Greenpeace v dnešní době

Greenpeace je nevládní environmentální organizace s kancelářemi ve více než 55 zemích světa a mezinárodním sídlem v Amsterdamu v Nizozemsku, založena kanadskými a americkými environmentálními aktivisty v roce 1971.

Greenpeace považuje za svůj cíl “zajištění schopnosti Země udržovat život ve vší jeho rozmanitosti” a své kampaně zaměřuje na celosvětové problémy, jako jsou například globální oteplování, odlesňování, nadměrný rybolov, komerční lov velryb, šíření geneticky modifikovaných organismů či jaderné hrozby.

Společně s vámi jsme dokázali ovlivnit rozhodování úřadů i firem a upozornit na věci, které se nás všech dotýkají - ovzduší, lesy i životní prostředí kolem nás. Děkujeme každému, kdo se jakkoli zapojil. Bez vás bychom následujících úspěchů nedosáhli. Jedině společně můžeme dosáhnout změny.

Historie a vznik Greenpeace

Na konci 60. let 20. století přišly USA s plány na podpovrchový test jaderné zbraně na tektonicky nestabilním ostrově Amčitka na Aljašce. Kvůli zemětřesení, ke kterému na Aljašce došlo v roce 1964, vznikly obavy, že uskutečnění těchto plánů a provedení jaderného testu by mohlo spustit další zemětřesení a vyvolat tsunami.

I když jaderný test nevyvolal zemětřesení ani tsunami, odpor vzrostl poté, co USA oznámily svůj plán na odpálení bomby pětkrát silnější, než byla její předchůdkyně. Mezi odpůrci byli Jim Bohlen, veterán, který sloužil u amerického námořnictva, Irving Stowe a Dorothy Stowe, kteří se nedávno předtím stali kvakery. Jako členové Sierra Club Canada byli frustrovaní nedostatkem zájmu své mateřské environmentální organizace.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Od Irvinga Stowa se Jim Bohlen naučil metody pasivní rezistence neboli „přinášení svědectví“, kdy je protestováno proti nežádoucí a nebezpečné činnosti jednoduše pouhou přítomností. Manželka Jima Bohlena Marie přišla s nápadem plavby na Amčitku, ke které ji inspirovaly protijaderné plavby Alberta Bigelowa v roce 1958. Informace o plánu zveřejnil tisk, který ho spojil s organizací Sierra Club. Organizaci se toto spojení nelíbilo a v roce 1970 byl proto kvůli protestu založen spolek Don't Make a Wave Committee.

Irving Stowe uspořádal benefiční koncert (s podporou písničkářky Joan Baez), který se uskutečnil 16. října 1970 v Pacific Coliseum ve Vancouveru. Koncert získal dost finančních prostředků pro začátek první kampaně Greenpeace proti jaderným výbuchům. Za peníze získané z koncertu byla vypravena loď Phyllis Cormack, kterou vlastnil a kormidloval John Cormack. Na podzim roku 1971 se loď vydala k Amčitce a setkala se s lodí americké pobřežní stráže Confidence, která aktivisty přinutila se vrátit.

Kvůli tomu a také kvůli stále se zhoršujícímu počasí se posádka rozhodla vrátit do Kanady, kde se dozvěděla, že zpráva o jejich cestě i podpoře od posádky Confidence vzbudily nadšenou podporu veřejnosti. Než USA bombu odpálily, Greenpeace se pokusilo navigovat k místu testů další plavidla.

Environmentální historik Frank Zelko datuje vznik spolku Don't Make a Wave Committee do roku 1969, další zmiňují pozdější data. Vanessa Timmer mluví o prvních členech jako o „nepravděpodobné skupině volně organizovaných protestujících“. Frank Zelko řekl, že „na rozdíl od Přátel Země, kupříkladu, kteří začali plně zformovaní pod vedením Davida Browera, Greenpeace se vyvíjelo postupněji. Nebyl tam žádný jediný zakladatel“.

Greenpeace samo na svých webových stránkách uvádí, že „existuje vtip o tom, že ať si sednete ve Vancouveru v Kanadě do jakéhokoliv baru, sednete si vedle někoho, kdo bude tvrdit, že založil Greenpeace. Proto existuje několik různých variant toho, kdo může být skutečně prohlášen za zakladatele Greenpeace“.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Když jaderné testy na Amčitce skončily, Greenpeace přesunulo svou pozornost na atmosférické testování jaderných zbraní Francie u atolu Mururoa ve Francouzské Polynésii. Mladá organizace potřebovala se svými protesty pomoci, proto se s ní spojil David McTaggart, bývalý obchodník žijící na Novém Zélandu. V roce 1972 byla jachta Vega, 12,5 metru dlouhé plavidlo Davida McTaggarta, přejmenována na Greenpeace III, načež vyplula na protest do zakázané zóny u atolu Mururoa, aby se pokusila zabránit francouzským jaderným testům. Tato plavba byla sponzorována a organizována novozélandskou pobočkou kampaně Campaign for Nuclear Disarmament.

Francouzské námořnictvo se pokusilo protest zastavit různými způsoby, Davida McTaggarta dokonce mariňáci fyzicky napadli. Zbili jej tak, že přestal vidět na jedno oko. Členové jeho posádky však incident zachytili na fotografiích a ty poté zveřejnili.

V 70. letech někteří členové Greenpeace zahájili vlastní nezávislou kampaň Projekt Achab proti komerčnímu lovu velryb. V roce 1975 se loď Phyllis Cormack plavila z Vancouveru, aby čelila sovětským velrybářům u pobřeží Kalifornie. Aktivisté Greenpeace přerušili lov tím, že se postavili do cesty mezi harpuny a velryby, a jejich videonahrávka z protestu pak obletěla celý svět.

Později v 70. letech se Greenpeace vyvinulo z malé skupiny kanadských a amerických protestujících ve skupinu environmentalistů navázaných na alternativní a hippies hnutí mladých lidí v 60. a 70. letech 20. Během 70. let se nezávislé skupiny používající jméno Greenpeace začaly rozšiřovat po celém světě. V roce 1977 ve světě existovalo 15-20 skupin Greenpeace.

David McTaggart lobboval u kanadské Greenpeace Foundation, aby přijala novou strukturu, která by přivedla rozdělené kanceláře Greenpeace pod záštitu jedné globální organizace. Evropské Greenpeace splatilo svůj dluh kanadské kanceláři a 14.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Struktura a financování

Greenpeace se skládá z mezinárodní pobočky Greenpeace International (oficiálně Stichting Greenpeace Council) se sídlem v Amsterdamu v Nizozemí a z 26 regionálních kanceláří působících v 55 zemích. Regionální kanceláře pracují do velké míry nezávisle pod dohledem Greenpeace International. Výkonný ředitel Greenpeace je pak volen členy představenstva Greenpeace International. Každá národní či regionální kancelář je vedena výkonným ředitelem, kterého schvaluje představenstvo dané pobočky. Členy představenstva vybírají volitelé. Jeden ze členů představenstva obvykle zastupuje pobočku na valné hromadě Greenpeace International.

Greenpeace získává své finance od jednotlivých podporovatelů a nadací. Greenpeace prověřuje všechny velké darované částky, aby se ujistilo, že nedostává nechtěné dary. Organizace nepřijímá peníze od vlád, mezivládních organizací, politických stran ani korporací, aby byla zachována nestrannost.

Greenpeace však přijímá finance od National Postcode Lottery, největší vládou sponzorované loterie v Nizozemí. Dary od nadací finančně podporovaných politickými stranami nebo od nadací, které získávají většinu svých peněz od vlád či mezivládních organizací, jsou odmítány. Dary od nadací jsou rovněž odmítnuty v případě, že tyto nadace připojí nepřiměřené podmínky, omezení či překážky pro aktivity Greenpeace, nebo pokud by jejich dar zpochybnil nezávislost a cíle Greenpeace.

Aktivity a kampaně

Podporuje energetickou revoluci jakožto řešení největší hrozby, které naše planeta čelí: současné klimatické změny. Propaguje odzbrojení a mírové soužití, například snižováním závislosti na neobnovitelných zdrojích. Greenpeace bylo jednou z prvních skupin, které formulovaly scénář udržitelného rozvoje pro boj se současnou změnou klimatu, a to v roce 1993.

Organizace se rovněž zaměřila na chlor-fluorované uhlovodíky, známé jako freony - kvůli jejich vlivu na globální oteplování i na ozónovou vrstvu. Greenpeace bylo jedním z klíčových účastníků obhajujících Montrealský protokol a co nejrychlejší vyřazení výroby látek poškozujících ozónovou vrstvu. Na začátku 90. let Greenpeace společně s výrobci chladniček vyvinulo technologii chladniček bez CFC - tzv.

V současné době Greenpeace považuje změnu klimatu za největší ekologický problém, kterému Země čelí. Greenpeace proto v minulosti představila plán, podle něhož mají globální emise skleníkových plynů dosáhnout svého vrcholu v roce 2015 a k roku 2050 již klesat co nejvíce k nule. Aby toho bylo dosaženo, Greenpeace usiluje o to, aby rozvinuté průmyslové země snížily do roku 2020 své emise nejméně o 40 % (oproti množství v roce 1990) a poskytly dostatečné finance rozvojovým zemím, aby mohly získávat energii udržitelným způsobem, přizpůsobit se nevyhnutelným důsledkům globálního oteplování a do roku 2020 zastavit odlesňování.

Společně s Evropskou radou pro obnovitelné zdroje Greenpeace vytvořilo globální energetický plán, tzv. V říjnu 2007 bylo šest protestujících aktivistů Greenpeace zatčeno za poškození elektrárny Kingsnorth, na jejíž 200 metrů vysoký komín vylezli a namalovali nápis Gordon, čímž způsobili škodu odhadnutou na 30 000 liber. Při následném soudním slyšení aktivisté uvedli, že se snažili o uzavření elektrárny, a argumentovali tím, že byli v právu, neboť se snažili zamezit ještě mnohem větší škodě na majetku po celé planetě, způsobené klimatickými změnami.

S důkazy na jejich obhajobu vystoupil environmentální poradce Davida Camerona Zac Goldsmith, dále klimatolog James E. Hansen a inuitský vůdce z Grónska - ti všichni potvrdili, že změna klimatu má již teď vážné dopady na život a na majetek lidí po celém světě. Oněch šest obviněných aktivistů bylo zproštěno viny.

Greenpeace spustilo kampaň „Go Beyond Oil“. Kampaň je zaměřena na omezování a nakonec i ukončení světové spotřeby ropy; zahrnuje akce aktivistů proti společnostem, které podnikají v oblasti těžby ropy. Kampaň „Go Beyond Oil“ rovněž uplatňuje politický nátlak na vlády, které umožňují ropné průzkumy na svých územích.

Ozónová vrstva obklopující Zemi pohlcuje významné množství ultrafialového záření. Zpráva z roku 1976 vytvořená Akademií věd USA podpořila „hypotézu vyčerpání“ ozónu. V roce 1985 byly hlášeny obrovské úbytky ozónové vrstvy zapříčiněné chlorovanými a dusíkatými sloučeninami. Na základě dřívějších studií některé země uzákonily zákaz používání sprejů s aerosoly, což v roce 1985 vedlo k podepsání Vídeňské úmluvy na ochranu ozónové vrstvy.

Montrealský protokol byl podepsán v roce 1987 a vešel v platnost o dva roky později. Používání chlór-fluorovaných uhlovodíků ((CFC), laicky „tvrdých freonů“) a částečně halogenovaných chlór-fluorovaných uhlovodíků (HCFC, laicky „měkkých freonů“) v chladničkách bylo a je mezi zakázanými technologiemi. Německý technologický institut vyvinul uhlovodíkový alternativní chladič bezpečný pro ozón, který okolo roku 1992 upoutal pozornost Greenpeace. Právo na technologii bylo věnováno Greenpeace, které jej poskytlo jako veřejně přístupný patent. I přes odpor průmyslu se Greenpeace podařilo zachránit a zapojit bývalého východoněmeckého výrobce těsně před bankrotem. Vynalézavý marketing Greenpeace vyústil v rapidní rozšíření produkce těchto technologií v Německu, následované zákazem technologie CFC.

Greenpeace považuje jadernou energii za relativně malé průmyslové odvětví spojené s velkými problémy, jako je poškozování životního prostředí a rizika těžby uranu, rozšíření jaderných zbraní a nevyřešené otázky ohledně jaderného odpadu. Podle organizace je potenciál jaderné energie zmírňovat globální oteplování jen okrajový, což dokazuje energetický scénář Mezinárodní agentury pro energii (IEA), podle kterého by vzrůst světové jaderné kapacity z 2608 TWh v roce 2007 na 9857 TWh do roku 2050 snížil emise skleníkových plynů o méně než 5 % a vyžadoval by výstavbu 32 jaderných reaktorů o výkonu 1000 MW ročně do roku 2050.

Podle Greenpeace pomalé stavební lhůty, zpoždění ve výstavbě a skryté náklady vylučují schopnost jaderné energetiky zmírnit změnu klimatu. Kvůli tomu je scénář IEA technicky i finančně nereálný.

V roce 1994 Greenpeace zveřejnilo v novinách „protijadernou“ reklamu, která obsahovala tvrzení, že závody na zpracování jaderného paliva v Sellafieldu během příštích 10 let zabijí 2000 lidí, a fotografii dítěte trpícího hydrocefalem, které mělo být obětí testování jaderných zbraní v Kazachstánu. Britská agentura, která udává reklamní standardy, zhodnotila tvrzení o Sellafieldu jako neopodstatněné a neuznala, že stav dítěte na obrázku by byl způsoben radiací. To mělo za následek zákaz této reklamy. Greenpeace však neuznalo své pochybení a uvedlo, že podle jednoho kazašského lékaře byl stav dítěte skutečně zapříčiněn radiací z jaderných testů. Bezpečnost závodů na zpracování jaderného paliva v Sellafieldu byla pro Greenpeace ve Velké Británii tématem i poté, především po jaderné havárii v roce 2005. Došlo zde k masivnímu úniku radiace, který byl na Mezinárodní stupnici jaderných událostí ohodnocen stupněm 3.

V roce 2011 udělil francouzský soud pokutu společnosti Électricité de France (EDF) ve výši 1,5 milionu EUR a poslal dva zaměstnance do vězení za to, že se kvůli protijaderné kampani nabourali do počítačového systému Greenpeace a tajně ho sledovali. Greenpeace bylo vyplaceno odškodné ve výši 500 000 EUR. Ačkoliv EDF tvrdila, že bezpečnostní firma byla najata jen kvůli monitorování Greenpeace, soud s tímto tvrzením nesouhlasil a odsoudil ředitele a zástupce ředitele provozu jaderné bezpečnosti EDF ke třem letům odnětí svobody.

Kromě jiných projektů na podporu obnovitelných zdrojů energie začalo Greenpeace v květnu roku 2009 hodnotit IT společnosti skrze žebříček Cool IT Leaderboard. Centrální role, kterou tyto společnosti mají, vytváří příležitost ke změnám v energetickém sektoru a k významnému snížení skleníkových plynů, které způsobují klimatickou změnu.

Protesty a reakce

Několik členů Greenpeace dnes ráno vylezlo na budovu ministerstva životního prostředí v pražských Vršovicích (MŽP) a rozvinulo transparent s nápisem Braňme přírodu. Protestovali tak proti tomu, že řízením ministerstva životního prostředí je ode dneška pověřen předseda Motoristů Petr Macinka.

"To, co my chceme, je, aby ministrem životního prostředí byl někdo kompetentní a důvěryhodný. Takovým kandidátem není ani Petr Macinka, ani Filip Turek, ani nikdo z politiků za stranu Motoristé," uvedl vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jaroslav Bican. Podle Greenpeace jsou zájmy Motoristů v rozporu s posláním úřadu, jehož úkolem je chránit přírodu, vodu, půdu, klima a zdravé prostředí pro všechny.

"Zasahujeme u budovy ministerstva životního prostředí ve Vršovicích, na kterou vylezlo několik osob za pomoci žebříků a lan. Jsme na místě a věc řešíme," napsala policie na síti X krátce před 09:30. Mluvčí pražské policie Richard Hrdina ČTK řekl, že další dva lidé byli na střeše budovy. Demonstranti chtěli na místě vyčkat do příjezdu Macinky a premiéra Andreje Babiše (ANO), který dnes uváděl nové ministry do úřadů.

Macinka novinářům po svém uvedení do úřadu řekl, že v Česku dnes skončila klimatická krize. "Chtěl bych uklidnit českou veřejnost a všechny běžné občany a sdělit jim, že pomyslně dnešním dnem skončila v České republice klimatická krize. Nevím, jestli to uklidní také ty aktivisty, kteří klimatickou krizí žijí," řekl. V době jeho podvečerní tiskové konference tři protestující na lanech stále zůstávali. "Oni tam pořád ještě jsou? Tak to je skvělé, jsou stateční.

Policie pak v 18:12 na síti X oznámila, že protestující slezli. Macinka, který je ode dneška ministrem zahraničních věcí, povede MŽP dočasně. Kandidátem Motoristů na ministra životního prostředí je Turek, který se ale ze zdravotních důvodů zatím nesešel s prezidentem Petrem Pavlem. Prezident má s jeho případným působením v kabinetu problém. Už dříve označil za málo pravděpodobné, že se Turek stane ministrem. Turek čelí kritice za rasistické a homofobní příspěvky na sociálních sítích. Za výroky se omluvil, u některých autorství odmítá. Proti tomu, aby ministrem životního prostředí byl zástupce Motoristů, už dříve protestovali studenti na vysokých školách.

tags: #Greenpeace #v #dnešní #době

Oblíbené příspěvky:

• Jak pěstovat oleandr
• Povinnosti obyvatel bytových domů ohledně odpadu
• Technická seismická aktivita v ČR
• Nebezpečí vesmírného odpadu pro Zemi
• SUAS Recyklační s.r.o.