Ekologický institut Veronica je profesionální pracoviště Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Svou expertní a vzdělávací činností poskytuje interpretaci odborných environmentálních témat. Působí v Brně a v Hostětíně, zabývá se jak městským, tak venkovským prostředím. Aktivity rozvíjí v záběru od místního detailu po mezinárodní souvislosti.
Veronica vydává stejnojmenný environmentálně kulturní časopis, založila a rozvíjí ekologické poradenství v České republice a vybudovala Centrum Veronica Hostětín.
V Hostětíně můžete společně tvořit, hrát si, výletovat, zkoumat přírodu, kuchtit... a odjíždět s tím, že jste spolu strávili 5 nádherných dní a ještě více prohloubili Vaše vztahy. Programy se konají v různých termínech:
Aktivní občan Plné začlenění ochrany životního prostředí do rozhodování státní správy vyžaduje, aby orgány veřejné správy disponovaly přesnými a aktuálními informacemi o dotčeném území. Dle Aarhuské úmluvy může být právě veřejnost jedním z hlavních zdrojů těchto informací.
Veronica se snaží být kvalitním informačním, odborným a koordinačním zázemím pro občany, neziskové organizace, občanské iniciativy, studenty, odborníky a úřady v procesech plánování a rozhodování. Zároveň účinně participujeme na plánovacích a rozhodovacích procesech na všech úrovních.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Sledujeme správní řízení ke kácení dřevin v některých městských částech v Brně. V jednotlivých městských částech iniciujeme projekty zaměřené na tvorbu veřejných prostranství.
Jak založit občanské sdružení? Jak sestavit petici? Jak zapojovat veřejnost Studujete? Projektujete? Rozhodujete nebo plánujete? Naučte se (spolu)pracovat s veřejností.
Ekologický institut Veronica je známou neziskovou organizací, která působí na poli ekoporadenství a vzdělává děti i dospělé o ochraně přírody a klimatu. Díky podpoře ze Státního fondu životního prostředí jsme v posledních dvou letech zrealizovali dva významné klimatické projekty s velkým dosahem i dopadem.
Celosvětová kampaň Hodina Země má za úkol zvýšit povědomí o klimatické krizi. Po celém světě poslední sobotu v březnu, již od roku 2007, symbolicky zhasínají obce, města a jejich dominanty. I přesto, že si současná situace vynutila změnu a lidé místo oslavy v ulicích zůstávali doma, v České republice zhaslo 140 obcí a měst, z toho 17 statutárních.
Důležitější než symbolické jednohodinové zhasnutí jsou ale klimatické závazky jednotlivých obcí. Hodiny Země se každoročně účastní tisíce jednotlivců, které jsme motivovali k přijetí vlastního závazku pro snížení jejich dopadu na klima. Mezi osobní klimatické závazky patřilo především méně létat, méně jezdit autem, méně jíst maso nebo méně topit.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
CO2 liga je celoroční vzdělávací program, který zprostředkovává žákům informace o globální klimatické krizi, o změnách, které můžeme očekávat v České republice, o možnostech, jak se na ně připravit a jak změnu klimatu zmírňovat. Do programu se každoročně zapojuje na 80 škol. Účastníci plní mise na záchranu planety, kdy se snaží symbolicky naplnit závazky Pařížské dohody a nedopustit oteplení planety o více než 1,5 stupně. Zabývají se problémem z pohledu sebe, své rodiny, školy, obce i státu.
Cílem aktivity je dosažení stavu, ve kterém budou významní stakeholdeři cílové skupiny dostatečně informováni o probíhající klimatické změně a jejích potenciálních důsledcích včetně dopadů spojených s biodiverzitou. Bude tak vytvořeno informační i organizační zázemí pro tvorbu a realizaci příslušných adaptačních strategií. Aktivita bude probíhat po celou dobu řešení projektu a bude se sestávat ze 4 základních částí:
Při formování strategie adaptace bude pozornost věnována jak analytické, tak strategické části dokumentu.
Slovo biopotravina má přesný význam. Označuje potravinu vyrobenou z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstovaných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a dle legislativy EU - nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Biopotraviny neobsahují zbytky pesticidů, průmyslových hnojiv, které se v ekologickém zemědělství nepřipouštějí, a antibiotik, protože tato léčiva nesmějí být zvířatům přidávána do potravy. Při zpracovávání bioproduktů je vesměs zakázáno používat umělé chemické látky.
Všechny potraviny živočišného původu (mléko, maso) musí být označeny tzv. identifikační značkou - oválem. V horním řádku je zkratka země. Většinu potravin lze vyrobit v České republice z lokálních surovin. Čím blíže je země původu, tím lépe. Kratší přepravní vzdálenost znamená menší znečištění způsobené dopravou. Také tím podpoříme místní ekonomiku a tuzemské zemědělce.
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
Ve specializovaných prodejnách biopotravin nebo v samoobsluhách jsou biopotraviny dražší než zboží konvenční. Podívejme se ale vždy, zda porovnáváme srovnatelnou kvalitu, např. mléko o stejném množství tuku. Řadu obchodů zdravé výživy vlastní místní obchodníci. Biopotraviny nemusíme kupovat jen v obchodech, ale přímo u sedláků, máme-li takové ve svém okolí. Čím dál více jsou rozšířeny pravidelné trhy, kde sedláci nabízejí své výrobky. Pozor ale, ne každý prodejce na trhu je ekologický zemědělec!
Nákupem od farmáře můžeme nazvat i nakupování mléka v mlékomatu; peníze získává přímo producent, nejdou přes řadu překupníků. Hitem se záhy jistě stane koncept „podporuj svého sedláka“ aneb komunitou podporované zemědělství (tzv. KPZ). Je to partnerství mezi (eko) zemědělcem a skupinou zákazníků. Obě strany se dohodnou na spolupráci, protože vědí, že drobné zemědělství je důležité pro venkov i krajinu. Skupina zákazníků si u zemědělce předplatí jeho produkty na celou sezónu a probere s ním, co a jak bude pěstovat, samozřejmě v rámci sortimentu, na který se sedlák soustředí. Zemědělec zákazníkům potraviny na určené místo pravidelně dodává. Skupiny fungují v Brně, v Praze, na severní Moravě, v jižních Čechách.
Kupujeme si oblečení české výroby. Kromě podpory místní produkce a garance jistých pracovních podmínek přispíváme k omezení mezinárodní přepravy. Značkové oblečení: Ano! Pokud musíme mít oblečení z dovozu, vyhledáváme fair trade oblečení, které je ušito za dodržování pracovněprávních standardů Mezinárodní organizace práce (ILO). Ty garantuje certifikace a koncept Fair trade neboli férový obchod. I v řadě prodejen se značkovým oblečením se běžně prodává biotextil, surovina na jeho ušití pochází z ekologického zemědělství. V ČR se můžeme setkat s certifikáty od holandské organizace Fair Wear Foundation či britské Soil Association.
Přírodní vlákna jsou získávána z různých částí pěstovaných rostlin (a chovaných zvířat), jde proto o obnovitelný materiál. Nejpopulárnější bavlna spotřebuje při pěstování velké množství vody a je chemicky nejošetřovanější plodinou vůbec. Alternativ je několik. Tradičním materiálem je vlna. Lněné příze jsou pevnější než bavlněné a modely ze lnu jsou i velmi elegantní. Konopné oblečení není jen módní, ale i velmi ekologické. Jeho pěstování má u nás dlouholetou tradici, podporuje místní ekonomiku, při jeho pěstování nejsou potřeba chemické látky. Ani pro pěstování bambusu se nepoužívají umělá hnojiva či pesticidy, látky z něj vyrobené jsou prodyšné, velmi jemné a mají značnou absorpční schopnost. Z bambusu se prodává spodní prádlo, ale i košile, kalhoty, trička či ponožky.
U oblečení speciálně platí, že si kupujeme to s dlouhou životností, se záměrem, že ho opravdu „unosíme“. Nakupujeme i oblečení z druhé ruky - to, co hledáme, možná už někdo jiný nepotřeboval a odložil. I v „sekáčích“ můžeme najít módní kusy. Naopak oděvy, které sami již nepotřebujeme, pošleme „dále“ ke známým, rodinným příslušníkům, můžeme je věnovat charitativním organizacím, které starý textil sbírají, nebo je dáme do bazaru. Mládež si ráda pořizuje oblečení na výměnných bazárcích, na internetu je např. Celosvětově známá, rozšířená a velmi přísná je certifikace textilií Öko-Tex Standard 100. Výrobky s tímto logem jsou zdraví nezávadné a při výrobě je eliminováno použití nebezpečných chemikálií.
V obchodech seženeme krásné boty vyrobené z ekologicky pěstovaného konopí a přírodní gumy. Využívání služeb místní krejčové znovu přichází do módy. Ušije nám oblečení kvalitní a ne tak drahé, jak bychom si mysleli. Látka sice nemusí být nutně ekologická, ale odpadají možné špatné pracovní podmínky ve fázi stříhání, šití, žehlení a balení oblečení; vyhneme se i zbytečné mezinárodní přepravě a peníze zůstanou u nás. Šikovní si mohou zkusit nějaký svršek zhotovit sami. Spoustu krejčových a jejich výrobků najdeme např.
Chemické složení poskytuje pro zhodnocení ekologické šetrnosti nejdůležitější údaje. Ekologicky šetrné prostředky neobsahují silné minerální kyseliny (např. kyselina fosforečná), louhy (hydroxid sodný), fosforečnany/fosfáty, sloučeniny s obsahem chlóru nebo jiných halogenů (fluor, bróm, jód), EDTA, aromatické uhlovodíky (např. Pokud má výrobek tzv. nebezpečnou vlastnost, musí být na obalu náležitě označen. Čím více je těchto značení, tím hůře pro životní prostředí i pro nás. Nebezpečné vlastnosti má bohužel i řada úklidových a pracích prostředků. V přímém rozporu s ekologickou šetrností jsou zejména prostředky, na nichž najdeme výstražné věty s čísly R-45, 46, 50-53, 60-64, např. R51 znamená „toxický pro vodní organismy“.
Kromě varovných vět jsou škodlivé výrobky povinně označeny i informačními piktogramy, buď staršími oranžovými, nebo novými s červeným rámováním. Pokud najdeme na výrobku některou z oficiálních ekoznaček, nemusíme váhat a můžeme vzít výrobek rovnou k pokladně. Ekologickou šetrnost za nás už zhodnotila nezávislá agentura a výrobek obstál. Toto hodnocení zahrnuje kromě posouzení složení také biologickou rozložitelnost, ekotoxicitu pro vodní organismy, dermální dráždivost, recyklovatelnost obalového materiálu nebo vhodnost dávkování.
U nás se můžeme nejčastěji setkat s českou značkou „Ekologicky šetrný výrobek“ či s evropskou „květinou“. Dobrý šetrný výrobek by měl na svém obalu nést informaci, jak jej správně ředit a dávkovat. Samotný obal výrobku by měl umožňovat dodržení doporučeného dávkování, např. mít dávkovací uzávěr, dávkovač po kapkách či střikem. Označení materiálu, z jakého je obal vyroben, bývá uvedeno na etiketě nebo vylisováno na dně. Zpravidla je to symbol „tříšipkového trojúhelníku“ s jednociferným číselným kódem nebo zkratkou materiálu. Ekologicky šetrný výrobek je balen v materiálu recyklovatelném, jako je např. polyethylen (značen 2 nebo 4, PE), polypropylen (5, PP), PET (1, PET), případně polystyren (6, PS) nebo papír (12, PAP). Celý takzvaný životní cyklus PVC, neboli výrobu, používání i likvidaci, doprovázejí úniky toxických látek.
Dáváme přednost domácím výrobkům, mycí prostředky se v České republice běžně vyrábějí. Kratší přepravní vzdálenost znamená nižší znečištění způsobené dopravou. Také tím podpoříme místní ekonomiku. Máme-li možnost, kupujeme si prostředky ve velkých baleních, které si pak doma rozléváme do příslušných menších obalů. Někteří prodejci drogérie nabízejí prodej stáčených saponátů do námi přinesených nádob.
Když hledáme v obchodech „ekokosmetiku“, je nejsnazší sledovat nezávislé certifikáty, které jsou propůjčovány jednotlivým výrobkům. Nám spotřebitelům zaručují, že v nich nejsou obsaženy nevhodné látky. U nás lze zakoupit kosmetiku s certifikáty BDIH (www.ionc.info) nebo NaTrue (www.natrue.org). Obě tyto značky garantují, že označené výrobky nejsou testovány na zvířatech. V ČR existuje značka Certifikovaná přírodní kosmetika (CPK) - takto označeny mohou být výrobky připravené z čistě přírodních složek. Neobsahují tedy syntetické parfémy a barviva nebo ropné látky. přírodní kosmetika bio, která navíc znamená, že minimálně 20 % surovin pochází z ekologického zemědělství.
Na výrobku musí být uvedeno úplné složení, a to v souladu s mezinárodním názvoslovím kosmetických prostředků (směs angličtiny a latiny), užívaného po celém světě. Bohužel štítek neusnadňuje spotřebitelům rozhodování, je pro ně složitý, pomáhá ale v orientaci lékařům. Parfémové a aromatické kompozice a jejich suroviny jsou uvedeny slovem „parfum“ nebo „aroma“. Vyhýbáme se především syntetickým organických látkám. Mycí přípravky obsahují jako účinnou složku tenzidy. Nevhodné jsou ty uměle syntetizované, které hodně pění a razantně omývají i ochranný film na povrchu kůže. Nevhodný je rovněž propylenglykol, zahušťovadla MEA, DEA, tetrasodium EDTA, TEA-EDTA. Rovněž jsou nevhodné syntetické parfémy označované blíže nerozvedeným slovem „parfum“ a konzervační látky, např. parabeny. Ošetřující přípravky by neměly obsahovat tekutý minerální olej (Paraffinum liquidum) ani tuhou vazelínu (Petrolatum).
Dáváme si pozor na marketingová tvrzení vychytralých výrobců jako „extra lehký“, „liftingový efekt“, „z přírodních složek“. Někteří výrobci zdůrazňují aktivní složky rostlinného původu, zatímco základní prvky jsou původem z ropy! Laurethsulfát sodný, známý pod názvem sodium laureth sulfate, je asi nejrozšířenější složka šampónů, pěn do koupele či zubních past jako levné a účinné pěnidlo. K umělým tenzidům existuje náhrada například v podobě cukerných tenzidů (např. lauryl či capryl glucoside). Jsou vyrobeny z rostlinných olejů a sacharidů, tedy z obnovitelných zdrojů.
Nekupuji kosmetiku, která mohla být testována na zvířatech. Jediný celosvětově uznávaný certifikát označující kosmetiku a úklidové prostředky netestované na zvířatech je humánní kosmetický standard, tzv. „králíček“. Můžeme si zakoupit zboží od desítek výrobců dodržujících tento standard. V březnu 2013 v celé EU vešel v platnost zákaz zkoušek kosmetických přípravků na zvířatech. Těhotné ženy a děti by se měly vyhnout syntetickým vůním v kosmetice, některé jsou endokrinními disruptory (tzn.
V domácnostech jsme dříve volili mezi obyčejnou žárovkou a zářivkou kompaktní nebo rovnou trubicí. Nyní už dáme většinou přednost LEDkám, neboli polovodičovým světelným zdrojům. LEDka totiž obvykle dokáže poskytnout potřebné osvětlení cílových ploch s nejmenším elektrickým příkonem udávaným ve wattech (W). Úspornější je především proto, že nesvítí do zbytečných směrů. Přitom dosahují vyšší světelné účinnosti než zářivky, tedy přes sto lumenů na jeden watt příkonu. LEDkám nevadí časté zapínání a vypínání. Pro svícení v úzkých kuželech jsou dnes již hospodárnější než výbojové světelné zdroje. Malá a levná diodová světla lze výborně užít například pro osvětlení pracovní plochy nebo noční nasvícení chodeb.
Obvyklou charakteristikou zdroje světla je světelný tok měřený v lumenech (lm). Je rozhodující veličinou tehdy, když nakupujeme baňku či trubici a chceme osvětlit celý prostor. Lineární zářivky dosahují účinnosti blížící se 100 lm/W, tj. například zářivka s příkonem 36 wattů, může mít světelný tok přes 3000 lumenů. Pokud ale potřebujeme světlo směrovat, může to být už jinak, zde jednoznačně vítězí samostatně směrující LED světlo, kde se uplatní údaj o svítivosti v kandelách (cd). Do lampiček dáme LEDky, které mají úzký kužel světla, tzv. Index podání barev (CRI) je hodnocení věrnosti barevného vjemu, který vznikne osvětlením z nějakého zdroje, v porovnání s tím, jaký barevný vjem by vznikl ve světle slunce. Hodnota 100 - světelný zdroj, který umožňuje přirozené podání barev.
Další údaj, který nám pomáhá při nákupu a jenž by měl být uveden na obalu kvalitních výrobků, je životnost v hodinách, popř. záruční doba. Běžně prodávané LEDky mají životnost výrobku 25000 hodin, což je dva- až třikrát více než zářivky. Svítíme-li např. Údaj o barvě LED, resp. o barevné teplotě udávaný v kelvinech bychom měli najít na každé LEDce (stejně jako na zářivce). Pro přisvětlování za dne jsou vhodné zdroje se světlem téže barvy, jako má zatažené nebe, tedy s dostatečně silnou modrou složkou. Jsou označovány jako „cool white“ nebo „daylight“, s barevnou teplotou aspoň pěti tisíc kelvinů. Pro svícení před rozedněním nebo po setmění je to ale přesně naopak, měli bychom užívat jen zdroje slabé, o tzv. barevných teplotách nízkých, označovaných jako teple bílé „warm light“. Osvětlení od soumraku do svítání by nemělo narušovat noční fázi metabolismu, která by v tu dobu normálně nastala. Pokud si pořídíme žlutá světla, tak metabolismus obelstíme. Nejjednodušší je nakoupit LEDky svítící čistě žlutě a ty dát např. do lampiček u nočních stolků.
Správná regulace osvětlení přináší další úspory elektřiny. Elegantní a úsporná, i když dražší, je spojitá regulace, tedy možnost stmívání. Ovládání je možné několika způsoby: tlačítky se směrovými šipkami, opakovaným mačkáním jednoho původního originálního vypínače, kdy se postupně mění intenzita světla, dálkovým infračerveným ovládáním, popř.
Mnoho kovů, které jsou třeba pro výrobu elektroniky, je vzácných (zlato, tantal nebo kobalt). Měď tvoří 19 % hmotnosti mobilu, železo 8 %, dále je v něm např. nikl či olovo. Vzácné kovy pocházejí z „jihu“, kde se těží s nízkými náklady na pracovní sílu. Proto je polovina světové těžby kobaltu (např. baterie pro mobil) exportována pouze ze Zambie a Konga. Zbytky toxických kovů z dolů přispívají ke kontaminaci vody a půdy. Poškození zdraví pracovníků je obrovské. Spolu s každým mobilem nám doma leží v průměru 250 mg stříbra a 24 mg zlata. V tuně mobilů, což je asi 13000 kusů, se nalézá přibližně 300-350 gramů zlata, ve zlatonosné hornině je v tuně pouhých 5 gramů zlata.
Mezinárodní nevládní organizace Greenpeace sestavuje žebříček výrobců počítačů a mobilů, který hodnotí chování firem, nikoliv jen jednotlivé modely. Cílem Greenpeace je donutit firmy, aby v přístrojích přestaly používat nebezpečné chemické látky, zpětně odebíraly a bezpečně recyklovaly staré výrobky, snížily energetickou náročnost výroby a spotřebu elektřiny s cílem snížení emisí CO2. V podrobné zprávě lze najít informaci, zda ta která firma nabízí alespoň nějaký výrobek bez PVC, ftalátů, berylia nebo bromovaných zpomalovačů hoření.
Nic necharakterizuje lépe naši dobu než rychlost, s jakou střídáme své telefony. Ekologický mobil je tudíž určitě ten, který dlouho vydrží a dlouho se používá. Pokud už nám telefon vydrží v provozu na jedno nabití jen mnohem kratší dobu, než když byl nový, stačí vyměnit akumulátor a přístroj může dál sloužit. Ekologický přístroj můžeme hledat mezi modely, které používají recyklované plasty, šetří papírem při balení a tisku manuálu. V cizině se prodávají mobily se zabudovanými solárními nabíječkami. V roce 2011 bylo na území ČR odloženo asi 1,7 milionů mobilních telefonů.
Vodafone používá vlastní hodnocení, tzv. „eko-třídu“, která hodnotí telefon z hlediska dopadu na životní prostředí, 1 - nejhorší, 5 - nejlepší. Jde o sadu 230 kritérií, jež zkoumají výrobek, ale i dodavatele vůbec. Na webu společnosti, který je také v češtině, má pak telefon mezi svými parametry i toto „ekoh...
tags: #ekologicky #institut #veronika #aktivity