Ekologické problémy spojené s plasty a jejich dopad na životní prostředí

19.04.2026

Věděli jste, že každý kousek plastu, který byl kdy vyroben, je stále s námi na této planetě? Při takové masové výrobě je to opravdu problém, který se velmi zřetelně začíná projevovat na životním prostředí.

Například rozložitelnost igelitového pytlíku je zhruba 1000 let, a to ještě pouze při vhodných podmínkách. U jiných druhů plastu, například u PET lahví, činí tato doba 100 let, a u polyethylenu (např. tvrdé lahvičky od šampónů či od mycích prostředků) je to zhruba 500 let.

Když jdete do obchodu, tak jistě moc nepřemýšlíte nad tím, že je vše zabaleno v plastu. Bereme to jako normu, ačkoli naše babičky a dědečkové to ještě zdaleka nezažili. Jenže bohorovný klid není na místě…

Je vědecky dokázáno, že chemické látky z plastových obalů mají škodlivé účinky. Například takový acetaldehyd je těkavý a přechází z obalu PET přímo do jídla či pití, obzvláště při vyšších teplotách. Tyto chemické látky pak narušují naše hormony a buňky, a kromě genetických změn, defektů při porodu, kožních nemocí, astmatu a mnoha dalších nemocí, mohou vést až k rakovině. Rozhodně se vyplatí zvážit tato rizika a zkusit tyto negativní dopady co nejvíce eliminovat.

Plast má svou nenahraditelnou roli například v automobilovém či leteckém průmyslu, ale bohužel v potravinovém průmyslu pravděpodobně páchá více škody než užitku, nehledě na miliony tun jednorázových plastů, které zahlcují globální ekosystém. I když plošně nemůžeme ovlivnit výrobu plastů a jejich spotřebu na celém světě, můžeme vybírat naší peněženkou, jaké typy výrobků budeme kupovat či jak je budeme používat.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ve svém každodenním životě najdete mnoho dalších situací, kde je možné se vystříhat užívání obligátních plastových produktů. Je vhodné například pořídit si pár látkových tašek a sáčků na nákup potravin a odmítat tak jednorázové igelitové tašky nabízené při každém nákupu. Ideální přístup je kupovat produkty na váhu a bez obalů. Také můžeme odmítat plastová brčka (či si pořídit vlastní kovové brčko) a jednorázové kelímky na kávu.

I malé změny začínající u jednotlivce mají velký dopad na celé lidstvo, jak jsme se v minulosti již mnohokrát přesvědčili. A navíc: kdo sleduje módní trendy, ten dobře ví, že ochrana životního prostředí a „eco friendly“ potraviny a jiné výrobky jsou v současné době v kurzu.

Rychlý nárůst znečištění plasty představuje velký problém s velmi závažnými dopady na environmentální, ekonomické a zdravotní aspekty udržitelného rozvoje. Roční produkce plastů ve světě je více než 400 milionů tun. Jen přibližně 9 % tohoto objemu je v současnosti recyklováno, zbytek se stává odpadem a končí ve spalovnách, na skládkách, nebo uniká do životního prostředí a nejčastěji končí v oceánu.

V plastech se vyskytuje přes 13 000 chemických látek, přičemž u mnoha z nich neznáme přesné toxikologické dopady; u některých věda již jasně prokázala škodlivé účinky na lidské zdraví - např. v případě endogenních disruptorů. V celém svém životním cyklu mají plasty současnosti trojnásobné emise ve srovnání s leteckou dopravou.

Vyjednávání o Globální plastové úmluvě (často označované jako ,,Pařížská dohoda pro plasty") jsou považována za jedna z nejsložitějších environmentálních jednání v historii. Ačkoliv se v roce 2022 zdálo, že se svět rychle shodne, realita jednání (zejména po pátém kole vyjednávání v jihokorejském Pusanu na konci roku 2024) ukázala hluboké příkopy mezi státy. Zásadní spor mezi jednacími stranami vyplývá z požadavků na omezení výroby versus zlepšování postupů nakládání s odpady.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Plastová krize je komplexní problém propojující ekologii, zdraví a geopolitiku. Neustále se zvyšující množství plastů, jejich dopad na biologickou rozmanitost a jejich podíl na změně klimatu, stejně tak i způsob, jak s nimi nakládat z hlediska oběhového hospodářství - témata, která jsou součástí politického programu Evropské unie již celou řadu let.

Pandemie COVID-19 pouze zvýšila pozornost věnovanou plastovému odpadu díky fotografiím roušek vyplavených do našich moří a značnému množství ochranných prostředků na jedno použití.

Podle zprávy EEA nazvané „Plasty, oběhové hospodářství a životní prostředí v Evropě - priorita opatření“ sice v posledních letech výrazně vzrostlo povědomí, obavy a opatření týkající se problematiky nakládání s plasty nejen v mořském prostředí, existuje však mnoho dalších a méně známých dopadů souvisejících s využitím plastů, včetně jejich podílu na změně klimatu a nových problémů souvisejících s pandemií COVID-19.

Zpráva se zabývá výrobou a spotřebou plastů, obchodem s nimi a jejich dopadem na životní prostředí a klima během jejich životního cyklu. Rovněž zkoumá tři způsoby transformace na oběhové hospodářství v oblasti plastů, do nichž jsou zapojeni političtí představitelé, průmysl a spotřebitelé.

"Problémy spojené s plasty jsou do značné míry způsobeny skutečností, že naše systémy výroby a spotřeby nejsou udržitelné. Pandemie COVID-19 a změna klimatu zvýšily pozornost veřejnosti věnovanou krizové situaci, které v souvislosti s plastovými odpady čelíme. Je zřejmé, že nejlepší je přejít k v zásadě udržitelnému a oběhovému hospodářství v oblasti plastů, kdy budeme plasty mnohem rozumněji využívat a zároveň je lépe opětovně používat a recyklovat. Výchozím bodem by pro nás navíc měla být výroba plastů z obnovitelných surovin," uvedl Hans Bruyninckx, výkonný ředitel EEA.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Ze zprávy vyplývá, že výroba plastů, jejich používání a obchod s nimi nadále rostou. K řešení problémů způsobovaných plasty, zejména plastovými výrobky na jedno použití, je již implementována celá řada politik a iniciativ EU, přičemž jejich počet stále roste. V roce 2018 představila Evropská komise celosvětově první komplexní strategii pro plasty v oběhovém hospodářství, která stanovuje přístup EU k řešení problémů spojených s plasty. V roce 2019 pak následovala směrnice o plastových výrobcích na jedno použití.

Zpráva EEA poukazuje na tři možné cesty dalšího postupu, a to inteligentnější využívání plastů, zvýšení jejich oběhovosti a využívání obnovitelných surovin. Společně mohou přispět k dosažení udržitelného a oběhového systému nakládání s plasty.

Pandemie COVID-19 vyvolala změny ve výrobě a spotřebě plastů a zpracování plastových odpadů. Z plastu vyrobené roušky hrají zásadní roli v omezování dalšího šíření onemocnění COVID-19. Avšak prudký nárůst plastového odpadu v důsledku poptávky po rouškách a rukavicích spolu se změnami ve výrobě a využívání plastových výrobků na jedno použití, kterými jsou boxy k odnesení zakoupeného jídla a plastové obaly na on-line prodávané výrobky, může v krátkodobém horizontu ohrozit úsilí EU o omezení znečištění plasty a o transformaci k udržitelnějším a více oběhovým systémům nakládání s plasty.

Spotřeba a výroba plastů zahrnuje využívání velkého množství fosilních paliv, což má negativní důsledky pro životní prostředí a změnu klimatu. Situaci dále zhoršuje rovněž skutečnost, že utlumení hospodářské činnosti vedlo k prudkému poklesu světových cen ropy, takže pro výrobce je výrazně levnější vyrábět plastové výrobky z původních fosilních materiálů než z recyklovaných plastů. Pokud se výroba a využívání plastů dále dle předpokladů zvýší, bude odvětví plastů do roku 2050 představovat 20 % celosvětové spotřeby ropy, což je nárůst oproti současným 7 %.

Zpráva uvádí, že z dat získaných EEA z inventury skleníkových plynů vyplývá, že roční emise související s výrobou plastů v EU dosahují přibližně 13,4 milionů tun CO2 neboli přibližně 20 % emisí chemického průmyslu v celé EU.

Hospodářská životaschopnost evropského a celosvětového trhu v oblasti recyklace plastů je v současné době pod značným tlakem. Nižší tržní poptávka po recyklovaných plastech rovněž zkomplikovala úsilí mnoha evropských obcí v oblasti udržitelného řízení zpracování odpadu, přičemž u významného množství plastového odpadu se využívají méně žádoucí způsoby jeho odstraňování.

Součástí problému s plasty jsou textilní výrobky ze syntetických vláken, jako je polyester a nylon. Podle samostatného informačního sdělení EEA, které se zabývá plasty v textilních výrobcích, vyhazují spotřebitelé v EU ročně okolo 5,8 milionu tun textilií (přibližně 11 kilogramů na osobu), z čehož asi dvě třetiny jsou vyrobeny ze syntetických vláken. Podle dostupných dat spotřebovaly evropské domácnosti v roce 2017 kolem 13 milionů tun textilních výrobků (oděvů, obuvi a bytového textilu).

Přibližně 60 % oděvů a 70 % bytového textilu obsahuje plasty. Podpora udržitelných vláken a kontrola emisí mikroplastů, jakož i zlepšení tříděného sběru, opětovného použití a recyklace odpadu mají potenciál zlepšit udržitelnost a oběhovost syntetických textilních výrobků v oběhovém hospodářství.

Roste zájem o změnu tradičních obchodních modelů, jejímž cílem je zvýšit jejich oběhovost a umožnit opětovné použití materiálů a výrobků a jejich co nejdelší oběh v hospodářství. Tato změna by navíc otevřela nové možnosti výdělečné činnosti. Informační sdělení EEA nazvané „Rámec pro implementaci oběhových obchodních modelů v Evropě“, které bylo zveřejněno rovněž dnes, uvádí opatření, jež lze přijmout za účelem účinné implementace oběhových obchodních modelů.V rámci očekávané transformace na oběhové hospodářství jsou rovněž vymezeny předpoklady k rozšíření těchto modelů v širokém měřítku.

Plastový odpad v oceánech je problémem pro živočichy, kteří tam žijí, ale také pro životní prostředí a pro nás. Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Znečištění na plážích je jen špičkou ledovce. Obrovské množství plastů se skrývá spíše pod hladinou.

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Odpad z našich ulic se může vodou dostat do moří a způsobovat znečištění a kontaminaci vody. Odpad na zem nepatří a měli bychom ho třídit. Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice.

Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů (např. chemická recyklace plastů). Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám.

Mikroplasty jsou poslední dobou čím dál častěji zmiňovaným termínem. Jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu.

Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla! Jak? Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

A důležité je nezapomínat, že plasty a mikroplasty mnohdy obsahují i produkty, u kterých nás to na první pohled nenapadne - třeba takové cigarety, resp. cigaretové filtry. Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp.

Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit. Každý z nás může mnohdy ovlivnit používání plastových výrobků…Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku?

Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek.

V EU zaujímají plastové obaly 19 % z celkového obalového odpadu, sklo 18 %, dřevo 17 % a kov 5 %. Patrný je přitom evropský trend ekodesignu. Postupně od roku 1991 se staly obaly z plastu v průměru o 25 % lehčí například díky lepším materiálovým vlastnostem, pokrokům ve vývoji a výrobní technologii.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí za sebou zanechá každý Evropan zhruba 8,4 t uhlíkových emisí ročně. Při ročním použití plastových obalů na osobu vzniká 50 kg emisí CO2. S uhlíkovou stopou souvisí i další benefit, který s sebou používání plastových obalů přináší - snižují plýtvání potravinami. Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená.

Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Navíc jsou nutné i pro výrobu jiných obalových materiálů. U jedné litrové PET lahve se jich spotřebuje 0,56 l, kdežto u skleněné až 1,57 l. Jak moc zatěžuje životní prostředí každý typ obalu, dokáže porovnat tzv. LCA analýza.

Srovnáme-li ekologickou stopu u 1 litrové PET lahve a skleněné lahve, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 107 g CO2, ovšem u skleněné 324 g CO2. Je to díky nižším energetickým výdajům při výrobě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než při přepravě jiných obalových materiálů. Výhodou PET plastů je jejich snadná recyklace. PET je tedy hodnotným materiálem.

Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %).

Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %.

Plastové obaly chrání zdraví lidí. Nejen jejich použitím přímo ve zdravotnictví, ale například kontaminovanou vodu lze vyčistit v průhledných PET lahvích pomocí UV záření. V PET lahvích je dokonce přítomno velmi malé množství acetaldehydu.

Životní prostředí a plasty v souvislosti s pěnovým polystyrenem (EPS) označuje způsob, jakým moderní společnost využívá tento lehký, pevný a recyklovatelný materiál k ochraně přírody, úsporám energie a snižování ekologické stopy. Ve stavebnictví pomáhá EPS výrazně zlepšovat energetickou účinnost budov. Díky výborným tepelněizolačním vlastnostem snižuje tepelné ztráty, spotřebu energie na vytápění a chlazení a tím i celkové emise skleníkových plynů po celou dobu životnosti stavby.

V oblasti obalů pomáhá pěnový polystyren chránit zboží při přepravě, minimalizovat poškození a snižovat množství odpadu z rozbitých výrobků. Díky nízké hmotnosti omezuje spotřebu paliva a emise při transportu. Z hlediska životního prostředí je důležité, že pěnový polystyren je 100% recyklovatelný. Lze jej mechanicky drtit a znovu použít ve stavebních směsích, izolačních materiálech nebo jako surovinu pro nové výrobky z plastu. Moderní recyklační technologie umožňují efektivní sběr a zpracování EPS z obalů i stavebních zbytků.

Výhodou EPS z hlediska zdrojů je i to, že je tvořen převážně vzduchem, přibližně z 98 procent. To znamená, že při jeho výrobě se využívá relativně malé množství suroviny, přičemž výsledný materiál má vysoký užitek v podobě tepelné izolace a ochrany produktů. Při správném nakládání s odpady, organizovaném sběru a recyklaci představuje pěnový polystyren ekologicky odpovědný materiál, který podporuje udržitelné stavění, efektivní logistiku a ochranu zboží i potravin.