Ekologické zemědělství: Výhody a nevýhody

Ekologické zemědělství (EZ) je způsob hospodaření, při kterém se farmář snaží chovat co nejšetrněji k přírodě. Ekologické zemědělství má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční.

Co je ekologické zemědělství a bioprodukty?

Bioprodukty jsou suroviny rostlinného nebo živočišného původu získané z ekologického zemědělství. Vyrábí se z nich biopotraviny, krmiva a další ekologické výrobky. Biopotraviny jsou potraviny vyrobené z bioproduktů.

Biopotravinám se dává předpona „bio“ - např. biomléko, biosýr, biochléb, bioceler, biojablko, biosalám, biovejce, biomed. Dle zákona dostává biopotravina nebo bioprodukt tzv. certifikát - dokument dokládající že pochází ze šetrného ekologického zemědělství, a má právo používat ochrannou známku - BIO.

Zásady ekologického zemědělství

• nesmí se používat umělá hnojiva a chemické přípravky proti plevelům a škůdcům
• nesmí se používat chemické přípravky, které chrání biopotraviny před napadením plísněmi nebo hnilobou
• při výrobě biopotravin se nesmí používat chemická barviva, konzervační látky a další potravinová aditiva
• nesmí se používat geneticky upravované rostliny nebo živočichové (GMO)
• nesmí se využívat ionizující záření
• hospodářská zvířata chovaná na ekofarmě musí být krmena zeleným krmivem, musí mít možnost se volně pohybovat a pást, zakázány jsou hormonální přípravky, růstové hormony, preventivní používání antibiotik atd.
• drůbež chovaná na ekofarmě musí mít mimo jiné zajištěn volný pohyb a přirozený denní rytmus
• mohou se používat pouze způsoby zpracování, které nemění chuť a vůni bioproduktů.

Na obalu musí být umístěn znak „BIO“, zelenobílá biozebra půlkruhového tvaru s doprovodným nápisem „Produkt ekologického zemědělství“. U značky „BIO“ musí být navíc uveden jeden z kódů kontrolních organizací: CZ-KEZ, CZ-ABCERT nebo CZ-BIOKONT, pokud tento kód u značky chybí, raději takovou potravinu nekupujte.

V podstatě žádný český potravinářský produkt, který není označen logem biozebry, nelze považovat za biopotravinu. Pokud producent uvádí na obalu potraviny výrazy typu: ekologická potravina, eko výrobek, light produkt, vyrobeno v souladu se životním prostředím, zdravá výživa apod., neznamená to, že jde o biopotravinu.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Výhody ekologického zemědělství

Ekologické hospodaření podporuje vyšší biodiverzitu flóry a fauny na obhospodařovaných plochách a v okolních biotopech. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenán vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita.

Ekologický zemědělský systém vykazuje nižší nebo stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělství. Srovnávací výzkumy dokazují až o 50 % nižší vyplavované množství živin na hektar z EZ. Nicméně řada studií toto tvrzení ve svých zjištěních popírá.

Obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství.

Řada studií prokazuje, že bioprodukty obsahují podstatně nižší rezidua pesticidů než konvenční produkty. V každém případě lze říci, že konzumenti mají jistotu, že certifikované produkty z ekologického zemědělství byly vyprodukovány bez vstupů rizikových látek.

Nevýhody ekologického zemědělství

• bývají dražší než běžné potraviny, nejsou k dostání ve všech obchodech
• biopotraviny, zejména bioovoce a biozelenina, mohou být na pohled méně atraktivní
• některé biopotraviny nejsou příliš vhodné pro osoby, které musí ve výživě snižovat příjem energie. V biopotravinách se totiž záměrně nesnižuje obsah tuku ani cukru, na obalu biopotravin proto nenaleznete označení „light“ - například biomléko je vždy plnotučné.
• mohou se rychleji kazit díky tomu, že neobsahují umělé konzervační látky
• mohou vznikat plísně, které nevznikají pouze při pěstování, ale i při převozu a uskladnění. Tím, že se nepoužívají žádné chemické postřiky, mohou být rostliny napadeny škůdci a chorobami. Velmi škodlivé jsou mykotoxiny, které jsou zdraví nebezpečné a také hrozí kontaminace bakteriemi.
• Vzhledem k uplatňování zásad ekologického zemědělství se za výrobou biopotravin skrývá daleko víc lidské práce než za výrobou „běžných potravin“. Při výrobě „běžných potravin“ se totiž používají způsoby hospodaření, které sice zemědělcům usnadňují práci a zvyšují výnosy, ale nejsou příliš šetrné k životnímu prostředí.
• Biopotravin se celkově vyrobí podstatně méně než „běžných potravin“. Ekofarmy nemohou například množstvím vyprodukovaných surovin živočišného původu konkurovat velkokapacitním chovům, kde jsou v poměrně malém uzavřeném prostoru chovány tisíce kusů drůbeže a jiných hospodářských zvířat bez možnosti výběhu.
• Podstatný je i fakt, že zemědělci na ekofarmách nesmí používat chemické látky na ochranu proti škůdcům, plevelům, plísním a hnilobě, a proto mají větší ztráty.
• O možné kratší trvanlivosti biopotravin již byla řeč v souvislosti s tím, že nesmějí obsahovat umělé konzervační látky.

Vzhledem k vyloučení použití fungicidů v systému ekologického zemědělství objevují se časté názory na zvýšený obsah nežádoucích toxických mykotoxinů v biopotravinách.Problémy se vznikem mykotoxinů totiž nesouvisí ani tak s produkčním systémem jako se způsobem uskladnění a dopravy.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Obsah často toxických těžkých kovů zdá se nesouvisí s typem produkčního systému vzhledem k tomu, že těžké kovy vnikají do agrosystémů prostřednictvím emisí např. z dopravních a průmyslových zdrojů, nebo ze splaškových kalů (jejichž použití je však v EZ zakázáno).

Kde nakupovat biopotraviny?

• ve specializovaných prodejnách biopotravin a v prodejnách zdravé výživy
• v některých obchodních řetězcích a samoobsluhách
• přes internet
• přímo na ekofarmách, tzv. ze dvora

Rozšíření ekologického zemědělství v České republice

Historie českého EZ sahá do roku 1990, kdy vzniklo několik svazů s vlastními produkčními směrnicemi (PRO-BIO, Libera, Naturvita, Biova) a na základě dotací pro EZ se podniky začaly o tento systém hospodaření zajímat. Postupně vyvstala potřeba vytvořit jednotné směrnice pro kontrolu, certifikaci a označování produkce. Dohodou svazů a MZe ČR byl od roku 1993 zaveden tzv. Metodický pokyn pro ekologické zemědělství MZe ČR Praha č.j.: 655/93-340 ze dne 22. června 1993, který se stal jednotnou produkční směrnicí.

V letech 1993 až 1997, kdy se dotace nevyplácely, počet ekozemědělců stagnoval. K novému oživení rozvoje EZ došlo až s novou podporou státu od r. 1998.

Tehdy navržený systém podpory (cca 1000 Kč na ha TTP a 2000 Kč na ha orné půdy) vede k rozvoji EZ hlavně v horských a podhorských oblastech. To se projevilo ve struktuře ploch v ekologickém zemědělství. Pouze 10% podíl orné půdy na celkové ploše je nedostatečný a ve svém důsledku vede k nadprodukci hovězího masa a nedostatku produktů z intenzivních oblastí (obiloviny, zrniny, zelenina).

Od počátku roku 2001 je u nás ekologické zemědělství upraveno zákonnou normou: zákonem č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství a o změnách zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou v červnu roku 2000. Na tento zákon navazuje prováděcí vyhláška MZe ČR č. 53/2001 Sb. Zákon upravuje systém osvědčování bioproduktů a biopotravin, jejich označování a prodej, včetně dovozu a vývozu, jakož výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Kontrolou je pověřena organizace KEZ o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství). Ta vytvořila nezávislý moderní kontrolní a certifikační systém, který je akreditován v EU. Důkazem, že celý český systém ekologického zemědělství je kompatibilní s EU, je uvedení České republiky na Seznam třetích zemí (což se rovná povolení vyvážet rostlinné a od prosince 2001 i živočišné bioprodukty do EU).

Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR

Struktura půdního fondu v ekologickém zemědělství ČR (rok 2001)

Certifikovaná produkce některých plodin v letech 2000 a 2001

Poznámka: Eko je označení po produkci po ukončení přechodného období na orné půdě dva roky od zahájení ekologického hospodaření, Přechod označení produkce přechodného období.

I když je v ČR v současnosti cca 217 000 ha ekologických ploch, orná půda z toho tvoří pouze 9 %, cca 19 000 ha. Tato plocha by se v budoucnosti (očekává se změna dotační politiky) měla zvyšovat. Na této ploše by se k produkci biopotravin, nejdéle od 1.1 2004, mělo v plné míře používat tzv. množitelský materiál dle zákona o EZ.

Používání osiva v legislativě EZ v EU

Od 1. ledna 1993 platí pro země ES Nařízení Rady EHS č. 2092/91 ze dne 24. 6. 1991 "O ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských výrobků a potravin". Toto nařízení bylo naposledy aktualizované Nařízení rady (ES) č.1804/1999 ze dne 9. července 1999 a je koncipováno jako rámcový zákon pro ekologické zemědělství.

V nařízení došlo k poměrně významné změně v používání osiva. Podle nového ustanovení (čl.6) se po 31. 12. 2003 pro produkci ekologických certifikovaných produktů bioproduktů a biopotravin bude muset používat již jen osiva produkovaného v EZ (obdoba nastává i u nás).

Současná legislativní situace produkce osiva v EZ v ČR

Produkce certifikovaného ekologického osiva se musí řešit především v návaznosti na tyto zákony:

• Zákon č. 921/1996 Sb. o Odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin ve znění zákona č.357/1999 Sb. a vyhláška MZe č 191/96 Sb.
• Zákon č. 408/2000 Sb. ze dne 25. října 2000 O ochraně práv k odrůdám a o změně zákona č. 92/1996 Sb.
• Zákon č. 242/200 Sb. O ekologickém zemědělství a o změně zákona č3368/1992 Sb. O správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška č. 53 2000

Používání osiva v dosavadní praxi EZ

Zatím se v praxi používají čtyři zdroje osiva a jejich poměr se každoročně mění:

1. vlastní osivo produkované na ekofarmě pro vlastní potřebu (farmářské)
2. nakoupený či darovaný merkantil zprodukce EZ
3. nakoupené certifikované osivo zprodukce EZ
4. nakoupené certifikované osivo z konvenční produkce

Produkce farmářského osiva pro vlastní potřebu

Výhody:

• pokud se to umí, tak to odpovídá nejvíce idei ekologického zemědělství
• menší finanční náklady
• menší byrokracie
• možnost použití konvenčního osiva (pouze pro produkci svého osiva)
• nepodléhá certifikaci ÚKZÚZ

Nevýhody:

• vysoká pravděpodobnost produkce nekvalitního osiva (čistota druhová i odrůdová, klíčivost, semena plevelů, choroby, příměsi, škůdci a další)
• možnost omezení zákonem (např. vymezení sadbových oblastí atd.)
• pokud je z konvenčního osiva, nesmí se dále prodávat (ani jako osivo ani jako merkantil)
• podle velikosti farmy je nutné placení přiměřené náhrady, namísto licence, majiteli práv odrůdy (malé farmy jsou osvobozeny) viz. zákon 408/2000, toto je pro některé farmáře nové
• podléhá certifikaci KEZ (bud jako osivo pro vlastní potřebu, nebo jako neprodaný merkantil)

Nakoupený či darovaný merkantil z produkce EZ

Výhody:

• je levnější nežli certifikované osivo z EZ, ale většinou i než konvenční certifikované osivo.
• dost často se tak nakupuje "osivo" některých druhů obilovin, např. pohanky, u nás neregistrovaných odrůd
• je dostupnější cenově i regionálně
• je větší nabídka odrůd, některé jsou navíc jako certifikované osivo nedostupné

Nevýhody:

• většinou neznámé osivové parametry a opět vysoká pravděpodobnost nekvalitního osiva
• i tento merkantil musí mít certifikaci KEZ, a to i "darovaný sousedovi"
• tento způsob nelze vzhledem k obcházení zákona a možnosti nákupu nekvalitního materiálu doporučit, jen u jinak nedostupných odrůd

Nakoupené certifikované osivo z produkce EZ

Výhody:

• nejmenší problémy při certifikaci následných bioproduktů je doklad na osivo
• má splněné parametry jak ÚKZÚZ, tak i KEZ
• mělo by být zárukou kvalitního osiva, a tedy i vyšší následné produkce

Nevýhody:

• zatím je velmi drahé
• zatím omezený výběr odrůd
• regionálně nedostupné doprava se prodražuje

Nakoupené certifikované osivo z konvenční produkce (do 31.12.2003)

Výhody:

• největší výběr odrůd v libovolném množství
• regionálně dobře dostupné
• má splněné parametry ÚKZÚZ, mělo by být zárukou kvalitního osiva

Nevýhody:

• neodpovídá idejím EZ
• je nutné potvrzení o nedostupnosti ekologického osiva, což některé firmy nechtějí vydat
• u některých stupňů a druhů plodin je osivo povinně mořeno a nechtějí jej prodat nemořený (protože by to vyžadovalo rozbory)

Produkce certifikovaného osiva v EZ

Osivo a sadba zemědělských plodin je důležitým faktorem, který významným způsobem ovlivňuje stabilitu výnosu a kvalitu produkce rostlinné výroby. Příznivý vliv plnohodnotného osiva na stav porostů a jejich produkční úroveň je jednoznačně prokázaný. Vekologickém zemědělství je úloha uznaného, certifikovaného osiva ještě výraznější, zejména z hlediska čistoty a zdravotního stavu.

Kvalitní osivo a kvalitní odrůda jsou ve velice úzké vazbě, protože ani sebe kvalitnější osivo nenahradí negativní vliv špatné odrůdy a na druhé straně i vynikající odrůda je bezcenná bez jakostního osiva. Konvenční a ekologické semenářství nelze od sebe oddělovat, protože mají společnou legislativu.

Výroba osiv a sadby v podmínkách ekologického zemědělství je podstatně rizikovější z hlediska výše produkce a semenářské kvality než v konvenčních podmínkách, nemají výrobci ekologických osiv v semenářské legislativě žádné úlevy, ani při uznávacím řízení v porostu, ani ve vzorku. Tato přísnost je podle našeho názoru na místě, protože jakákoliv úleva v požadavcích na kvalitu osiva a sadby při jejich výrobě a uznávání se v konečném důsledku negativně projeví po zasetí u pěstitelů.

Ekologický pěstitel má v průběhu vegetace značně omezené možnosti v nápravě nedostatků, které může způsobit použití méně kvalitního osiva. Jedná se zejména o zaplevelení a výskyt chorob a škůdců. Kromě legislativy využívá konvenční a ekologické semenářství stejné šlechtění a jeho produkt tj.odrůdy.

Marketing

Platná legislativa ekologického zemědělství ve státech evropského společenství, ale také např. i v České republice ukládá ekologickým zemědělcům využívat pouze osiva, které byly pěstovány minimálně jednu generaci podle zásad ekologického zemědělství. Tímto ustanovením dochází k tomu, že ekologičtí zemědělci nemohou v plném rozsahu využívat osiva a sadbu od konvenčních semenářských firem a musí si zajistit výrobu minimálně poslední generace množení tj. osiva určeného na běžné plochy vlastními silami. Vyžaduje to vytvoření ekologické semenářské struktury, která organizuje smluvní výrobu osiv a sadby u ekopěstitelů, uznávací řízení, čištění osiv a distribuci.

Naše zkušenosti v Čechách ukazují, že množení osiv může být velmi lukrativní (zejména množení pro zahraničí), ale má několik zásadních problémů, kterých překonávání činí zmnožení odborně náročnou a rizikovou činnost.

Hlavní problémy produkce osiv v EZ:

• široké druhové spektrum osiv a sadby, kterého výroba musí být zajištěna
• vzhledem k malé výměře orné půdy

I když je Česko jednou ze zemí Evropské unie s největším podílem zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství, podíl biopotravin na celkové spotřebě jídla u nás je stále poměrně malý. Podíl bioprodukce na celkové produkci potravin se postupně mění, ale v posledních letech dochází k nárůstu. Podíl zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství se v současnosti pohybuje kolem 16 % a narůstá. Nicméně bioprodukce se na celkové produkci potravin podílí asi z 2 %.

V Česku je u ekologického zemědělství na dobré úrovni právě produkce mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Nicméně rezervy máme v ekologickém i konvenčním zemědělství u produkce ovoce a zeleniny. Zároveň podíl bioprodukce brambor a dalších plodin pěstovaných na orné půdě je malý.

Rakousko jako jedna z vlajkových lodí ekologické produkce má obecně silný důraz na lokální produkci a rodinné farmy. A i společnost v Rakousku bioprodukci a rodinné farmy vnímá jako důležitou součást venkova, a proto je podporuje.

V Česku stále platí různé předsudky vůči biopotravinám, zpracování na malých farmách či lokální produkci. Český spotřebitel nakupuje primárně v hypermarketech a zatím příliš neřeší původ potravin. Zároveň obecně povědomí o zemědělství ve společnosti klesá s tím, jak čím dál méně lidí pracuje v tomto sektoru. To by mělo být lépe komunikováno, protože pro společnost zůstávají tyto aspekty často neviditelné. Pokud by si je lidé lépe uvědomovali, tak by měli větší motivaci podporovat místní zemědělce, včetně těch ekologických.

tags: #ekologické #zemědělství #výhody #a #nevýhody

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce pro řidiče - Ekologické zóny v Německu
• Šíření škůdců rostlin vlivem klimatu
• Prodej kompostu Klatovy
• Praktické koše Rotho pro domácnost
• Vývoj odznaků ochrany přírody