Ekologické zemědělství: Moudré hospodaření s ohledem na životní prostředí

Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Jsou stanovena omezení či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce.

I když je Česko jednou ze zemí Evropské unie s největším podílem zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství, podíl biopotravin na celkové spotřebě jídla u nás je stále poměrně malý. Podíl zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství se v současnosti pohybuje kolem 16 % a narůstá.

Nicméně bioprodukce se na celkové produkci potravin podílí asi z 2 %. To je na jednu stranu málo, avšak jedná se o výrazný nárůst oproti minulosti, kdy ještě nedávno jsme nedosahovali ani jednoho procenta. Zároveň je třeba si v této situaci uvědomit, že se bavíme o certifikované bioprodukci. Velká část produkce ekologického zemědělství odchází na tuzemský či zahraniční trh necertifikovaná.

V Česku je u ekologického zemědělství na dobré úrovni právě produkce mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. U většího podílu ekologické produkce na celkové produkci hovězího masa nás brzdí zpracovatelské kapacity. Nicméně rezervy máme v ekologickém i konvenčním zemědělství u produkce ovoce a zeleniny. Zároveň podíl bioprodukce brambor a dalších plodin pěstovaných na orné půdě je malý.

Naproti tomu v Rakousku a Německu je silná historická kontinuita. A to z pohledu trhu s potravinami i z pohledu tradice rodinného zemědělského hospodaření a menších lokálních zpracovatelských i odbytových kapacit. Rakousko jako jedna z vlajkových lodí ekologické produkce má obecně silný důraz na lokální produkci a rodinné farmy. A i společnost v Rakousku bioprodukci a rodinné farmy vnímá jako důležitou součást venkova, a proto je podporuje. U produkce biopotravin a celkově u lokální produkce se Rakušanům velmi dobře daří a oproti nám jsou značně napřed.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Inspiraci bychom si potřebovali u Rakouska brát nejen u ekologického zemědělství, ale celkově u původu potravin. A to i s akcentem na regionální a kvalitní potraviny. Pokud by zákazníci změnili svůj přístup k původu potravin, tak by došlo k rozvoji zpracování bioproduktů. Na druhou stranu v Česku je velmi kvalitní například systém kontroly v ekologickém zemědělství. Byť Rakousko je v řadě věcí před námi, tak tento systém není tak propracovaný jako u nás. Zároveň tam nyní bojují se stagnací ekologického zemědělství.

Především je třeba neustálé a komplexní informování. V Česku stále platí různé předsudky vůči biopotravinám, zpracování na malých farmách či lokální produkci. Český spotřebitel nakupuje primárně v hypermarketech a zatím příliš neřeší původ potravin. Zároveň obecně povědomí o zemědělství ve společnosti klesá s tím, jak čím dál méně lidí pracuje v tomto sektoru. Toto vše by měl stát narovnávat.

Podpora zemědělství není jenom o zemědělcích a o potravinách, ale i o kvalitě života ve venkovské krajině, sociální roli zemědělství, kulturních a socioekonomických aspektech zemědělství, údržbě krajiny atd. To by mělo být lépe komunikováno, protože pro společnost zůstávají tyto aspekty často neviditelné. Pokud by si je lidé lépe uvědomovali, tak by měli větší motivaci podporovat místní zemědělce, včetně těch ekologických.

Protože pokud vytváříme motivační nástroje pro podporu ekologického zemědělství například v podobě dotací, tak bychom měli napomáhat i tomu, aby zemědělci měli kam prodávat. Jednou z těchto možností je odbyt přes různá zařízení veřejného stravování. V řadě evropských i neevropských zemí je podpora lokální produkce běžná, ale u nás zatím nebyla systematicky rozpracována.

Naše veřejné stravování je poměrně silné - z pohledu podílu obyvatel státu, kteří jej využívají, je jedno z nejvíce rozšířených na světě. I kvalita veřejného stravování kontinuálně vzrůstá. Podíl místní produkce v jídelnách veřejného stravování se může zlepšovat, ale už v současnosti řada jídelen využívá potraviny od lokálních zemědělců. U nejlepších jídelen se podíl lokální produkce pohybuje v řádech desítek procent. Zároveň i u jídelen, které toto moc neřeší, se velmi často místní potraviny objevují.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V tomto případě lze jasně vidět, že podíl bioprodukce ve veřejném stravování je velice nízký. Zatím se ve veřejném stravování podílí bioprodukty na celkovém množství potravin v řádech desetin procenta. To proto, že bioprodukty jsou obecně považovány za drahé. Pokud se nakupují klasicky přes maloobchod, tak skutečně drahé často jsou. Jídelny mají poměrně striktní limity u peněz, které mohou být vydány za potraviny. Proto s bioprodukty ani nepracují a neuvažují o nich.

Řada zemědělců a výrobců potravin nevidí ve veřejném stravování svůj cílový trh. A naopak jídelny nevidí v bioproducentech své partnery. Nám se daří prokazovat, že se do určité míry jedná o předsudek. Zařazování místní produkce i bioprodukce navyšuje při volbě správných komodit a distribučních cest ceny jídel jen velmi málo.

Může se stát, že dodávání do veřejných stravovacích zařízení není pro zemědělce kvůli striktním a někdy komplikovaným pravidlům výhodné. Nicméně tito odběratelé jsou často extrémně spolehliví a předvídatelní. Málokterý jiný odběratel dokáže tak dobře s předstihem odhadovat, jaké suroviny a v jakém množství budou potřeba. U veřejných stravovacích zařízení se výjimečně stává, že se někdo zpozdí s platbou či jinak nedodrží podmínky dané smlouvou. Pokud se podaří vyjednat pro zemědělce s institucí veřejného stravování dobré vztahy, tak má jistého odběratele. Vždy bude zaplaceno, vždy bude odebráno a jednání bude relativně jednoduché.

Narážíme na bariéru, kdy nám prodej ovlivňuje chování spotřebitele. Trhu s potravinami v Česku dominují řetězce a lidé obecně málo umí či mají možnost nakupovat přímo ze dvora či v malých farmářských obchodech. Chybí u nás odbytové organizace na bázi a.s., s.r.o., které by pod sebou uměly zkoncentrovat větší podíl produkce včetně bioproduktů a zároveň nabídnout prodejní místo atraktivní pro zákazníky.

Čím dál více zemědělců sice nabízí prodej online, ale pro většinu zákazníků není komfortní nakupovat každou položku z jiného internetového obchodu. Odrazuje je nutnost platit poštovné za každou objednávku zvlášť atd. Proto hodně zemědělců chválí různé internetové platformy, kde mohou své produkty prodávat. Tam sice dochází k navýšení ceny, ale tyto organizace dokáží posbírat velké množství produkce a nabídnout je zákazníkům na jednom místě a zároveň oslovit velké množství potenciálních odběratelů. To může fungovat i ve fyzické podobě.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Farmy, které tuto bariéru dokázaly překonat, začaly diverzifikovat způsob nejenom, jak dostat zákazníka k sobě, ale také jak mu doručit produkt. Jedná se o distribuci masa nebo jiných (i zpracovaných) produktů. Často funguje vysoká přidaná hodnota v podobě podnikatelského nápadu. Nejlepší je, když je produkt natolik specifický, že zákazníkům stojí za to zaměřit se přímo na něj. Příkladem jsou levandulové farmy - jejich produkt je natolik zajímavý a jejich marketing za ním je také velmi dobrý. Takto dokáže být i relativně malá farma s relativně malým objemem produkce soběstačná.

Často také funguje propojení s agroturistikou a jinými způsoby, jak dostat lidi na danou farmu. Dochází k tomu, že si zákazník vytvoří vazbu k danému zemědělci či farmě. A zároveň i zemědělci takto mají lepší možnost zákazníkovi svůj produkt prodat.

Jak se doba zrychluje, tak se klade velký důraz na jednoduchost a srozumitelnost. V dnešní době je většina společnosti zvyklá na to, že v aplikaci se třikrát klikne, vše je zaplacené a už se o nic dalšího nemusí starat. Obecně schopnost nebo ochota lidí ve vyšším věku pracovat s technologiemi není příliš velká. Zároveň mezi zákazníky ochotnými nakupovat lokální produkci převažují lidé z mladších generací, kteří tyto komunikační kanály využívají. Pokud se to nepotkává, tak se ztrácí možnost komunikace.

O bioprodukty mají zájem spíše zástupci mladších generací, lidé s vyšším vzděláním. Trochu větší ochota je ve městech, ale v poslední době i na venkově roste důraz na nákup lokální produkce. Právě lokální původ potravin je pro řadu spotřebitelů důležitější než výroba potraviny v režimu ekologického zemědělství. To je směr, na který by se dalo zaměřit.

Zemědělci uvažující o přímém prodeji by měli oslovit lidi v nejbližším okolí. Stále platí, že významnou skupinou potenciálních zákazníků jsou rodiče malých dětí, kteří jim mají tendenci dopřávat jen to nejlepší. Tím pádem i biopotraviny. Jak se populace vyvíjí, tak i mezi seniory roste zastoupení lidí, pro které je kvalita potravin důležitá a toto kritérium vyvažuje nebo dokonce překonává cenu coby rozhodující faktor.

Při rozhodování je třeba si promítnout i finanční kritérium, kdy lidé s vyššími příjmy jsou logicky nákupu lokální produkce nakloněni více, než lidé s nižšími příjmy. Toto platí dlouhodobě, ale do prodeje lokálně vyprodukovaných potravin se promítají i další trendy. Jsou to například formy distribuce. Rostou u nás podíly zákazníků ochotných se vypravit na farmu. Často jsou to rodiny s dětmi, které chtějí jak nakupovat kvalitní potraviny, tak z návštěvy farmy udělat zážitek. Stejně tak roste nákup z domova, což akceleroval covid.

V tomto ohledu je to trochu komplikované, protože řada lidí chce nakupovat potraviny v takovém stavu, aby si je pouze ohřála v mikrovlnce. To se však s bioprodukcí často neshoduje. Další trend je v podobě nižšího zpracování produkce, kdy zákazníci začínají preferovat předmyté či oloupané brambory atd. Souvisí to s ekonomickou vyspělostí daného regionu. U bohatších regionů je prostor větší. Čím lépe se lidé mají, tím více mají prostor řešit původ potravin a nakupovat u menších rodinných farem. Střední Čechy mají vždy výhodu Prahy, jižní Morava Brna a celkově kolem všech krajských měst je potenciál pro přímý prodej větší.

tags: #ekologicke #zemědělství #moudrý #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Edvard Stoklasa a jeho tipy na výlety
• Výběr stojanů na odpadkové pytle na Heurece
• Listí a kompost
• Historie environmentálního hnutí
• Vysokohorský lesní ekosystém