Montáž vody a odpadu: Podrobný postup

Rozvody vody jsou klíčovou částí stavby a neměly by být podceňovány. Měly by být v souladu s platnými normami a technologickými postupy doporučenými výrobci. Špatná instalace může být příčinou mnoha problémů, od kondenzace vody až po havárii rozvodů, při které mohou vzniknout desetitisícové škody na majetku, které nemusí pojišťovna proplatit, byla-li voda vedena svépomocí špatně.

Navíc je pro kolaudaci domu potřeba tzv. tlaková zkouška a konečná tlaková zkouška, aby se ověřilo, zda je vodovodní potrubí schopné přenést požadovaný tlak po delší dobu.

Výběr materiálu potrubí

Dnes se u rodinných domů používají nejčastěji potrubí plastová. Mezi nejčastější potrubí prodávané v Česku patří:

• PPR (potrubí z polypropylenu): Je nejlevnější, dodávají se levné spoje. Tyto spoje se navzájem svařují speciálními svářečkami, kterou si v případě vedení vody v PPR musíte půjčit a naučit se s ní zacházet.
• PEX (potrubí ze síťovaného polyetylenu): Na rozdíl od PPR se nemusí svářet, postačí nůžky na PEX nebo řezáček na měď. PEX je taktéž relativně levný, dodávané spoje jsou ale poněkud dražší.
• PE-Xa: Systém, který umožňuje spojování trubek roztažením jedné trubky, která se posléze navlékne na druhou pomocí jednoduchého ručního přístroje. Po vychladnutí se spoj zacelí a odolává tlakům i teplotám.

PEX je sice dražší než PPR, ušetříme při něm ale čas a náklady na půjčení svářečky PPR. Do porovnání cen PPR a PEX je potřeba zahrnout výdaje na zapůjčení svářečky PPR, dobu s ní strávenou a rychlost pokládky PPR.

Vedení rozvodů vody

Když už máme vybraný materiál potrubí, musíme svědomitě rozmyslet, kudy budeme rozvody vody vést. Z projektové dokumentace by měla jasně vyplývat přesná poloha zařizovacích předmětů, které potřebují ke své činnosti vodu (WC, bidetová sprška, umyvadla, vana, sprcha, pračka, v kuchyni především myčka a dřez).

Čtěte také: Montáž vody a odpadu: faktory ovlivňující cenu

Rovněž bychom už měli vědět, jakým způsobem budeme vodu ohřívat. Ohřívače vody se liší mimo jiné i připojením vody. Připojení stojánkových, nástěnných a podmítkových baterií se zásadně liší. Z technické zprávy výkresové dokumentace se dozvíme, kudy budeme rozvody vody vést ve vztahu ke konstrukci.

Možnosti vedení rozvodů:

• V předstěnách: Jedno z nejpohodlnějších a nejefektivnějších umístění je vedení v předstěně, zvláště u staveb z keramických tvárnic. Jednotlivé bloky zůstanou neporušeny, před ně se umístí vodovodní potrubí (také elektroinstalace, plynové potrubí a především splašková kanalizace), všechny rozvody se poté zakryjí např. sádrokartonem. Při jakékoliv poruše stačí odkrýt předstěnu a lze do rozvodu vody zasáhnout bez vytloukání omítky apod.
• Ve zdech: Častým řešením je vysekávání drážek do stěn, kterými se poté potrubí vede. Je to časté a pohodlné, má to ale některá úskalí. Plastové potrubí se izoluje. S izolací má podstatně větší průřez a vysekání hlubší drážky může nepříznivě ovlivnit statiku stěny. Rovněž ztenčíme tloušťku stěny v místě vedení, což může nepříznivě ovlivnit akustiku a tepelně technické vlastnosti stěny. Pokud bychom uložili do zdiva potrubí bez izolace, umožňujeme odtok tepla z teplovodního potrubí a kondenzaci (a následně vlhnutí a plísně) na potrubí se studenou vodou. Při poruše musíte porušit omítku a potrubí vysekat.
• V podlaze: Běžně se vede vodovodní potrubí ve vrstvě kročejové izolace (30 mm u lehkých plovoucích podlah, 50 mm u těžkých). Izolované potrubí má někdy větší průřez, než je výška izolace podlahy, poté vodovodní potrubí v podlaze vést nemůžeme.

Vodovodní potrubí se dnes zpravidla vždy izoluje, tepelné ztráty se tím sníží až o 60 %. Je třeba vždy dbát na to, aby byla tepelná izolace potrubí nepoškozená. V místě poškození hrozí dilatace potrubí, tepelné ztráty a kondenzace vlhkosti. Izolace také slouží jako ochrana plastového potrubí.

Montáž rozvodů vody

Je možné přejít k montáži. Důležité je si vše dobře rozměřit a rozkreslit. Poté nařežte trubky na Vámi potřebné délky. Pokud používáte PPR, nebo jiný svařovací systém, trubky důkladně svařte, pokud používáte jiný systém, důkladně je spojte.

Rozhodli-li jste se pro vysekávání do zdiva, zhotovte dosti hluboké drážky, do kterých již izolované trubky zasaďte. Pokud jste zvolili systém předstěn, osaďte trubky na stěny.

Zkontrolujte polohy vývodu zařizovacích předmětů a přeměřte současný stav. Poté ukončete koncové části Vašich rozvodů vody ventily.

Čtěte také: Závěsné WC: montáž a sklon

Dle platné české státní normy je třeba provést před napojením na zdroj vody takzvanou tlakovou zkoušku a konečnou tlakovou zkoušku, aby se ověřilo, zda je vodovodní potrubí schopné přenést požadovaný tlak po delší dobu. Tlaková zkouška se provádí vodou, suchým plynem nebo inertním plynem za 1,5násobného přetlaku. Po dobu 12 hodin nesmí tlak klesnout o více než 20 kPa.

Vodoměrná soustava

Vodoměrná soustava, neboli hlavní vodoměr, slouží k měření spotřeby vody. Její součástí je i hlavní uzávěr vody. Její vzhled záleží na umístění vzhledem k objektu. Vodoměrná soustava uvnitř objektu se umisťuje max. 2 m za obvodovou zdí na stěně, v šachtě či výklenku, s tím, že vodoměr musí být přístupný kvůli odečtu.

Připojení na zdroj vody

V místě, kde dům stavíme, může být městský vodovod. V tomto případě stačí vybudovat přípojku a máme dodávku vody do našeho domu vyřešenou. Jestliže městský vodovod není, nebo jsme se rozhodli pro zásobování vody z vlastních zdrojů, bude nutno vybudovat vodní hospodářství. V tomto případě nám projektant zdravotechnických zařízení dodá veškerou projektovou dokumentaci. Zdrojem vody bude studna.

K žádosti o stavební povolení musí být také projekt studny. Stavební úřad se v tomto případě k takovému budování studny vyjadřuje. Studna může být vrtaná, nebo kopaná. Pořízení studny a celého vlastního vodního hospodářství je nákladné, proto je důležité projekt konzultovat s jednou, či více dodavatelskými firmami, které se zabývají kopanými, či vrtanými studnami. Je vhodné si nechat zjistit z vrtu kvalitu Vaší vody.

Odvod srážkové vody

Ukončení svodu dešťové vody přímo u paty domu není nejvhodnější. Srážkové vody se mohou v tomto místě vsakovat a mohou být zdrojem poruch našeho nového domu. Vhodnější variantou je odvedení srážkových vod dále od domu a zajištění jejich vsakování ve vsakovací jímce.

Čtěte také: Golem - Recenze montáže odpadu

Vsakovací jímka může být tvořena vyplněním výkopů štěrkem. Na rozhraní štěrku a zeminy umístíme geotextilii proti zanášení mezer mezi štěrkem drobnou zeminou. Někteří výrobci plastových stavebních prvků vyrábějí i zasakovací boxy.

Můžeme se také rozhodnout pro jímání dešťových vod do podzemních plastových nádrží. Tuto dešťovou vodu můžeme dále použít například na různé zahradnické práce ale také na splachování toalety.

Rozvody potrubí svépomocí

Při stavbě rodinného domu nebo výrobního objektu, a stejně tak při rekonstrukci se dostanete také k vodoinstalaci. Pokud potřebujete provést rozvod potrubí po domě, můžete se do tohoto úkolu pustit sami. V první řadě potřebujete mít přesnou představu o tom, kde budete mít umyvadla, vany, sprchové kouty, toalety a všechna ostatní zařízení, která budou potřebovat připojení vody a odpadů.

Potřebujete ale vědět nejen to, kde budeme tato zařízení mít, ale i o jaká zařízení se přesně jedná. Vodoinstalace zahrnuje rozvody trubek, upevnění a zapojení ohřívače vody, vodovodních baterií, ale také izolaci samotného potrubí.

V případě, že se na takovou práci necítíte být dostatečně "fundovaní", můžete oslovit některou instalatérskou firmu. Jinak se ale můžete pustit do práce sami - minimálně udělat rozvod potrubí na vodu po domě se všemi přípojkami a odbočkami do kuchyně, koupelny, WC nebo do prádelny.

Vodovodní potrubí vede nejčastěji v podlaze, v drážkách stěn nebo v instalačním jádru. Při návrhu je nezbytné počítat s kontrolou, proto je rozvody potrubí potřeba umístit pokud možno viditelně a hlavní uzly a uzávěry opatřit revizními dvířky.

Nářadí a komponenty

Při realizaci vodovodního potrubí si připravte všechny komponenty.

Polyfúzní svářečka

Polyfúzní svářečky jsou svářečky na plastové trubky, které jsou nedílnou součástí výbavy každého instalatéra, údržbáře, ale i kutila, který rekonstruuje dům. Polyfúzní svářečky plastů jsou vhodné pro práci ve stísněných prostorech a pro svařování všech termoplastů používaných při montáži plastového potrubí.

Maximální teplota svařování je 300 °C s rychlým náběhem pracovní teploty cca. 10-15 min. Svářečku lze vybavit nástavci s teflonovou vrstvou v průměrech 16, 20, 25, 32 mm na různé tloušťky potrubí.

Výška umístění zařizovacích předmětů

Výšku si můžete přizpůsobit podle svých potřeb, a tomu přizpůsobit i přívody vody a odpadu. Umyvadla se obvykle usazují do výšky 85 cm od čisté podlahy, rozteč mezi teplou a studenou vodou je 10 cm. Vanová baterie - 75-80 cm, rozteč je 15 cm. Sprchový kout - 115 cm od podlahy, rozteč je podle typu baterie.

Postup rozvodů potrubí

Rozvody potrubí jsou svislé a vodorovné. Svislé rozvody se instalují ještě před omítnutím vnitřních stěn, aby se nemuselo vzápětí do nových omítek sekat. Vodorovné rozvody potrubí se instalují teprve až po položení hydroizolace základové desky, protože jinak by překážely.

Rozvody potrubí se začínají tím, že se do podlah nebo stěn vysekají drážky, případně (pokud se budou rozvody zakrývat sádrokartonem) se natáhne potrubí v prostoru a v pravidelných vzdálenostech se podepře vhodnou konstrukcí, nebo se vede přímo rastrem pro sádrokarton.

Úspěch závisí na správném vyměření délek potrubí. Ideální je mít připravený nákres nebo plánek, kudy potrubí vést, kde budou odbočky a kde výstupy ze stěn pro umyvadla či sprchu. Pokud máte k dispozici přímo projektovou dokumentaci, máte vyhráno.

Naměřené potrubí se spojuje T spojkami nebo kolínky, pokud potřebujete vést potrubí různými směry.

1. Nařežte si trubky na potřebné délky. K tomu lze použít ruční pilku nebo sofistikovanější kleště na PVC trubky. Pro snadné zakrácení plastového potrubí se dají využít kleště na PVC trubky k rychlým a snadným střihům PVC a PEX-AL-PEX trubek až do průměru 42 mm. Jejich převodový mechanismus umožní stříhat čistě a bez námahy.
2. Pomocí polyfúzní svářečky spojte vždy konec potrubí se spojkou nebo odbočkou a takto pokračujte dál podle schématu.
3. Vodovodní potrubí se dnes zpravidla vždy izoluje, tepelné ztráty se tím sníží až o 60 %.
4. Koncové části rozvodů vody ukončete ventily. Ventily, které jsou zároveň se stěnou, po okrajích zatřete tmelem, aby nedocházelo k otřesům ventilů a poškozování stěny. Při upevňování ventilů do rastru pro sádrokarton použijte výdřevu, která vývody ventilů ve stěně zpevní.

Závěrem osaďte vodoměrnou soustavu. Podmínkou je provést také tlakovou zkoušku, která zjistí, zda rozvody potrubí dokonale těsní a zda je potrubí pevné. Zkouška se provádí pomocí speciálního zařízení, které simuluje tlak vody. Tuto zkoušku musí provádět odborník, který o ní vystaví protokol.

Jak připojit umyvadlo

Příprava před instalací

Před samotnou instalací si připravte veškeré potřebné nářadí a materiály umyvadla. Před začátkem práce vypněte přívod vody do koupelny. Otevřete kohoutky, aby se vyprázdnily zbývající vody z potrubí.

Vypnutí přívodu vody

1. Najděte vypínače vody: V koupelně se obvykle nacházejí dva vypínače vody, jeden pro teplou vodu a druhý pro studenou vodu. Tyto vypínače se nachází pod umyvadlem nebo za ním, připevněné na zdi nebo na konzolových nohách.
2. Zavřete vypínače vody: Pomocí klíče nebo vhodného nástroje zavřete vypínače vody tak, že je otáčíte proti směru hodinových ručiček.
3. Otevřete kohoutky pro vypuštění zbývající vody: Po vypnutí vypínačů vody otevřete kohoutky v koupelně, aby se vyprázdnily zbývající zbytky vody z potrubí.
4. Připravte nádobu nebo hadici: Umístěte nádobu nebo hadici pod sifon nebo místo, kde se nachází odpadní potrubí.
5. Vypuštění zbytkové vody: Poté, co jste otevřeli kohoutky, voda začne stékat do nádoby nebo hadice.
6. Zkontrolujte, zda je voda opravdu vypnuta: Předtím, než začnete s instalací umyvadla, pečlivě zkontrolujte, zda jsou vypínače vody opravdu vypnuté.

Připojení vodovodních přípojek

1. Připojte horkou a studenou vodovodní přípojku k ventilům za pomocí trubkových spojek. Ujistěte se, že jsou spoje pevné a neprotočitelné.
2. Umístěte horkou a studenou vodovodní přípojku k ventilům. Většinou jsou používány trubkové spojky, které zajistí bezpečné připojení.
3. Těsnění: Při připojování vodovodních přípojek použijte těsnící materiály, aby se zabránilo úniku vody. Nejčastěji se používají gumové nebo silikonové těsnící kroužky. Vložte těsnící kroužky do připojovacích matic, které budou spojovat vodovodní přípojky s ventily.
4. Připojení k umyvadlu: Nyní můžete připojit vodovodní přípojky k umyvadlu. Na spodní straně umyvadla by měly být předem vyvrtány díry, do kterých budete umisťovat trubkové spojky.
5. Kontrola spojů: Po připojení vodovodních přípojek pečlivě zkontrolujte všechny spoje, zda jsou pevné a nepropustné. Zkuste otevřít vodu a zkontrolujte, zda nejsou žádné úniky vody.

Montáž umyvadla

1. Umístěte umyvadlo na jeho místo a zkontrolujte, zda je vodorovně. Použijte úroveň, abyste zjistili, zda je umyvadlo správně vyvážené.
2. Příprava umyvadla: Než začnete s montáží, ujistěte se, že máte umyvadlo a veškeré potřebné upevňovací prvky, které jsou součástí balení umyvadla.
3. Umístění umyvadla: Přenesete umyvadlo na místo, kde ho chcete umístit. Pomocí úrovně zkontrolujte, zda je umyvadlo vodorovně.
4. Označení otvorů: Po umístění umyvadla na správné místo na stěně označte otvory, kterými budete umyvadlo upevňovat. Použijte tužku a umístěte šablonu umyvadla na správné místo na stěně.
5. Vrtání otvorů: Pomocí vrtáku a správného vrtáku (obvykle je vhodný průměr uveden v návodu k umyvadlu) proveďte otvory na označených místech.
6. Upevnění umyvadla: Umyvadlo připevněte na stěnu pomocí upevňovacích prvků. Vložte hmoždinky do připravených otvorů a pevně je zatlačte do stěny.
7. Kontrola a vyrovnání: Po upevnění zkontrolujte, zda je umyvadlo stále vodorovně. Pokud ne, upravte jeho polohu tak, aby bylo správně vyvážené.
8. Těsnění: Na spoj mezi umyvadlem a stěnou, a také mezi umyvadlem a pracovní deskou nebo nábytkem, naneste těsnící materiál (např. silikonovou těsnící hmotu).

Připojení sifonu

1. Demontáž sifonu: Pokud je váš sifon součástí balení s umyvadlem, bude pravděpodobně v demontovaném stavu. Nejprve rozmontujte sifon tak, že oddělíte jeho části (trubky, těsnící kroužky, misky atd.).
2. Vyčištění odpadu: Ujistěte se, že odpadní potrubí, ke kterému budete sifon připojovat, je čisté a zbavené odpadků.
3. Připojení odpadního potrubí: Nyní připevněte odpadní potrubí na odpadní odtok umyvadla. Většinou bude součástí sifonu krátká trubka s gumovým těsněním, které se nasune na odtokový otvor umyvadla.
4. Připojení sifonu: Postupně začněte skládat sifon z jednotlivých částí. Nejprve připevněte horní část sifonu k odpadní trubce.
5. Spojení umyvadla a sifonu: Nyní připevněte druhý konec sifonu k odpadnímu potrubí.
6. Ověření a testování: Po dokončení připojení sifonu zkontrolujte, zda jsou všechny spoje pevné a správně utažené. Poté otevřete vodovodní přívod koupelny a nechte vodu procházet odpadním potrubím. Dbejte na to, zda se nevyskytují žádné úniky vody.

Kontrola po montáži

1. Po dokončení montáže umyvadla otevřete vodovodní přívod a zkontrolujte, zda nejsou žádné úniky. Zároveň zkontrolujte, zda sifon správně odvádí odpadní vodu.
2. Zkontrolujte vodovodní přívod: Před otevřením kohoutků na vodovodní přípojce zkontrolujte, zda je umyvadlo stále pevně na svém místě a nehybe se.
3. Otevřete kohoutky postupně: Pomalu otevřete horkou a studenou vodu postupně na maximální proud.
4. Zkontrolujte spoje a těsnění: Zaměřte se na místa spojení, zejména na trubkové spojky a přípojky.
5. Sledujte sifon: Pokud má vaše umyvadlo sifon, sledujte, zda správně odvádí odpadní vodu.
6. Kontrola na vodní stopy: Po dokončení testování otevřete skříňku pod umyvadlem a zkontrolujte, zda není vlhkost nebo voda stékající po potrubí.
7. Test na delší dobu: Pokud jste nenarazili na žádné problémy během prvního testu, nechte vodu téci po delší dobu (například 5-10 minut).

Spojování KG trubek

Spojování KG trubek a tvarovek probíhá pomocí tzv. hrdla s těsněním a trubkové části - každá tvarovka a trubka je na jedné straně opatřena právě hrdlem a na druhé zkosenou trubkovou částí. Spojování probíhá bez jakéhokoliv lepení - vznikne vám spoj, který:

• je vodotěsný a plynotěsný minimálně do výšky vodního sloupce 5 m(tj. 0,5 baru u potrubí SN 4 a SN 8, u jiných typů o vyšší kruhové tuhosti potrubí je to dokonce více)
• bylo prokázáno, že spolehlivě těsní až do deformace potrubí cca 20 %
• má životnost větší než stěna trubky, tj. naprosto spolehlivě přes 100 let

Doporučujeme použít montážní mazivo, aby se jednotlivé části potrubí při samotném skládání zbytečně nedřelo a nesnižovalotím svou životnost. Trubky spojujte ideálně tzv. „po vodě“, tedy aby voda protékala směrem od hrdla k trubkové částí. Přípustná je však i opačná varianta a to zejména při použití přesuvky (tu použijete, pokud se vám sejdou dvě trubkové části proti sobě).

Pokládka KG trubek

Při pokládce do země je nutné brát v úvahu 2 důležité aspekty:

1. samotné uložení do země - obsypové materiály, hloubka uložení a hutnění
2. sklon potrubí

Uložení do země

Nejprve si musíme připravit lože trubky, to se skládá z podsypu, obsypu a zásypu.

Materiál: písek, stejnozrnný štěrk, drcený stavební materiál apod. s hrubostí do 22 mm (lože trubky nesmí obsahovat větší kameny, které by mohly vyvíjet na trubku tlak a potenciálně způsobit její poškození)

• Podsyp je vrstva pod samotnou trubkou, měl by být vysoký minimálně cca 10 cm. Podsyp rozhodně trochu zhutněte - je totiž nežádoucí, aby si lože dále sedalo a trubka se v něm dále hýbala
• Obsyp přijde následně nasypat okolo trubek.
• Zásypem se potrubí přikryje - tato vrstva by měla být minimálně 30 cm vysoká!

Správně vytvořené lože následně umožní potrubí lehce v zemi pružit a mnohem lépe tak odolávat tlaku a případnému opotřebení.

Nyní přichází na řadu druhá vrstva krytí - na to se už použije zemina, kterou jste předtím ze země vykopali. Ale pozor - zemina by měla obsahovat kameny o velikosti maximálně 150 mm. Větší kameny by opět mohly vyvíjet tlak na určité části potrubí, čímž by mohla klesnout jeho životnost.

Hutnění

Při pokládání potrubí je zapotřebí zeminu tzv. hutnit, čímž předejte budoucím problémům (zvýšíte únosnost potrubí, vyhnete se pohybům potrubí v zemi a povrch nad potrubím se vám nebude časem propadat).

Při pokládání potrubí v zásadě hutníme dvěma způsoby:

• ušlapání - zeminu ušlapete po vrstvách cca 15 cm, tento způsob používáme pouze v případě, že trubka bude čelit spíše lehčímu zatížení, pro větší zatížení použijte pokud možno vibrační pěch (žábu)
• použití vibračního pěchu (žáby) - nejčastěji se používá právě žába pro její kompaktní rozměry a dobrou manévrovatelnost ve výkopu. Žábou hutníme po vrstvách cca 30 cm.

Upozornění: zásyp 30 cm nad potrubím nikdy nehutníme, aby nedošlo k poškození potrubí! Obsyp okolo trubky však standardně hutníme dle instrukcí výše.

Celková hloubka uložení potrubí od zamýšleného povrchu se odvíjí od kruhové tuhosti a předpokládané zátěže, které potrubí bude odolávat.

Sklon potrubí

Norma stanovuje 1-2 %, ale toho může být v praxi poměrně problematické docílit - snažte se tedy docílit sklon cca 3-4 % (tj. 3-4 cm na 1 m délky). Získáte tak jistotu, že potrubí bude mít sklon a voda jím bude volně odtékat.

Použití trubek jako propustků

Plastové trubky lze použít i jako propustek, avšak vždy berte alespoň SN 8 - z důvodu poměrně malého krytí je potřeba zvolit vyšší kruhovou tuhost.

Zásady pro řešení připojovacích potrubí

Připojovacím potrubím se nazývá potrubí mezi zařizovacím předmětem nebo podlahovou vpustí (zápachovou uzávěrkou) a splaškovým odpadním nebo svodným potrubím.

Připojovací potrubí mohou být nevětraná nebo větraná. Na větraná připojovací potrubí navazuje větrací potrubí, které je spojuje s vnějším prostředím, umožňuje přisávání vzduchu při odtoku vody, a tím omezuje v potrubí podtlak, který by mohl způsobit odsávání zápachových uzávěrek. Větrací potrubí může být nahrazeno přivzdušňovacím ventilem, který rovněž umožňuje přisátí vzduchu při podtlaku.

U nás se většinou instalují připojovací potrubí nevětraná (bez větracího potrubí nebo přivzdušňovacího ventilu), u nichž je nutné dodržet správné průměry a další zásady, aby odpadní vody dobře odtékaly a podtlak nedosahoval nadměrných hodnot.

Důležité parametry pro nevětraná připojovací potrubí:

• Spádová výška smí činit nejvíce 1 m a u připojovacích potrubí DN 70 a DN 125 až 2 m.
• Připojovací potrubí DN 100 smí mít spádovou výšku až 2 m, pokud na něj není napojena záchodová mísa nebo výlevka s odtokem DN 100 (průtok odpadních vod činí nejvíce 1,7 l/s).
• Délka nevětraných připojovacích potrubí nemá překročit 4 m.
• Počet kolen s úhlem nad 67,5° je omezen na nejvíce tři. Pokud je na připojovací potrubí napojena záchodová mísa nebo výlevka s odtokem DN 100 je počet kolen s úhlem nad 67,5° omezen na nejvíce jedno.
• Sklon připojovacích potrubí nemá být menší než 3 %.

Pokud nelze dodržet mezní hodnoty pro nevětraná připojovací potrubí, je vhodné navrhnout připojovací potrubí větrané opatřené přivzdušňovacím ventilem, který však musí být dimenzován výpočtem.

Aby bylo zabráněno zpětnému zatékání, smějí se na ležatých částech připojovacích potrubí používat jen šikmé odbočky s úhlem do 60° (obvykle s úhlem 45°).

Pro napojování připojovacích potrubí na potrubí odpadní se v ČR mohou použít odbočky s úhlem 45° až 88,5°.

Při napojování připojovacích potrubí od záchodových mís nebo výlevek s napojením DN 100 na odpadní potrubí pomocí dvojité odbočky s úhlem větším než 67,5° nesmí být jednotlivá připojovací potrubí napojena proti sobě, ale musejí v půdorysné rovině svírat úhel nejvíce 135° (lépe jen 90° - rohová odbočka).

tags: #montáž #vody #a #odpadu #postup

Oblíbené příspěvky:

• CNG vs. tradiční paliva
• Brněnský odpad: Kdo je za něj zodpovědný?
• Zubři v Milovicích
• Nejničivější ekologické události
• Louka u Litvínova: Environmentální aspekty