Ekologický Materialismus a Jeho Kritika

Poslední dvě století proběhla ve znamení mohutné expanze materialismu. Materialistický výklad světa a člověka pronikl do životního smýšlení velkého množství lidí a následně určil i převládající způsob života. Moderní člověk se materialistickým vyznáním cítí být pevně zakotven v realitě.

Úspěšné rozšíření materialistického světonázoru působí poměrně snadno rozpoznatelné filosofické i ideologické příčiny. Z druhé strany mu napomáhá i stálý sklon lidstva k pohodlnému stagnování u empirických evidencí a k představě atraktivního, sytého života v mezích těchto evidencí.

Po staletí západní civilizace (a nejen ona) pokládala mravní hodnoty za to nejdůležitější, oč v lidském životě běží. S nastupujícím materialismem toto přesvědčení pozvolna slábne. Existují samozřejmě materialisté, kteří stále považují mravnost za největší dokonalost života. Zdá se totiž, že čím více se v individuálním i společenském životě, prosazuje logika materialismu, tím více přibývá jedinců, jimž už přestává být jasné, proč by se např. vědecké výzkumy, umění, podnikání, právo, politika měly podřizovat nějaké morálce.

Kritici poukazují na to, že se z materialismu přirozeně vyvinula tendence k amorálnosti. Destruktivní vliv materialismu spatřují nejen ve stále razantnějším předefinovávání a přehodnocování mravních hodnot, ale také ve ztrátě smyslu a důvodů pro přirozenou nadřazenost mravního hlediska.

Mechanický Materialismus a Další Raně Novověké Směry Filosofie

Mechanický materialismus představuje jeden z proudů racionalistického myšlení ovlivněný Newtonovými zákony mechaniky. Mechanika byla jediná věda, která dosáhla dostatečného teoretického rozvoje a uplatnění ve výrobě. Zdálo se, že představuje absolutní vědu, navíc disponující absolutní metodou - matematikou.

Čtěte také: Trendy v ekologickém spotřebním chování

Výchozí filozofickou kategorií mechanického materialismu je hmota, jejíž atributem je pohyb, chápaný však jako pohyb přímočarý. Hmota je tvořena atomy, jejími vlastnostmi jsou rozprostraněnost, neprostupnost a hmotnost (hmota je to, co má hmotnost). Rozdíl mezi přírodními a společenskými jevy je dán jen mírou složitosti systémů (mechanismů). I člověk je chápán jako velmi složitý stroj.

Mezi představitele mechanického materialismu patří:

• J.O.De La Mettrie - Člověk a stroj - tvrdí, že není třeba rozlišovat mezi živou přírodou, stroji a člověkem.
• P.H.D. Von Holbach - Systém přírody - všechno je jen hmota a její pohyb a hmota je vše, co působí na naše smysly. Tento materialistický monismus (jednotnost) vycházel z atomismu a z pohybových zákonů mechaniky těles.
• C.A.Helvétius - O duchu, O člověku

Immanuel Kant a Kritika Rozumu

I. Kant - „malý velký muž“ - první z představitelů a zakladatel německé klasické filozofie, tvůrce tzv. kritického (transcendentálního) idealismu. Svou filozofii buduje na kompromisu mezi racionalismem a sensualismem. Tvrdí, že naše poznatky o světě pochází ze zkušeností nabytých smysly.

V našem rozumu jsou však uloženy důležité předpoklady toho, jak vnímáme svět kolem sebe. Nezávisle na tom svět vidíme a všechno co vidíme, chápeme jako jevy v prostoru. Tyto formy existují jako vlastnosti lidského rozumu (apriory = vrozené: ČAS a PROSTOR), stejně tak vidíme i zákon příčinnosti = Kauzality.

Kant odděluje svět jevů („věci pro nás“), námi poznatelný, od věcí a jevů, které působí mimo naše vědomí a poznání („věci o sobě“), které jsou nepoznatelné.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Kantovu činnost můžeme rozdělit na tři období: předkritické, kritické a pokritické.

• Předkritické období: zabývá se přírodovědou, vychází z Newtonovy exaktně chápané přírodní vědy. Vytváří teorii o vzniku vesmíru a planet, známou později jako Kant - Laplaceova teorie, zabývá se úvahami o úloze síly (energie) jako podstaty hmoty (fyzická monadologie).
• Kritické období: Hlavní díla tohoto období jsou „Kritika čistého rozumu“(filozofie) a „Kritika praktického rozumu“ (etika) - slovo kritika zde má význam vymezení hranic působnosti zkoumaného jevu). „Kritika soudnosti“(estetika)
• Pokritické období: V posledním období vývoje svých filozofických koncepcí se Kant věnuje především filozofii náboženství, práva a mravnosti. Rozum má schopnost poznávat ve věcech účelnost a tím i krásu.

Kritika Čistého Rozumu

Výchozí částí jeho filozofického systému je kritika poznávacích schopností člověka. Základem je otázka, jak je poznání možné? Podle Kanta je poznání dílem aktivity subjektu. Rozlišuje vědecké a nevědecké poznání. To, že chápeme některé vědecké zákony jako platné, má původ v samostatném myšlení. Úkolem filozofie je najít apriorní (předzkušenostní) předpoklady poznání.

Kritika Praktického Rozumu

Zkoumá principy mravního jednání a podíl rozumu na stanovení jeho základů. Existuje univerzální mravní zákon, který má stejnou platnost jako fyzikální zákony v přírodě. Vychází z principu mravní autonomie člověka, který koná povinnost z úcty k mravnímu zákonu kategorickému imperativu.

Kritika Soudnosti

Zabývá se schopností rozumu poznávat ve věcech účelnost a tím i krásu.

Radikální Společenská Kritika a Theodor W. Adorno

Radikální společenská kritika nemá u nás nikterak silné postavení. Rodící se pravicovou ideologii u nás ovládl neoliberalismus, na levici uvolněné ideologické vakuum postupně zaplňovaly koncepce habermasovské komunikativní racionality a levicový liberalismus, opírající se o dílo amerického filosofa Johna Rawlse.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Když Michel Foucault v kapitole Cogito a nemyšlené své knihy Slova a věci z roku 1966 charakterizoval moderní způsob filosofické reflexe jako myšlení, které chce myslet i to, co myšlenému uniká, co zůstává v myšlení nemyšlené, netušil, že hned ve stejném roce vyjde kniha, která tuto diagnózu jako by plně potvrzovala. Šlo o Negativní dialektiku Theodora W. Adorna, patrně nejdůslednějšího a nejradikálnějšího myslitele Kritické teorie Frankfurtské školy.

Hauser se ale musí nejdříve vyrovnat s dosavadními interpretacemi Adorna, které ho oznámkovaly buď jako pouhého esoterického žalobce moderny a osvícenství (Jürgen Habermas) nebo jako předchůdce francouzského poststrukturalismu. Pro Habermase zosobňuje Adorno skeptického myslitele, krajně nedůvěřivého vůči výdobytkům moderny s jejím normativistickým nárokem na emancipaci, tedy takovým nárokem, který vždy začíná definicí toho, co je dobré či špatné, pokrokové nebo zpátečnické (tedy určitou normou).

Hauser ukazuje, že toto gesto obrací Kritickou teorii proti pohybu jejích vlastních dějin. Habermas zjevně není s to pochopit, jakým způsobem může onen rozpor či ono non-identické v Adornově filosofii nabývat pozitivní až revoluční rozměr. Ono nemyšlené, citované v úvodu v souvislosti s Foucaultem a Adornem, představuje pro jeho koncepci komunikativní racionality naprosto nedosažitelnou limitu.

Celou Hauserovou knihou tak prolíná snaha vykládat Adorna z něho samého. Toto „vlastní“ zosobňuje právě „pojem“ non-identického jakožto rozpor mezi pojmem a předmětem, který nutně vzniká uvnitř pojmového myšlení. Hauser pak důsledně sleduje Adornovu interpretaci geneze západního „ratio“, které ústí v pojmové-totalizující myšlení, jehož zásadním rysem je osudové zapomenutí na reálné, existenční podmínky (sebezáchova, přírodní moment), v nichž vzniklo.

Hauser směřuje k restituci a rehabilitaci historického materialismu. Znovu si zde připomínáme pojmy jako výrobní proces, výrobní síla, třídní společnost nebo společenské vztahy. Celá tato rehabilitace ale rozhodně není samoúčelná: je skrytou Hauserovou obžalobou současné politické filosofie, která se vzdala jakékoliv kritiky politické ekonomie.

I přes nepochybné kvality Hauserovy knihy bych chtěl poukázat na některá problematická místa, týkající se nikoliv snad jeho interpretací Adorna, jako spíše výkladů Adornových ideových protivníků a samozřejmě problematických míst Adornova myšlení samotného.

Kritika Materialismu u Noama Chomského

Článek zkoumá a hodnotí kritiku materialismu v díle Noama Chomského, podle níž je materialismus doktrínou bez jasného obsahu. Ukazuje se, že Chomského kritika je koherentní v tom, že uvádí do souladu interpretaci newtonovské revoluce v přírodní vědě s modulárním pojetím mysli a související teorií kognitivní omezenosti. Dále se tento článek snaží poukázat na problematický rys Chomského kritiky, spočívající v tom, že uznává při zkoumání mysli pouze hledisko třetí osoby. Toto omezení vede k podcenění úlohy a významu vědomí.

Chomskyho kritika je koherentní v tom, že uvádí do souladu interpretaci newtonovské revoluce v přírodní vědě s modulárním pojetím mysli a související teorií kognitivní omezenosti.

Materialismus a Zneužití Přírodovědy

Podle ní je vše skutečné hmotné. Materialisté se domnívají, že svou tezí zachycují skutečnost jako takovou, že postihují povahu a strukturu celé skutečnosti. Takové celostní pojetí skutečnosti, jež prezentují jako výsledek racionálního zkoumání, však může být jen filosofickým výkonem.

Úvahy o materialismu se vyplatí začínat tímto metodickým vyjasněním, protože v důsledku obsahové příbuznosti materialismu a přírodních věd snadno vzniká dojem, že materialismus potvrzují přesvědčivé výsledky přírodovědy, že se materialismus podílí na její exaktnosti.

Tvrdí-li např., že veškerá skutečnost je hmotné (fyzikální) povahy, pak obvykle neprotestují, když lidé hromadně podléhají zdání, že tuto jejich hlavní teze potvrzují přírodní vědy. Ty jsou totiž přesvědčivé a nic jiného než hmotné objekty neznají.

Když tedy materialista principiálně popírá nehmotná, či na hmotě nezávislá jsoucna, činí to jen na svou filosofickou zodpovědnost. Přírodní vědy v tom jsou nevinně. Materialisté ale s oblibou zdůrazňují, že jejich teze jsou zobecněním zkušenosti či odrazem pokročilého stavu speciálních věd. Přitom počítají s tím, že tímto způsobem získají pro svůj světonázor přesvědčivost; že mu zjednají vědeckou úroveň.

Jestliže lze veškerou skutečnost převést na hmotu, je možné vše principiálně vysvětlit hmotnými podmínkami. Přímým důsledkem této obecné (ontologické) představy o realitě je (antropologické) chápání člověka jako pouhého organismu. Opět se tu otevírá lákavý prostor zneužívání přírodních věd. Jak při celkovém obrazu světa, tak i při celostním pojetí člověka materialisté rádi vytvářejí dojem, že jejich obraz člověka je založen a verifikován přírodovědou.

Nesnáze s Dokazováním Materialismu

Když vyjde najevo klam s přírodovědeckou garancí, ocitají se materialisté v těžké důkazní nouzi. Jak jen dokázat, že vše, co je, je hmota? Jak dokázat, že člověk je jen organismus? Snad empiricky? Na základě slepé víry, že existuje jen to, co je dostupné zkušenosti? To nemůže před filosofickou kritikou obstát.

Materialisté jednoduše kladou své specifické přesvědčení jako článek víry, jako dogma, o němž se nediskutuje. Kritické manko obvykle zamlouvají vrstvením dalších tvrzení a výkladů, jež prokládají sofistickým zneužíváním přírodovědné odbornosti. Jejich specifická teze (základ systému) tím získává charakter počáteční hypotézy, u níž se ve východisku zkoumání ptáme, proč by nemohla platit? Ale potřebná verifikace, důkaz už se nekoná.

V základě scientismu totiž stojí agnostický názor, že neempirické, nehmotné skutečnosti nelze vůbec vědecky uvažovat, protože nemohou být ani potvrzeny, ani vyvráceny. Nelze prý o nich smysluplně rozhodovat. Materialistická hypotéza s ambicí na celostní pojetí skutečnosti však o nich (jakožto materialistická) rozhodovat musí - prý nejsou. Proto tato hypotéza odporuje agnostickému založení scientismu a nemůže z něj tudíž čerpat odůvodnění své pravděpodobnosti.

Empirismus redukuje poznatelnost objektů na jejich smyslově vnímatelné aspekty, a proto omezuje lidské poznání na hmotné objekty. Jestliže poznáváme jen hmotné objekty, zbývá už jen krůček k tomu, abychom v celkovém výkladu reality uznávali jen hmotné objekty. Logicky čistý ten krůček sice není (důslední empirici si zakazují výklady celé skutečnosti, jsou agnostiky), ale prakticky se empirici většinou stávají materialisty.

Monismus interpretuje skutečnost jako v podstatě Jednu. Mnohá jsoucna, např. jednotliví lidé, jsou podle monistů jen pouhými formami, projevy či modalitami Jednoho - třeba Hmoty; ale možná také Ducha. Monismus tedy materialistické vyznání přímo neplodí; spíše ho jen navozuje.

Musíme tedy trvat na tom, že obsahově materialismus sice představuje filosofii, způsobem zpracování však degeneruje v ideologii. V zavádění specifických tezí totiž v případě materialismu zůstala kritičnost na nule. Tajemství úspěchu tak nepokrytě dogmatického filosofického systému se tedy musí hledat v oblastech mimo filosofii, v oblastech vesměs ideologického rázu.

Materialismus a Degradace Hodnot

Kniha Umberta Eca (1932-2016) Od hlouposti k šílenství je důstojným rozloučením s autorem, jehož intelektuální rozhled bude navždy hoden obdivu. Tedy o společnosti čistě materialistické, konzumní, egoistické a proudící v jistém koloběhu jako voda. Podle autora nastává okamžik, kdy je mnohem jednodušší a efektivnější proslavit se přesně opačným způsobem, než bylo zvykem dříve; lidstvo vyměnilo stud za viditelnost. Eco všechny tyto problémy, jejichž zhoubnost si možná lidstvo uvědomí příliš pozdě, podává s ironií sobě vlastní.

Ruku v ruce s degradací lidských hodnot jde materialismus, respektive jeho další stupeň. Naráží na skutečnost, že se snažíme navrátit ke starším vynálezům, neboť zjišťujeme, že byly lepší než ty nejnovější.

Eco se tak bravurním stylem, plným větvících se nápadů, rozepisuje o různých věcech vynalezených ve veleúspěšném 19. století, k nimž opět hledáme cestu. Lidé se však bohužel nevracejí jen k starým objevům. Návratu se dočkali i fašisté, kteří se dostali do vlády… V tomto případě autor poukazuje na krátkou lidskou paměť. Upozorňuje se zde také na fakt, že pár kliků na internetu odebírá dětem možnost myslet, soustředit se a hledat odpovědi, své vlastní odpovědi.

S čímž souvisí i další z Ecových témat, strach moderního člověka z ticha. Televize, hudba, přátelé - vše jako kulisa nutná k otupení vlastního já a jeho výkřiků. Současná společnost chce být viditelná, pokroková a živá.

Ecova kniha Od hlouposti k šílenství především apeluje na společnost, varuje před úprkem za pomýlenými hodnotami a před neochotou se na chvíli zastavit, ztišit a najít tu správnou hodnotu v sobě i ve svém okolí.

tags: #ekologický #materialismus #kritika

Oblíbené příspěvky:

• Průmyslové oblasti a ovzduší
• Zajímavosti v okolí Znojma
• Podpora obnovitelných zdrojů
• Informace z MěÚ Nová Paka
• Druhá šance pro oblečení