Presumpce neviny: Podstata a význam v právním státě

Princip presumpce neviny je stěžejním kamenem trestního řízení a právního státu. Zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, klade na orgány činné v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.

Ústavní soud na úvod připomněl, že stěžejním principem trestního řízení je princip presumpce neviny a z něj vyplývající princip in dubio pro reo. Jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze zvolit ten, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na princip presumpce neviny.

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Jana P.

Na návrh stěžovatele Jana P. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 7. května 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. ledna 2012 č. j. 55 To 350/2011-181 a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. května 2011 č. j. 38 T 85/2009-158, a to pro rozpor s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst.

Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání, kterého se měl dopustit na synovi jeho družky, se kterým žil spolu s družkou ve společné domácnosti. Obvodní soud své odůvodnění založil na jednoznačnosti výpovědí, především pak výpovědi poškozeného, kterou považoval navzdory jejímu zpochybnění soudní znalkyní za věrohodnou.

Stěžovatel namítal, že soudy jeho vinu dovodily výhradně z výpovědi poškozeného, která byla znalkyní zpochybněna jako nevěrohodná. Má za to, že soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy, čímž porušily jeho právo zakotvené v čl. 40 odst.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Důkazní situace, při níž v trestním řízení fakticky existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů, proto musí být takový důkaz mimořádně pečlivě hodnocen. Obecný soud má povinnost dodržet vysoký standard i tam, kde jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů.

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn jinými, byť třeba nepřímými, ale průkaznými důkazy. Tato povinnost jim plyne ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací.

Hodnocení důkazů obecnými soudy v projednávané věci těmto principům neodpovídalo. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou tedy v rozporu s principem presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo zakotvenými v čl. 40 odst. 2 Listiny a dále s čl. 6 odst.

Zásada presumpce neviny a hodnocení důkazů

Obecný soud musí dodržet vysoký standard i tam, kde jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů. Jde-li o jejich hodnocení, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o volnost absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností.

Způsob, jakým Okresní soud v České Lípě pracoval s provedenými důkazy, výše popsaným principům neodpovídal. Obsah prezentovaných důkazů byl soudem posunut a z důkazů byly vyvozeny závěry, které z nich přímo a bez dalšího neplynou. Odvolací soud zhodnocení důkazů nalézacím soudem posoudil jako logické a přesvědčivé, avšak dle přesvědčení Ústavního soudu tyto závěry nemají dostatečnou oporu v provedených výpovědích, zejména pak ve výpovědi poškozeného, jehož sníženou věrohodnost připouští soudní znalkyně, matka a babička poškozeného.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Presumpce neviny v kontextu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ustanovení čl. 6 odst. 2 Úmluvy zakazuje nejen unáhlené vyjádření názoru samotného soudu, že osoba „obviněná z trestného činu“ je vinna dříve, než jí byla vina prokázána zákonným způsobem, ale vztahuje se i na výroky jiných úředních osob o probíhajících trestních vyšetřováních, které vzbuzují u veřejnosti přesvědčení o vině podezřelého a předjímají posouzení skutečností příslušným soudem. I když neexistuje žádné formální zjištění, postačí, že existuje úvaha, která naznačuje, že soud nebo úřední osoba považuje obviněného za vinného (Karaman proti Německu, 2014, § 41).

Soud rozlišuje mezi výroky, které pouze vyjadřují podezření o vině podezřelého, a výroky, které jeho vinu jasně naznačují. Výroky, které vinu jasně naznačují, porušují čl. 6 odst.

K porušení presumpce neviny dochází, pokud soudní rozhodnutí týkající se obviněné osoby vyjadřuje názor o vině předtím, než byla vina prokázána zákonným způsobem. I když neexistuje žádné formální zjištění, postačí, že existuje úvaha , která naznačuje, že soud považuje obviněného za vinného (Gutsanovi proti Bulharsku, 2013, § 202-203).

Štvavá kampaň v médiích může negativně ovlivnit spravedlivý proces tím, že ovlivní veřejné mínění a poruší presumpci neviny stěžovatele (Ninn-Hansen proti Dánsku (rozhodnutí), 1999; Anguelov proti Bulharsku (rozhodnutí), 2004). Například vysílání záběrů podezřelého v televizi tak může vyvolat otázku slučitelnosti s čl. 6 odst. 2 (Rupa proti Rumunsku (č.

Reflexe presumpce neviny v činnosti médií

Na média je kladena největší tíha v souvislosti s referováním o trestních kauzách. Jak Ústavní soud, tak Evropský soud pro lidská práva však několikrát konstatovaly, že při zpravodajské činnosti má být presumpce neviny důsledně respektována.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Pro média je respekt k zásadě presumpce neviny ale mnohem obtížnější než pro justiční systém, mají totiž daleko širší rejstřík výrazových prostředků než soudy, které toliko konstatují vinu nebo nevinu. Oproti tomu média pracují s obrazem, emocemi a mohou tedy vyvolat představu viny či neviny i za použití relativně korektních verbálních prostředků.

U médií by to měl být výklad zásady poněkud posunut, a to tím způsobem, že na každého by mělo být pohlíženo tak, že bude obvinění zproštěn. A to nejen z hlediska trestněprávního, ale i morálního, společenského a obecně reputačního.

Jsme svědky toho, jak roste apetit represivních složek státu po moci. Není to nic překvapivého, jedná se o jejich přirozenou vlastnost. Média ale v České republice jakoby snad zcela ztratila své demokratické instinkty a stávají se v podstatě prodlouženou rukou represivních složek. Situace v mnohém připomíná období mccarthismu v 50. letech ve Spojených státech.

S presumpcí neviny je například neslučitelné pořizovat záběry zadržených osob s pouty na rukou, neboť taková prezentace osob má stejný cíl jako před staletími - ukázat člověka zotročeného, degradovaného, zlomeného, poraženého. Presumpce neviny je porušena i tehdy, je-li v médiích prezentován názor určitého státního orgánu o vině dotyčné osoby, ačkoli jeho vina nebyla doposud zákonným způsobem prokázána.

Dalším fenoménem, který narušuje presumpci neviny, je informační asymetrie. Ta je založena na závislosti médií na jediném zdroji, který je ze své podstaty předpojatý. Tímto zdrojem je policie či státní zastupitelství, kteří předkládají svou verzi příběhu. Obžalovaný má na druhou stranu od orgánů činných v trestním řízení často zakázáno o kauze referovat, což ještě více oslabuje možnost byť laického úsudku o tom, co se ve skutečnosti stalo.

Velmi nebezpečné je, pakliže média tyto tendence ještě rozdmýchávají a zprošťující rozsudek berou jako selhání justičního systému. Média přitom hrají velmi důležitou roli při udržování společenské soudržnosti. Ta ale nemůže existovat bez fungujícího justičního systému a jeho pozitivního vnímání.

Závěr

Zásada presumpce neviny je klíčová pro spravedlivý proces a ochranu základních práv a svobod jednotlivce. Její dodržování je povinností všech orgánů činných v trestním řízení, ale i médií, která mají významný vliv na formování veřejného mínění. Porušování presumpce neviny může mít závažné důsledky pro obviněné osoby a podkopávat důvěru ve fungování právního státu.

tags: #presumce #neviny #podstata

Oblíbené příspěvky:

• Bioplynová stanice a odpady
• Legislativa pro odpady v ČR
• Ekologické typy staveb
• Klimatická stanice – základní parametry
• Travian: Úspěšné špehování