Náhrada nákladů na vyčíslení ekologické újmy metodika

Pojem „Dřeviny rostoucí mimo les“ zahrnuje stromy a keře, jejich skupiny či liniové prvky, které rostou na nelesních pozemcích, tedy těch, které v katastru nemovitostí nemají uveden druh pozemku „lesní pozemek“.

Pojem Dřevina rostoucí mimo les upravuje § 3, odst. 1, písm. i zákona č.

Dřeviny rostoucí mimo les (dále jen dřeviny) jsou chráněny dle § 7 zákona.

Kácení dřevin upravuje § 8 zákona.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li zákonem stanoveno jinak.

Čtěte také: České Vyhlášky o OZE

Povolení ke kácení dřevin (§ 8, odst. 1) vydané orgánem ochrany přírody má formu správního rozhodnutí podle zákona č.

Náhradní výsadba představuje možnost jak kompenzovat (byť třeba jen zčásti) provedené kácení.

Náhradní výsadbu upravuje § 9 zákona.

Lze ji uložit pouze jako součást rozhodnutí o povolení kácení dřevin, nikoliv dodatečně.

Odvody jako další možnost kompenzace ekologické újmy vzniklé kácením (§ 9, odst. 3 zákona) jsou dosud nenaplněným ustanovením zákona.

Čtěte také: Definice náhrady škody a ekologické újmy v českém právu

Další podrobnosti, zejména velikost dřevin, pro které není třeba povolení ke kácení dřevin, stanoví prováděcí předpis - vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) zpracovává v oblasti ochrany dřevin odborná stanoviska sloužící orgánům státní správy zejména při rozhodování o žádostech o povolování kácení dřevin, vyhlašování a rušení ochrany památných stromů.

U zvlášť závažných případů může být AOPK ČR ustanovena znaleckým ústavem pro vypracování znaleckého posudku, a to usnesením správního orgánu o zpracování znaleckého posudku, popř. na základě žádosti jiného subjektu.

AOPK ČR je z rozhodnutí ministra spravedlnosti znaleckým ústavem oprávněným také ke zpracování znaleckých posudků v oblasti dřevin rostoucích mimo les.

K výše popsanému účelu slouží metodika AOPK ČR Oceňování dřevin rostoucích mimo les, která je založena na výpočtu možné kompenzace odstraňovaných dřevin formou výsadby nových jedinců (nákladovým způsobem) a to v časovém rámci pěti let.

Čtěte také: Příklady ekologických náhrad

Zavedením tohoto časového rámce se metodický postup liší od čistě nákladových oceňovacích postupů.

Je vycházeno z předpokladu, že především u stromů je nelogické počítat s kompenzací jejich odstranění v časovém rámci odpovídajícím jejich skutečnému věku, protože tento čas ve značném množství případů přesahuje délku jedné lidské generace.

Metodika také umožňuje ocenění zapojených smíšených porostů dřevin včetně stanovení kompenzačních opatření v případě jejich poškození či odstranění.

Na základě této metodiky byla zpracována internetová kalkulačka umožňující snadný výpočet celospolečenské hodnoty jednotlivých dřevin nebo porostů dřevin, resp. ekologické újmy vzniklé jejich pokácením nebo poškozením a k následnému výpočtu kompenzačních opatření.

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Pankrácké společnosti, z. s., se sídlem Praha 4, Hudečkova 1097/12, zastoupené JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 895/6, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2/2, za účasti Římskokatolické farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru, se sídlem Praha 4, Ve Lhotce 330/36, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 1015/55, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j.

[1] Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. MHMP 1214651/2019, zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 3. 2019, č. j. P4/042788/19/OŽPAD/HNL, kterým bylo podle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) osobě zúčastněné na řízení (dále jen „žadatelka“ či „OZNŘ“) povoleno kácení 7 kusů dřevin a 11 skupin zapojených porostů, specifikovaných v Příloze č. 1 tohoto rozhodnutí, nacházejících se na pozemku v jejím vlastnictví.

Pokácení těchto dřevin bylo podmíněno vznikem práva provést stavební záměr „Stavební úpravy fary a kostela Panny Marie Královny Míru Praha - Lhotka“ a prohlídkou ornitologa, proběhne‑li kácení ve vegetačním období.

Tímto rozhodnutím bylo také žadatelce podle § 9 odst.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou; Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 A 160/2019 ‑ 171 (dále jen „původní rozsudek“), rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

S odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu městský soud konstatoval, že při rozhodování podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny musí příslušné orgány v rámci svého správního uvážení provést na základě konkrétních skutkových zjištění tři dílčí vyhodnocení, a to: (i) funkčního a estetického významu předmětných dřevin, (ii) závažnosti důvodu pro kácení těchto dřevin (v daném případě stavebních úprav) a (iii) porovnání obou vyhodnocení, respektive zájmů uvedených ad (i) a (ii).

Závažné pochybení, pro které městský soud rozhodnutí žalované zrušil, shledal v neprovedení posledního kroku těchto úvah.

[3] Původní rozsudek napadl žalovaný kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 5. 2. 2021, č. j. 3 As 59/2020 ‑ 68 (dále také jako „zrušující rozsudek NSS“; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), původní rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Kasační soud, na rozdíl od městského soudu, úvahy obsahující poměření vzájemně si konkurujících zájmů, tj. zájmu na zachování dřevin na straně jedné a zájmu na výstavbě komunitního centra na straně druhé [krok ad (iii)], byť v elementární podobě, nalezl.

Konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I.

[4] Po zrušení původního rozsudku kasačním soudem, předložila žalobkyně městskému soudu znalecký posudek Ing. Tomáše Forala č. 204/1/2020, ze dne 21. 3. 2021 (dále jen „znalecký posudek žalobkyně“) a obšírně rozvinula žalobní námitku týkající se náhradní výsadby, k níž dodala, že účelem náhradní výsadby není pro forma početní nahrazení kácených dřevin, nýbrž zajištění maximální náhrady ekologické funkce kácených dřevin.

Nové dřeviny (vysázené v místě kilometr vzdáleném) proto nemohou kácené dřeviny nahradit.

Správní rozhodnutí pak dle žalobkyně nezdůvodňují, proč je uložený rozsah náhradní výsadby přiměřený a proč by případná rozsáhlejší výsadba byla nepřiměřená.

Při jednání městský soud provedl důkaz znaleckým posudkem žalobkyně, stanoviskem Technické správy komunikací hl. města Prahy, a.s. (dále jen „TSK“) ze dne 26. 9. 2018 a čl. 9 Metodické instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny a odboru legislativního MŽP k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb. (dále jen „Metodická instrukce MŽP“)

Městský soud naopak neshledal potřebným provádět výslechu znalce Ing. T. F. a dalších navržených svědků.

Následně, (vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu) městský soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2021, č. j.

[5] Žalobkyně uplatnila v žalobě celkem sedm žalobních námitek.

V první namítala nesprávné posouzení ekologické újmy a s tím spojenou věcnou nesprávnost znaleckého posudku č. 145/19 ze dne 4. 1. 2019 (dále jen „znalecký posudek žalovaného“), v němž měla být nesprávně zaměněna ekologická a ekonomická funkce dřevin.

Proto žalobkyně požadovala použití tzv. „kalkulačky“, vydané Agenturou ochrany přírody a krajiny (dále též jen „AOPK“), a napadala znalecký posudek žalovaného i s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 5 A 57/2014 ‑ 54, v němž se soud vymezil proti jinému posudku, vypracovanému totožným znalcem.

Druhou námitkou brojila proti nekonkrétnímu a nepřezkoumatelnému posouzení funkčního a estetického významu dotčených dřevin ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Ve třetím bodě žalobkyně namítala porušení rovnosti účastníků správního řízení a rozpor se zásadou materiální pravdy; tyto deficity spojovala s odmítnutím návrhu na konání ústního jednání otevřeného pro veřejnost, i s neumožněním vstupu na pozemek ve vlastnictví OZNŘ za účelem zpracování znaleckého posudku.

Čtvrtým bodem vytýkala neproveditelnosti (nevykonatelnost) uložené náhradní výsadby s ohledem na stanovisko TSK, pokud jde o výsadbu popínavé zeleně.

V této souvislosti (pátá námitka) označila uložení náhradní výsadby za nefunkční, jelikož zvolené náhradní místo nijak nesouvisí s ekologickou újmou v místě dřevin určených ke kácení (jsou od sebe vzdálená více než kilometr).

Rovněž navrhovaná zelená střecha na přístavbě plánované žadatelkou nemůže nahradit společenskou a ekologickou funkci dřevin a bude vyžadovat velkou spotřebu pitné vody.

V předposledním bodě žalobkyně brojila proti nesprávně vymezenému okruhu účastníků řízení, kdy účastníkem měla být také Městská část Praha 4.

Konečně, sedmou námitkou žalobkyně uplatnila i další věcné námitky proti znaleckému posudku žalovaného.

Namítla rozpor mezi konstatováním správního orgánu I. stupně, který na jednu stranu tvrdil, že disponuje dostatečnými odbornými znalostmi k posouzení návrhů žadatelky, na straně druhé odůvodnil zadání znaleckého posudku tím, že úřední osoby nemají dostatečné odborné znalosti, pokud jde o specifikaci ekologické újmy a její nahraditelnosti.

Dále označila za nejasné, na jaký podklad znalec v posudku žalovaného odkazoval (v posudku odkazuje na podklad z prosince 2017, ale ve správním spise je totožný dokument pouze z března 2018).

Nekonkrétnost zadání znaleckého posudku žalobkyně shledala v nedostatečné specifikaci porostů určených ke kácení, kdy správní orgán měl požadovat posouzení plochy 142 m2, zatímco znalec hodnotil 190 m2; správní orgán se tímto rozporem nijak nezabýval.

[6] Pokud jde o druhou námitku, týkající se posouzení estetického a funkčního významu předmětných dřevin podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, městský soud odkázal na závěry vyslovené ve zrušujícím rozsudku NSS; v jejich intencích konstatoval, že správní rozhodnutí nejsou v tomto směru nepřezkoumatelná a z ničeho nevyplývá, že by správní orgány překročily nebo zneužily meze správního uvážení týkající se aplikace § 8 odst.

[7] Následně se městský soud zabýval první, třetí a poslední žalobní námitkou, jež směřovaly proti určení ekologické újmy, znaleckému posudku žalovaného a správní úvaze o náhradní výsadbě dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Úvodem k těmto námitkám městský soud uvedl, že náhradní výsadba je akcesorickou povinností, o níž je možné rozhodnout až poté, co správní orgán dojde k závěru o možnosti povolení kácení.

tags: #náhrada #nákladů #na #vyčíslení #ekologické #újmy

Oblíbené příspěvky:

• Dvoudílné koše pro třídění odpadu - recenze
• Třídění odpadu ve Středočeském kraji
• Ohrožení pitné vody Liberec
• Živá a neživá příroda – tipy pro předškoláky
• Třícestný ventil a jeho funkce