Ekologické systémy chovu koní v České republice

Přírodní pastva velkých kopytníků může být velice účinným nástrojem pro zmírnění klimatických změn. Pastva divokých koní, zubrů či praturů totiž vede k ukládání uhlíku do půd v podobě stabilní organické hmoty, která uhlík uzavře v půdě a uchová mimo atmosféru po stovky let.

Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová stáda velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru skleníkovými plyny, což je dnes dáváno za vinu chovům domácího skotu. Toto zjištění přinesl unikátní výzkum pracovníků Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, kteří sledovali osm pastevních lokalit v České republice. Jejich výsledky právě zveřejnil mezinárodní vědecký časopis Journal of Environmental Management.

Vědci využili toho, že ochranářská společnost Česká krajina patří v tuzemsku k průkopníkům v péči o přírodní stanoviště metodou celoroční volné pastvy velkých kopytníků, tedy divokých koní, praturů či zubrů. Ti by, nebýt expanze moderních lidí, patřili k dominantním druhům evropských ekosystémů. Vedle nejznámějších „pastevních rezervací“ ve středočeských Milovicích dnes tito kopytníci samostatně nebo v kombinacích spásají na patnáct lokalit v celé ČR.

Na osmi takových lokalitách s rozlohou od 30 do 250 hektarů, pasených velkými kopytníky po dobu dvou až šesti let, odebírali vědci vzorky půdy. „Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, našli jsme zde jednoznačný společný rys: Všechny jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu, než v nepasených plochách.

Volná pastva tak zvyšuje potenciální úrodnost půd, přispívá k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, a také zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu,“ říká Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity, hlavní autorka výzkumu. „Dalo se to vlastně očekávat. Když pomineme náplavové oblasti velkých řek, tak nejúrodnější půdy na planetě, včetně známé ukrajinské černozemě, jsou výsledkem statisíců let pastvy velkých stád divokých kopytníků.

Čtěte také: České supermarkety a bio

"Recenzenti naší studie namítali, zda bychom stejný efekt nezjistili i u obyčejných domácích krav,“ zmiňuje Martin Konvička z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity, vedoucí týmu, který se dopadem volné pastvy kopytníků zabývá. „A měli pravdu - za určitých podmínek, při velmi dobrém managementu pastvy, nejspíš zjistili.

Ovšem výzkumy jiných týmů z celého světa nalézají spíše negativní vlivy tradiční intenzivní pastvy, která vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Intenzivní zemědělská pastvina zvířata neživí celoročně. V zimním období se musí dokrmovat materiálem, který vyrostl jinde, takže se překračuje celoroční úživnost konkrétní lokality.

„Naopak u přirozené celoroční pastvy jsou stavy zvířat přizpůsobeny možnostem pastviny v kritickém zimním období. Výsledky studie mohou mít obrovský význam pro současné debaty o klimatické změně. Připomínají, že přírodní systém, na kterém závisí naše přežití, včetně zdravých půd, jež jsou základem zemědělství, vznikl i díky činnosti velkých kopytníků.

„Úvahy některých aktivistů o vybití dobytka a hromadném přechodu na bezmasou stravu jsou příkladem zkratkovitého myšlení. Rostlinná výroba, jak ji provozujeme dnes na většině našeho území, výrazně degraduje půdu a není dlouhodobě udržitelná. Steak nebo guláš mohou být naprosto ekologické potraviny, podstatné však je, kde a v jakém režimu zvíře vyrostlo.

Travní porosty hrají v rámci udržitelného zemědělství zásadní roli, protože v krajině plní důležité ekosystémové služby, jako je prevence bleskových povodní, ochrana před erozí půdy, ukládání uhlíku do půdy, podpora biodiverzity rostlin i živočichů (zejména opylovačů), zvyšují atraktivitu krajiny pro rekreaci a samozřejmě produkují píci pro hospodářská zvířata. Pastva zvířat na travních porostech je nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem jejich ošetřování a sklizně.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Přežvýkavci jsou dnes často obviňováni z produkce metanu a dalších skleníkových plynů, které vznikají při trávení v jejich zažívacím traktu a při využívání jejich exkrementů. V minulosti však u nás bylo chováno mnohem více skotu a dalších přežvýkavců i koní, aniž by byly zaznamenávány významné negativní dopady na životní prostředí.

Naopak v současném specializovaném zemědělství se často odpojuje průmyslový chov zvířat od pěstování polních plodin. Následně se výrazně zvyšuje spotřeba fosilních paliv, minerálních hnojiv i pesticidů. V důsledku absence zlepšujících plodin v osevních postupech se snižuje úrodnost půdy, obsah organické hmoty a půda je vystavena intenzivní erozi.

BIO region, Bioregion či v zahraničí používaný název Bio-District. Ve všech těchto názvech můžete hledat konkrétní zeměpisnou oblast, kde zemědělci, občané, provozovatelé cestovního ruchu, sdružení a veřejné orgány uzavírají dohodu o udržitelném hospodaření s místními zdroji na základě ekologické produkce a spotřeby. Rozšířeny jsou v Itálii, Španělsku, Francii, Německu a v mnoha dalších zemích. Do České republiky si svou cestu zatím jen hledají.

Trvalé travní porosty (TTP) pokrývají téměř 34 % zemědělské půdy v Evropské unii a jsou životně důležité pro poskytování široké škály ekosystémových služeb (ES) nebo veřejných statků, které jsou pro naši společnost zásadní. Travní píce je nejlevnějším zdrojem živin pro ekonomicky efektivní produkci masa a mléka.

Měla by proto být hlavním krmivem rámci udržitelných systémů chovu přežvýkavců a koní. V posledních desetiletích se plocha TTP v Evropě výrazně zmenšila. Např. v zemích EU-6 byly ztráty TTP v období 1967-2007 odhadovány na cca 30 % ve prospěch orné půdy. Výjimkou je pouze Česká republika a Slovensko.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Na druhou stranu ale Česká republika stále patří mezi státy s nejvyšším podílem orné půdy na celkové zemědělské půdě. Míra zornění činí cca 70 (celoevropský průměr cca 60 %). Výrazně odlišná situace je v systému ekologického zemědělství, kde podíl trvalých travních porostů přesahuje 80%, což je dáno jednak rozmístěním většiny ekologicky hospodařících podniků v méně příznivých oblastech pro intenzivní polní produkci, ale také snadnějším hospodařením na TTP bez použití pesticidů a minerálních hnojiv, což jsou dva pilíře, na kterých stojí dnešní konvenční zemědělství.

Bez travních porostů v režimu EZ by míra zornění v ČR dosahovala téměř 80 %. Asi nejintenzivnější rozorávání luk a pastvin se u nás odehrálo v období 70. let 20. Pro krajinu je přítomnost TTP výhodou.

Hlavním hospodářským účelem existence travních porostů v krajině, bylo odjakživa zajištění píce pro hospodářská zvířata. Stejně tak by tomu mělo být v EZ i dnes. Na travní porosty je navázaná existence řady planě rostoucích druhů rostlin a volně žijících živočichů. Kromě rezervoáru biodiverzity ale poskytují TTP řadu dalších ekosystémových funkcí a služeb.

Pokud by se travní porosty neudržovaly sečením nebo pastvou, nastalo by jejich postupné zarůstání plevely a náletovými dřevinami a z krajiny by postupně mizely. Hodnocením způsobů hospodaření na trvalých travních porostech podporujících základní ekosystémové služby (dále ES), to znamená užitek, který přináší travní porosty člověku (ale nejen zemědělci, který na nich hospodaří) se zabýval mezinárodní projekt Super-G, realizovaný v rámci programu Horizon2020.

Do projektu bylo zapojeno 20 organizací ze 14 evropských států, včetně České republiky prostřednictvím Mendelovy univerzity v Brně. Všechny organizace zapojené do projektu založily pokusné a monitorovací plochy, kde byly jednotlivé ES hodnoceny a byly zpracovány literární rešerše z vědeckých publikací o vlivu jednotlivých zásahů (hnojení dusíkem, frekvence sečí, zatížení zvířaty, pastva versus sečení, frekvence obnov a další) na jednotlivé ES.

U některých parametrů se objevily předvídatelné závěry, například že hnojení dusíkem zvyšuje produkci píce a snižuje biodiverzitu, jiné se neprojevily (například že N hnojení zvyšuje obsah hrubého proteinu v píci - pokles podílu jetelovin). Vztahy mezi zvyšováním úrovně některých faktorů a ES nebyly vždy lineární.

Tým Mendelovy univerzity koordinoval přípravu informačních listů, které mají srozumitelnou formou představit zemědělcům i veřejnosti vybrané technologie pro obhospodařování travních porostů včetně jejich předností a slabin. Odlišný koncept má pouze finální list, který představuje výčet základních ES travních porostů.

Na tvorbě těchto materiálů se podíleli specialisté na jednotlivá témata v rámci celé Evropy od Irska, kde jsou travní porosty pro tamní zemědělství nejvýznamnější kulturou a řeší zde zejména produkční stránku při pastevním využití, přes Portugalsko a Španělsko, kde využívají travní porosty v agrolesnických systémech Dehesa a Montado, dále severní Itálii a Slovinsko s pastevními systémy v alpských oblastech až po Švédsko s krátkým vegetačním obdobím, kde mají chovatelé dojnic povinnost svá zvířata pást.

Pro podmínky České republiky je relativně novým nástrojem posuvné talířové měřidlo, které nejvíce využívají farmáři v Irsku a ve Velké Británii. Pomocí tohoto jednoduchého nástroje je možno rychle a relativně přesně odhadnout výnos travní píce, aniž bychom museli odřezávat a vážit vzorky z metrových ploch.

Toto měření má největší význam pro pastevní porosty, kde potřebujeme zvířatům přidělit plochu, která jim bude stačit pro nasycení a nebude docházet ke zbytečnému pošlapání a znečištění nadbytečného porostu. Ačkoliv je tato metoda nejčastěji využívána pro intenzivní jílkové porosty, po kalibraci je vhodná i pro další typy travních porostů nebo i pro víceleté pícniny na orné půdě. Není ale spolehlivá pro vysoké a polehlé porosty.

V našich podmínkách není obvyklá závlaha travních porostů, která se dosud stále běžně využívá například v Itálii. Jedná se většinou z gravitační závlahu přeronem, kdy se závlahová voda přivádí kanály z řek. Nejde při ní pouze o zásobení rostlin vláhou v období letního sucha, ale také o obohacování půdy o sedimenty v jarním období (okalové vody), o zvyšování hladiny podzemní vody, která může být následně využita jako voda pitná, nebo můžeme krátkodobou záplavou likvidovat výskyt hrabošů a ponrav chroustů, kteří travní porosty poškozují. Na území České republiky byly podobné závlahové systémy používány do 50. let 20. století.

Velký potenciál má využívání systému virtuálního oplocení, které se testuje na skotu a ovcích. Jde o speciální obojky, které jsou upevněny na krku zvířat a jsou vybaveny elektrickou baterií (často se solárním dobíjením) a někdy i čidly pro zjišťování polohy zvířete, popřípadě i jeho životních aktivit.

Pomocí mobilní aplikace můžeme snadno vyznačit hranice pastviny, které nesmí zvíře překročit, aniž by bylo na ploše fyzické oplocení. Jakmile se zvíře přiblíží na určitou vzdálenost k této hranici, začne obojek vysílat zvukové signály nebo vibrace, jejichž intenzita narůstá s dalším přibližováním k hranici pastviny.

Systém je už komerčně nabízen, ale souběžně se v různých zemích vyvíjí další, vylepšené systémy, které by byly využitelné jak pro dojnice na intenzivních pastvinách (např. ohraničení polodenní dávkové pastvy), nebo pro extenzivní porosty (např. chráněné oblasti s obtížně přístupným terénem). V některých zemích je problém s registrací kvůli podezření z trápení zvířat. Nicméně výzkum potvrdil srovnatelnou hladinu stresového hormonu kortizolu, jako při využití elektrického ohradníku.

V Severním Irsku a v některých dalších oblastech Velké Británie je využíván internetový systém GrassCheck, který shromažďuje data o srážkách a teplotách v jednotlivých částech dané země a využívá také týdenní výnosová data z travních porostů ze sítě farmářů (měří je posuvným talířovým měřidlem) včetně změn kvality píce (měřeno NIRS).

Výsledkem analýz těchto podkladů jsou doporučení pro termín hnojení a sklizně travních porostů na konzervaci, nebo varování před suchem, nebo naopak dlouhodobými dešti. Systém srovnává aktuální situaci s dlouhodobým průměrem počasí i výnosů v daném období. Dalším tématem je využití pastvy hospodářských zvířat v oblastech s vysokou přírodní hodnotou, s cílem zlevnit obhospodařování travních porostů.

Spásané porosty se nemusí sekat a nemusí se hledat využití pro posečenou hmotu. Navíc bývá často terén ochranářsky cenných území nerovný a částečně porostlý dřevinami, což ztěžuje využití větší mechanizace na sečení.

V současné době veřejnost odsuzuje chov přežvýkavců, neboť se při jejich trávení v bachoru uvolňuje do atmosféry velké množství metanu a efektivita využití živin z krmiva je menší než u drůbeže nebo prasat. Je však potřeba zdůraznit, že pokud jsou přežvýkavci krmeni pící travních porostů, nekonkurují člověku o zdroje potravin a dokáží tento zdroj využít nejefektivnějším způsobem.

Chov přežvýkavců založený na krmení pící z travních porostů a víceletých pícnin představuje udržitelný systém, který je ekonomicky i environmentálně nejvhodnějším způsobem, jak tyto ekosystémy v zemědělské krajině udržet. Výše popsané informační materiály by měly pomoci zemědělcům při jejich obhospodařování.

tags: #ekologické #systémy #chovu #koní #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Co se děje v únoru?
• GEOtest a ochrana přírody
• Drtič VeGA CH1214 a robot Alza - recenze
• Druhy a ceny nerezového odpadu
• Odpadové hospodářství v Dobříkově