Historie ekologického spolku na Klášterce nad Ohří a jeho role v obnově Krušných hor

V roce 1956 byl Československou akademií zemědělských věd vypsán úkol "Šlechtění borovice". Protože dosavadní pokusné plochy a objekty nestačily k serióznímu řešení tohoto úkolu, založil Ing. Karel Kaňák, CSc. sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus na lokalitě Sofronka v Plzni - Bolevci.

Součástí výzkumného objektu "Sofronka" jsou paralelní srovnávací plochy, založené v jihočeském a východočeském kraji. Plocha v Bědovicích u Týniště ve východních Čechách byla založena na diluviálních píscích teras řeky Orlice a druhá, v jižních Čechách, na velmi chudém stanovišti (lišejníkový bor) na polesí Mláka u Třeboně. Tyto plochy jsou využívány především při řešení výzkumných úkolů, zabývajících se výzkumem evoluce borovice lesní.

Další výzkumné plochy vznikaly po r. 1983 a to především v souvislosti s testováním některých druhů rodu Pinus v imisních polohách Krušných hor (bývalý LZ Klášterec nad Ohří). Paralelní k těmto výsadbám jsou plochy na Sofronce a v Průhonicích. Výsadby se uskutečnily ve formě vzorků populací, aby se dal posuzovat habitus každého vzorku nejen z hlediska genekologické diferenciace, ale i z hlediska lesnického.

Velký počet vzorků populací různé provenience dává možnost studovat účinky selekčních tlaků stanovišť na celém území areálu druhu. Hlavní inspirací tohoto pojetí výzkumu byly podněty N. I. Vavilova, předního ruského genetika - fytogeografa.

Veškerý sadební materiál byl vypěstován ve vlastní školce na Sofronce z osiva, získaného soukromou cestou od vědeckých a výzkumných pracovníků z různých států, díky jejich osobní známosti se zakladatelem, popřípadě výměnou. Ve školce a ve výsadbách se zásadně nepoužívá hnojení ani chemická ochrana, do výsadeb se nezasahuje ani probírkou nebo prořezávkou. Kultury se ponechávají svému přirozenému vývoji, který je ovlivňován pouze přírodním výběrem, neboť vědecké pracoviště genetiky a šlechtění lesních dřevin se nezabývá výrobou dřevní suroviny, nýbrž získáváním informací o biologii a evoluci zkoumaných druhů za součinnosti všech přirozených evolučních faktorů.

Čtěte také: Ekologické centrum a proměny Mostu

Časový přehled vývoje činnosti

• 1952: Vypsání úkolu "Výzkum stanovištních odrůd borovice", který řešil Ing. Karel Kaňák, CSc. v tehdejším výzkumném ústavu v Opočně.
• 1956: ČSAZV vypsala úkol "Šlechtění borovice". Lokalita byla vybrána na Sofronce u Plzně, paralelní srovnávací objekty zvoleny v polesí Bědovice (LZ Opočno) a Mláka (LZ Třeboň).
• 1957: Účast zakladatele arboreta na mezinárodní konferenci šlechtitelů v Berlíně, kde bylo dohodnuto s účastníky získání vzorků semen z různých částí Evropy.
• 1958: Vysetí této sbírky vzorků různé provenience.
• 1959: Mezinárodní konference "Výzkum odrůd lesních dřevin a jejich využití v praxi" spojená s exkurzí po objektech s borovicí.
• 1960: Vyseta první sbírka proveniencí druhů Pinus banksiana a Pinus contorta.
• 1961: Vyseta Prokazinova sbírka 122 vzorků lokálních populací borovice lesní z území celého SSSR.
• 1962: Uskutečněn pokus o nahrazení dosavadních předpisů o uznávání lesních porostů státní normou "Hospodaření v lesních porostech šlechtitelským výběrem".
• 1963: Objekt oficiálně schválen jako pracoviště VÚLHM.
• 1965: Účast vedoucího pracoviště při zakládajícím zasedání "Pracovní skupiny pro provenienční výzkum a testování" při organizaci IUFRO v Pont-á-Mousson.
• 1966: V této době bylo již 90 % sbírek vysázeno, objekt byl oplocen a byla postavena provozní budova.
• 1967: Účast na kongresu IUFRO v Mnichově.
• 1973: Sympozium této skupiny v Polsku.
• 1975: Tehdejší ředitel VÚLHM Ing. Karel Urban po poradě s vedoucím útvaru odmítl návrh předsedy pracovní skupiny IUFRO "Genetika borovice lesní" prof. Bialoboka uspořádat na pracovišti "Sofronka" konání celosvětové konference o šlechtění borovice lesní.
• 1976: Náš referát o vyhodnocení růstu sbírky proveniencí borovice lesní ze všech částí SSSR v našich podmínkách byl předložen na XII. botanickém kongresu v Leningradě.
• 1977: Byla zpracována metodika roubování borovice lesní.
• 1978-9: Srovnávací provenienční studie s borovicí lesní, mapování a interpolace hodnot zkoumaných vlastností v rozsahu celého areálu, popis kontinentálního a oceánického klimatypu borovice lesní.
• 1980: Aplikace předešlé metody na soubor proveniencí Pinus contorta a sestavení celoareálově zpracovaných podkladů pro eventuální introdukci tohoto druhu do našich podmínek, především v imisních oblastech.
• 1981: Biogeografické studie celoareálové sbírky Pinus banksiana, založení dalšího souboru IUFRO s druhem Pinus contorta (35 proveniencí) v souvislosti s výzkumem odolnosti vůči imisím.
• 1982-8: V tomto období se koncepce pracoviště zaměřila především na problematiku lesa v imisních oblastech, speciálně v Krušných horách na území LZ Klášterec nad Ohří.
• 1989: Pro rozpory s vedením PŘ SčSL ohledně ekologického projektu řešení rekonstrukce lesa v imisních oblastech spolu s tehdejším vedením VÚLHM byl zakladatel objektu, Ing. Karel Kaňák, CSc. donucen odejít z VÚLHM.
• 1990-5: Pracoviště pokračovalo v nastoupené cestě. Byly vysazeny různé provenience druhů Pinus mugo, Pinus uncinata, Pinus resinosa, Pinus strobus a další provenience Pinus banksiana.
• 1996 - dosud: Pracoviště spolupracuje na řešení výzkumného úkolu domácích dřevin jehličnatých, etapa borovice lesní.

Výzkum v imisních oblastech Krušných hor

V letech 1982-8 se koncepce pracoviště zaměřila především na problematiku lesa v imisních oblastech, speciálně v Krušných horách na území LZ Klášterec nad Ohří. Během této doby zde byly založeny 4 výzkumné plochy, (paralelní na Sofronce), 3 semenné sady a 1 klonový archiv rezistentních klonů zdejšího smrku. Výsledkem výzkumné práce za toto období byl Realizační výstup R 7 s názvem "Využití odolnějších druhů borovice k zalesnění imisní oblasti Krušných hor", později publikovaný v LP 1993/1 pod názvem "Alternativní řešení rekonstrukce lesa v imisních oblastech".

Inventura přežívajících stromů či skupin stromů naznačila odolnost některých druhů borovic vůči zdejším stresovým faktorům ("suché století", interakce elektromagnetického smogu s toxickými úlety SO2). Jde o tyto druhy: Pinus mugo ssp. uliginosa, Pinus sylvestris ssp. montana, Pinus cembra, Pinus strobus, Pinus strobiformis a především Pinus contorta a Pinus peuce. Vyskytují se na exponovaných místech, plodí a mají klíčivá semena, některé druhy se i přirozeně zmlazují. Většinou jsou několik desítek let staré.

Kromě borovic byly v uhynulých a hynoucích smrčinách zjištěny individuálně rezistentní stromy smrku ztepilého, známé i z dřívější doby (Rohmeder et Schonborn, 1960, Pelz et Materna, 1962). Z nálezů vyplynula tato obnovní a pěstební strategie: Zalesnit vyhynulé plochy smrčin dosud zjištěnými jehličnatými druhy pionýrského typu, odolnými vůči zdejšímu stanovištnímu stresu, tj. "století sucha", horskému klimatu, imisím, elektromagnetickému smogu a buřeni.

Některé významné teoretické závěry výzkumné činnosti

Genetická klasifikace borových porostů

Byla vypracovaná jako dizertační práce Ing. K. Kaňáka a v r. 1959 posloužila jako základ pro celostátní směrnice.

Výsledky provenienčních výzkumů

Např. objev center nejrychleji rostoucích lokálních populací borovice lesní (sympozium Polsko, 1973) porovnáváním výsledků měření pokusných ploch, umístěných v různých podmínkách (Sofronka, Týniště, Mláka). V r. 1980 byly tyto výsledky potvrzeny a teoreticky vysvětleny. Dále byl popsán kontinentální a oceánický klimatyp na základě mapování hodnot zkoumaných vlastností.

Čtěte také: Získejte dotaci na nové vytápění

Popis taxonu náhorní varianty borovice lesní a spolupráce na jejím znovuzavedení do lesnické praxe

Náhorní varianta borovice lesní je známa z řady pohoří střední, jižní a východní Evropy jako součást zvláštních společenstev náhorních a horských poloh.

Petr Mikšíček a jeho aktivity v Krušných horách

Zakladatelem všech tří subjektů je Petr Mikšíček. V roce 2000 pěšky a sám obešel republiku - 1000 km za tři měsíce. Ta cesta ho navždy proměnila. Naučil si vytyčit cíl a jít si za ním - doslova. Jeho cesta se pro něj stala iniciací a od té doby zasvětil svůj život službě Krušným horám a zanikající krajině česko-německého pohraničí. Díky podpoře své rodiny vydal nespočet knih, připravil mnoho výstav, natočil stovky filmových dokumentů a krátkých hraných filmů. Našel a oživil zanikající osadu Königsmühle pomocí přírodního umění. Natáčí cestovatelský seriál Great Walks.

Petr Mikšíček spojil dohromady desítky lidí z Čech a Německa, kteří chtějí uskutečnit myšlenky smíření Čechů a Němců a oživení Krušných hor. To je asi to nejdůležitější, čeho dosáhl. Všechny nyní pojí hluboké přátelství. Chceme pomoci lidem přestát turbulentní ekonomické časy, změny politických garnitur, připravit je na dobu klimatické a duchovní změny.

Kovářská je obklopena ikonickými vrcholy a místy Krušnohoří a je tím pádem poutním centrem Krušných hor. Co místo, to pouť. Co pouť, to poznání. Krušnohorský poutník má tyto vrcholy velmi rád a velmi často tam chodí.

V roce 2000 pěšky a sám obešel republiku - 1000 km za tři měsíce. Ta cesta ho navždy proměnila. Naučil si vytyčit cíl a jít si za ním - doslova. Jeho cesta se pro něj stala iniciací a od té doby zasvětil svůj život službě Krušným horám a zanikající krajině česko-německého pohraničí. Díky podpoře své rodiny vydal nespočet knih, připravil mnoho výstav, natočil stovky filmových dokumentů a krátkých hraných filmů. Našel a oživil zanikající osadu Königsmühle pomocí přírodního umění. Natáčí cestovatelský seriál Great Walks. Vytváří se svým týmem aplikace s využitím rozšířené a virtuální reality. Od roku 2021 se dal do záchrany bývalé fabriky na konzervaci ryb Antona Kally v Kovářské, kterou přebudovává na víceúčelový objekt pod názvem Krušnohorský Poutník.

Čtěte také: Materiály pro ekologickou stavbu

Vědomě se příběhu česko-německého pohraničí, který je tvořen z milionů detailů, částí, úlomků, věnuji od léta roku 2000. Tehdy jsem se vydal na osamělou cestu kolem Čech - bývalými Sudetami. Z této cesty vznikla kniha Sudetská pouť aneb Waldgang, která byla v roce 2006 nominována na cenu Magnesia Litera. Nevědomě jsem byl s pohraničím spjat od narození. V roce 2003 vyšla kniha Zmizelé Sudety, kterou jsem začal psát a fotografovat jako přímou reakci na mou cestu kolem Čech.

Na vysoké škole jsem hrdě tvrdil, že mým vysněným povoláním je dělat kulturního manažera Krušným horám. Od roku 2001, kdy jsem začal aktivně studovat česko-německé pohraničí, jsem toho zažil mnoho. Nejprve jsem “vybral” archivy Etnologického ústavu, Katedry Kulturologie, ÚMPRUM, Městské knihovny, Národní knihovny v Praze. Poté jsem vyrazil do regionů za pamětníky a majiteli dalších zajímavých kousků. Oprášil jsem německý jazyk, který jsem se naučil na střední školel. Hledání historie Sudet jsem zcela propadl.

Díky výstavě, knihám a přednáškám jsem poznal opravdu velké množství lidí, kteří se zajímali o zdejší historii. Drtivá většina z nich byla přímo z Krušných hor. Odjížděl jsem z Prahy na čím dál delší a delší pobyty v Krušnohoří. Už jsem nebyl schopen studovat celé pohraničí, musel jsem se specializovat. Skenoval jsem historické materiály, fotografoval, dělal rozhovory s pamětníky. Instalovat od odinstalovával výstavy Zmizelé Sudety, Znovuobjevené Krušnohoří, Tváře Krušnohoří… Povídal jsem si a usmíval se na německé důchodce a důchodkyně. Bylo to spousta práce, námahy, času. Ač nikdy sám, skoro vždy osamělý.

Kolem roku 2010 jsem začal litovat, že jsem kdy na Waldgang šel. Měl jsem pocit, že nic neumím. Rozvedl jsem se. Naštěstí tato deziluze netrvala dlouho a já potkal ženu svého života, úžasnou Kláru a brzy jsme se dočkali dvou zdravých dětí. Naučil jsem se natáčet na kameru, stříhat, psát scénáře a rázem jsem měl zase co dělat. Objevil jsem Königsmühle, které mi od té doby dodává energii, nadšení, mladický zápal. V roce 2013 jsem se dokonce rozhodl skončit v zaměstnání a dát se na dráhu freelancera - svobodného tvůrce.

80 procent veškeré mé práce spočívalo a pramenilo v Krušnohoří. A to je skvělý! Přesto jsme se s rodinou nikdy v horách nezakotvili. Proč? To je na jinou knihu a delší vyprávění. Spjal jsem se s těmito horami celoživotním poutem. Ale práce, které se díky tomu smím věnovat a už mne i celkem uživí, je darem, splněným přáním, které jsem mám již od svých 23 let. Být kulturním manažerem Krušných hor. Jsem za to šťastný.

2004 - Georg Dehio Kulturpreis sdružení Antikomplex za výstavu Zmizelé Sudety. 2007 - Výstava, kniha, web: Kulturní událost roku 2006 v Karlovarském kraji.

Závěr

Ačkoliv jsem se narodil v Praze, Krušné hory mne a moji rodinu provázely již dříve. Děda pracoval v 50. letech v Jáchymově na těžbě uranu. Pak měli s babičkou obchod s potravinami v Horní Blatné. V roce 1967 koupili k rekreaci dům v Rudném. Tam jsem byl v roce 1977 počat. Jsem typické rekreantské dítko - běhal stále v lese, na loukách a byl plný fantasie ze zaniklých domů a továren v pohraničních hvozdech. Na zakladní škole jsem začal psát povídky a Krušné hory se staly již tehdy jejich prostředím.

V roce 2000 jsem pěšky a sám obešel republiku a tím se mi zcela změnil život. Začal jsem studovat na Univerzitě Karlově příběh česko-německého pohrančí. Moje bakalářská a diplomová práce mi letos vyšly knižně pod názvem Ne/vlastní domov. Již v roce 2003 ale vyšla kniha a výstava Zmizelé Sudety, která mapovala proměny pohraničí. V roce 2005 vyšla autentická kniha Sudetská pouť aneb Waldgang, která zachycovala moji pouť pohraničím a byla nominovaná na literární cenu Magnesia Litera. V dalších letech následovaly tituly: Znovuobjevené Krušnohoří, Tváře Krušnohoří, Krušný ráj, Tajná zpráva o Marcebile a poslední letos - Příběh Königsmühle.

Snažím se pomáhat Krušným horám se zvedat ze zapomnění, chudoby a oživovat přátelství mezi Čechy a Němci, místními a Pražany. Je to hodně náročný úkol být takovým mostem mezi všemi, leckdy rozhádanými aktéry. Krušným horám jsem ale věrný a snažím se být autentickým člověkem, který pro region dělá, co může a podporuje, co mu přijde správné a dlouhodobě pro region výhodné. Začal jsem více na karlovarské straně hor, ale čím dál více mne to posouvá na východ - do Ústeckého kraje.

Kromě knižních titulů, které jsem zmínil již dříve, jsou to výstavy ke knihám Znovuobjevené Krušnohoří a Tváře Krušnohoří, které dlouhá léta putovaly po české i německé straně Krušnohoří. V současné době jsou k vidění na Horském hotelu na Lesné. Pracoval jsem se srovnáním dobových snímků a dnešní reality. Je to lecckdy výmluvné a nepotřebuje to komentář. O tolik věcí jsme v horách přišli. Je načase, abychom jim to začali vracet. Dále jsem v roce 2007 vytvořil web www.znkr.cz kam jsem nahrál celý svůj archiv historických snímků, naskenovaných dokumentů a hlavně rozhovorů s pamětníky. Je to více než 50 000 dokumentů z dějin Krušnohoří. Tyto neuvěřitelně dojímavé příběhy mne přesvědčily, že se chci horám věnovat dlouhodobě a odešel jsem kvůli tomu ze zajištěné práce v Praze.

tags: #ekologickeho #spolku #na #klasterce #historie

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a důsledky ztráty biodiverzity
• Školní akce přežití v přírodě Jeseníky
• Rozměry kontejnerů Tišnov
• Návod k použití sušičky LG
• Charakteristika durmanu obecného