Ekologické hodnocení a metodika energetického auditu v České republice

Již od 5. 12. 2015 musí velcí podnikatelé (nad 250 zaměstnanců) splnit novou povinnost danou novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií: zpracovat pro energetické hospodářství energetický audit, a to opakovaně každé 4 roky. Alternativně lze tuto povinnost naplnit implementací a certifikací Systému managementu hospodaření s energií podle ISO 50001, respektive Systému environmentálního managementu podle ISO 14001.

Kdo je povinnou osobou?

Za velký podnik se budou považovat podniky, které nesplní kritéria pro střední podniky, tzn. podniky, které mají počet zaměstnanců vyšší než 250 osob a dále všechny podniky, které přesáhnou současně obě dvě finanční kritéria, tzn. podniky s obratem vyšším než 50 milionů eur a současně s bilanční sumou roční rozvahy vyšší než 43 milionů eur.

Při posuzování statutu MSP je nutné posoudit i vztah k propojeným podnikům. Při výpočtech záleží na výši vlastnického podílu. Nutno posuzovat seskupení firem v rámci celé EU.

Povinnost energetického auditu na pronajaté prostory

Vzhledem k tomu, že povinnost se týká užívaných nebo vlastněných energetických hospodářství (dále jen ,,EH"), pronajatá budova je považována za užívané EH a povinnost se na ni vztahuje.

Z pohledu energetického hospodářství mohou nastat 3 následující případy:

Čtěte také: České supermarkety a bio

• vlastník EH není malým nebo středním podnikatelem a pronajímá EH podnikateli, který je malý nebo středním, poté se povinnost vztahuje na vlastníka;
• vlastník EH je malým nebo středním podnikatelem a nájemce jím není. Povinnost se v takovém případě vztahuje na uživatele - nájemce EH;
• oba dva subjekty, vlastník i nájemce, nejsou malými nebo středními podnikateli a tudíž se povinnost vztahuje na oba dva a je pouze na dohodě mezi těmito stranami, jak tuto povinnost naplní;

V případě však, že si pronajímáte pouze části budov, nejedná se z legislativního pohledu o energetické hospodářství, neboť EH je soubor technických zařízení a budov sloužících k nakládání s energií /... toto je sporný výklad SEI/.

Jak povinnost splnit?

§9 odst. 2 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií říká: ,,Podnikatel, který není malým nebo středním podnikatelem, je povinen zpracovat pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství energetický audit a dále jej pravidelně zpracovávat nejméně jednou za 4 roky. Povinnost zpracovat audit nemá ten podnikatel, který má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém hospodaření s energií podle české harmonizované normy upravující systém managementu hospodaření s energií (ČSN EN ISO 50001 - Systém managementu hospodaření s energií) nebo má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém environmentálního řízení podle české harmonizované normy upravující systémy environmentálního managementu (ČSN EN ISO 14001 - Systémy environmentálního managementu), který zahrnuje energetický audit."

Prakticky to tedy znamená se rozhodnout, kterou z 3 možných cest se vydat:

• Energetický audit každé 4 roky;
• Certifikace podle ISO 50001 (zde není nutné zpracovat energetický audit);
• Certifikace podle ISO 14001 (zde je nutné zpracovat energetický audit, ale již není nutné opakovat energeticky audit každé čtyři roky).

Energetický audit či energetický posudek?

Obě dvě energetická hodnocení upravuje zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií:

• §9 = energetický audit (komplexní analýza celkového energetického hospodářství)
• §9a = energetický posudek (6 konkrétní situací: posouzení proveditelnosti konkrétních energetických projektů)

Náklady a přínosy pro firmy

Novela zákona o hospodaření energií ukládá vlastně podnikatelům povinnost šetřit peníze, snižovat náklady a zvyšovat svou konkurenceschopnost. Tyto benefity by měli podnikatelé vidět především. Náklady na energie tvoří ve velkých podnicích 30 až 50 % variabilních nákladů. Tedy namísto rozčarování z nové povinnosti dané zákonem opravme své manažerské uvažování a začněme provádět pravidelné energetické audity a energetický management ne proto, že to nařídí zákon, ale proto, že pozitivně ovlivňují naše náklady a konkurenceschopnost.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Nic není zadarmo. Energetický audit či implementace a certifikace ISO 50001 trvá řádově několik týdnů až jednotek měsíců a podnik za něj zaplatí řádově jednotky stovek tisíc korun (dle velikosti energetického hospodářství). Je-li audit proveden kvalifikovaně a správně, náklady na jeho provedení se podniku násobně vrátí ihned po prvním realizovaném energeticky úsporném projektu.

Termíny a sankce

Velké podniky jsou povinny zpracovat energetický audit či si certifikovat systém podle ISO 50001 do 5. prosince 2015.

Pokud má však podnik platný energetický audit, který byl zpracován v období 3 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 7. 2015), v tom případě se takovýto energetický audit považuje za energetický audit podle tohoto zákona a povinnost je tedy až do 30. 6. 2019 splněna.

Jinak se právnická osoba dopustí správního deliktu a může jí být uložena pokuta až do výše 5.000.000 Kč. Pokuty vybírá a vymáhá Státní energetická inspekce.

Výjimky z povinnosti energetického auditu

§9 odst. (5) Povinnost zpracovat energetický audit se nevztahuje na:

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

• a) stávající energetické hospodářství v případě, že zařízení na výrobu elektřiny a tepelné energie, na přenos elektřiny a distribuci elektřiny a na rozvod tepelné energie odpovídá požadavkům na účinnost užití energie podle prováděcího právního předpisu,
• b) dokončené budovy, jejichž měrná spotřeba tepla při vytápění odpovídá požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem.

Zákon 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a navazující vyhlášky 480/2012 Sb., o energetickém auditu, ukládal již před novelou č. 103/2015 Sb. (která přináší povinnost energetických auditů každé 4 roky velkým podnikům), povinnost vypracovat energetický audit pro všechny subjekty (nyni §9 odst. 5) s roční spotřebou energie vyšší než 35 000 GJ/rok (9 722 MWh/rok) jako součet za všechny budovy a týká se pouze jednotlivých budov nebo jednotlivých energetických hospodářství, které mají spotřebu energie vyšší než 700 GJ (194 MWh) za rok.

Nově je však v §9 odst. 2 daná povinnost pro všechny velké podniky bez ohledu na energetickou náročnost.

Shrnuji tedy stav k účinnosti novely zákona 1. 7. 2015:

• malé a střední podniky mají povinnost energetického auditu pouze tehdy, pokud překročí výše uvedené spotřeby energií;
• velké podniky mají povinnost energetických auditů vždy bez ohledu na spotřebu energií.

Kdo provádí energetické audity a jak probíhají?

Energetické audity mohou provádět fyzické osoby nebo právnické osoby, které zaměstnávají energetické specialisty. Podle vyhlášky 480/2012 Sb. o energetickém auditu, je to zcela standardní proces - sběr podkladů, šetření na místě, analýza podkladů a zjištění, analýza energetického hospodářství, případné došetření na místě, sestavení energetické bilance, vyhodnocení zdrojů a spotřebičů, vyhodnocení účinnosti užití energie a energetické náročnosti, formulace opatření a jejich základní hodnocení, formulace variant energeticky úsporných projektů a jejich detailní energetické, ekonomické a environmentální vyhodnocení, doporučení energetického specialisty a zpracování zprávy o energetickém auditu.

Měření se běžně v rámci auditů neprovádí, vychází se z údajů zadavatele. Zpřesnění měření je zpravidla navrhováno jako jedno z opatření.

Implementace a certifikace ISO 50001

Implementovat ISO 50001 - Systém managementu hospodaření s energií může každá firma sama (obvykle má na starosti manažer kvality) nebo ve spolupráci s jakoukoliv zkušenou poradenskou firmou.

Certifikáty ISO 50001 může udělovat akreditovaný certifikační orgán.

Dotace na energetické audity

Pokud jste velký podnik a jde o povinný energetický audit, tak dotace nejsou poskytovány.

V rámci operačního programu OPPIK je proplacen (do určité výše a pouze daný podíl ceny dle velikosti podniku) pouze energetický posudek, který se zpracovává výhradně pro potřeby realizace zamýšleného projektu. Energetický posudek se realizuje na základě zákona č. 406/2000 Sb., ale musí dodržet podobu, která je uvedena v příloze číslo 8 operačního programu OPPIK.

Posuzování životního cyklu (LCA)

Posuzování životního cyklu (v originále Life Cycle Assessment - LCA) je způsobem, jak posoudit dopady výrobku nebo služby na životní prostředí. Výsledky jednotlivých studií se využívají buď v rámci podniku jako podklad pro změny ve výrobě a nákupu surovin a polotovarů nebo pro státní správu. Studie vypracované pro orgány státní správy jsou uvažovány jako základ pro podporu ekologicky šetrných výrobků nebo šířeji, k programům eco-labelingu. Výhodou metody je řada propracovaných norem (řada ISO 14040-49), o které se opírá. Tyto zajišťují dobrou interpretaci, reprodukovatelnost a zejména porovnatelnost výsledků. Normy jsou částí širšího balíku - Systémových norem pro environmentální management dle ISO 14000.

Podstatou metody je určení látkových a energetických toků směrem dovnitř a ven z výrobkového systému. Sleduje se jejich množství, charakter a závažnost pro životní prostředí. Od těchto toků se pak v další fázi studie odvíjí řetěz příčin a následků, dle kterých se pak určí výsledné změny v environmentu. Základní data pro LCA se zpracovávají inventarizační analýzou. Předem ohraničená část života výrobku nebo služby se rozloží na jednotkové procesy a mapují se toky mezi nimi. Důraz je kladen, jak již bylo zmíněno, na toky jdoucí mimo výrobní systém. Jejich velikost se zjišťuje měřením, výpočtem nebo z literatury. Jednotlivé příspěvky se pak převádějí na jednoho společného jmenovatele.

V ideálním případě, který však nemusí nutně nastat, se hodnotí všechny fáze života od získání surovin až po zneškodnění nebo recyklaci. Životnost výrobku, která se v současné době používá v rámci různých ekonomických hodnocení, tvoří jen malou část životního cyklu. Vliv životního cyklu výrobků se stejnou užitnou hodnotou a životností na životní prostředí může být velmi výrazně odlišný. Porovnatelnost různých výrobků či služeb zajišťuje takzvaná funkční jednotka, ta je měřítkem efektivity výrobku. K ní se pak vztahují negativní dopady na prostředí.

Zjednodušeně lze říci, že úkolem energetického auditu je zajistit co nejvhodnější způsob úspor energie při respektování požadavků na vnitřní prostředí. Pokud tuto definici, vycházející se známé vyhlášky MPO č. 213/2001, porovnáme s LCA, jsou nedostatky a zavádějící charakter tohoto přístupu okamžitě zřejmé. Snížení emisí navazující na energetické úspory nemusí být z pohledu životního cyklu nic jiného než přesunutí vznikajících emisí z jedné části života výrobku do druhé, která nemusí být auditem podchycena.

Pokud zahrneme do hodnocení celý životní cyklus, to znamená včetně výroby a konečného zneškodnění nebo recyklace, ukáže se zcela zřejmě, která opatření v konečné bilanci nejvíce snižují environmentální zatížení a která nejsou z tohoto pohledu efektivní. Do oblastí, kde vychází negativní dopady do životního prostředí nejlépe a ekonomické parametry nejsou tak výrazně zajímavé, se potom může směřovat případná státní podpora.

Inventarizační analýza LCA operuje se stejnou jednotkou v oblasti emisí jako energetický audit. Jedná se o (ekvivalentní) množství CO2. Je vhodné, aby pro potřeby porovnání byly převedeny i ostatní emise hodnocené v rámci auditu na ekvivalent CO2 a SO2. Poměry mezi ekvivalentem CO2 LCA a SO2 LCA a ekvivalentem CO2 EA a SO2 EA, o které se sníží produkce emisí, jsou jednoduchým kritériem, jak zjistit ekologickou efektivnost navrhovaných opatření.

Energetický audit harvesterů a forwarderů

LCA kvantifikuje veškeré vstupy i výstupy, a to především v takové formě, aby bylo možné vzájemné srovnávání technologických systémů. Velice vhodným způsobem kvantifikace je „energetická bilance“ technologie, na kterou pak navazuje kvantifikace emisních a všech dalších zatížení životního prostředí.

Při stanovení energetického auditu pro danou technologii je samozřejmě nezbytně nutné počítat nejenom s energií potřebnou na provoz stroje, ale i s energií spotřebovanou na výrobu, kompletaci, transport, opravy, údržbu a likvidaci hodnoceného stroje/technologie. Jde o energie spotřebované během celého životního cyklu. Na základě výsledků dosud provedených energetických auditů plně mechanizovaných technologií lze konstatovat, že energeticky nejnáročnější fází životního cyklu stroje je v současné době fáze provozní (zahrnuje až 80% podíl na energetické bilanci). Větší stroje zpravidla dosahují vyšší produktivity a tím nižší spotřeby provozních kapalin na jednotku výroby, které se nejvíce podílí na energetické bilanci provozní fáze.

V tabulce 1 jsou prezentována data průměrných spotřeb provozních kapalin plně mechanizované technologie. Měření bylo provedeno na majoritní části všech strojů pracujících v Irsku, průměrné hodnoty byly kalkulovány na základě váhového zastoupení jednotlivých tříd harvesterů a forwarderů. Pro účely kalkulace energetické bilance na jednotku výroby byla dále zjištěna průměrná produktivita hodnocené technologie.

Tabulka 1: Průměrné spotřeby provozních kapalin plně mechanizované technologie

Energetická bilance je vypočtena v tabulce 2. Výsledky energetického auditu jsou srovnatelné s jinými evropskými státy (Švédsko 102,8 MJ/m3).

Tabulka 2: Energetická bilance

Z hlediska vlivu dané technologie na životní prostředí byly kvantifikovány úniky provozních kapalin, a to především hydraulických olejů - cca 20 l/1000 m3.

Na životní prostředí mají dále významný vliv odpady, ať toxické (použité provozní kapaliny, aerosoly, akumulátory, obaly od provozních kapalin), tak netoxické (pneumatiky, kovový odpad, použité ochranné pomůcky). Z literárních pramenů lze kvantifikovat produkce odpadů u plně mechanizovaných technologií takto: toxických 858 kg/rok, netoxických 173 kg/rok u harvesterů a toxických 559 kg/rok a netoxických 251 kg/rok u forwarderů.

Tabulka 3: Emise

Z hlediska možností optimálního provozního nasazení technologie od sebe nelze odtrhnout její environmentální vlivy (eco) a nákladovost (efficience). Obě tato kritéria je nutné posuzovat současně, a proto musí být ekonomické kalkulace zpracovávány tak, aby bylo možno zvolit technologii jak hospodárnou, tak i v maximální míře šetrnou k prostředí (Eco-efficience).

Energetický audit lanovkových systémů

Shodnou metodikou jako při energetickém auditu harvesterů a forwaderů bylo provedeno šetření při soustřeďování dříví lanovkou. Zkoumanými typy lanovek byly Larix 550 a Larix 3T. Hodnoty byly zjišťovány v průběhu jednoho roku práce tří lanovek, v různých stanovištních podmínkách. Pohonnou jednotkou byl UKT. Spotřeba nafty se pohybovala v rozmezí 1,2-1,4 l/m3 v závislosti na produktivitě. Energetický audit při použití lanovkové technologie dosáhl hodnoty 48,8 MJ/m3 při spotřebě nafty 1,2 l/m3 a 56,9 MJ/m3 při spotřebě nafty 1,4 l/m3. Vychází tedy, že při použití lanovky je energetická spotřeba na jednotku výroby vyšší o 3,07 MJ/m3, resp. 11,17 MJ/m3 než u forwarderů, což je naprosto zanedbatelné. U lanovek však lze předpokládat podstatně nižší míru poškození půdního povrchu.

Naproti tomu produkuje pohonná jednotka lanovek více výfukových plynů než forwarder. To je způsobeno vyššími emisními faktory u traktorů. V přepočtu na jednotku výroby produkuje UKT více oxidu uhelnatého (CO), u prachových částic (PM) je to dokonce 2,5x více a u oxidů dusíku (NOx) 2x více ve srovnání s vyvážecí soupravou. To však není nevýhoda lanovek z principu jejich činnosti, ale jde o výrazně horší účinnost UKT.

Strategie redukující spotřebu energie

Tato měření jsou příspěvkem k dosažení hlavního cíle, k němuž naše a jí podobné studie směřují, a to navržení strategie redukující spotřebu energie (Energy reduction strategy - ERS), jejímž účelem je snížení negativního vlivu techniky na životní prostředí, při zachování nebo dokonce zlepšení její ekonomické efektivity.

tags: #ekologické #hodnocení #energetický #audit #metodika

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt zelených hadů
• Ekologická likvidace sáčků na cibuli
• Modely WC kombi se zadním odpadem
• Vliv Škody na Vřesoviště
• Řešení globálního oteplování