Ekologické Sáčky v Itálii: Zákaz Igelitových Tašek a Alternativy

27.03.2026

V Itálii se od prvního ledna objevuje neobvyklé zboží na pokladních pásech v obchodech. Každé jablko má zvlášť svůj štítek s cenou. V Itálii totiž od prvního ledna platí nový zákon, který zakazuje používat igelitové sáčky na potraviny.

Nové opatření vyvolalo nebývalou odezvu. Lidé se rozčilují při nákupech v supermarketech i na sociálních sítích. Na obchodech visí cedule s omluvou za malé příplatky. Jeden biologicky rozložitelný sáček stojí jeden až tři centy.

Ze zákazu igelitových pytlíků, na který postupně přistupují i další evropské země, se v Itálii stalo politické téma. Na začátku března si Italové budou volit nový parlament.

"Je to bláznivé, protože tento italský zákon je velmi pokrokový, více, než jsou evropské směrnice," cituje reakci ředitele největší italské ekologické asociace Legambiente Stefana Ciafaniho americký list New York Times. Vláda s tím však špatně naložila.

Vláda navíc začala "neobratně" uklidňovat rozhořčené zákazníky - poradila jim, aby si z domova nosili vlastní rozložitelné pytlíky. "Opakované používání sáčků zvyšuje riziko infekce," prohlásil úředník z ministerstva zdravotnictví Giuseppe Ruocco. "Vypadá to, jako by (pan Ruocco) nikdy nebyl v supermarketu," vzkázal.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Alternativy k Igelitovým Sáčkům

Síťky místo igelitových pytlíků začal loni na podzim testovat německý obchodní řetězec Rewe, který v Česku provozuje prodejny Billa a Penny. Některé německé řetězce už dříve úplně stáhly z nabídky plastové nákupní tašky. Nejpřísnější zákon na světě zakazující plastové tašky ale schválila v loňském roce vláda v Keni.

Síťovky s sebou denně tahám už 10 let. Co si budem, dneska jsou o dost dostupnější. O síťovkách jsem psal jeden z prvních článků. Že o nich budu psát o čtyři roky později, to by mě fakt nenapadlo. Ale je to tak. Může za to cesta do jižní Itálie a Mexika. Přijde mi totiž, že kromě jejich dostupnosti se toho zas až tolik nezměnilo. Do Mexika a jižní Itálie ani za těch deset let nepřišly.

Podat v malé zelenině prodavačce síťovku může být sakra nepohodlný. I v anonymním supermarketu, kde jsou všude kolem lidi, připravení hodnotit. Jenže ty víš, proč to děláš. Někde se začít musí. Tak do toho! To dáš! Na tržnici v Bari byly reakce na síťovky různé. “Vidíte? Počáteční údiv. Přehlížení a zaryté nabírání zeleniny do mikroteňáků.

Síťovky na Cozumelu byly jedna z mála věcí, co se z naší less waste rutiny dalo dělat. V našem oblíbeném krámku nám Lino, jak se náš oblíbený prodavač jmenoval, (přečti si, jak to chodí v malém obchodě na Cozumelu) dával ovozel do našich síťovek. Byl na ně zvyklý.

Mluv jednoduše a přímo. Dlouhé ekologické přednášky nikoho nezajímaj. A hlavně nemoralizuj. Jinak máš nálepku ekoteroristy jistou. Takže třeba takhle: “Dobrý den, dejte mi to tady do síťovky, prosím". S úsměvem a klidným tónem. Podávej síťovku přirozeně, jako bys to dělal denně (což pak i bude) a šlo o úplně běžnou věc (taky bude).

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Prodavač: začne odvíjet mikroteňák z role . Prodavač: "Co to je? Prodavač: "To je zbytečný, jeden sáček svět nezachrání..." Reakce: "Pro mě to smysl má.

Můžeš vytáhnout argument, že síťovky vlastně ničemu nepomáhají. Že by musely sloužit roky, aby splatily CO2 vypuštěné během jejich výroby. Až na to, že vůbec. CO2 spojené s výrobou 14 plastových sáčků je dle statistiky stejné, jako osobák, který ujede 1,6 km. Pořád můžeš věřit pohádkám o drahém bezobalu na základě srovnání ceny jednoho produktu, rozdílného množství a ještě k tomu jiné kvality. Ale síťovky kromě pořizovací ceny nic nestojí. Nosíš je opakovaně a jejich používání není o nic náročnější, než je rolování role s mikroteňákem.

Víš, že síťovku vynalezl Vavřín Krčil (jeho socha na fotce) ve Ždáru nad Sázavou? Náhrada plastových sáčků za kompostovatelné podle mě taky není cajk (viz i plačkání caballera). Mnohdy není jasný, jestli jsou sáčky skutečně kompostovatelný, nebo rozložitelný. To není totéž. Rozložitelnost znamená rozpad na mikroplast. Zjednodušeně. Ve žlutém konťasu také nemají co dělat. Dělaly by problém dál v recyklačním procesu. Jsou lehký a zabírají hodně místa. Jejich sběr a přeprava nejsou efektivní. Nízká poptávka po recyklátu.

Zajímavým vhledem do problematiky může být článek Cost analysis of plastic solid waste recycling in an urban district in Turkey. Stručný závěr: Recyklace plastového odpadu v městském prostředí je nákladná a ekonomicky smysluplná pouze při vyšší efektivitě sběru a třídění.

Taky výsledky průzkumu z roku 2015 jsou zajímavý. Dle nich jsme zvládli vygenerovat 400 miliónů tun plastového odpadu ročně. 36 % z toho jsou jednorázové obaly. Pro srovnání: 36 % je 144 miliónů tun, což je hmotnost 14 400 Eiffelovek 🗼 (ta váží +-10 000 tun). Kdybys plastové Eiffelovky (pomineme, že aby měly stejnou hmotnost, musely by být mnohem vyšší) rozmístil/a po rovníku Země, čekala by na tebe jedna věž každé tři kilometry. Navíc 9 % plastového odpadu celkově bylo v roce 2015 recyklováno (a jistě mnohem míň u jednorázových obalů - takže těch Eiffelovek by moc neubylo).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Na stránce beyondplastic jsou zajímavé statistiky. Italové se 1. ledna 2018 stali lídry EU v ekologické spotřebě. Jejich zákonodárci totiž zašli v implementaci nařízení EU ohledně zákazu igelitových tašek zdarma ještě dál než většina dalších zemí Unie.

Další Kroky Itálie v Boji s Plastovým Odpadem

Zákazníci v Itálii si od letošního 1. ledna už v obchodech nekoupí vatové tyčinky na čištění uší, které jsou vyrobené z plastu. V platnost totiž vstoupil nový zákon, podle něhož musejí být tyčinky vyrobeny jen z biologicky odbouratelných materiálů. Itálie je tak první zemí v EU, která v rámci boje s plastovým odpadem toto nařízení zavedla, napsala agentura APA.

Boj s plastovým odpadem se vede i na úrovni celé Evropské unie. V rámci snah o omezení tohoto odpadu se koncem loňského roku dostala do poslední fáze vyjednávání směrnice, která by od roku 2021 zavedla zákaz plastových výrobků na jedno použití jako jsou brčka, příbory, talíře či obaly na potraviny, ale i zmiňované tyčinky do uší.

Itálie v tomto ohledu unii předběhla a zákaz začala částečně uplatňovat už letos. Tyčinky do uší na italském trhu musí nyní být ze dřeva nebo jiných přírodních materiálů tak, aby byly kompostovatelné. Už od začátku loňského roku smějí být v obchodech používány výhradně recyklovatelné plastové sáčky na ovoce zeleninu, maso a ryby. Zákaz prodeje plastového nádobí a dalších jednorázových produktů má přijít za rok.

Itálie jako přímořský stát má na rychlejším odstraňování plastových odpadů velký zájem, protože odpady zamořují i místní pobřeží.