Zahradní architektura je tichou a skromnou, avšak neméně významnou sestrou architektury pozemních staveb. Jak bychom se této disciplíny měli chopit správným způsobem?
Myslím, že už jako kluk jsem si, možná více než jiní, všímal, kde se cítím dobře, kde méně a taky proč. Odmala jsem měl také moc rád přírodu. Začal jsem studovat krajinné inženýrství a aplikovanou ekologii a těšil se na rekultivace krajiny třeba po průmyslových zásazích člověka. Budu sice napravovat zničené prostředí, ale v tu chvíli odtržený od lidských vazeb a souvislostí. Začal jsem uvažovat o změně a to mne nasměrovalo k zahradní architektuře, kde prostor buduji pro konkrétní lidi. Plně se mi to potvrdilo během mého pobytu v Americe.
Během vysoké školy jsem trávil nějaký čas v Bostonu v Americe, kde jsem kromě cestování navštívil i pár přednášek na tamní vysoké škole architektury. Důležité pak pro mne bylo i působení v zahradně-architektonických ateliérech v Kalifornii. Byla to pro mě úžasná zkušenost.
Americká zahradní architektura je pro mě daleko svobodnější než ta evropská. Méně navazuje na historii (což samozřejmě nemusí být nutně správně) a daleko více experimentuje s prostorem a materiálem. Zahradní architektura zde nemá dopředu „narýsované“ myšlenkové, ideové nebo estetické hranice. Architekturu vytváříme pro moderního člověka, jeho potřeby a životní rytmus. Právě proto mi k srdci přirostla severní Amerika, dodnes je mou velkou inspirací. Nové, zvláště pak zahraniční prostředí, je vždy tvrdá zkouška opravdovosti mé filozofie, přístupu, které se už doma pro mne stávají jistým stereotypem.
Snažím se s klienty trávit čas, vzájemně se poznáváme, především pak rozhovorem. Už i ze zkušeností mám trochu cit pro to, na co se ptát, abychom nechodili okolo horké kaše. Také se snažím číst mezi řádky. Všímám si, jak opravdu žijí, jaký si postavili dům, jestli jsou v něm spokojeni nebo méně. Musím mít uši nastražené a oči i srdce otevřené.
Čtěte také: České supermarkety a bio
V ateliéru Flera vycházíme primárně a historicky z projektů soukromých zahrad, což dnes tvoří asi osmdesát procent naší práce. Zkušenost z privátních projektů je podle mě velmi vhodná i pro veřejný prostor, protože nezapomínáme, že v architektuře je důležitý právě člověk, jedinec a společnost. To pak vnáší i jistou identitu do podoby našich veřejných projektů. Neřešíme je jen jako doplněk staveb, ale stále v nich vidíme lidi, kteří tam žijí nebo žít budou a chceme, aby se tam měli dobře.
Baví mne projekty s kvalitním zákazníkem ve smyslu, že je to člověk, pro kterého je architektura jako vyjádření kvality prostředí primární. Nemusím ho přemlouvat v zásadních věcech, sám vnímá přirozenou hodnotu estetiky. Co se týká prostoru, mám rád krajinu, je to moje srdcová záležitost. Prostorné zahrady zasazené do prostředí, často bez plotů, končící v remízcích a loukách.
Mojí srdcovkou je projekt v Kanadě, v New Scotia, Cape Breton. Je to kus krajiny s oceánem, útesy, lesy, loukami. Naším úkolem je zahladit stopy po stavbě. Aranžujeme kusy padlých stromů, dokončujeme chodníčky, které vyšlápli losi, do prostoru vysazujeme rostlinný materiál, co roste kolem. Nenásilně vkládáme místa na grilování, nebo posezení s výhledem na oceán.
Zajímavá zkušenost je spolupráce na rozsáhlém projektu v africkém Zanzibaru v kooperaci se skvělým atelierem Jestico + Whiles. Jde o honeymoon rezort na břehu oceánu. Musíme se tam učit novým věcem, improvizovat a vycházet z toho, co tam jde a funguje. Dokončujeme i dva krásné projekty v Orlických horách. Staré roubené chalupy, které navazujeme na louky kolem. Zároveň je naším úkolem uspokojit potřeby moderního člověka, který se chce projít, posedět, něco ugrilovat nebo vypěstovat.
Jiný způsob přístupu jsme volili v případě rezidence Chateau Troja, kde se mísí silný historický kontext s prvky moderní architektury.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
V první řade je potřeba si uvědomit, kde se zahrada nachází a jestli vůbec je na co navázat. V krásné krajině se vyplatí návaznosti posílit, třeba výhledem do okolí, na kostelík, kapličku nebo les. Podobně ve starém historickém prostředí se silným geniem loci. Co se týče vazby na samotný dům, vnímám dvě roviny. Jedna je praktická a funkční, to znamená, že v zahradě musí dobře fungovat provozně-obslužné principy. Druhá je estetická, která souvisí s konkrétní architekturou domu. Klademe si otázku, jestli v návrhu zahrady půjdeme v souladu se stylem domu, nebo výsledku naopak prospěje kontrast.
V první řadě citlivým a zodpovědným. To znamená, že jako tvůrce musím pochopit vazby a zadání: pro koho tvořím prostor, komu má sloužit a jak má sloužit? Co chybí lidem na tomto místě a co tam už je? Jaké jsou nedostatky stávajícího urbanizmu? Je rozdíl, jestli měním prostor sídliště z osmdesátých let, nebo navrhuji nové kvalitní rezidenční bydlení. Důležitý je i respekt k životnímu prostředí, nechceme zatěžovat zbytečně planetu, naopak jí odlehčit. Líbí se mi také možnost nenásilně ukázat současné trendy a polehoučku nenápadně zapůsobit edukativně. Lidi to pak vnímají, někdy třeba ne úplně vědomě, ale tento obraz v sobě dlouhodobě nosí a někteří se třeba „chytnou“. Klíčové je ale nezapomenout na lidské meřítko.
Mnohé se zlepšuje, i když zde stále působí i zahradní firmy, které na tuto práci nemají ani vzdělání, ani vkus a cit. Smutné jsou nekvalitní developerské projekty, které prodávají nejen tristní architekturu, ale i zbídačený veřejný prostor. A když už je něco zasázeno, tak je to zasázeno špatně. Stromy sázejí stavaři nebo nádeníci z ciziny přímo do jílu, který jim zbyl, protože cennou ornici předtím překryli mrtvou hlínou z hlubin a stavebním odpadem. Jako vrchol všeho pak místo trávy položí textilii a zasypou štěrkem. Za pár let ze štěrku stejně prorůstá plevel a konce nevzhledné textilie vlají větrem. Díky bohu za osvícené architekty, stavebníky a klienty, kteří jsou ochotni investovat do kvalitního prostředí. Věřím, že to je cesta, jak dál.
Žijeme v krásné krajině, v krásném prostředí. Musíme si uvědomit, že máme z čeho čerpat. V práci, i když nejen v ní, vyznávám princip přirozenosti. Taky je zde aspekt ekologie a ekonomie. Proč přes půl planety vozit tropické dřevo na terasu, když můžeme použít náš původní dub? Proč se pídit po okatě bílých kamenech z Itálie, když nejhezčí v zahradě bude stejně kámen z nedalekého lomu?
Tady bych se nejdříve pozastavil nad terminologií. Co jsou vlastně trendy? Je to mainstream, hlavní proud, a ten je bohužel často špatný. Vnímám dvě roviny nesprávných trendů. Jedna vychází ze zahradnické profese, když se nějaký postup nebo princip přenese, kam nepatří. Tam mají svoje opodstatnění. Ale v malých privátních zahradách je to tragédie. Rostliny se nemohou zapojit, svobodně růst.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Další tragédií je používaní dílčího „backroundového“ prvku jako hlavního nositele dizajnu a estetiky. Příkladem je mulčovací kůra, která má sloužit jenom jako pomůcka v prvních letech po založení. Ještě horší je snad barevná mulčovací kůra a vytváření jakýchsi pitoreskních tvarových a barevných kombinací. Problémem jsou často i terénní modelace. Lidem zbude výkopová hlína, a protože šetří za odvoz na skládku zeminy, tvoří si kopečky a muldy i na rovině, kam prostě nepatří. Můžu pokračovat skalkami a potůčky v rovném terénu, napodobeninami japonských nebo provensálských zahrad bez hlubší znalosti kontextu.
Pak je tady rovina materiálového dizajnu. To, co mě bolí, jsou falešné materiály, od umělohmotných dřev přes betonové trámy až po plastové kytky a umělý trávník.
Ty sny vlastně žiji, postupně přicházejí. Líbilo by se mi například řešit velké přírodně krajinné celky, postavené na původních porostech a rostlinách, s bažinami, řekami nebo potoky. A mohlo by se to dít ve Skandinávii, kde se seznámím i s lidmi, kteří přemýšlejí jinak. Vyměníme si přístup k životu a k architektuře, vzájemně se obohatíme.
Ferdinand Leffler je hlavním architektem, zakladatelem a majitelem ateliéru zahradní architektury Flera. V roce 2014 získal ateliér za svoji realizaci střešní terasy prestižní cenu Zahrada roku. Kromě tuzemského působení realizoval ferdinand Leffler řadu zahraničních projektů, například v Kanadě nebo v Africe.
„Zahrada je v jistém smyslu výzva. Výzva poznat lépe sám sebe, svoji rodinu a její potřeby a přání. Vše pak sladit a skloubit tak, aby byli všichni spokojeni, je především o komunikaci. A výsledek?
Musí se vám především líbit a měli byste se v ní cítit příjemně. Jen tak z ní dokážete čerpat sílu a úlevu po náročných dnech. A jak toho docílit? Inspirujte se v časopisech, na internetu, hledejte, co se vám líbí: Jaký styl, barvy, rostliny. Jaké prvky budete potřebovat? Pokud si nevíte rady, hledejte zahradního architekta. O jeho práci napoví reference. Dřív než ho pozvete, sedněte si se svou rodinou a mluvte o prostoru, který máte k dispozici. Co si kdo představuje, přeje a po čem touží? Dát poté všemu správný tvar, rozměry a najít vhodné umístění, to je práce pro zahradního architektka. Nezapomeňte promyslet i budoucí údržbu, ať později nejste nemile překvapení. Důležitý je i styl vašeho domu a to, co se nachází v přímém okolí. Zahrada se navrhuje a poté realizuje na léta dopředu. Projekt by měl být svým způsobem nadčasový. To neznamená v čase neměnný, ale s principy funkčními i po delší době. Týká se to i výběru prvků.
A co rostliny a jejich dlouhodobá vyhlídka? Důležité je při výběru druhů respektovat světelné a stanovištní podmínky, jen tak docílíte, že budou dobře prospívat. Při výsadbě, zvláště dřevin a stromů, je nutné počítat s jejich růstem, zejména s konečnou velikostí. Velké stromy proto nepatří pod okna, pod elektrické vedení nebo k plotu sousedů.
Exteriérový prostor musí vyhovovat i provozně. S tím souvisí správné navržení hlavních i vedlejších chodníků, umístění garáže či parkovacích stání. Dobře promyslete, kam chcete dojít tzv. suchou nohou, kde bude dobře bylinkám s přihlédnutím k umístění kuchyně, jak se dostat k bazénu a z bazénu, a přitom neuklouznout či nezašpinit vodu.
A co údržba? Zahrada má přinášet užitek. Tím prvoplánovým, který jste možná zvyklí vnímat od rodičů a prarodičů, je praktický užitek a s tím spojená práce. Zapomeňte na dřinu, vyberte si z toho, co vás baví. Pokud máte větší zahradu, do výsadbového plánu zvolte klidně i oblíbený ovocný strom, třešeň, ořech nebo kaštan. Neplánujete-li se zabývat rytím a zeleninou, volte napohled zajímavější vyvýšený záhon. Těch několik rajčat a cuket v něm bude opravdu jenom pro radost. Oblíbené jsou i různé bylinky, jakožto součást terasy. To aby byly hned po ruce.
Proč vozit kámen nebo tropické dřevo přes půl planety, když i v Čechách najdete krásné a dlouhověké materiály? Navíc často působí přímo na místě mnohem lépe kámen z blízkého kamenolomu než ten z ciziny, protože do prostředí patří a vypadá v něm přirozeně. Velké plus je používání materiálů, jako je kámen, dřevo, beton, cihla. Zkuste se vyhnout jejich napodobeninám. Na místě je opět otázka stylu odpovídající architektuře domu a okolí. Trendy hlásí návrat k domácímu a vlastnímu. Sázejte ve větším měřítku to, co roste v okolí, a hlavně to, co je původní. Živý plot z tújí nebo cypřišů lze nahradit stříhaným habrem nebo hlohem. Kostrové barevné cizokrajné druhy zase místním dubem nebo jeřabinami. Dokonce ani zakrslé jehličnany už nejsou „in“, nahraďte je pestrými trvalkovými záhony s příměsí okrasných trav.
Zvlášť skvělou učitelkou je zahrada pro děti. Pochopí, že ovoce a zelenina nerostou na pultech obchodních domů, ale ze semínka - a že to chce hlavně péči a čas. Děti si zde rády hrají a poznávají drobné živočichy a rostliny; také dospělí se dozvědí ledacos o přírodě a často i něco o sobě a své rodině. Proces učení je založený na pozorování, je přirozený. A pokud se vše opravdu povede a dojde k harmonii, zahrada bude dobře sloužit, bude se líbit a její údržba bude „tak akorát“.
Co vše je třeba zvážit při rekonstrukci zahrady, na co nezapomenout, abyste byli opravdu s výsledkem dlouhodobě spokojeni, je vidět na tomto konkrétním příkladu. Starší zahrada v chatové oblasti v pražské čtvrti Radotín nebyla v dobré kondici. Na ploše 750 metrů čtverečních se nacházely zanedbané keře, ovocné stromy a uprostřed se tyčil statný smrk pichlavý (Picea pungens). Zahrada má vlhký a stinný přírodní ráz, což je dáno blízkostí potoka a smíšeného lesa. Autor rekonstrukce na tento fakt s respektem navázal. S tím souvisela i pečlivá příprava půdy s přidáním kompostu a písku a velmi citlivý výběr rostlin: „Majitelé měli niterný vztah k původní zahradě, proto jsme hodně rostlin, které nevyhovovaly svým umístěním, přesazovali. Byla to taková jemná chirurgická práce. Jelikož se zahrada nachází v poměrně rušné chatové oblasti, bylo třeba myslet na jemnější vytyčení hranic. K tomu posloužil proutěný plot, který dává uživatelům pocit soukromí, plně koresponduje s okolní přírodou i stavbou na pozemku a navíc nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Plot je vyroben z mladých, vrbových a lískových prutů bez spojových prvků, není konzervován proti vnějším vlivům a je usazen na původní drátěný plot.
„V tomto případě byla jistou výhodou již stojící dřevostavba, která svým tvaroslovím odkazovala na celou řadu možných zahradních prvků. U menších prostorů je pro nás výhodnější začít až po dokončení stavby. Na úpravu terasy, schodů a přístupových cest a chodníčků použil žulu a kameny z místního radotínského vápence. Za nejsložitější označuje úpravu terasy, která stála vysoko nad terénem. Bylo nutné ji více přiblížit zahradě. Řešení se našlo v podobě širších schodů, na nichž se dá kromě jiného i posedět a hledět do nitra zahrady: „Sedíte-li na terase nebo na schodech, máte pocit, že jste v kontaktu se zahradou jako takovou, že vás s ní nespojuje pouze úzký pás schodů. Podsadili jsme terasu trávami a vyššími rostlinami tak, aby takříkajíc srostla s terénem. Pokud by tam byly jenom půdopokryvné břečťany, výškový rozdíl by byl nepřiměřeně velký.
Zahrada je taková, jací jsou její majitelé. Zahradní architekt by měl vytvořit prostor pro jejich vlastní imaginaci. V Radotíně zvolili majitelé standardní dřevostavbu s poněkud nestandardními modrými okenními rámy i obložením; preferují přírodní materiály, mají rádi pestré barvy a zahradu vnímají i jako vynikající prostor pro umění. Důležitým prvkem jsou pro ně ovocné stromy, které ve většině případů zůstaly, nově se vysázelo několik bříz a jabloní. Poměrně velký prostor zaujímá tradiční užitková zahrada s vyvýšenými záhony z modřínového dřeva, pro niž bylo nutné hledat nové, světlejší místo. Členění zděděné po původní zahradě je v novém konceptu pouze formální. Po rekonstrukci se vše vzájemně prolíná. Přírodní prostor vybízí k relaxaci na trávníku, na lavičce okolo kmene mohutného smrku či na houpacích křeslech. To vše v nádherném pestrobarevném společenství rostlin za zvuku zurčícího potoka a s lesem v zádech v krajině trampských osad a potlachů.
Vytvořit originální zahradu v chatové oblasti a zároveň si uchovat trochu soukromí nebývá vůbec jednoduché. Předpokladem pro kvalitní řešení je podle slov autora konceptu především pečlivá úprava terénu a volba správného rostlinného materiálu. Při výběru druhů je důležité respektovat světelné a stanovištní podmínky rostlin, počítat s růstem dřevin a jejich konečnou velikostí. Neméně důležitý je také architektonický styl rodinného domu a to, co se nachází v přímém okolí. Můžete na to v zahradě navázat, nebo naopak návrhem nevzhledné okolí potlačit. „Nezapomeňte ani na zahradní detaily, romantická zákoutí a nejrůznější předěly. Zahrada se navrhuje a poté realizuje na dlouhá léta dopředu.
Jednou z nejdůležitějších věcí při výběru rostlin je nutnost respektovat jejich nároky na dobrý růst. Zanalyzujete si proto nejdříve místo, kde chcete záhony mít. Jaké je tam světlo, vlhkost, orientace ke světovým stranám, nadmořská výška, ale i kyselost půdy. „Každý druh potřebuje k tomu, aby se mu na stanovišti dobře dařilo, něco jiného - a znovu zopakujeme to, co už bylo řečeno mnohokrát: když rostlině splníte její požadavky na půdu a světlo, odvděčí se vám tím, že bude prospívat a vy s ní budete mít na zahradě minimum práce,“ vysvětlujte zkušený zahradní architekt Ferdinand Leffler.
„Pro dosažení pocitu celistvosti a jednoty se dá na zahradě využít princip opakování. To znamená, že rostliny nebo pokud možno přímo celé skupinky rostlin několikrát zopakujete,“ doporučuje architekt. Vytvářejte tedy větší skupiny jednoho druhu rostlin, ten v zahradě několikrát zopakujte a snažte se, ať výsledek nepůsobí strojeně a vyumělkovaně. Záhon by měl vypadat, jako kdybyste se v přírodě dívali na louku nebo do lesního podrostu.
Krásný trvalkový nebo smíšený záhon se většinou skládá z několika výškových úrovní, které se navzájem doplňují. „Důležité je nezapomínat na spodní, pokryvné patro, kam patří rostliny, které zatáhnou povrch půdy. Tím ji jednak chrání před nadměrným odpařováním vody z půdy, jednak minimalizují množství plevelu v záhonu,“ upozorňuje Leffler.
Každý si asi dokáže vybrat svou oblíbenou trvalku podle barvy v květu. Záhony s kontrastními a pestrými barvami rostlin budou působit divočeji, dynamičtěji. Pokud naopak vyberete barvy, kde je kontrast menší a vytvoříte spíše spektrum „tón v tónu“, výsadba pak bude působit klidněji… Ale uvědomili jste si někdy, jak je efekt kvetení pomíjivý? „Rozpuk, kterým nás dokáže zaujmout, můžeme počítat v jednotkách dnů. Naopak struktura listů a samotný tvar rostliny (někdy ho nazýváme habitus) může zahradu dokreslovat doslova po celý rok. Zkuste se příště při výběru rostlin do zahrady více soustředit na jejich listy a vzrůst než pouze na barvu a velikost květu. Tohoto principu rádi využíváme například ve stinných záhonech, kde je podíl kvetoucích rostlin o něco nižší,“ radí Ferdinand.
Samotné zakládání záhonu není bez práce. Nepodceňte pečlivou přípravu záhonu pro rostliny. „Nakypřete jej, doplňte živiny, případně v rámci možností zlepšete drenážní (nebo naopak vododržné) schopnosti půdního profilu.
Tabulka: Faktory pro tvorbu trvalkového nebo smíšeného záhonu
| Faktor | Popis |
|---|---|
| Světlo | Znalost oslunění prostoru záhonu. |
| Vlhkost | Znalost vlhkosti prostoru záhonu. |
| Orientace | Orientace záhonu ke světovým stranám. |
| Nadmořská výška | Znalost nadmořské výšky prostoru záhonu. |
| Kyselost půdy | Znalost kyselosti půdy prostoru záhonu. |
tags: #ekologické #stavby #ferdinand #principy