Co je ekologické zemědělství?

Ekologické zemědělství je přesně definovaná forma hospodaření, založená na produkci potravin optimální kvality a množství, používající praktiky trvale udržitelného rozvoje, s cílem vyhnout se používání agrochemických vstupů a minimalizovat poškození životního prostředí.

Moudrý a kol. (2007) definuje ekologické zemědělství jako zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Jsou stanovena omezení či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce.

Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který klade značný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, zajišťuje ohleduplné zacházení se zvířaty a nepoužívá syntetické pesticidy ani umělá hnojiva. V ekologickém zemědělství jsou využívány přirozené metody ochrany před škůdci, plevely a nemocemi.

Zemědělci (zejména země západní Evropy, USA, Japonsko) mají snahu hospodařit "biologicky". Usilují o tak hospodaření zcela nebo jen s omezeným využíváním průmyslových hnojiv a chemických prostředků na ochranu rostlin. Současně se sleduje požadavek vyrábět biologicky hodnotné produkty s minimálním obsahem reziduí cizorodých látek a dusičnanů.

Organické zemědělství je systém zemědělské výroby zamezující používání syntetických hnojiv a pesticidů, založený na střídání plodin, obohacování půdy organickými složkami (chlévská mrva, veškeré anorganické, zelené hnojení), zvýšeném podílu jetelovin a vikvovitých rostlin, na mechanické kultivaci a zvyšování kyprosti půdy a na biologické ochraně proti škůdcům a chorobám. Připouští obohacování půdy přírodními minerálními látkami (mletý vápenec, přírodní fosfáty apod.).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Trvale udržitelné zemědělství podle výše zmíněných funkcí je charakterizováno následujícími hodnotovými úkoly: sociální spravedlností, právem na zaměstnání, využíváním zemědělské půdy, ochranou životního prostředí a biodiverzity.

Ekologické zemědělství odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Je vnímáno také jako alternativa pro řešení problémů vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrnosti regionálního rozvoje.

Základní principy ekologického zemědělství

• Produkce potravin vysoké kvality a přiměřeného množství.
• Postupy v souladu s přírodními systémy a cykly na všech úrovních od půdy, po rostliny až ke zvířatům.
• Udržování a/nebo zvyšování dlouhodobé úrodnosti a biologické aktivity půdy.
• Plevele jsou potlačovány agrotechnickými metodami, herbicidy nejsou povoleny.
• Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na podpoře samoregulující funkce agro-ekosystému, biologických a biotechnických metodách. Fungicidy a insekticidy nejsou povoleny.
• Etické zacházení se zvířaty respektováním jejich vrozených potřeb a chování.
• Podpora druhové pestrosti a ochrana vzácných přirozených stanovišť a přírodních útvarů.
• Maximální využití obnovitelných zdrojů a recyklace, využívání místních zdrojů.
• Minimalizace znečištění a odpadů.
• Pěstování geneticky manipulovaných organismů (GMO) není povoleno.
• Minimum zpracování při zachování charakteru upravované potraviny.
• Zakázané postupy: iontové měniče, bělení, působení syntetických hormonů, ozařování, mikrovlnný ohřev, používání barviv, arómat a sladidel syntetického původu.
• Zajištění spravedlivé a přiměřené kvality života, pracovního prostředí a uspokojení z práce pro zemědělce a jejich rodiny.

Kontrola a certifikace

Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství přísně kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli. Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. "Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny)" a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství oprávněným certifikačním orgánem.

Producent bioproduktů musí mít uzavřenou řádnou smlouvu o kontrole biokvality s úředně uznávanou kontrolní organizací, která u celého procesu výroby bioproduktu (provozovny, sklady, balírny, přeprava) kontroluje dodržování zákonem stanovených směrnic pro ekologické zemědělství.

Bioprodukt vs. Biopotravina

Je možné vnímat bioprodukt a biopotravinu jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem. Při jejich produkci nesmí být užito chemických hnojiv, ošetřovacích prostředků a jiných látek, které narušují životní prostředí nebo se v něm přirozeně nevyskytují.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Ekologické zemědělství v České republice

V České republice ekologické zemědělství upravuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. V České republice působí tyto organizace tři (KEZ, Biokont a ABCERT), na vás je jednu z nich kontaktovat a domluvit si návštěvu kontrolního pracovníka, který překontroluje, jestli je vše v pořádku a vyplní vám potřebné dokumenty.

Po podání žádosti nastává takzvané přechodné období, které začíná prvním dnem doručení žádosti na Ministerstvo zemědělství. V tomto období již zemědělec musí dodržovat všechny podmínky dané zákonem o ekologickém zemědělství, ale své produkty zatím nemůže vydávat za ekologické.

Rozdíly mezi fair trade a ekologickým zemědělstvím

Oba typy zemědělství mají mnoho společného, ale také se v několika aspektech liší. Fair trade má sociální cíl, primárně se zaměřuje na lidi, především ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Tito lidé pěstují plodiny s ohledem na životní prostředí a za vypěstovanou produkci dostávají spravedlivě zaplaceno. Mají tedy možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Pro ekologické zemědělství je naopak prioritní ekologie a životní prostředí.

Ekologické standardy musí zemědělec dodržovat dva až tři roky předtím, než získá osvědčení o bio produkci. Základní principy ekologického zemědělství jsou součástí i fair trade (bod 3.2 standardu).

V případě používání hnojiv platí u obou typů zemědělství obdobné normy, a to zákaz používání chemických přípravků, postřiků, průmyslových hnojiv, hormonů a jiných umělých látek, které mají negativní dopady na životní prostředí.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

V oblasti ochrany před škůdci je především snaha snížit množství používaných pesticidů, jak jen to je možné a používat biologickou ochranu. V ekologickém zemědělství se mohou použít přípravky na ochranu rostlin v případě zjištění ohrožení plodiny za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci.

V rámci obou zemědělství je použití geneticky modifikovaných plodin (GMO) přísně zakázáno.

Jeden z rozdílů se týká živočišné produkce. Fair trade se touto oblastí nezabývá, zatímco pravidla pro ekologické zemědělství se zaměřují na chov hospodářských zvířat a řeší rovněž welfare, tedy životní pohodu a přirozené podmínky chovu zvířat.

Nicméně značka fair trade automaticky neznamená, že byl výrobek vyprodukován v bio kvalitě a naopak značka bio nemusí znamenat, že jeho výrobce v zemích globálního Jihu nebyl vykořisťován.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem stolků do přírody
• Zelený koš na tříděný odpad – recenze
• Metodika vyčíslení ekologické újmy
• Pírko jako tetování: Svoboda a příroda
• Zjistěte, co je prime znečištění