Ekologický Aktivismus: Definice, Formy a Vývoj

Aktivismus (z lat. activus = „činný, aktivní“) označuje intenzivní prosazování určitých cílů z přesvědčení, tj. z osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života. Spočívá ve snaze prosazovat, bránit nebo řídit politickou, sociální, ekonomickou či environmentální reformu s touhou ke zlepšení společnosti.

Mezi formy aktivismu patří například politické kampaně, pouliční pochody, bojkoty, stávky, demonstrace, petice, psaní dopisů politikům nebo do novin, hladovky a mnoho dalších. Člověk může také vyjadřovat aktivismus prostřednictvím různých forem umění, přičemž v tom případě hovoříme o tzv. artivismu, který kombinuje slovo umění a aktivismus. Umělecký aktivismus se v posledních letech vyvíjel jako protiválečný a protiglobalizační protest, který se i nadále rozšiřuje.

Aktivismus vs. Participace

Aktivismus a participace jsou pojmy zčásti podobné, ale zároveň je mezi nimi několik důležitých rozdílů. Aktivismus spočívá v jednání aktivistů či aktivistických organizací. Participace je naopak aktem jednání běžných občanů, nemusí tak nutně označovat chování aktivistů jako takových. Za aktivisty jsou označováni jedinci, kteří věnují podstatnou část svého času politickým, ale i jiným aktivitám v rámci nějaké skupiny, organizace nebo platformy, přičemž aktivisté nemusí být za svoje úsilí placeni.

Jedním z nejběžnějších typů aktivismu je politický aktivismus. Aktivismus velmi úzce souvisí s dalším termínem, kterým je sociální hnutí, protože právě aktivisté často stojí u jejich vzniku. Sociální hnutí lze definovat jako kolektivní snahu o prosazování určitých zájmů a cílů prostřednictvím vzájemných interakcí a spolupráce mimo oblast existujících politických institucí. Sociální hnutí jsou nejčastěji výsledkem nespokojenosti občanů se stávajícími životními podmínkami a také touhy prosadit změnu v určité veřejné otázce (např. práva žen).

Vývoj Aktivismu

Starý aktivismus označuje především tradiční zemědělské a odborové organizace. Mezi základní znaky těchto sociálních skupin patří např. hierarchická organizační struktura, materialistické požadavky, široká individuální participace atd. Nový aktivismus označuje zejména environmentální a lidskoprávní organizace, jejichž vývoj započal v 60. a 70. letech 20. století. Hlavními tématy novoaktivistických skupin jsou například kvalita života a životního prostředí, postavení žen ve společnosti, postavení menšin a jiných znevýhodněných skupin populace atd.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Dalším typem aktivismu je radikální aktivismus. Jako takový se vymezuje proti běžnému chodu společnosti, stojí proti starému a novému aktivismu. Radikální aktivisté mohou být příznivci levice i pravice. Radikální aktivismus není schopen oslovit širokou veřejnost v důsledku překračování hranic přijatelnosti ve společnosti. Z tohoto důvodu se radikální aktivismus často rozvíjí v okolí subkulturních skupin. Radikální aktivisté k dosažení svého cíle velmi často používají nejrůznější protestní strategie (demonstrace, protesty…).

Teorie Sociálních Hnutí

V dnešní době existuje mnoho teorií sociálních hnutí, ale jako první systematicky popsali typy kolektivního chování sociologové tzv. Chicagské školy (Robert Ezra Park, Ernest Watson Burgess, Herbert George Blumer). Známá je především Blumerova teorie sociálního neklidu, ve které tvrdí, že všechna sociální hnutí jsou výsledkem nespokojenosti občanů s konkrétními aspekty společnosti. Blumer také zavedl termín „životní cyklus“ sociálního hnutí, který se ve většině případů skládá ze čtyř fází. V první fázi daný problém či otázka vyvolává mezi lidmi bouřlivý ohlas, ovšem v relativně neuspořádané a nevyhrocené podobě. Ve druhé fázi je zdroj nespokojenosti přesněji definován a aktivisté se musí rozhodnout, jakou strategii zvolit, aby zaujali co nejvíce lidí a dosáhli svého cíle. V další fázi je kampaň již realizována a hnutí získává potřebnou koordinaci.

O další výklad sociálních hnutí se pokusil Neil Smelser se svou teorií strukturálního napětí.

• Strukturální způsobilost - struktura společnosti musí být taková, aby umožnila vznik hnutí.
• Strukturální napětí - musí existovat nějaké napětí mezi očekáváním obyvatel a realitou.
• Mobilizace k činu - musí existovat sociální síť, která aktivistům umožňuje efektivní komunikaci.

Mezi další přístupy, které zkoumají sociální hnutí, řadíme také teorii mobilizace zdrojů. Tato teorie se rozvíjela v 70. letech 20. století v reakci na teorii sociálního neklidu. Podle zastánců této teorie (Mayer Zald, John David McCarthy) je sociální neklid, alespoň částečně, ve společnosti přítomen neustále, takže logicky nemůže vysvětlovat vznik sociálních hnutí. Teorie mobilizace zdrojů naopak zdůrazňuje schopnost aktivistů získat potřebné zdroje a schopnost mobilizovat společnost k dosažení cílů daného hnutí. Mezi zdroje řadíme například peníze, technologie, komunikační prostředky, prostory, kontakty a tak dále. Čím více těchto zdrojů členové hnutí získají, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude úspěšné. Je nutno dodat, že tato teorie se často stává terčem kritiky, jelikož nedokáže vysvětlit, jak mohla být některá sociální hnutí úspěšná navzdory omezenému přístupu ke zdrojům (např. hnutí nezaměstnaných dělníků ve 30. letech 20. století).

Nová Sociální Hnutí

Termínem nová sociální hnutí jsou označována sociální hnutí, která se začala objevovat od 60. let 20. století. Přibližně od této doby začala být sociální hnutí stále častěji viditelným jevem ve společnosti a navíc se začala od „starých“ hnutí v mnoha ohledech odlišovat.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

• Nové problémy - souvisí s přechodem od industriální společnosti k postindustriální. Hlavním cílem již není hmotné zabezpečení, ale zvýšení kvality života.
• Nové sociální okruhy stoupenců - mezi aktivisty patří lidé z různých sociálních vrstev (studenti, penzisté, konzervativci atd.).

V celosvětovém rozmachu sociálních hnutí hraje samozřejmě velkou roli globalizace. Hnutí z jednotlivých zemí se tak dnes dokáží spojit do obrovských mezinárodních uskupení. Stále důležitější jsou v tomto ohledu sociální sítě a přístup k internetu, který aktivistům umožňuje okamžitě reagovat na různé události a případně je také sdílet s ostatními. Od 90. let je internet nástroj používaný aktivisty k mobilizaci občanů a komunikaci. Specifické platformy jako je MOVEON.org, založená v roce 1998, dovolují jednotlivcům vytvářet petice a hnutí za sociální změny. Síla internetového aktivismu vstoupila do celosvětového hledáčku s protesty Arabského jara.

Ekologický Aktivismus

Politické a etické hnutí, které obhajuje zachování, obnovu a/nebo zlepšení přírodního prostředí, někdy je také zmiňován jako hnutí pro kontrolu znečištění či ochranu diverzity rostlin a živočichů. Environmentalismus usiluje o změnu společenských, politických a ekonomických mechanismů, které životní prostředí poškozují. Environmentalismus je směr, který se zabývá ochranou a zachováním nepoškozeného životního prostředí. Advocacy for the preservation, restoration, or improvement of the natural environment.

Smyslem environmentálního aktivismu je sžít se „primárně se zemí“, tedy podle hesla Země především! (Earth first!). Za environmentální aktivisty jsou většinou označovány různé organizace, například odpůrci výstavby nových silnic (Road protestors). Proti zastavění jsou také místní komunity, které bojují za zastavení prodávání pozemků a přeměny parků a zeleně, neboť výstavba může zasáhnout širší území nebo mít větší dopad než bylo prvotně domluveno. Používají téměř stejné prostředky k podobným cílům jako aktivisté, ale jsou označeni jako místní komunita a nepovažují se za aktivisty.

Klimatický Aktivismus

Klimatický aktivismus se především zabývá klimatem a jeho zachováním. Charakteristické jsou například školní stávky pro klima.

Právní Ochrana Environmentálních Aktivistů

V současné době se pozornost médií zaměřuje zejména na tzv. klimatické aktivisty, které bychom mohli definovat jako obránce lidských práv v oblasti životního prostředí, kteří jsou přímo zaměřeni na problematiku klimatu, respektive poukazují na klimatickou krizi a její neadekvátní řešení a požadují v tomto větší úsilí zejména ze strany politických představitelů, případně poukazují na chování fosilního průmyslu apod. Klimatické hnutí využívá širokou paletu nástrojů, které dobře ilustrují možnosti občanské společnosti: klimatickou litigaci, tedy žaloby namířené např. proti státům či obchodním korporacím, demonstrace, ale i tzv. přímé akce, k nimž se otevřeně hlásí např. Extinction Rebellion (XR), kteří ji definují jako "nenásilnou přímou akci, jinak řečeno občanskou neposlušnost, která je záměrným symbolickým porušením zákona, jehož cílem je přitáhnout pozornost k určitému společenskému tématu, konkrétně v tomto případě změně klimatu." XR při tom zdůrazňuje, že se striktně drží nenásilí. Ukazuje se ovšem, že podmínka nenásilné formy těchto činností může být vykládána různě. Zcela určitě je všemi aktéry chápána jako zákaz fyzického napadení jiné osoby, ohledně majetku ovšem není situace tak jasná.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Právní úpravu zaručující výkon veřejného politického aktivismu v oblasti práva životního prostředí můžeme dělit na obecnou v rámci obecných standardů ochrany základních práv a svobod, tj. např. lidskoprávní úmluvy nebo v určitých případech právní nástroje ochrany uprchlíků nebo dětí, a zvláštní, která se přímo zaměřuje na ochranu obránců lidských práv, případně obránců environmentálních práv. Nenásilné aktivity environmentálních aktivistů jsou samozřejmě zaručeny a chráněny národními ústavami a obecně v rámci ochrany základních lidských práv a svobod, tj. v evropském prostoru např.

Zvláštní ochrana může být poskytnuta nástroji k ochraně obránců lidských práv (např. v rámci Deklarace OSN o obráncích lidských práv, která poskytuje ochranu obráncům lidských práv v ochraně životního prostředí) nebo nástroji přímo k ochraně obránců environmentálních práv (Aarhuská úmluva, Úmluva v Escazú, které poskytují ochranu environmentálním obráncům), přičemž odborná literatura poukazuje na to, že v rámci ochrany poskytované přímo environmentálním aktivistům bude pravděpodobně prostor pro širší výklad pojmů v souvislosti s podmínkou nenásilnosti jednání. Do skupiny zvláštních nástrojů lze zařadit také vodítka vydávaná v rámci vnějších vztahů a diplomatických aktivit některých států.

Ekoterorismus

Ekoterorismus, též ekologický či environmentální terorismus, je násilné jednání (terorismus) související s ekologií. Jako ekoterorismus je označováno násilné jednání, které má za cíl životní prostředí bránit, případně se zaměřuje na dílčí otázky, často např. práva zvířat, která brání např. Původní význam slova, které se objevilo v poslední čtvrtině 20. století v USA, znamenal použití teroristických metod za účelem ochrany životního prostředí či práv zvířat. Hranice mezi ekoterorismem, prostým poškozováním cizího majetku a společensky akceptovatelnou mírou protestu jsou ovšem vnímány rozdílně a použití pojmu ekoterorismus je tak v mnohých případech velice kontroverzní.

Ačkoliv první akce radikálních environmentalistů, některými zpětně označované za akty ekoterorismu, začaly být organizovány na přelomu 60. a 70. let 20. století, vznik ekoterorismu je nejčastěji odvozován od vydání knihy Edwarda Abbeyho The Monkey Wrench Gang z roku 1975, ve které skupina čtyř lidí bojuje proti ničení arizonské přírody vládou a soukromými společnostmi, které pro ně ztělesňuje přehrada Glen Canyon. Mezi jejich metody patří například sypání písku do palivových nádrží bagrů, ničení billboardů nebo poškozování železničních tratí určených k převozu uhlí do elektráren.

Pravděpodobně největší ekoteroristickou akcí byla operace Earth Liberation Front provedená v říjnu 1998 ve Vailu v Coloradu, kde byly zapáleny čtyři vleky a pět budov v lyžařském středisku patřícímu společnosti Vail Resorts. ELF tuto společnost obviňovala z ničení nedotčené přírody Skalnatých hor. Škoda vyšší než jeden milion dolarů byla způsobena při několika dalších útocích. V roce 2002 se objevuje výraz Green Scare („zelená hrozba“), kterou ochránci přírody v aluzi na tzv.

tags: #ekologický #aktivismus #definice

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické podmínky a grafy
• Perla kanadské divočiny
• Vzdělávací hra
• NOx a benzínové motory
• Inspirace pro ekologické bydlení