Vegetariánství a Změny Klimatu: Studie a Pohledy

Krávy prdí metan. A abyste je vyživili, musíte spálit hodně ropy. Je dost lidí, kteří si myslí, že přechod na bezmasou stravu dokáže ovlivnit světové klima. A mezi nimi dost takových, co už vymýšlejí sankce proti masožroutům.

Dost znepokojivou vizi budoucnosti restaurací má někdejší výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu (tzv. pařížská dohoda, 2015) Christiana Figueresová. „Co kdyby se restaurace za deset patnáct let začaly chovat k masožravým, jako se dneska chovají ke kuřákům?“ nadhodila Figueresová nedávno na jedné konferenci. „Jestli chtějí jíst maso, ať to dělají před restaurací.“

Pokud jste tenhle trend ještě nezachytili, rychlá rekapitulace: konzumace masa se pro mnoho zelených aktivistů rychle stává něčím podobně odpudivým jako kouření. Je to chování, od kterého je prý potřeba lidi odrazovat. Nebo které je potřeba přímo zakázat. Důvod? Vašemu hamburgru se kladou za vinu klimatické změny.

Produkce masa - zejména chov skotu - je zdrojem emisí metanu a vyžaduje vstupy, jejichž produkce s sebou zase nese emise oxidu uhličitého. Jestli chceme odvrátit „zhroucení klimatu“, nezbytnou podmínkou je „radikálně snížit konzumaci masa“.

Celý dospělý život jsem vegetarián, nechci zabíjení zvířat. Dokážu se tedy ztotožnit se snahou maso v naší stravě omezovat. Zároveň ale chci mít jistotu, že se věda nemýlí. Když se nad novinovými titulky zamyslíte hlouběji, zjistíte, že lidé, kteří by chtěli vykazovat „masožravce“ z hospod a kteří všechny ostatní nabádají ke změně jídelníčku, si často jen vybírají údaje, které se jim pro to hodí, a ignorují základní fakta.

Čtěte také: Úbytek sněhu a příroda ČR

V běžném tisku najdete k tématu spoustu článků, které naznačují, že kdybychom přestali jíst maso, emise skleníkových plynů by klesly o padesát procent nebo i o víc. To je obrovské číslo. A obrovsky zavádějící.

Podstatné je, že na snížení o padesát procent by zdaleka nestačilo pouhé vegetariánství, to bychom museli jít dál. Bylo by nutné uchýlit se k úplnému veganství, to znamená přestat jíst a využívat jakékoli živočišné produkty: mléko, vajíčka, med, maso, mořské plody, kožešinu, kůži, vlnu, želatinu a mnoho dalšího. A takové změny převládajícího jídelníčku a životního stylu se hned tak nedočkáme.

Média přesto naznačují, že přechodem na vegetariánství můžeme dosáhnout snížení osobních emisí o 20-35 procent. Jenže - to zas není řeč o všech emisích, za které jedinec „může“, ale jenom o těch, které jsou spojené pouze s jeho potravou. To znamená, že zanedbány byly čtyři pětiny člověkových emisí, skutečný dopad změny jídelníčku by tedy byl pětkrát nižší.

Zaměříme-li se na vědeckou literaturu o vlivu přechodu na vegetariánství na emise, pak systematický přehled recenzovaných studií ukazuje, že strava bez masa pravděpodobně sníží celoživotní emise jednotlivce o ekvivalent 540 kilogramů CO2. U průměrného člověka v průmyslovém světě to znamená snížení emisí o pouhých 4,3 procenta.

I tenhle odhad je ale pořád zveličený, protože opomíjí prastarý a dobře popsaný ekonomický jev známý jako „rebound efekt“. Vegetariánská strava je o něco levnější - a ušetřené peníze lidé vynaloží na jiné zboží a služby, které zase zapříčiní další emise skleníkových plynů. Ve Spojených státech mají vegetariáni asi o sedm procent nižší výdaje na nákup potravin a ve Velké Británii o patnáct procent. Z jedné švédské studie vyplývá, že vegetariánská strava je tam o desetinu levnější, takže z celkového rozpočtu jednotlivce uvolní přibližně dvě procenta. Tato částka se přetaví v dodatečné výdaje, které způsobí další emise CO2. A ty podle závěrů studie z poloviny vymažou emise „uspořené“ v důsledku přechodu na vegetariánství.

Čtěte také: Ochrana přírody v České republice

V prostředí rozvinuté země je realita taková, že přechod na plně vegetariánskou stravu sníží vaše emise do konce života zhruba o dvě procenta.

Hodně lidí má za to, že přechodem na vegetariánskou stravu by se mělo dosáhnout víc, a výsledek, který jsem představil výš, je nepřestává překvapovat, byť je velmi dobře podložený. Když jsem na tyto hodnoty poprvé upozornil, dva britští vědci napadli můj přístup, a dokonce prohlásili, že si vybírám jen argumenty, které se mi hodí.

Když naopak zmínění akademici chtěli dodat váhu svému protitvrzení, podle kterého má vegetariánství daleko větší vliv, opřeli se o pouhé dvě studie, jejichž odhady patřily shodou okolností mezi nejvyšší. A pak zavrhli studii ukazující na nižší efekt a zaokrouhlili směrem nahoru údaj z další studie. Rebound efekt, který snižuje reálný dopad na polovinu, ignorovali úplně, třebaže literatura jasně říká, že „když vyhodnocujeme ekologické důsledky vegetariánství, měl by se zohledňovat rebound efekt úspor“.

Můžete pochopitelně manipulovat čísly tak, aby odpovídala vašim předem daným závěrům. Planetu to ale neošálí. Faktem zůstává, že pokud nechcete být nadosmrti vegetariány, můžete snížit emise skleníkových plynů o přesně stejné množství tím, že ročně utratíte šest dolarů v evropském systému emisních povolenek - a jíst si, co chcete.

Snížení osobních emisí o pár procentních bodů není nic, čemu bychom se měli vysmívat, ale rozhodně to „nezachrání planetu“. Jedna z věcí, které by mohly přinést opravdovou změnu, je boj za podstatně vyšší globální investice do výzkumu a vývoje zelených technologií. Pokud se někdy chceme dočkat dne, kdy alternativní zdroje předčí fosilní paliva, je třeba tyto technologie masivně rozvíjet.

Čtěte také: Přírodní tradice

Intenzivnější výzkum a vývoj je zapotřebí také ke snížení uhlíkového dopadu zemědělství a k vývoji a velkovýrobě umělého masa, které by mohlo proti konvenčně produkovanému masu snížit emise skleníkových plynů až o 96 procent.

Je neuvěřitelně sebestředné mluvit o vykazování konzumentů stejků z restaurací v době, kdy je kvůli chudobě 1,45 miliardy lidí nucenými vegetariány a zoufale touží po tom, aby si vůbec maso mohli dovolit. Jsem vegetarián z etických důvodů a jako takový budu první, kdo kdykoli řekne, že máme hodně dobrých důvodů, proč jíst míň masa. Ovlivnění klimatu ale mezi ně bohužel nepatří.

Na začátku kampaně středoškoláků spojené se stávkami za klima jsem vyjádřil jisté pochybnosti o tom, jaký bude jejich přínos (zde, zde, zde, zde, zde a zde). Zda opravdu přispěje ke zvýšení povědomí o reálném průběhu a zdrojích klimatických změn i možnostech efektivního snížení emisí bez negativních dopadů na životní prostředí i sociální a životní úroveň společnosti.

Řada osobností, které Gretu oslavují a vyjadřují ji podporu, zdůrazňuje, že je to hlavně proto, že ona je první, která ve veřejném prostoru na rizika z emisí CO2 takto hlasitě upozorňuje a pomůže tím o nich přesvědčit další velkou část společnosti. To ovšem není pravda. Katastrofické vize kolapsu způsobeného antropogenními emisemi oxidu uhličitého rezonují ve společnosti řadu let až desetiletí.

Vzhledem k tomu, že čtenost je tím vyšší, čím je podání tématu katastrofičtější, tak se už léta každý extrém v počasí nebo přírodní katastrofa přisuzuje již probíhající změně klimatu a jejímu budoucímu vyústění v podobě smrtelného ohrožení lidské společnosti. Jen těžko existuje někdo v našem civilizačním okruhu a v těch částech lidstva, které je kampaň okolo Grety schopna oslovit, kdo by se s těmito vizemi nesetkal.

Vyhlášení, že o velikosti dopadů průmyslových emisí oxidu uhličitého na vývoj klimatu už není potřeba (dokonce ani možné) diskutovat, že už tuto věc vědci rozhodli (nebo alespoň 97 % z nich), těžko může přesvědčit pochybující. Zvláště, když je to prezentováno s podtextem, že vědci sdílí právě tu zmíněnou katastrofickou interpretaci. Což vůbec není pravda.

Naopak řada i velmi uznávaných klimatologů, mezi českými například Ladislav Metelka a Radim Tolasz, upozorňují, že zmíněná zavádějící interpretace závěrů klimatického panelu nemá s realitou moc společného. Pochybující by mohla přesvědčit spíše racionálně předkládaná fakta a diskuze o nich.

Již dlouho řadě aktivistů, kteří se nutností snížení emisí CO2 ohánějí, nejde ani tak o efektivní cestu k jejich snížení, ale o prosazení jejich ideologických doktrín na fungování společnosti a prosazení jejich politického směru. Téma si tak do značné míry uzurpovala levicová až extrémně levicová hnutí.

Realitou ovšem je, že o míře ovlivnění vývoje klimatu antropogenním oxidem uhličitým nerozhoduje ideologie, ale přírodní zákonitosti. Jejich postupné poznávání je pak možné pomocí stále přesnějšího měření koloběhu uhlíku a množství i původu oxidu uhličitého (zde, zde a zde), teploty na povrchu, v oceánech i v atmosféře a co nejpřesnější určování globální teploty (zde).

Snahy o poznání reality klimatického vývoje a hledání možných efektivních cest ke snížení emisí a ochrany životního prostředí by tak měly jít napříč co nejširšího politického a společenského spektra. Jen tak je vysoká šance, že budou úspěšné. Problémem kampaně pro klima je tak i to, že velmi často se spíše než hledání efektivní cesty ke snížení emisí objevuje prosazování až ultralevicových ideologických kolektivistických koncepcí o omezení svobod jedince.

Podívejme se, jestli má kampaň Grety Thurnbergové pozitivní vliv ve směru snahy o efektivní snížení emisí alespoň u skupin přesvědčených o dominantním vlivu antropogenního CO2. Mezi ně patři všemožné zelené aktivistické skupiny. Ty se ke kampani Grety Thurnbergové okamžitě přimkly. Pokud se však podíváme na jejich vyjádření a aktivity, je vidět, že ani naléhavý hlas Grety u nich nevedl k sebereflexi.

Jednou z podstatných příčin zatím nízké náhrady fosilních zdrojů nízkoemisními je velmi úspěšný boj zelených aktivistů podobnými dřívějšími kampaněmi proti jaderným elektrárnám. Pokud by například využívaly i ostatní státy podobně jako Francie, Švédsko, Francie či Slovensko mix jaderných a obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, měla by už Evropa nyní nízkoemisní elektroenergetiku a řešila by „pouze“ elektrifikaci dopravy a dalších oblastí.

To, že patří Německo k největším evropským znečišťovatelům a nedokončilo cestu k mixu podobnému francouzskému, jak původně plánovalo, je výsledek právě jejich kampaně. Zde jsou tak plány k odchodu od uhlí vázány až k roku 2038. Ani nynější hlas Grety Thurnbergové je nepřesvědčil o prioritě snížení emisí před jejich ideologickými doktrínami. Stále tak je jejich prioritou boj proti jádru. A bohužel ji do značné míry přebírá i kampaň, která se kolem švédské dívčiny zformovala.

Je to vidět z toho, jak zareagovala, když si Greta dovolila jen okrajově o jaderné energetice zmínit ne úplně negativně. Vzhledem k tomu, že se při hledání náhrady v oblasti nízkoemisních zdrojů po zavržení jaderné energetiky upnuly zelené organizace k produkci energie z biomasy, došlo u nich k celé řadě kampaní, které vedly i k značným škodám na životním prostředí.

Pro intenzivní náhradu uhlí spalováním biomasy se masově i přes Atlantik vozí dřevní hmota a pálí v několika evropských zemích při produkci elektřiny. Pro výrobu bioplynu se intenzivně využívá i speciálně pěstovaná kukuřice. To, že pěstování řepky a přimíchávání biopaliva není příliš ekologické řešení, už zelené organizace uznávají, ale masívní produkce elektřiny pomocí pěstované biomasy je stále úhelným kamenem jejich energetických koncepcí, jak se můžeme přesvědčit například v Energetické [R]evoluci Greenpeace.

Celá kampaň je prodchnuta ještě jednou nepříliš pozitivní ideou. Jde o myšlenku, že minulé generace zničily život té současné. Mladí lidé zapojení do kampaně hlásají, že jejich rodiče, prarodiče a vůbec předkové žili na jejich úkor a vzali jim možnost žít v budoucnu kvalitním životem.

Ovšem tato téze je, alespoň podle mého názoru, úplně mimo realitu. Každá předchozí generace nám po sobě nechala spoustu objevů, vynálezů, technologií, architektonických skvostů i uměleckých děl. Nejeden velikán se v minulosti přihlásil k myšlence, že dohlédl dále jen proto, že stál na ramenou obrů. A tato téze, zase alespoň podle mého názoru, má k pravdě daleko blíže.

Zvláště, když si vzpomenu, jaké možnosti a s čím se potýkaly válečné generace a jaké těžkosti a nástrahy musely překonat, aby připravily podmínky pro nás. A i jejich životní úroveň a možnosti byly mnohem větší, než generací předchozích. Alespoň v Evropě měla naše poválečná a řada následujících generací stále lepší životní úroveň a možnosti ve všech směrech. Ta současná má pak úroveň zdravotnictví, vzdělání, kulturního či sportovního vyžití nejvyšší. Hlavně pak také zdaleka nejširší možnosti cestování, přístupu k informacím a různorodosti životních cest.

Je pochopitelné, že nám naši předchůdci zanechali k řešení i řadu problémů. Řada průmyslových cyklů má velmi dlouhou dobu trvání. Naše generace dokončila nebo dokončuje řadu likvidací následků dřívější důlní a průmyslové činnosti třeba na Ostravsku nebo na severu Čech. V areálu Dolních Vítkovic už několik let probíhá festival Colors of Ostrava a jezero Milada už se stává známým rájem vodních sportu v podhůří nádherných Krušných hor.

Pokud se podrobněji podíváme na stav životního prostředí u nás, tak se už řadu desetiletí zlepšuje. Pocházím z Havířova a ještě jsem zažil na Ostravsku hořící haldy, vše pokryté barevným prachem z hutí a koksáren a úplně černou Ostravicí protékající Ostravou. V mém rodném Havířově se do přírodního stavu vrátili meandry Lučiny. Do Česka se vrátili rysové, vlci a občas se sem zatoulá i medvěd. Louky spásají zubři, pratuři i divocí koně. Zvětšila se plocha lesa a na řadu míst se vracejí remízky i mokřady. Odsíření uhelných elektráren přineslo dramatické zlepšení ovzduší. Mezigenerační nenávist, kterou do značné míry popsaný duch kampaně zasévá, tak nemá reálné opodstatnění.

Velmi často se ve vyhlášeních studentů a osobností, které je podporují, při diskuzích objevuje myšlenka, že za většinu emisí může uhlíková stopa jen velmi malého počtu těch nejbohatších. S podtextem, že stačí, když jim bude jejich majetek odebrán, pokles jejich uhlíkové stopy vše vyřeší. Což je ovšem také mimo realitu.

Extrémně bohatí lidé většinou skutečně mají daleko větší uhlíkovou stopu než běžná populace, i když ani to není vždy pravda. V historii se najdou i případy, kdy vlastníci i obrovského majetku žili v soukromí velmi skromně. Při jejich počtu je však celková stopa stovek milionů „obyčejných“ lidí mnohonásobně větší.

Majetky boháčů dominantně tvoří podíly v podnicích, nemovitostech a dalších investicích. Ty ovšem vytvářejí dominantně výrobky a slouží „obyčejným“ zákazníkům. Z hlediska uhlíkové stopy, kterou podnik vytvoří, je úplně jedno, jestli jej vlastní bohatý investor nebo patří „lidu“.

Stejně tak se velmi často objevují cesty k řešení, které však reálně k němu nevedou. Často studenti uvádějí, že zachránit klima může veganství a biostrava, a že oni sami realizují tento životní styl. Je však skutečností, že samotné veganství či vegetariánství přispěje k omezení emisí pouze v omezené míře. Její reálná velikost závisí na konkrétní formě zajišťování dostatečně pestré stravy tohoto typu. I samotní studenti zaznamenávají, že dostatečně pestrá veganská a vegetariánská je finančně mnohem náročnější.

Například v besedě, kterou jsem měl s českými organizátory stávek za klima, se u nich objevil názor, že stát by měl pro všechny občany zajistit finanční dostupnost vegetariánské biostravy. Studenti si však neuvědomují, že sice ne přesně, ale z velké míry, cena odráží nároky produktu na zdroje a energie. Biozemědělství je na jednotku výroby mnohem náročnější na rozlohu, než klasické intenzivní zemědělství. Pokud by mělo zajistit potravu pro všechny obyvatele, razantně by to zvýšilo tlak na rozšíření ploch zemědělské půdy v krajině.

Jak už jsem zmínil, nepovažují za příliš vhodné, že je kampaň postavená na extrémním strašení. Zvláště, když jsou v ní kategoricky kladeny nerealistické, a do značné míry, nesmyslné požadavky. Zároveň jsou lidé, kteří se snaží snést diskuzi na realistickou, konstruktivnější a praktičtější úroveň, označování za vyvrhele, co chtějí ničit životní prostředí a častování dalšími morálními odsudky. Nejsem si jistý, jestli mohou výzvy k panice vést k něčemu pozitivnímu.

Místo hledání konsensu a spojenců pro efektivní cesty ke snížení emisí a zlepšení ochrany životního prostředí se pak realizuje jen dramatická symbolika a spory o to, zda je ekologičtější cesta Gréty do USA letadlem nebo milionářskou jachtou a jak recyklovatelné obaly používá při svém stravování.

Zvolená forma kampaně také nevede ke zlepšování znalosti o problémech. Je hrozným paradoxem, když někteří z vědců, kteří podporují studenty, místo prezentace a diskuze o oboru, kterému se věnují a souvisí s problémem klimatických změn, jen deklarují, jak intenzivně naslouchají studentům a jak je to pro ně nové. I když ve velké většině, jak jsem dokumentoval, se jedná o velmi zjednodušená obecná hesla dost vzdálená od reality. A z vystoupení konkrétních představitelů studentského hnutí je jasné, že o problematice ví relativně velice málo.

Především neplatí, že o vědeckých problémech se nediskutuje. Naopak, diskuze a přemýšlení o tématu je nejdůležitějším zdrojem poznávání. A význam kampaně by mohl být hlavně v tom, aby se rozšířily znalosti studentů a veřejnosti. Hlavně by však neměla být hlásána nihilistická verze ve formě, že v případě, pokud se do dvanácti let nepodaří dramaticky snížit emise oxidu uhličitého, tak nemají současní mladí žádnou budoucnost a nebudou žít. Ta opravdu není pravdivá.

Do dvanácti let lze dosáhnout i při maximálním úsilí jen relativně omezené množství změn. Do dvanácti let se u nás určitě nepostaví žádný nový jaderný blok, ovšem stejně tak se v této lhůtě nepostaví obnovitelné zdroje s odpovídající výrobou elektřiny. Realizace takových zdrojů a potřebné infrastruktury je podobně náročná na organizaci, technologii, suroviny i finanční zdroje. Navíc, jak jsem se snažil ukázat v předchozím textu, u nás to ani geografické a další podmínky neumožňují. Generace vyrůstající ve válečných časech, období studené války či první temných vizí Římského klubu publikovaných v jeho Mezích růstu měly podobné, spíše bych řekl oprávněnější, důvody...

tags: #pomáhá #vegetariánství #proti #změnám #klimatu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Jak odstranit nánosy v plastových trubkách
• Požadavky na pracovníky v komunálním odpadu
• Data o kvalitě ovzduší v Beskydech
• Inspirace pro třídění odpadu
• Co je primát krajinné ekologie?