Politické ohrožení dřevozpracujícího průmyslu v České republice

Vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení zavázala zpracovat surovinovou politiku pro dřevo s cílem vytvořit podmínky pro zvyšování přidané hodnoty českého dřeva a jeho vyššího využití. Proto vláda na svém zasedání dne 26. Ministerstvo průmyslu a obchodu chápe dřevo jako strategickou surovinu a aktivně se podílelo na zpracování Surovinové politiky pro dřevo, jako úkol vytyčený vládou ČR.

Tvorba surovinové politiky pro dřevo probíhala pod záštitou Ministerstva zemědělství v rámci stálé pracovní skupiny, která byla vytvořena také ve spolupráci se subjekty z lesnicko-dřevařského sektoru. Surovinová politika pro dřevo navazuje na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, a to v oblasti zpracování a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny. Po schválení materiálu vládou ČR bude stálá pracovní skupina počínaje rokem 2025 v půlročních periodách monitorovat a vyhodnocovat plnění navržených úkolů a každoročně do 31.

Revize pravidel pro kamna a kotle na dřevo

Chystá se revize pravidel pro kamna a kotle na dřevo. Evropská komise přišla s návrhy na větší účinnost zařízení a nižší emise, tak aby byly ještě ekologičtější. Kritika už zazněla třeba od výrobců a organizací z oboru. Navrhované parametry jsou podle nich těžko dosažitelné, kotle by podražily a v konečném důsledku by to ohrozilo podniky, které je vyrábějí.

Návrh odmítá také ministerstvo průmyslu a obchodu. Šéf resortu Lukáš Vlček (STAN) chce přesvědčit Evropskou komisi, že je i nevýhodný. „Jak ten návrh je nastaven technicky, tak by to splnilo zhruba deset procent výrobků jako takových, to prostě není v současné době reálné. Spíše by to paradoxně určitě zastavilo dekarbonizační snahy, tudíž my se snažíme argumentovat Evropské komisi, aby ten návrh - pokud má být představen, aby byl přepracován,“ říká Vlček.

Kamna a kotle na dřevo nebo pelety mají stovky tisíc českých domácností. Stát využívání biomasy jako obnovitelného zdroje podporuje. Podle Evropské komise jde o první návrh, který se týká nových zařízení, a bude o něm diskuse. Hospodářská komora kritizuje, že jde proti snaze o méně regulace.

Čtěte také: Evropské strany pro přírodu

Od loňského září platí zákaz používat neekologické kotle první a druhé třídy nebo starší. Domácnosti měly na přípravu původně deset let, kvůli energetické krizi pak vláda přidala ještě dva roky.

Stát také na výměny topenišť už přes deset let přispívá. Kotlíkové dotace jich podpořily 132 tisíc za více než 15 miliard korun. Ty už skončily, ale 62 tisíc lidí využilo také Novou zelenou úsporám, která pokračuje.

Podle nedávného odhadu Asociace podniků topenářské techniky ale zůstávalo v provozu asi sto tisíc nevyhovujících kotlů.

Více než třetina bytů v Česku je vytápěných dálkově (1 704 065). Jen o něco méně používá plyn (1 683 055). Uhlí ustupuje, naopak obliba dřeva a obecně biomasy roste, jako hlavní zdroj tepla ji uvedlo zhruba 350 tisíc domácností. Další si v kotlích, kamnech nebo krbech přitápějí. Přibylo i tepelných čerpadel (91 532).

Podle prodejce by se nová pravidla dotkla prakticky všech. Kotle a kamna prodává a instaluje například firma Give.cz. Podle jejího produktového manažera Matěje Stehlíka by se nová pravidla dotkla prakticky všech. Výzva by to byla v první řadě pro výrobce.

Čtěte také: Programy ekologických stran

„Vlastně překopání celých spalovacích komor, nové certifikace, nové konstrukce, vývoj,“ popisuje Stehlík, co všechno by nová pravidla obnášela.

Návrh počítá třeba s povinností automatické regulace spalování. V praxi tedy se zapojením do zásuvky a koncem nezávislosti na elektřině. „Pokud do těch krbových kamen budou výrobci muset instalovat servo motory a čidla, ta kamna budou pravděpodobně nabývat jak na velikosti, tak samozřejmě na ceně,“ dodává Stehlík.

Na otázku, zda jsou kamna a kotle na dřevo populární mezi zákazníky, Stehlík odpovídá, že v tom je určitý luxus, kdy se člověk nemusí starat. „Ale zároveň, pokud potřebujete vyměnit stará kamna po babičce na chalupě, tak to není ta správná varianta,“ doplňuje.

Podle oborových sdružení je návrh extrémně přísný a vyřadil by z nabídky 90 procent teď v Česku vyráběných zařízení. Nová by zdražila a domácnosti by zůstaly u těch starých. „Představte si, že by se klasická kamna zdražila jednou tolik, ke každému kotli byste si musel připlatit asi 60, 70 tisíc korun,“ říká předseda klastru Česká peleta Vladimír Stupavský.

„Jako by někdo zcela pominul vážné diskuse o potřebě změny kursu v rámci sedmadvacítky,“ napsal v tiskové zprávě prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček. „Určitě to konec dřeva není, ale zároveň je potřeba dobře hlídat finální nastavení těch podmínek,“ míní předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.

Čtěte také: Politika a životní prostředí

Podle Evropské komise nejde o novou regulaci, ale už dříve přijatá směrnice o ekodesignu předpokládá revizi parametrů pro topeniště. Chce ho změnit. Opozice žádá vládu, ať ho rovnou odmítne. „Ať nezkouší zase na nás jakési odklady o rok, o dva, o tři. Toto musí být jednoznačně odmítnuto včetně všech navrhovaných změn,“ zdůrazňuje místopředseda Poslanecké sněmovny a první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

„My sami preferujeme - i ve všech ostatních jednáních, která Česká republika dlouhodobě na evropské úrovni prosazuje, aby ty věci byly reálné - a je jedno, jestli to je automobilový průmysl nebo právě nové kotle,“ říká Vlček.

První jednání se mělo konat už příští týden.

K čemu vůbec potřebujeme divočinu

Současný polský ministr životního prostředí rozhodl, že zpeněží unikátní Bělověžský prales, když několikanásobně navýšil zdejší objem těžby dřeva. A aby toho nebylo málo, chce povolit i odstřel zdejších zubrů, kteří patří mezi ohrožené druhy zvířat.

V poslední době rozhýbala evropskou hladinu veřejného mínění zpráva, že nový polský ministr životního prostředí Jan Szyszko (vzděláním lesník) povolil navýšit objem těžby dřeva z Bělověžského pralesa na trojnásobek a hodlá dát svolení i k odstřelu ohrožených zubrů. Stále stejné, jednoduché a účinné metody vládnoucích klik.

Szyszkův předchůdce Maciej Grabowski spolu s tehdejším premiérem Donaldem Tuskem udělal snad ještě horší věc: obětoval na základě tlaku USA zhruba čtyřicet procent Polska na průzkumy těžby břidlicového plynu frakováním, které otráví vodu většině země, bude­li těžba skutečně zahájena.

Co se pralesa týče, má polský ministr pro svá rozhodnutí dva směšné argumenty: kůrovcovou kalamitu a údajné přemnožení zubra evropského. Pokud by pan ministr nahlédl do učebnic běžné střední školy, která vyučuje ekologii, zjistil by, že se plete. Kůrovec v lese je přirozená věc - když panuje sucho, namnoží se a les se s tím sám vypořádá, o čemž ostatně svědčí celá dosavadní historie planety. Člověka k tomu les přitom nikdy nepotřeboval a nepotřebuje.

Přemnožení kriticky ohroženého druhu, dokonce celosvětově ohroženého druhu, je absolutní nesmysl. Zubr byl v minulosti totiž už ve volné přírodě zcela vyhuben a zázračně zachráněn pár nadšenci, kteří několik kusů ze soukromých odchovů vrátili do přírody.

Stojí za pozornost, že za ulovení zubra v bělověžské oblasti byl v historii dokonce dvakrát stanoven trest smrti. Poprvé za Zikmunda I. Starého v roce 1538. Podruhé překvapivě v době druhé světové války, kdy ho vyhlásili jak nacisté, tak Rusové. Pan ministr asi tedy chyběl i v hodinách dějepisu.

Polský kůrovec je, stejně jako v případě české Šumavy, pouze záminkou pro nekontrolovanou těžbu dřeva. V Polsku se přitom těžařské lobby podařilo proniknout až do vedení státu. „Přemnožený“ zubr je na tom podobně - stejně jako dřevo bude i on zpeněžen.

Jak kauza břidlicového plynu, tak i snaha těžit prales odhaluje mnohé. A nejde jen o pověstný vrcholek ledovce, odhalující selhávání státního systému. Dosavadní ochrana přírody i legislativa národních států bývá příliš křehká a špatně vymahatelná, často jde navíc o záměr.

Bělověžský prales ale není jen tak ledajaký kus lesa. Je to světový unikát, pokladnice biologické rozmanitosti, jeden z posledních ostrůvků pralesa, který se rozkládal před počátkem zemědělství téměř po celé Evropě. Jde nejen o polský, ale světový poklad, který přečkal tisíce let až do dnešních dnů, a dokonce je pod ochranou UNESCO.

Podle Szyszka je prý ochrana UNESCO příliš konzervativní. Patrně netuší, že právě ta je podstatou ochrany přírody většiny států, pokud ochranu přírody vůbec praktikují, což by jako vystudovaný lesník asi tušit měl.

Ostrovní ekologie nás učí: čím větší ostrov, tím větší počet druhů. To by měl být primárně národní zájem každého státu, nikoli hrubý národní produkt. Živí nás příroda, peníze nejdou jíst. A příroda je živa rozmanitostí. My jsme živi rozmanitostí. Bez ní zahyneme.

Představme si, že je ministr životního prostředí v Polsku opravdu tím, čím má být - expertem vzdělaným v oboru, pracujícím v souladu s nabytým poznáním a legislativou. Pak by měl nechat prales na pokoji, případně se pokusit ho dál rozšiřovat. To samé platí o zubrech, ale také o přítomnosti vlků, kteří budou populaci zubra udržovat v kondici a v udržitelných počtech.

Lze vůbec přepočítat prales či přírodu na peníze? Hodnota pralesa - a života obecně - je nevyčíslitelně vysoká. Pokud se něco vyvíjí deset tisíc let, není v silách člověka něco podobného uskutečnit, natož to zaplatit.

Zkuste zaplatit „výrobu“ deštného lesa na ploše jednoho čtverečního metru. Samozřejmě že to nejde. Ukazuje se, že systém založený primárně na penězích, je­li uplatňován masově, je novou totalitou zla, která jde proti lidskosti, proti lidem a hlavně proti přírodě - jakkoli je dělení na člověka a přírodu scestné.

Pohled odborníků na současný stav a budoucnost dřevozpracujícího průmyslu

Následující body shrnují názory různých odborníků na aktuální situaci a výzvy v oblasti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu:

1. Ing. Dalibor Šafařík, generální ředitel, Lesy ČR, s.p.:

   • Lesnictví je velmi široký obor lidské působnosti, který se zabývá udržením a zvelebením lesů a využitím jejich užitků ve prospěch vlastníků a lesů a celé společnosti.
   • Determinujícím znakem člověka je les hospodářsky využívat.
   • Role lesnictví a lesního hospodářství v zajištění dřeva jako obnovitelné suroviny pro využití ve stavebnictví je nezastupitelná, a proto tvoří společně s dřevozpracujícím průmyslem přirozený komplex.
   • Připravenost lesnictví, respektive lesního hospodářství vnímám zejména ve schopnosti pěstovat lesní porosty ve druhové skladbě dřevin a kvalitě nabízející široké technické a technologické využití, včetně tolik diskutovaného smrku.
   • Ještě jeden aspekt připravenosti lesnictví bych zmínil, a to kontinuální a precizní informování o vývoji surovinové základny a struktuře očekávaných těžeb v čase.

2. brig. gen. Ing.

   • Z pohledu Ministerstva vnitra - generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „MV - GŘ HZS ČR") vnímáme, že české lesnictví i dřevozpracující průmysl disponují kvalitním odborným zázemím, technologiemi a dlouhodobou tradicí, které jim umožňují pružně reagovat na rostoucí poptávku po dřevu jako stavebním materiálu.
   • Z hlediska požární bezpečnosti je nezbytné, aby tento rozvoj šel ruku v ruce s důsledným začleněním požárně bezpečnostních opatření do všech fází výstavby - od projektování přes výrobu až po samotnou realizaci.
   • MV - GŘ HZS ČR přistupuje ke dřevostavbám specificky, protože ačkoliv jsou dřevěné konstrukce deklarovány jako požárně odolné, požár se uvnitř budov šíří jinak než v běžných nehořlavých konstrukcích.

3. Ing.

   • Lesnictví je z podstaty věci založeno na dlouhé produkční době, takže vytvořit porosty s pestrou druhovou a prostorovou skladbou, systémem udržitelného hospodaření umožňující stabilní produkci nebude jednoduchou záležitostí.
   • Chybí tedy vyšší míra provázanosti lesnicko-dřevařského řetězce - od lesa až po finální výrobek.
   • V porovnání se severskými zeměmi nebo Rakouskem zaostáváme nejen v množství spotřebovaného dříví na obyvatele, ale také v technologické vybavenosti a systémové podpoře domácího zpracování.
   • Zcela zásadní je však i udržitelnost samotného hospodaření v lesích.

Možnosti a rizika spojená s rozvojem dřevozpracujícího průmyslu

Ing. Dalibor Šafařík vyjádřil svůj pohled na příležitosti a rizika v tomto odvětví:

• Příležitosti: Informování veřejnosti na příkladech dobré praxe. Tedy na ukázkách úspěšných dřevostaveb či staveb s využitím kombinace dřeva a nedřevěných materiálů, na kterých lze ukazovat výhody použití dřeva jako stavebního materiálu.
• Rizika: Nízký stupeň koordinace jednotlivých politik v oblasti lesního hospodářství, dřevozpracujícího průmyslu a ochrany přírody.

Rozvoj dřevostaveb představuje pro české hospodářství mimořádnou příležitost, a to jak z hlediska energetické a materiálové soběstačnosti, tak i z pohledu dekarbonizace stavebnictví. Za perspektivní oblast by bylo možné považovat především veřejnou výstavbu, kde může být dřevo využito jako plnohodnotná alternativa k betonu a oceli. Na druhé straně nelze přehlížet rizika, která s sebou tento vývoj přináší. Mezi hlavní patří nedostatek kvalifikované pracovní síly, kolísavá dostupnost suroviny a nestabilita legislativního prostředí, která často brání dlouhodobému plánování investic.

Udržitelnost a ochrana lesů

Výše těžeb vychází z lesních hospodářských plánů, které schvalují nejen orgány státní správy lesů (krajské úřady), ale závazné stanovisko k nim vydávají i orgány ochrany přírody. Výše plánovaných těžeb dřeva nesmí překročit množství, které v lese přiroste a je tedy dlouhodobě udržitelná. Na proces lesního hospodářského plánování nebude mít Surovinová politika pro dřevo žádný vliv.

Jejím cílem není navyšovat primární kapacitu zpracování dříví (na pilách, v papírnách apod.), ale zaměřit se na výrobu výrobků s vyšší přidanou hodnotou (například CLT panelů, truhlářských výrobků, komponent pro montované dřevěné domky a konstrukce apod.).

Vlastnosti dřeva jako stavebního materiálu

Masivní dřevo je pevný a zároveň lehký materiál vysoké kvality. Stavby z tohoto materiálu jsou levné a energeticky výrazně úsporné. Výhodou je, že se dají vystavět během velmi krátké doby v porovnání se zděnými a dají se stavět celoročně. Co se týče odpovídajících technických a konstrukčních vlastností, současné technologie umožňují realizovat širokou škálu nosných a konstrukčních prvků na bázi dřeva a nemusí se jednat jen o masivní dřevo.

Výhodou dřevěných konstrukcí oproti betonovým je především jejich nízká hmotnost a pružnost, a tudíž i menší nároky na nosnost váhy vlastní konstrukce, která je u betonových staveb výrazně vyšší. Dále jsou k dispozici i kombinace materiálů zvyšující některé požadované vlastnosti např.

Na první pohled se může dřevo jako stavební materiál zdánlivě jevit jako vysoce hořlavý, neboť máme dřevo asociováno jako tradiční palivo nebo topivo. Avšak opak často bývá pravdou, protože dřevěné konstrukce mají odlišné parametry a jiný stupeň hořlavosti než palivové dříví.

Masivní dřevěné prvky jsou totiž naopak vůči požáru velmi odolné, snadno nevzplanou i při vysokých teplotách, a navíc chování dřevěných konstrukcí v případě požáru lze daleko lépe odhadnout, než u jiných materiálů jako je např. železo nebo beton, kdy požární odolnost staveb ze dřeva je okolo 60 minut, po kterou by měla nosná konstrukce odolat účinkům hoření a nezhroutit se.

Dřevo samo o sobě má dobré tepelně izolační vlastnosti. Ty se dají zvýšit dalšími izolačními vrstvami, kterých je několik druhů v závislosti na plánovaný účel stavby. Pro dřevostavby jsou vhodné zejména dřevovláknité a celulózové izolace, nebo izolace z jiných přírodních obnovitelných materiálů např. desky z konopí, lnu, ovčí vlny a podobně.

Dřevo je akusticky dobře vodivý materiál. Nezvýší se vyšší aplikací dřevěných prvků do konstrukcí staveb i nežádoucí např. tzv. Samotné dřevo jako surový materiál sice má výrazně horší zvukově izolační vlastnosti než zdivo, na druhou stranu však dřevostavby nabízejí mnohem více možností, jak šíření nežádoucího hluku předcházet, než jaké nabízejí konstrukce klasických zděných budov.

Těmto nežádoucím účinkům se dá předcházet např. vhodným zvolením sendvičových konstrukcí stěn s volbou vhodných akusticko-izolačních materiálů a v případě patrových domů prokládání vrstev na bázi dřevěných pórovitých desek, polystyrenu nebo různých nátěrů na cementové bázi.

Ochrana dřeva a legislativa

Legislativně tuto problematiku upravuje EN 335 - Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva - Třídy použití: definice, aplikace na rostlé dřevo a na výrobky na bázi dřeva.Na evropské úrovni se jedná o Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) o uvádění na trh a používání biocidních přípravků 2012/528/EU (BPR). Ochranné přípravky na dřevo a účinné látky v nich obsažené musí být schváleny.

Pokud se přípravkem na ochranu dřeva ošetřuje dřevo trvale zabudované do staveb, patří takovýto přípravek mezi tzv. stanovené výrobky podle Zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a musí pro uvedení na trh EU splňovat technické požadavky, které jsou upravované národní legislativou té které členské země EU.

V České republice jsou technické požadavky uvedeny v Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. ve znění Nařízení vlády č. 312/2005 Sb.

Na ochranu dřeva se mohou použít pouze chemické prostředky, které byly certifikovány, mají typové označení a jsou registrovány Ministerstvem zdravotnictví prostřednictvím Registru chemických látek.

tags: #politicke #ohrozeni #drevovyroby

Oblíbené příspěvky:

• Děti a Příroda: Recenze
• Přehled Časopisů o Umění a Životním Prostředí
• Minerální hnojiva a životní prostředí
• Spirála pro kompost
• Černobyl a jodová kontaminace