Ekologický dokument Powaqqatsi Philipa Glasse

Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhý díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreyho Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiů ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného).

V roce 1983 měl ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Téměř dvacet let od uvedení první části s názvem Koyaanisqatsi (1983), na kterou o pět roků později navázal snímkem Powaqqatsi (1988), podařilo se tomuto originálnímu filmovému tvůrci po mnoha peripetiích dokončit i závěrečný díl - Naqoyqatsi (2002). Názvy všech tří jeho filmů jsou odvozeny z jazyka ohroženého indiánského kmene Hopi a provází je minimalistické kompozice světoznámého newyorského skladatele Philipa Glasse, který se, kromě jiného, řadu let systematicky zabýval studiem hudby nejrůznějších národů včetně Indiánů.

Autoři filmu usilují ve svém druhém projektu na ploše celovečerního filmu bez použití komentáře podat obraz života, lidí a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kulturních a historických kořenů zásahem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému.

Pojem Koyaanisqatsi znamená život mimo rovnováhu a v tomto filmu byl zobrazen životní styl charakteristický pro severní polokouli naší planety, svět ovlivněný spěchem, rychlostí a stále více dominující technologií. Powaqqatsi, život v přeměně byla pozornost kamery naopak upřena k jižní hemisféře, kde ještě převládá tradiční způsob rukodělné výroby, tedy ke světu, jenž je kulturou Severu pohlcován a se kterým tvůrce jednoznačně sympatizuje.

Výraz Naqoyqatsi má hned trojí spolu související význam: 1. Život jako vzájemné zabíjení, 2. Válka jako způsob života, 3. (interpretováno) Civilizované násilí. Ústřední myšlenkou této části je přesvědčení, že vše směřuje k unifikovanému způsobu technologického myšlení. Technologie přestává sloužit, ale stává se rozhodující součástí našeho života a bere všechny možnosti, jak si zachovat individualitu.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Ocitli jsme se v zajetí matematických vzorců, schémat a čísel, odvozených od binární soustavy nuly a jedničky (jakožto znaku kybernetiky), různých symbolů moci, peněz a showbyznysu, před očima se nám míhají známé tváře politiků, sportovců, umělců, vědců, soupeříme mezi sebou, kdo rychleji, dál a výš. Při tom všem se stupňuje agresivita a nesnášenlivost, přibývá válečných konfliktů, přicházejí stále hrozivější živelné pohromy a ekologické katastrofy. Člověk překročil hranice rovnováhy tím, že vytvořil technologii, která se snaží obsáhnout nekonečné množství možností, a to ve světě, který má omezenou, konečnou sumu zdrojů.

Svým obrazovým materiálem odkazuje Powaqqatsi sice k dokumentu s etnografickým a antropologickým cílem, jeho uspořádání (trikové záběry a střihová rytmizace, podřízená hudbě) z něj však činí film experimentální. V souladu s Glassovou minimalistickou hudbou je film členěn na jednoduché věty, mající svůj logický a emotivní smysl; mimořádná, fascinující bohatost obrazu však jde jakoby "proti" hudbě a činí z filmu podmanivou podívanou.

Hlavní kameramani filmu pracovali (vedle Berlína a Paříže) v Peru, Brazílii, Egyptě, Nepálu, Izraeli, Keni Hongkongu, Indii. Glass se nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasů i civilizačních ruchů, z jejichž střetů, podobně jako z obrazové složky, vystupuje podoba světa s jeho přirozenými a nepřirozenými vztahy, vlivy a kontrasty.

Výjimečný film vznikl na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas. Nesmírně náročný Reggiův projekt, navazující na dřívější film Koyannisqatsi, je nejen strhujícím dokumentem o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou.

Reggio zaujímá vyhraněný, pro mnohé kontroverzní postoj. Je přesvědčen, že člověk se v současném světě stává cizincem a spěje ke svému zániku. V mnoha pasážích filmu byl obraz roztažen z původního poměru stran 4:3 do 16:9, což u některých diváků vyvolalo negativní ohlasy.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Pro znalce Reggiova díla předvídatelná stavba - dlouhé, originální záběry přírody (resp. zvířat) doplněné hudbou od P.Glasse, bez jediného slovíčka komentáře. Snad ještě více než ve třech známějších dílech této dvojice se tu ale podle mne projevuje podobnost tvůrčích přístupů obou z nich. Minimalistická je nejen Glassova hudba ale také režie Reggia. Pozornost se soustředí čistě na detaily zvířecí existence. Samozřejmě veškerá interpretace dění na plátně je čistě na divákovi, který může jen žasnout nad krásou pohybu, neskutečnými podobami různých životních druhů od mikrobů až k mnohobuněčným organismům nebo se s pokorou zadívat do upřímného pohledu zvířecích očí. Celé dílo na mne pak působí jako jednoznačná oslava bytí (zde ve formě zvířat) tohoto světa.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #dokument #philip #glass

Oblíbené příspěvky:

• Příklady z Lesní Laboratoře
• Historické paralely totalitních režimů
• Průvodce programem Ekologické Politiky
• Parametry ekologických domů
• Článok o výchove k ochrane prírody