Ekologické stavitelství: Co to je a proč je důležité?

Ekologické stavitelství je široký pojem, který zahrnuje architekturu s vědomě zařazenými prvky šetrnými k přírodě. Pro architekta Oldřicha Hozmana, je to architektura, která obsahuje vědomě zařazené prvky šetrné k přírodě. Pojem ekologický vnímá především na fyzické rovině materiálů, konstrukcí a technologií. Nespojuje si s ním jemnější úrovně řádu přírody, například s duševními nebo duchovními vlastnostmi prostředí.

Často se setkáváme s tím, že jako hlavní a v podstatě jediným hlediskem "zelenosti" stavby je její spotřeba energie - takže směšujeme pojem nízkoenergetické stavby a ekologické stavby. Spotřeba energie je přitom jen jedna z mnoha zásad ekologické stavby.

Co je v architektuře ekologické, může být také takzvaně trvale udržitelné. Tyto pojmy se doplňují a překrývají. Architekt se snaží v návrhu stavby u investora prosadit všechny prvky, které považuje za ekologické. Ano, je to zúžený pojem, sociální rozměr neobsahuje.

Principy ekologického stavitelství

Ekologické stavebnictví (zkráceně ekostavitelství) usiluje o minimalizaci vlivu na životní prostředí od realizaci po užívání, až po likvidaci domu. Jedním z možných kvalifikovaných přístupů k ekologické výstavbě je posuzování životního cyklu (LCA) a jeho vliv na jednotlivé složky životního prostředí. V energetickém hodnocení zohledňuje energii při převozu, výrobě a likvidaci stavebních materiálů. Proto se upřednostňuje nejenom přírodní materiály, např. dřevo, hlínu a nepálenou cihlu, ale také celé technologie.

Ekologické prvky do stavitelství pomaličku pronikají. Děje se to všude kolem nás. Pojem ekologická stavba se používá, i když se třeba jen budova zateplí. Lidé si na to už zvykli. Pokud chce architekt vysvětlit něco víc, používá jiné pojmy. Obsahuje navíc i jemné složky našeho prostředí. Východiskem je holistický (celostní) přístup k tvorbě. Vztahuje se k tomu vše, co nás přesahuje. Tato architektura zahrnuje duševní, citové, vitální a fyzické projevy v člověku i krajině v jeden tvůrčí celek. Již před stavbou domu je dobré se s místem vnitřně spojit a navázat s ním jemnější kontakt. Pro spojení s geniem loci je důležitá například oslava položení základního kamene.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Šetrný způsob života a stavitelství

Mluvíme-li o šetrném způsobu života, napadají mě taková slova jako „skromnost, citlivost, ohleduplnost, pokora“. Člověk využívá stavby k ochraně před vnějšími vlivy již desetitisíce let a lze tedy říci, že stavitelství je jedním z nejstarších oborů lidské činnosti. To ovšem zároveň znamená velký díl odpovědnosti, kterou na sebe tento obor bere. Rozhlédnete-li se po české krajině, najdete jen velmi málo míst, kde by pohled nebyl narušen nebo příznivě doplněn nějakou stavbou. V minulosti byla situace snadnější o to, že se neřešily souvislosti na úrovni celé planety Země. Takže například planýrování lesů a vybíjení zvěře probíhalo při zakládání sídel zcela spontánně až bezmyšlenkovitě. Dnes, v době objevování souvislostí, již víme, že řada malých místních zásahů do přírodního systému může radikálně pozměnit zavedený přírodní koloběh až do úrovně celé planety a měli bychom se snažit se jim vyvarovat.

Narušené koloběhy a reakce stavitelství

Jedním z takto narušených koloběhů, na něž má stavitelství značný vliv, je energetické hospodářství Země. Víme, že vytápění domů plynem, uhlím či elektřinou způsobuje změny klimatu na celé Zemi. Také koloběh vody je dnešním stavitelstvím do značné míry narušován. Není systematicky řešeno využití šedé vody a dešťové vody. Úplně se také vytratilo použití místních materiálů. Používáme dřevo z Ukrajiny, měď z Chile, sklo z Austrálie, keramiku z Itálie. Jak tedy šetrné stavitelství reaguje na tyto souvislosti? Z velké části by byl z materiálů zachovávajících si svůj přírodní charakter a současně by obsahoval málo relativně jednoduchých technických prvků.

Materiály a technologie v ekologickém stavitelství

Posun směrem k inovativním izolačním materiálům, jako je celulóza a recyklovaný denim, odráží rostoucí povědomí o dopadu stavebních materiálů na životní prostředí. Celulózová izolace vyrobená z recyklovaného papíru poskytuje vynikající tepelnou izolaci a je ohnivzdorná, což z ní činí bezpečnější a udržitelnější volbu. Její výrobní proces je navíc méně energeticky náročný než pro tradiční izolační materiály. Recyklovaný denim je izolace vyrobená ze spotřebitelské džínoviny, která nabízí vynikající tepelný výkon a také zvukově izolační výhody.

Použití recyklovaného kovu pomáhá šetřit zdroje a může také minimalizovat odpad a spotřebu energie. Recyklovaný kov získaný ze šrotu snižuje potřebu nové kovovýroby, která je obvykle energeticky náročná a znečišťuje životní prostředí. Ve stavebnictví se recyklované kovy běžně používají k rámování konstrukcí, střešních krytin a fasád kvůli jejich odolnosti a pevnosti. Mohou však vyžadovat další zpracování dle požadavků konkrétního použití.

Bambus se stává robustní a udržitelnou alternativou k tradičnímu tvrdému dřevu. Jeho rychlý růst a schopnost prosperovat bez pesticidů zvyšují jeho ekologickou hodnotu. Navzdory své pevnosti v tahu, která je srovnatelná s ocelí, je náchylný k vlhkosti a škůdcům, pokud není správně ošetřen, což může zvyšovat náklady projektu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Sendvičové panely (SIP - Structural Insulated Panels) se obvykle skládají z vrstvy pěnové izolace vložené mezi dva konstrukční obklady, které nabízejí vynikající energetickou účinnost ve srovnání s tradičními metodami rámování. Vzduchotěsný charakter SIP výrazně snižuje tepelné ztráty a zisky, čímž zlepšuje tepelný výkon budov. Ten se následně promítne do nižších nákladů na vytápění a chlazení a ve výsledku budova zanechá nižší uhlíkovou stopu. Zjednodušený proces výstavby ve spojení se SIP navíc snižuje množství odpadu a zkracuje harmonogramy projektů. To je důležité, protože kratší doba výstavby znamená nižší spotřebu energie na staveništi a méně emisí ze stavebních činností.

Udržitelný prefabrikovaný beton prošel dlouhým vývojem. Obvykle má nízký poměr vody a cementu, vynikající izolační a tepelné vlastnosti a vysokou energetickou účinnost. K jeho udržitelnosti přispívá trvanlivost a recyklovatelnost. Ta je umocněna využitím místních a přírodních materiálů, jako je písek a štěrk, v jeho složení. Klíčové inovativní technologie a procesy posílily důvěryhodnost tohoto materiálu v oblasti udržitelnosti a vylepšily jeho funkčnost a účinnost ve stavebnictví.

Inovativní technologie ve stavebnictví

• Informační modelování budov (BIM): Tato metoda zefektivňuje celý proces výstavby, od návrhu přes stavební fázi až po provoz budovy.
• Virtuální a rozšířená realita: Tyto technologie poskytují přesné skenování stavby v reálném čase, což pomáhá zlepšit řízení projektu, komunikaci a efektivitu.
• Exoskeletony: Tato zařízení, která nosí uživatel na svém těle, pomáhají snižovat svalovou únavu při náročných úkolech, jako je těžké vrtání výztuže nebo při práci nad úrovní ramen.

Dřevostavby a zabudovaná energie

Dřevostavby mají ve svých konstrukcích celkově méně zabudované energie než je tomu u zděných staveb (proto je lze globálně považovat za stavby více ekologické). Všimněte si poměrně vysokých hodnot u vlny i lnu (obnovitelné materiály) vůči nízkým hodnotám průmyslově zpracovávaných izolací. Len za svůj cyklus (stejně jako dřevo) nějaké CO2 určitě spotřebuje díky fotosyntéze (toto v míře šedé energie určitě započteno není), ale celková hodnota je to stále vysoká. Co to znamená? Sadba a pěstování lnu (u nás se setkáte spíše s konopnou izolací, ale hodnoty budou velmi podobné), jeho sklizení a přeměna na izolaci je oproti těžbě a zpracování čediče velmi energeticky neefektivní. U slámy budou hodnoty zabudované šedé energie rozhodně nižší, ale na tomto příkladu je jasně definované, že „není eko jako eko“.

Příklady zabudované energie

Zkusme si demonstrovat množství zabudované energie na konkrétním případě minerální vaty. U příkladu minerální izolace si představme, že musíte vytěžit horninu (tato energie je pravděpodobně započtena), dopravit horninu do továrny (započteno - i když kdo ví jak je továrna daleko od dolu?), zpracování horniny (započteno a zatím první objektivně měřitelné) - i když se předpokládá, že na výrobu je používaná běžná neobnovitelná energie. Potom se desky nebo role minerální vaty zabalí a jedou do nějakého velkoskladu (je možná započteno). Co se však děje s balíkem minerální vaty dále, jak a kam putuje je velkou neznámou. Nyní tam zkusme započítat zabudovanou energii, která byla použita na stavbu továrny na zpracování horniny, na vybudování dolu a jeho infrastruktury.

Další aspekty ekologického stavitelství

Do stavební praxe však pronikají vždy jen části celistvého ekologického konceptu. Jednou polovinou řešení je stavba nízkoenergetického či pasivního domu. Ta reaguje především na extrémní spotřebu paliv ve vyspělých zemích, přičemž spotřeba v domácnostech stále tvoří podstatný podíl. Nejdůležitější zásadou těchto domů je celistvá tlustá tepelná izolace kolem dokola celé vytápěné části. Tloušťka izolace většinou překračuje dvacet pět centimetrů. Dalším prvkem jsou kvalitní okna a dveře, kde bývají použity trojskla a jsou přiizolovány i pevné a pohyblivé rámy. Velká okna jsou orientována na jih, na další strany se použijí jen nejnutnější velikosti oken pro osvětlení podružných prostor. Orientace na jih znamená velký tepelný zisk přes zimu, slunce je nízko nad obzorem a prosvětluje celý vnitřní prostor, a naopak nižší zisky tepla přes léto, kdy slunce je na jihu vysoko nad obzorem a jednoduchá nadokenní římsa zastíní celé okno. Není-li jižní orientace domu možná je zapotřebí více myslet na venkovní stínění oken, aby nedocházelo k letnímu přehřívání. Nezbytnou součástí pasivního a nízkoenergetického domu je větrací systém. Cenou za čerstvý vzduch je v tradičních domech zvýšená spotřeba paliv, ne tak v pasivním domě. Ten obsahuje tak zvaný rekuperátor neboli protiproudý výměník teplot, který zajišťuje předání tepla mezi odcházejícím a čerstvým vzduchem aniž by došlo k jejich promísení. Tento systém přináší stále čerstvý předehřátý vzduch beze ztráty energie.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Pasivní a nízkoenergetické domy se v naší republice staví stále málo. Ještě méně je ovšem rozvinuté používání přírodních materiálů, tedy pomyslná druhá polovina celistvého ekologického domu. Slyší-li běžný člověk o hlíně, slámě či rákosu, má pocit že to jsou materiály z minulých století dnes již úspěšně překonané. Opak je pravdou. Výzkumem těchto surovin se začínají ve světě zabývat vážené vědecké instituce. Jistou předností přírodních materiálů je nízká náročnost na zpracování, zejména co se týká spotřeby energie a využití chemikálií. Postupně se do praxe zavádí výrobky z konopí, ovčí vlny, lnu, slámy, rákosu, jílu a nezapomíná se samozřejmě na tradiční stavební materiál, kterým je dřevo.

Architektura domu však musí jít ještě dál. Je zapotřebí integrovat smysluplné vodní hospodářství s využitím dešťové vody, jejíž využití snižuje nejen spotřebu kvalitní pitné vody, ale také například množství použitých pracích prostředků. Vhodná je také produkce vlastního kompostu v kompostovací toaletě správně zakomponované do domu, čímž se dále snižuje spotřeba vody a lépe se uzavírá koloběh živin. Střešní plochy mohou být osazeny aktivními solárními prvky tak zvanými slunečními kolektory sloužící k přípravě teplé vody.

Podobně, jako je mnoho definic udržitelného rozvoje, nalezneme také mnoho definic ekologické či zelené architektrury. Vezmeme tedy například definici akad. arch. Aleše Brotánka a dalších, která říká: Ekodům je stavba harmonizující s okolím, vhodně využívající půdu, efektivně využívající vodu, energii, dřevo, chránící rostliny, zvířata, zemědělské, kulturní a archeologické zdroje, spotřebovávající minimum stavebního materiálu pro vlastní výstavbu a maximum recyklovaných hmot, zohledňující snadnou a ekologicky šetrnou likvidaci stavby po dovršení její životnosti.

Legislativa a ekologické stavitelství

Od ledna 2022 začne platit přísnější verze vyhlášky o budovách s téměř nulovou spotřebou. Ta sice platí už nyní, ale kvůli jejímu vágnímu znění, se prakticky nic nezměnilo. Pokud chce developer stavět rodinné domy zcela neekologicky, do vyhlášky se vejde. Od 1. ledna 2022 už to nebude možné. Bude se jednat o další revoluční změnu české legislativy ve stavebnictví. Výrobci levných rodinných domů křičí, že vyhláška zničí obchod s nemovitostmi, protože zdraží stavbu rodinného domu o stovky tisíc korun, ale autoři vyhlášky oponují, že kdo bude mít projekt dobře připravený, žádného zdražení se bát nemusí. Cena se podle nich navýší maximálně o jednotky tisíc korun.

Cihla jako ekologický materiál

Cihla také patří mezi ekologické výrobky. Životní cyklus, výroba, ale i demolice a recyklace cihelného materiálu zatěžuje životní prostředí stále méně. Obsah přírodních radionuklidů je v případě cihly pod povolenými hodnotami. A co se týká vyzařování radonu, je na tom lépe než ostatní běžně používané stavební materiály. Cihla je nejužívanější stavební výrobek. Její historie sahá až do středověku. Ale v posledních desetiletích prošla mnoha kvalitativními proměnami. V padesátých letech 20. století se začala poprvé vyrábět v důsledku požadovaných úspor energie keramika vylehčená vzduchovými dutinami, tzv. děrovaná cihla. V osmdesátých letech došlo k dalšímu progresu, když se na trhu objevily cihly s pórovitým střepem a větším podílem dutin, aniž by cihla ztratila své tepelně izolační vlastnosti. Zajímavé je, že podle stavebních předpisů z 19. století musela mít tloušťka zdiva z pálených cihel 45 cm. Kdybychom tento požadavek přepsali na dnešní normy, stavěli bychom zdi tlusté tři metry. Přestože je cihla velmi starý druh stavebního materiálu, její výroba je stále pokrokovější a šetrnější k životnímu prostředí. Moderní zelené stavitelství s ní počítá, a proto ji můžeme směle řadit k ekologickým stavebním materiálům.

tags: #ekologické #stavitelství #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Typy dřevěných odpadkových košů
• Charakteristika tropických deštných pralesů
• Osevní postupy v ekologickém zemědělství
• Povinnosti Krajského úřadu
• Význam presumpce neviny