Ekologické problémy při přepravě potravin

O environmentálních problémech se mluví víc a víc. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry.

Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím. K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní asie a Latinská Amerika. Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv.

A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou.

Environmentální problémy v ČR

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí. Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů. Od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku.

V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podstatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty. Vše by bylo udržitelné a znovupoužitelné. Vznikla by uzavřená smyčka, do které by vstupovalo minimum nových zdrojů.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Sucho v České republice

Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho. Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší. Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci. Lesníci také varují, že se rozsah kůrovcové kalamity (i vlivem nešetrného lesního hospodaření) může brzy i zdvojnásobit. Když k tomu všemu přidáme odlesňování kvůli například nové výstavbě, není to zrovna hezký obrázek.

Řešení environmentálních problémů

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Uhlíková stopa dovozu potravin

Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku. Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin.

Příklad: Jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou. Transport jablek lodí v kombinaci s kamionovou dopravou z uvedených zemí vytváří 15 až 21násobek emisí CO2 než doprava lokálních jablek v rámci ČR.

Plýtvání potravinami

Podle Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) se každý rok na světě vyhodí až jedna třetina vyprodukovaných potravin, což je asi 1,3 miliardy tun. V Evropské unii připadá na jednoho člověka 127 kg potravinového odpadu za rok. Problém nastává ve chvíli, kdy se biologicky rozložitelný odpad ukládá spolu se zbylým komunálním odpadem na skládky. Jeho rozkladem bez přístupu vzduchu totiž vzniká kromě CO2 i metan.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Jak snížit plýtvání jídlem?

• Plánování nákupů
• Správné skladování potravin
• Vaření přiměřených porcí
• Využití zbytků jídel

Ekologické zemědělství

Podle poslední zveřejněné Ročenky ekologického zemědělství tvořily na konci roku 2020 ekologicky obhospodařované plochy více než 15 procent z celkové výměry zemědělské půdy, a hospodařilo na nich 4 665 farem. Zvýšil se také počet výrobců biopotravin a přibylo i distributorů, respektive obchodníků s biopotravinami.

GMO - Geneticky modifikované potraviny

Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou rostliny nebo živočichové, jejichž genetický materiál byl změněn pomocí moderních biotechnologií. Tímto způsobem lze například učinit kukuřici odolnější vůči škůdcům nebo zvýšit výnos sóji v náročných klimatických podmínkách. Motivace k genetické úpravě plodin je jasná: zvýšit výnosy, snížit náklady a omezit dopady na životní prostředí.

V EU musí být každá potravina s více než 0,9 % GMO složek řádně označena, což spotřebitelům umožňuje volbu. Zároveň však platí, že označení „bez GMO" ještě nemusí znamenat, že je daná potravina zdravější nebo ekologičtější.

Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli"

Zelená dohoda pro Evropu popisuje, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent. Ústředním prvkem Zelené dohody je strategie "od zemědělce ke spotřebiteli". Komplexně se zabývá problémy udržitelných potravinových systémů a uznává neoddělitelnou vazbu mezi zdravím lidí, společnosti a planety. Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" představuje příležitost pro zlepšení životního stylu, zdraví a životního prostředí.

Cílem této strategie je odměnit ty zemědělce, rybáře a další provozovatele v potravinovém řetězci, kteří již přešli na udržitelné postupy, umožnit tuto transformaci i ostatním a vytvořit další příležitosti pro jejich podniky.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Cíle strategie:

• Omezení environmentální a klimatické stopy potravinového systému EU
• Posílení odolnosti potravinového systému
• Zajištění potravinového zabezpečení s ohledem na změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti
• Vedení globální transformace směrem ke konkurenceschopné udržitelnosti od zemědělce ke spotřebiteli

Dálková přeprava potravin

Dálková přeprava potravin a dalších výrobků má celou řadu environmentálních a sociálních dopadů, které si řada konzumentů kvůli odcizení od procesu výroby neuvědomuje. Diskutovaným problémem, na kterém se dálkový transport potravin podílí, je vznik skleníkových plynů ze spalování pohonných hmot při přepravě.

Dovoz potravin je nepříznivý z environmentálního hlediska z mnoha důvodů. Kvůli dovozu zboží se zvýšily nároky na jejich trvanlivost a začal se aplikovat náročnější způsob jejich balení. Pro zvýšení trvanlivosti potravin jsou obvykle využívána chladící zařízení, která se podílejí na zvýšené spotřebě energie. Zvýšené nároky na balení potravin mají zase dopad na vyšší produkci odpadních obalů. Doprava zboží na velké vzdálenosti způsobuje nárůst nákladní automobilové dopravy, což je zdrojem znečištění ovzduší škodlivými látkami (prach, polycyklické aromatické uhlovodíky, oxidy dusíku) a podílí se na smogových situacích.

Nejméně závažným dopadem dovozu je také vliv na lidská práva a sociální situaci lidí v rozvojových zemích. Aby mohly dovážené potraviny cenově konkurovat místním produktům, jsou často pěstovány na obrovských plantážích s použitím velkého množství chemie. To umožňuje snížení nákladů při pěstování bez ohledu na kvalitu potravin, životní prostředí a výdělek zemědělců.

Nejvíce diskutovaným negativním vlivem dovozu potravin je vznik skleníkových plynů během dopravy potravin. V souvislosti s tím vznikl pojem „food miles“ (jako český ekvivalent se začíná používat „potravinové kilometry“), který měl udávat environmentální dopad potravin. Potravinové kilometry udávají, jak daleko cestovalo jídlo od pěstitele ke konzumentovi. Zahrnuje cestu z farmy ke zpracovateli, cestu od zpracovatele k maloobchodníkovi a dále cestu ke konečnému zákazníkovi.

Pokud se chceme vyvarovat negativním stránkám dálkového dovozu, lze jednoznačně doporučit nákup lokálních výrobků. Kladné stránky lokálních potravin jsou především v tom, že můžete daleko snáze kontrolovat environmentální a sociální podmínky, ve kterých potraviny vznikaly. Někteří zemědělci (nejen ekologičtí) nabízejí i přímý "prodej ze dvora". Zákazník si jednoduše přijede pro nákup až na statek. Každý se může na vlastní oči přesvědčit, jak se zachází s tím, co zemědělec obhospodařuje. V době sklizně můžete přijet a po domluvě si nasbírat vlastni brambory, cibuli, či natrhat hrášek nebo třešně. Pokud nakupujete od místních farmářů, pomáháte oživit venkov kolem vašeho města. Místní pěstitelé nabízejí to, co právě dozrálo, a jejich zboží může být velmi rozmanité. Tyto potraviny jsou kvalitnější, čerstvější a chutnější.

tags: #ekologické #problémy #při #přepravě #potravin

Oblíbené příspěvky:

• Pokojové rostliny a ekologie
• Likvidace baterií v ČR
• Ripple a kryptoměny
• Moderní řešení pro shoz odpadu
• Hodnocení autoservisu AUTO JAROŠ