Teplotní a srážkový graf v různých klimatických podmínkách – příklady

Česká republika nabízí prohlížečku klimatických dat ve formě mapové aplikace s možností výběru požadované charakteristiky, období a regionu. Střední Evropa má také prohlížečku klimatických dat (zahrnuje Českou republiku a dále významné části Slovenské republiky, Německa, Rakouska, Maďarska a Polska) ve formě mapové aplikace s možností výběru požadované charakteristiky, období a regionu. Po načtení mapové aplikace se ve výchozím nastavení načtou hodnoty pro teplotu vzduchu a období současnosti.

Charakteristiky, období a regiony

Charakteristika umožňuje vybrat požadovanou charakteristiku, a to jak hodnotu konkrétní charakteristiky (např. teplota, vlhkost vzduchu, rychlost větru apod.), tak některé odvozené charakteristiky. Období umožňuje výběr období, pro které se hodnoty vztahují, a to vždy v 30letých intervalech. Časová agregace umožňuje výběr, pro jaké časové období v rámci kalendářního roku se hodnoty vztahují. Region umožňuje výběr zájmového regionu, a to buď zadáním podoblasti a následně ve výběrovém menu výběrem z regionů v rámci dané podoblasti, nebo zadáním konkrétních zeměpisných souřadnic. Mapa slouží jak pro zobrazení hodnot v jednotlivých oblastech (vyjádřených barevným podbarvením dle legendy uvedené v vpravo dole), tak pro možnost výběru zájmového regionu kliknutím přímo do mapy.

V horní části obrazovky se zobrazuje rozložení hodnoty pro vybrané období (průměr, medián, 5., 25., 75. a 95. percentil). Dále je k dispozici čárový graf, který ukazuje průběh vývoje hodnot pro všechna dostupná období (od minulosti až po budoucnost). Čára s body reprezentuje průměr dané hodnoty, v čárovém grafu je také vyznačen rozsah mezi 5. a 95. Nad grafem je oranžové tlačítko Stáhnout data. Data lze stahovat skrze vyplnění formuláře Stahování dat. Pokud uživatel k formuláři přistupuje přímo z menu, je potřeba vyplnit oblast, podoblast, region, časovou agregaci, klimatickou projekci (období) a klimatickou charakteristiku. V rámci formuláře je možné měnit parametry dat ke stažení, například lze vybrat více možností v případě časové agregace, klimatické projekce a klimatické charakteristiky. Stažení se však vždy týká pouze jednoho konkrétního regionu.

Metodika přípravy klimatických scénářů

Analýza budoucích klimatických podmínek je založena na simulacích klimatických modelů. V posledních desetiletích došlo k rychlému rozvoji odpovídajících metod vytváření klimatických scénářů, které vycházejí z hodnotících zpráv IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change). Primárními nástroji používanými pro tento účel jsou klimatické modely. Bohužel klimatické simulace s vysokým rozlišením stále nejsou výpočetně dostupné v případě globálních klimatických modelů (GCM). K získání informací o změně klimatu v regionálním až místním měřítku lze využít metody dynamického (viz zmíněné RCM) či statistického downscalingu.

Vzhledem k tomu, že výstupy klimatických modelů obsahují systematické chyby (v důsledku nutného zjednodušení složitých procesů v reálném světě), je nutné je opravit, aby byly získány smysluplné výsledky o simulovaných vlastnostech klimatického systému. Dosavadní zkušenosti autorů této předkládané metodiky vedou k preferenci statisticky downscalovaných GCM oproti RCM. Důvodem jsou zejména systematické chyby (vlhčí a chladnější klima během kontrolního historického běhu RCM) a také skutečnost, že zatímco u GCM máme k disposici simulace z poslední generace klimatických modelů CMIP6 (použité v rámci poslední, AR6, zprávy IPCC), tak u RCM jsou pro Evropu k dispozici Euro-CORDEX simulace, řízené starší generací globálních klimatických modelů - CMIP5 (tedy modely z předešlé zprávy IPCC).

Čtěte také: Teplotní gradient v ekosystému

V současnosti jsou dostupné nejnovější klimatické scénáře vycházejících z CMIP 6 simulací. Tyto simulace jsou dostupné v rozlišení 50 km (pouze pár simulací, většinou končících v polovině 21. století), dále jsou dostupné simulace ve 100 a 250 km rozlišení do konce 21. Existují desítky modelových simulací poskytované renomovanými vědeckými institucemi a centry rozmístěnými po celém světě. Tyto simulace jsou dostupné pro celou planetu a zahrnují navzájem provázané procesy nejenom z atmosféry, ale rovněž z kryosféry, oceánů, půdy, vegetace atp. (tzv. Earth system models).

Jelikož jsou tyto procesy velmi komplexní, pracujeme s různými úrovněmi zjednodušení, ke kterému se přidává nejistota ve zjištění stavu celého systému (např. v atmosféře je nutné popsat stav nejenom v přízemní vrstvě a v různých výškách). V souladu s uvedenou metodikou byly ze zhruba 20 CMIP6 simulací na základě validace vyloučeny ty, které nejsou v hodné pro oblast Střední Evropy. Ze zbylého „širšího“ ensemblu potom bylo vybráno 7 modelů tak, aby tento užší výběr statistickými vlastnostmi reprezentoval celý ensemble ale při menším počtu údajů.

Výstupy klimatických modelů, pokud se nezabýváme pouze relativní změnou, nelze přímo použít, ale tyto výstupy je nutné nejprve korigovat za účelem odstranění systematické chyby nebo transformovat pozorované řady tak, aby změny mezi pozorovanou a transformovanou řadou odpovídaly změnám v simulaci klimatických modelů. Druhý uvedený přístup se označuje jako “přírůstková metoda” nebo “přímá modifikace” a je v ČR tradičně používán pro modelování dopadů klimatické změny např. na hydrologickou bilanci, jelikož je modelovaná hydrologická bilance robustnější ve srovnání s využitím korigovaných simulací. Pro využití v denním kroku je vhodné aplikovat transformace, které uvažují nejen změny průměrů ale i variability. To umožňuje například pokročilá přírůstková (“Advanced Delta Change” - ADC) metoda. ADC metoda umožňuje zahrnout do transformace i změnu variability.

Při odvození změn srážek z klimatického modelu ADC metoda uvažuje i systematické chyby simulace, které nemusí být lineární. Hodnoty jsou zpracovány v týdenním kroku, aby byl zachován jejich ročních chod a je provedeno vyhlazení parametrů transformace. Teplota vzduchu je na rozdíl od srážek transformována lineárně. Další meteorologické proměnné (globální záření, relativní vlhkost a rychlost větru) jsou modifikovány vynásobením poměrem průměrů za období kontrolního běhu a období scénářových simulací. Data ze stanic ČHMÚ jsou před aplikací metody ADC interpolována, stejně jako data z klimatických modelů, a tak jsou ve formě map poskytovány i informace o budoucích klimatických změnách.

S ohledem na interpretaci výsledků je potřeba si uvědomit, že vedle referenčního období 1981-2010 pracujeme s 30tiletými časovými okny pro budoucí klima: 2015-2044 (označováno jako “2030”), 2035-2064 (“2050”), 2055-2084 (“2070”) a 2070-2099 (“2085”). Období se navzájem překrývají. Obdobně jako u simulací klimatických modelů zde nedává smysl analyzovat a prezentovat jednotlivé dny nebo roky, ale pouze statistiky za celé období.

Čtěte také: Stresové teplotní a klimatické zkoušky

Jak je uvedeno výše, podklady pro výstupy prezentované na tomto webu jsou mapy v rozlišení 0,5 km v případě ČR a gridové vrstvy v prostorovém rozlišení E-OBS databáze (cca 10 km) pro oblast Střední Evropy. K disposici jsou 4 scénáře SSP popisující předpokládaný budoucí vývoj, ensemble 7 modelů věrně reprezentující původní větší ensemble modelů (cca 20 modelů). Jsou k disposici denní údaje základních meteorologických veličin (teplota vzduchu, srážkové úhrny, rychlost větru, vlhkost vzduchu, globální radiace), ze kterých se dají spočítat potřebné charakteristiky vč. S ohledem na podrobné časové (denní data) i prostorové rozlišení (0.5 km pro Českou republiku, resp. 10 km pro Střední Evropu) byly údaje agregovány, jak časově tak prostorově, a jsou zde v této zjednodušené podobě prezentovány.

Údaje o klimatické změně jsou dále agregovány ve formě dlouhodobých charakteristik, kdy se použily všechny připravené modely a všechny scénáře SPP. Z ensemblu modelových simulací byl vytvořen výstup, kdy vedle nejpravděpodobnějšího budoucího vývoje klimatu jsou vyhodnoceny také meze (okraje), ve kterých se může vývoj ubírat. Základní zpracování proběhlo pro 30tiletí jak pro současnost (1981-2010, označené ve výstupech jako 1995, resp. 1991-2020 označené jako 2005) tak pro budoucí klima.

Protože po korekci modelových výstupů statistické vlastnosti těchto výstupů odpovídají současným staničním měřením (popř. hodnotám v databázi E-OBS, která ze staničních měření vychází), je možné kombinovat výstupy ze stanic i z modelů (např. pro 30tiletá období, jejichž středem jsou současné roky, např. Jsme schopni podle potřeby připravit data pro další meteorologické prvky i odvozené charakteristiky, připravit denní řady dat a v odůvodněných případech i data hodinová.

Základní meteorologické ukazatele

1. Průměrná denní teplota vzduchu: Základní meteorologický ukazatel, který hodnotí komplexně teplotní poměry daného území. Počítá se jako průměr měření v termínu 07, 14 a 21 hodin, kdy večerní termín je počítán do rovnice dvakrát.
2. Minimální teplota vzduchu: Nejnižší denní teplota vzduchu zaznamenána za uplynulých 24 hodin měřená ve 21 hodin. Ve většině případů se jedná o údaj zaznamenaný v nočních či brzkých ranních hodinách.
3. Maximální teplota vzduchu: Nejvyšší denní teplota vzduchu zaznamenána za uplynulých 24 hodin měřená ve 21 hodin. Ve většině případů se jedná o údaj zaznamenaný po obědě.
4. Srážkový úhrn: Suma denních srážek v dané lokalitě. Denní suma je zaznamenána za uplynulých 24 hodin měřená v 7 hodin ráno a vztahující se k předešlému dni. Srážkové úhrny charakterizují vlhkostní poměry dané lokality i s ohledem na roční chod.
5. Průměrná rychlost větru: Počítá se jako průměr měření v termínu 07, 14 a 21 hodin. Tento údaj je vhodný hlavně k porovnání větrných podmínek v rámci různých lokalit a zjištění, jestli na daném území se vítr dlouhodobě bude zvyšovat či naopak.
6. Relativní vlhkost vzduchu: Počítá se jako průměr měření v termínu 07, 14 a 21 hodin. Relativní vlhkost vzduchu vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodní párou. Je definována jako poměr skutečné hustoty vodní páry a hustoty vodní páry ve vzduchu nasyceném vodní párou při dané teplotě. Tato charakteristika je také důležitá pro výpočet rizika sucha či vzniku a šíření přírodních požárů.
7. Sluneční svit: Je měřen jako délka (hodiny) přímého slunečního svitu a vychází se zde z denních sum za 24 hodin (00-24 hod). Je to opět veličina důležitá pro výpočet rizika sucha či vzniku a šíření přírodních požárů.
8. Tropický den: Je takový, kdy maximální denní teplota vzduchu je aspoň 30 °C. Klimatická změna se projevuje hodně v nárůstu těchto dnů s vysokou teplotou. To je rizikem pro lidské zdraví, ale také pro přírodu, jelikož dochází k vyššímu výparu. To má za následek tendenci k suchu či častějším přírodním požárům.
9. Tropická noc: Nastává, kdy teplota vzduchu v nočních hodinách neklesne pod 20 °C. V tomto případě se jako výchozí meteorologický prvek uvažuje minimální teplota vzduchu za posledních 24 hodin odečítána ve 21 hodin. V drtivé většině případu spadá tento údaj na noční či ranní hodiny, ale mohou být zde výjimky, kdy minimum nastalo mimo noc. Vzhledem k tomu, že v klimatických modelech jsou většinou k dispozici denní data, tak nelze tropickou noc počítat pouze z nočních hodin. Tropická noc se používá pro hodnocení rizika dopadů na lidské zdraví či v energetice. Horké noci nepřispívají ke zdravému spánku a zvyšují riziko kardiovaskulárních incidentů.
10. Počet horkých dnů: Je charakterizován jako počet dní s maximální denní teplotou vzduchu > 35 °C (průměr za dané období). Tyto dny jsou rizikem pro lidské zdraví (výrazně narůstá riziko kardiovaskulárních incidentů), ale také pro přírodu, jelikož dochází k vyššímu výparu. To má za následek tendenci k suchu či častějším přírodních požárům.
11. Horká vlna: Je definovaná jako minimálně 3 po sobě jdoucí dny s maximální denní teplotou >=30°C, kdy alespoň jednou je překročeno 35°C a minimální teplota neklesne i pod 20°C. Tyto dny jsou rizikem pro lidské zdraví (výrazně narůstá riziko kardiovaskulárních incidentů), ale také pro přírodu, jelikož dochází k vyššímu výparu. To má za následek tendenci k suchu či častějším přírodních požárům. Proto tento index lze použít pro hodnocení rizika suchem, požárů a hlavně dopadů na lidské zdraví.

Teplota vzduchu a její význam

Teplota vzduchu je základním prvkem v meteorologii i klimatologii a je základní složkou aktuální povětrnostní situace na daném místě v konkrétním čase a také složkou klimatu dané oblasti v určitém časovém intervalu. Bez znalosti teploty vzduchu nepopíšeme dostatečně jasně převládající počasí v konkrétním místě a ani klima dané oblasti v určitém období. Teplota vzduchu ovlivňuje, i za spolupůsobení dalších faktorů, řadu jevů a činností.

Sluneční svit určuje teplotu a to nejprve teplotu povrchu země různého druhu, následně pak teplotu vzduchu v okolí. Dochází k tvorbě vzduchových hmot, ne jejichž rozhraních se tvoří atmosférické fronty. Pro pochopení netradičního chodu teploty vzduchu musíme ale nejprve popsat ten specifický, tedy typický. Teplota vzduchu v rámci dne obecně dosahuje svého minima před východem Slunce, v zimě to bývá o něco později (spíše mezi 7. až 8. hodinou), v létě i podstatně dříve (většinou mezi 4. až 6. hodinou).

Čtěte také: Princip fungování komor pro stresové zkoušky

Po východu Slunce, ať už nastane tento kdykoli, teplota stoupá vlivem ohřívání vzduchu od zemského povrchu. Vzestupu teploty může bránit zejména oblačnost nebo silnější vítr, který promíchává vzduch. Teplota vzduchu dosahuje svého maxima v odpoledních hodinách, v zimním období je tomu poněkud brzo a to kolem 14. až 15. hodiny, v letním období později, většinou mezi 16. až 18. hodinou maximálně. Po západu Slunce se rychlost poklesu teploty také váže na oblačnost a značně též na vítr. Teplota opět klesá, za shodných okolností až do dosažení svého minima následující den.

Změny vývoje teploty během takového dne ovlivňuje řada faktorů. Při zatažené obloze je křivka vývoje teploty plochá, při jasném počasí je naopak špičatá s výrazným chodem teploty vzduchu. Teplota vzduchu v rámci dne obecně dosahuje svého minima před východem Slunce a svého maxima v odpoledních hodinách. Avšak stále se nám nemění jeho základní chod s dosažením minima ráno a maxima odpoledne, byť hodnoty teploty jsou prakticky po celý den velmi podobné.

Za jasného počasí se v noci více ochladí než v případě výskytu oblačnosti či případně dalších faktorů brzdících ochlazování. A přes den se více oteplí než při výskytu oblačné vrstvy, skrz níž sluneční paprsky k zemskému povrchu neproniknou. Za zataženého počasí během celého období se v noci příliš neochladí jako za jasné oblohy a přes den příliš neoteplí a teplota se během tohoto období nijak významně neliší.

Prvním případem je chod teploty vzduchu během dne při změnách pokrytí oblohy oblačností. Tyto faktory značně ovlivňují chod teploty vzduchu během dne a tento se vlivem nich odlišuje od výše uvedeného standardního modelu s výrazným typickým chodem. V prvním případě jde o chod teploty za situace jasného počasí, kdy začne během poledních hodin či na počátku odpoledne přibývat oblačnosti až na zataženo. Odpolední maximum je o poznání nižší, teplota začne stagnovat nebo slabě klesá.

U druhého případu jde o přibývání oblačnosti již během noci, kdy se z jasné oblohy stane postupně zatažená. Nutné zajisté, aby šlo o neprůsvitnou a hustou oblačnost (nízkého patra nebo kombinace více pater) a tato pokrývala celou nebo většinu oblohy. Zde vidíme v noci dřívější dosažení minimální teploty dne, k němuž může dojít třeba hned po půlnoci, podle toho kdy začne významněji přibývat oblačnosti. V praxi může ale dojít k mnohem větším výchylkám teploty na základě častých změn pokrytí oblohy oblaky. V případě obrázku 2 bylo uvažováno zatáhnutí oblohy v určité části dne a tento stav byl následně setrvalý do konce dne nebo i dále.

Na třetím obrázku je promítnut chod teploty vzduchu v průběhu dne při častějších změnách pokrytí oblohy oblačností. Ve druhém případě jde o přibývání oblačnosti během dne, například kolem poledne nebo odpoledne v době dosažení maxima teploty vzduchu. Každé přibývání oblačnosti zastiňující významnějším způsobem sluneční svit bude znamenat ochlazení během dne a to různě intenzivní. Příliš často se nestává, že vydrží být celý den jasné počasí. Takové dny jsou, zejména v centrech anticyklon a přinášejí největší horka. Avšak častější jsou dny s tvorbou kupovité oblačnosti v různé míře s různým a různě proměnlivým pokrytím oblohy. Podle těchto hledisek je pak ovlivněn průběh teploty vzduchu.

Třetí varianta situace na obrázku 3 (c) ukazuje opakující se změny pokrytí oblohy oblaky během odpoledne a tomu odpovídající model chodu teploty vzduchu. Maxima dosahuje v době, kdy se uplatní delší dobu nejmenší oblačnost a to v typickém čase pro dosažení maxima v dané roční době. Významným činitelem, podobně jako oblačnost, ovlivňujícím chod teploty vzduchu je vítr a jeho rychlost. Při bezvětří nebo slabém větru dosahuje teplota v noci vždy nižší hodnoty a přes den naopak, stejně jako při menší oblačnosti.

Atribuce extrémních událostí

Změna klimatu způsobená člověkem vede k tomu, že extrémní meteorologické události jako vlny veder, silné přívalové deště, bouře či období sucha jsou v mnoha oblastech světa stále častější a intenzivnější. To ovšem neznamená, že pravděpodobnost výskytu stoupá u všech extrémních událostí - a navíc se v některých částech světa změny projevují více, jinde méně. V každém případě mají tyto události často významné dopady na společnost: ztráta úrody či zemědělské půdy, zničení majetku, vážné narušení ekonomiky, ztráty na životech apod.

Změna klimatu nicméně může mít vliv na to, jak pravděpodobná a jak intenzivní určitá událost je, a tedy i jaký dopad má na osoby, majetek a přírodu. Novináři, jejichž úkolem je po proběhlé katastrofě uspokojit zájem veřejnosti, proto musí vědět, jak se na ní klimatická změna podílela. Až donedávna se vědci spojování jednotlivých událostí se změnou klimatu většinou vyhýbali. Změna klimatu však zásadně ovlivňuje počasí už po celá desetiletí a vědci o této souvislosti dnes už konečně začínají mluvit více.

Atribuční analýza se skládá ze tří samostatných, ale navzájem souvisejících metod: simulace a srovnání současného a předindustriálního klimatu pomocí mnoha různých klimatických modelů, práce s daty o počasí z minulosti a současnosti a zjišťování, nakolik se změnila pravděpodobnost extrémních událostí. Atribuce extrémních událostí v praxi představuje klimatickou proměnnou, například denní teplotu. Průměrné teploty jsou nejpravděpodobnější (vrchol křivky), zatímco extrémní teploty (horko a zima, na okrajích křivky) jsou nejméně pravděpodobné. Zelená křivka ukazuje, jak pravděpodobné byly tyto teploty v předindustriálním světě, kde nedocházelo k oteplování vlivem činnosti člověka, červená představuje svět současný.

Prahovou hodnotou je hodnota, kterou zvolíme, když nastane extrémní událost (v tomto případě velmi horký den). Relativní velikost vyšrafovaných oblastí pak ukazuje, o kolik je taková událost v současném světě pravděpodobnější, než byla v tom předindustriálním. Databáze výsledků výzkumu věnovaného atribuci extrémních událostí je zveřejněna na webu Carbon Brief. S atribučními studiemi pracují v poslední době nejrůznější uživatelé. Jako důkazní materiál byly využity v některých přelomových soudních sporech týkajících se klimatu.

I rychlým atribučním studiím se musí minimálně několik dní intenzivně věnovat několik výzkumných pracovníků - proto není v současné době z kapacitních důvodů možné studovat každou významnou meteorologickou událost. Některé meteorologické události totiž mají ke globálnímu oteplování komplikovanější vztah než jiné. Nejjednodušším případem jsou vlny veder. Je-li v atmosféře více tepla, je i vyšší pravděpodobnost horkého počasí. U srážek je to rovněž poměrně jednoduché, protože v teplejším vzduchu bývá větší vlhkost. Se sněhovými a tropickými bouřemi, suchem a požáry v přírodě je to však složitější.

I bez existující atribuční studie je však možné o souvislostech mezi meteorologickými událostmi a změnou klimatu nějaké informace poskytnout. Čerpat se dají z dřívějšího výzkumu (pro řadu nových událostí už je k dispozici nějaká studie popisující podobné události v minulosti) a z Šesté hodnotící zprávy IPCC. V některých případech je možné něco prohlásit rychle a s velkou mírou jistoty (v podstatě pro kterýkoli region na světě), jindy je pro určitá prohlášení v některých částech světa nebo pro určité aspekty extrémní události míra jistoty nižší.

Globální oteplování se měří jako průměr pro celý svět, je to tedy něco jiného, než co lidé zažívají. Jak se ale průměrná teplota postupně zvyšuje, mění se i rozsah možných teplot v určitém místě v určitém čase. To znamená, že všude na světě se mírně teplejší dny stávají o něco pravděpodobnějšími a mírně chladnější dny o něco méně pravděpodobnými. Co je však klíčové: ke změně pravděpodobnosti dochází nejrychleji u nejextrémnějších teplot. Vidět je to na obrázku 1 (výše), kde se pravděpodobnost teplot v blízkosti středu křivek zvyšuje jen mírně, zatímco u těch „na chvostu“ je v teplejším světě pravděpodobnost výskytu až několikanásobně větší.

Vlna veder, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za 10 let, se nyní za stejné období vyskytne 2,8krát a bude o 1,2 °C teplejší. Vlna veder, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za 50 let, se nyní za stejné období vyskytne 4,8krát a bude o 1,2 °C teplejší. Toto jsou celosvětově zprůměrované hodnoty pro méně intenzivní vlny veder. U extrémních vln veder a v konkrétní lokalitě však může být v důsledku změny klimatu pravděpodobnost až několikasetkrát vyšší.

Atribuční studie tak znovu a znovu ukazují trend, jehož důsledkem jsou intenzivnější a častější vlny veder. Souvislost mezi globálním oteplováním a intenzivnějšími a častějšími vlnami veder je ve všech částech světa mimořádně silná - přílišná opatrnost tedy v tomto případě není při komunikaci nutná. Platí to jak pro ničivé vlny veder velkého rozsahu, které jsou vyhlašovány národními meteorologickými službami, tak pro mimořádně teplé dny v určité lokalitě.

Dlouhodobé extrémní vedro mohou způsobit např. obrovské meandry tryskového proudění - tzv. planetární vlny (v českém kontextu spíše známé jako Rossbyho vlny). Mimořádné teplo na Sibiři během zimy a jara roku 2020 bylo částečně způsobeno odlišnou dynamikou atmosféry v blízkosti severního pólu - velmi silné tryskové proudění vytvořilo vysokou oblačnost (a tedy mírnější počasí) a táhlo teplejší vzduch k severu. Diskuze o tom, do jaké míry tyto planetární vlny a „dynamické“ efekty ovlivňuje změna klimatu, stále pokračují.

tags: #teplotní #a #srážkový #graf #v #různých

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávání v Umělecké Škole v Přírodě Skryje
• Ardea cinerea – ohrožení
• Možnosti třídění odpadu
• Co znamená značka recyklace HASCO?
• Kontejnery na odpad Úvaly - průvodce