komunitám jen v omezené míře. Pytláctví se tak stává jedním z mála způsobů obživy. Za čtvrté, dopadá především na pytláky a místní překupníky, tedy spodní a snadno nahraditelné články v obchodním řetězci.

Pro efektivní řešení problému je nutné posílit mezinárodní spolupráci jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Některé odběratelské země nedávno přistoupily k úplnému zákazu domácího obchodování se slonovinou a slonovinovými výrobky. Klíčová je zejména změna přístupu Číny, jež v uplynulém roce vedla k poklesu ceny slonoviny na černém trhu.

Dopad pandemie COVID-19

Několikaměsíční uzavření hranic a zrušení mezinárodních letů si vybírá svou daň i v sektoru ochrany přírody. Vede to k tomu, že na mnoha místech planety mají volné pole působnosti pytláci, nezákonný rybolov, ilegální odlesňování.

„Je správné, že se během této pandemie zaměřuje globální pozornost na ochranu lidských životů. Současně narůstá riziko, že se místní lidé budou spoléhat na jiné, nelegální činnosti, aby si vydělali na živobytí. V celé Africe podle odhadů žije kolem 20 tisíc nosorožců tuponosých (bílých), ale jen zhruba 4,5 tisíce dvourohých (černých).

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V Botswaně dokonce museli evakuovat vzácné nosorožce dvourohé (známý i pod jménem nosorožec černý. Nicméně méně lidí láká nyní pytláky i do této země. Podle tamních úřadů již strážci zabili několik pytláků v rámci zvýšené ostrahy právě proti nelegálním aktivitám.

Například ředitel keňské asociace pro ochranu zvířat Dickson Kaelo potvrdil, že byly zrušeny veškeré rezervace návštěv pro klíčovou událost této sezóny - pozorování migrace pakoňů a zeber v národní přírodní rezervaci Masai Mara.

Místní obyvatelé také přicházejí o další zdroj příjmů a tím je prodej suvenýrů turistům. Finanční problémy a tedy i ochrany přírody hlásí také Kolumbie. Ochránci místních šelem potvrdili, že aktivity pytláků sílí.

„Musíme se obávat hlavně o mořské lokality, jež jsou silně závislé na příjmech z turistického ruchu, aby mohly financovat své programy. Pytláci v Africe likvidují populace divokých zvířat snadněji a rychleji než kdy dřív.

Proč pytláky nikdo nezastaví?

Právě z těch nejchudších, kteří nemají co ztratit, se pytláci rekrutují nejčastěji - a právě oni na pašování slonoviny nebo rohoviny vydělávají nejméně. Největší částky putují k prostředníkům a těm, kdo se slonovinou obchodují… Zkrátka a dobře většina démonických pytláků jsou zoufalí, chudí a hladové lidé, kteří chtějí nasytit své malé děti.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Když se řekne „národní park“, asi si představíte něco jako větší park, případně něco jako náš KRNAP - tedy něco jako jasně ohrazenou, přesně definovanou oblast, kterou pár desítek profíků bez problémů ohlídá. Vezměte si takový národní park Tsavo, jeden z největších a nejslavnějších parků v Keni. Národní park Tsavo je totiž stejně velký jako celá Morava. A teď si představte, že takhle gigantické území máte hlídat…

Současně ale právě z čínských továren pocházejí laciné kopie kalašnikovů, levné terénní motorky i vysílačky a telefony, jimiž pytláci loví.

Ochrana nosorožců v rezervaci Sera Rhino Sanctuary

Odlehlá rezervace Samburu je první svého druhu v regionu a každý její krok podporuje úsilí o ochranu přírody a místní komunitu. Jedná se o první a jedinou komunitou spravovanou rezervaci černých nosorožců ve východní Africe a jediné místo v severní Keni, kde mohou návštěvníci pěšky sledovat černé i bílé nosorožce.

Až do února 2024 se bílí nosorožci v Samburu nikdy nevyskytovali; jejich domovem je Jihoafrická republika, Namibie a Zimbabwe. V loňském roce byli čtyři dospělí jižní bílí nosorožci - dva samci a dvě samice - přemístěni z rezervace Lewa Wildlife Conservancy do Sery, což znamenalo vůbec první přítomnost bílých nosorožců v regionu.

Podle Alberta Leturuka, správce rezervace nosorožců Sera, nebyli černí nosorožci v Samburu před jejich přemístěním v roce 2015 pozorováni od konce 80. let 20. století. Téměř o 30 let později se díky průkopnickému úsilí organizace Sera, která tento druh do Samburu nejen znovu vysadila, ale také zavedla komunitní model ochrany přírody, zřídila koridory pro volně žijící zvířata, aby zabránila konfliktům mezi lidmi a divokými zvířaty a usnadnila volný pohyb dalších volně žijících zvířat, a použila pokročilé techniky monitorování a vrubování k důslednému sledování druhu, nosorožci černí vrátili a daří se jim dobře.

Od svého příjezdu zaznamenala Sera nulový počet případů pytláctví a 92% nárůst populace - z 10 černých a čtyř bílých nosorožců na 22 černých nosorožců (9 dospělých, 13 mláďat) a 5 bílých nosorožců, včetně novorozence.Albert připisuje úspěch Sery zapojení komunity.

Komorní ekolodge Saruni Rhino zaměstnává výhradně místní obyvatele a nabízí pouze čtyři bandasi (rustikální chaty). Pozemky a dlouhodobý majetek patří komunitě a Saruni Rhino řídí podnik, jehož zisky jdou zpět do místních iniciativ.

Pytláctví v Jihoafrické republice

Jihoafrickou republiku mimo jiného trápí pytlačení nosorožců, které v posledních rocích roste neúnosným tempem: v roce 2014 bylo zabito dosud rekordních 1215 zvířat. Ta zejména s Keňou a některými dalšími africkými státy patří k zemím, které čelí útočníkům reagujícím na poptávku po slonovině a rohovině nosorožců, jež je vyvážena pro další zpracování.

Ovšem teprve s rokem 2008 můžeme v případě Jihoafrické republiky sledovat nárůst nosorožců zabitých za tímto účelem, který diametrálně převyšuje dosavadní čísla. Se vzrůstajícím počtem zabitých zvířat se mění politika a způsob boje jihoafrické vlády vůči pytlákům, kteří se ale pružně přizpůsobují novým podmínkám.

Problematika pytláctví v JAR se týká především nosorožce tuponosého (bílého) a nosorožce dvourohého (černého). Na světě by se v současné době mělo nacházet asi 20405 tuponosých nosorožců jižního poddruhu a 5055 nosorožců dvourohých. Dle dostupných čísel nebyli až do roku 2008 nosorožci ve výrazném ohrožení ze strany pytláků.

Obecně je pytláctví chápáno jako nelegální lov zvířat páchaný na veřejných nebo soukromých statcích. Jihoafrická legislativa jej vymezuje jako množinu činů, které jsou bez povolení úřadů považovány v souvislosti s přesně určenými zvířecími druhy za zapovězené. Pytláctví samo o sobě není prováděno se záměrem člověku ublížit, poškodit ho či rozvrátit jeho společnost a možná se lze domnívat, že mu nečiní přímou škodu.

Část tamního diskursu takové pojetí zpochybňuje, jakožto chápe pytlačení nosorožců jako útok na své přírodní/kulturní dědictví (SANParks, 2012), a tedy svou (národní) identitu, nebo dokonce na svrchovanost státu (ibidem). Vezmeme-li v potaz, že přítomnost nosorožců Jihoafrické republice a tamním soukromníkům pravděpodobně generuje určité zisky skrze turistický ruch a lovecké licence, může být chápáno pytlačení i jako hrozba pro její hospodářství.

Právě Jooste označil pytlačení nosorožců, dle jeho slov převážně prováděné Mosambičany, za regulérní válku jednoho svrchovaného státu proti druhému (Ramsay, 2014). Problematiku pytláctví pak někteří autoři vztahují k propustným hranicím, organizovanému zločinu, pociťují strach z transformace v jinou formu násilí apod. (např. Fortin, 2012), což ústí v to, že aktéři jako Jooste kladou rovnítko mezi proti-pytlácké operace a národní bezpečnost, a žádají i tomu odpovídající opatření.

Prakticky všechny dostupné zdroje se shodují na tom, že hlavní poptávka po nosorožčí rohovině dnes pochází převážně z Číny a Vietnamu. Viníkem je jednak tamní lidová medicína, která rozemletým rohům přisuzuje léčivé účinky, a jednak jistý indikátor společenského statusu, který s sebou vlastnictví nebo požívání nosorožčích rohů přináší (Welz, 2012). Pytlačení je díky vysoké poptávce nesmírně ziskové: cena kilogramu rohu se nyní pohybuje kolem 60000 dolarů, což je více než za zlato nebo kokain.

Jedním z možných vysvětlení je přelévání pytláctví za vhodnějšími podmínkami poté, co je potlačeno nebo jsou zdroje vyčerpány. Mosambik se do této úvahy nedá spolehlivě zahrnout, nízký počet zabitých nosorožců je pravděpodobně způsoben malým počtem nosorožců, kteří se na území tohoto státu pohybovali, přičemž v roce 2013 bylo posledních patnáct volně žijících kusů vyhubeno (Laing, 2013). Zato případ Zimbabwe nabízí užitečnější čísla: zatímco počet pytlačených nosorožců v JAR vzrůstá, zde klesá.

Tom Milliken a Jo Shaw (2012: 76-85) a případně Moses Montesh (2012: 7-10), který na jejich textu staví. Autoři se shodují, že pytlačení nosorožců není nahodilou činností, nýbrž byznysem řízeným asijskými, respektive vietnamskými zločineckými syndikáty. Zároveň podotýkají, že obchod s rohovinou není jejich jediným zdrojem zisku, tak jako se tyto organizace zabývají i pašováním diamantům apod.

Na nejnižších příčkách stojí pytláci, kteří se rekrutují z místních a z obyvatel sousedícího Mosambiku. Tomu nahrává špatně střežená a propustná hranice mezi těmito dvěma státy, která prochází samotným KNP. Zapojeni jsou i profesionální lovci, kteří poskytují know-how nebo se přímo účastní pytlačení, čímž zvyšují sofistikovanost akcí. Poté, co je získán úlovek v podobě rohu, putuje artikl prostřednictvím kurýrů k zprostředkovatelům a dealerům, kteří zajišťují obchod s asijskými syndikáty (ibidem).

Je tedy beze sporu, že JAR se potýká s problémem, který nelze vnímat jako „pouhé pytlačení“, a to i kdybychom se rozhodli ignorovat závratná čísla ilustrující počet zabitých nosorožců.

Národní strategie pro bezpečnost nosorožčí populace v Jižní Africe

Výchozím bodem pro zkoumání boje JAR s pytláctvím je dokument Národní strategie pro bezpečnost nosorožčí populace v Jižní Africe publikovaný ministerstvem environmentálních věcí roku 2010 (Department of Environmental Affairs, 2010). Dokument rozděluje navrhovaný postup do skupin, z nichž první řadí do kategorie opatření nutných k mitigaci aktuální situace, která by měla být implementována okamžitě.

Okamžité kroky se týkají vytvoření prozatímní Národní reakční jednotky pro zločin vůči volně žijícím živočichům (National Wildlife Crime Reaction Unit, NWCRU) a sdílení informací, know-how a kooperace a koordinace konzervačních iniciativ. Důraz klade na zavedení koordinovaného postupu, sdílení a získávání informací a výzkum. Uvědomuje si, že je nutné pro program konzervace chráněných nebo ohrožených živočichů získat politickou i finanční podporu.

Hlavní část bojů s pytláky se děje v Krugerově národním parku na hranicích s Mosambikem. Z tohoto důvodu je pozornost soustředěna do této oblasti, ačkoli ostatní parky mají rovněž své proti-pytlácké programy. Pěšáky boje proti pytlákům jsou rangeři, kteří se starají o chod parků v terénu, jsou cvičení v paramilitárních technikách boje a s pytláky se střetávají nejčastěji. Jejich počet se v případě KNP pohybuje kolem 400 mužů, což při rozloze parku vychází na cca jednoho rangera na 50 km2 (Ramsay, 2014).

Ochrana slonů

Slonů v regionu ale ubylo. Jen za listopad 2021 zadržel Interpol a Světová celní unie téměř tunu slonoviny a předmětů z ní vyrobených. Zatímco v některých zemích se daří díky ochraně přírody jejich počty stabilizovat, v jiných regionech jsou sloni na pokraji vyhynutí.

„Pytláctví je hlavní hnací silou úbytku populace slonů savanových a pralesních ve střední Africe,“ vysvětluje třinecký rodák, biolog a zakladatel organizace Save Elephants Arthur F. Sniegon. „V roce 2011 a 2012 kulminovala míra, s jakou pytláci zabíjeli slony. Už přibližně dvacet let funguje v Africe systém MIKE - monitoring nelegálního lovu divokých slonů. Ten každoročně zveřejňuje index PIKE, který vypočítává podíl upytlačených slonů. Podle tohoto indexu neslo v letech 2011 a 2012 devět z deseti mrtvých slonů ve střední Africe známky pytláctví. Dnes čísla působí lépe. Stopy pytláctví nesou tři z deseti nalezených mršin.

Ochránci přírody musí při operacích proti pytlákům, pašerákům a překupníkům koordinovat kroky s místními správními a bezpečnostními složkami.

„Znám několik záporáků, o kterých by měl vzniknout film dokumentárního typu, který by rozkryl, jak na svých postech dělají pravý opak, než by měli. Ale znám i srdcaře, kteří by pro africkou přírodu dali život. Někteří ho taky dali,“ popisuje Sniegon své zkušenosti z příprav operací.

Save Elephants se nevěnuje pouze ochraně slonů. Pytláci a lovci totiž zabíjejí i jiná divoká zvířata jako například luskouny, krokodýly, primáty nebo i kaloně. Některé si žádají tradiční medicíny, jiní tvorové slouží jako potrava.

„Když jsme v roce 2014 zakládali hlídky detekčních psů, tak se záhy ukázalo, že mnohonásobně větší objemy toho, co zabavovaly, byly různé druhy bushmeatu.“Save Elephants se taky podílí na tvorbě včelích bariér.

Africký kontinent je význačným regionem díky specifickému přírodního dědictví fauny a flóry. Na Africkém kontinentě žije přes 50 000 dnes popsaných rostlinných druhů, 1 000 druhů savců a 1 500 druhů ptáků. Východní Afrika je na rozdíl od Severní Afriky oblastí s největším počtem endemických druhů savců ( 55 %), ptáků ( 63 %), plazů ( 49 %) a obojživelníků. Africké savany patří mezi nejbohatší travní ekosystémy světa.

V souvislosti s vývojem ochrany přírody v Africe a s působením člověka na přírodní prostředí je nutné zmínit míru jakou působil člověk na křehkou africkou přírodu. I v předkoloniálním období byla příroda napadána, zneužívána a kontrolována člověkem. Působení člověka bylo ovlivněno potřebou obživy a rituálními náboženskými obřady.

Vývoj ochrany přírody v Africe

Vývoj ochrany přírody v Africe úzce souvisí historickým vývojem poznání Afrického kontinentu. Po dlouhá staletí byl Africký kontinent pro Evropu známý i neznámý. Oblasti Severní Afriky byly pro Evropany od starověku blízkým sousedem, partnerem i rivalem což se samozřejmě projevilo i v oblasti životního prostředí.

Často zmiňovanou otázkou je poměr vlivů kolonizace na celkový stav společnosti a přírodního prostředí Afriky na konci 19. století. Od poloviny 18. století byla Afrika pravidelně oslabována. Neštovice, dobytčí mor a spavá nemoc znamenaly existenční problém pro domorodé pastevce.( Např. v roce 1888 vyhladil dobytčí mor 90 % populace skotu v oblasti Etiopské vysočiny). Častá období sucha, malá úroda, škůdci a nemoci hovězího dobytka a lidí ( tyfus, neštovice, cholera, chřipka ), hladomory a epidemie v 80. a 90. letech zničily socioekonomickou strukturu kontinentu.

V 18. století sem spolu s kolonisty pronikly i myšlenky týkající se ochrany přírody. Samotná idea chráněných parků vznikla v souvislosti s érou romantismu a díky rozvoji vědy. Vůbec první chráněná území vznikala v Indii, dále pak na ostrovech v Indickém Atlantickém oceáně ( Mauritius, Sv. Helena). Důvodem zřizování prvních rezervací bylo vědecké zjištění a pochopení souvislostí mezi deštnými lesy a nepostradatelnými srážkami.

Dnes praktikovaný způsob organizace a systém ochrany přírody byl poprvé uplatněn v Severní Americe. Vůbec první národní park světa - Yellowstone byl založen 1. března 1872 prezidentem Grantem v USA. V Africe byly snahy zachování přírodního prostředí realizovány v podobě vzniku reservací zaměřených pouze na ochranu divoké zvěře.

Původně myšlenku ochrany podporovali Evropané později také afričtí obyvatelé. Největší hrozbou pro divokou zvěř již nebyly tradiční lovy domorodců, ale náruživost lovců celého světa. Komerční lov byl v devatenáctém století původně orientován na obchod se slonovinou a kůží, ale se zvětšováním koloniálního impéria se lov rozšířil na vybíjení kopytníků na maso pro vojáky a dělníky při stavbách železnic. S rostoucím uvědoměním odpovědnosti k přírodnímu dědictví vzrůstal i zájem regulovat či omezit lov.

Od roku 1940 pokračuje zvyšování počtu národních parků. V letech zahájily mezinárodní organizace boj za záchranu druhové diverzity v Africe s podporou velké části světa, prostřednictvím zvláštních programů IUCN a FAO. Ochrana přírody byla z počátku zaměřena pouze na přežití velkých savců, ale s pronikáním vědeckých poznatků na kontinent prostřednictvím mezinárodních organizací, zejm IUCN je kladen důraz na pochopení vazeb mezi konkrétními druhy a územím na kterém žijí.

tags: #ekologické #problémy #Afrika #boj #s #pytláky

Oblíbené příspěvky:

• Studium přírody v renesanci: Leonardo da Vinci
• Co znečišťuje ovzduší při spalování uhlí?
• Země s udržitelným životním stylem
• Příklady korelačních studií v ekologii
• Průvodce Tříděním PVC