Ekologické zákonitosti a jejich definice

Ekologie je věda, která se zabývá vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem. Jako samostatný vědní obor se rozvíjí až ve 20. století.

Biocenóza je společenstvo všech organismů, které jsou provázány složitými vztahy na určitém místě.

Ekosystém je tvořen organismy a prostředím.

Biosféra zahrnuje všechny druhy organismů na Zemi.

Klimax je konečné stadium sukcese, relativně stabilní společenstvo.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Sukcese je proces, kdy se ekosystém postupně mění v čase.

Ekoton je přechodné území mezi dvěma ekosystémy.

Environmentální výchova

Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince.

Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy) i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů.

Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Na realizaci průřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje Environmentální výchova utváření integrovaného pohledu. Každá z oblastí má svůj specifický význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku emocionální a volně aktivní.

Vzdělávací oblasti a environmentální výchova

• Člověk a jeho svět: Poskytuje ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. V maximální míře využívá přímé kontakty žáků s okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení s výrazným ovlivňováním emocionální stránky osobnosti jedince.
• Člověk a příroda: Zdůrazňuje pochopení objektivní platnosti základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně složitých ekosystémů až po biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémů ve vztahu k lidské společnosti, tj. pro zachování podmínek života, pro získávání obnovitelných zdrojů surovin a energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémů, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí.
• Člověk a společnost: Odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje.
• Člověk a zdraví: Dotýká se problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí.
• Informační a komunikační technologie: Umožňuje aktivně využívat výpočetní techniku (internet) při zjišťování aktuálních informací o stavu prostředí, rozlišovat závažnost ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie podněcují zájem o způsoby řešení ekologických problémů možností navazovat kontakty v této oblasti a vyměňovat si informace v rámci kraje, republiky i EU a světa.
• Umění a kultura: Poskytuje mnoho příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako zdroje inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot a přispívá k vnímání estetických kvalit prostředí.
• Člověk a svět práce: Realizuje se prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí.

Základní ekologické pojmy

• Jedinec: Z hlediska ekologie je to konkrétní organismus.
• Ekologický druh: Je tvořen jedinci, kteří se mohou mezi sebou rozmnožovat a jejichž potomstvo je plodné.
• Populace: Skupina jedinců stejného druhu, kteří žijí na určitém území v jednom čase.
• Ekosystém: Tvoří ho společenstvo organismů (biocenóza) a neživé prostředí (biotop).
• Biom: Rozsáhlý ekologický region charakterizovaný specifickým klimatem a společenstvy organismů.

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Patří sem:

• Světlo: Zdrojem energie pro fotosyntézu, slouží k orientaci a komunikaci.
• Teplota: Ovlivňuje fyziologické procesy organismů.
• Vzduch: Chemické složení (fotosyntéza, dýchání), teplota, tlak, proudění.
• Voda: Obsah solí (salinita), rozpuštěné minerální látky a plyny.
• Minerální látky: Makrobiogenní prvky (C, H, O, N, P, S), oligobiogenní a stopové prvky.

Biotické faktory

Biotické faktory jsou vztahy mezi organismy:

• Vnitrodruhové vztahy: Mezi jedinci stejného druhu (napodobování, soutěžení, teritorialita).
• Mezidruhové vztahy:
  • Predace: Dravec zabíjí kořist.
  • Symbióza: Úzký mezidruhový vztah (mutualismus, komenzalismus, parazitismus).

Potravní řetězce

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku stojí producenti (fotosyntetizující organismy), následují konzumenti (býložravci, masožravci) a na konci rozkladači (dekompozitoři).

Koloběh látek

Určité látky důležité pro život podléhají složitým koloběhům (cyklům). Mezi nejdůležitější patří koloběh uhlíku, dusíku, síry a fosforu.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Ochrana životního prostředí

V Česku přírodní prostředí dle zákonů podléhá obecné ochraně, navíc jsou vymezena území a druhy organismů, které vyžadují zvláštní ochranu. Mezi velkoplošná zvláště chráněná území patří národní parky a chráněné krajinné oblasti. Mezi maloplošná zvláště chráněná území patří národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní rezervace (PR). Ochrana organismů spočívá zejména v ochraně jejich životního prostředí.

Ekologická stopa

Ekologická stopa je definována jako plocha (země a vodních ekosystémů), které je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů potřebných pro realizaci životního stylu (výroby potravin a používaných materiálů) a k zneškodnění všech odpadů, které jsou při tom produkovány.

tags: #ekologicky #dej #zakonitosti #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická likvidace vánočních ozdob
• Boj proti odpadu v oceánu
• Ekosystémy a klima
• Jak správně namontovat vodu a odpad?
• Aktivity během pobytu v přírodě