Šťovík kyselý a jeho význam pro ekosystém

Šťovík kyselý (Rumex acetosa) je hojně se vyskytující, středně vysoká vytrvalá rostlina, druh rozsáhlého rodu šťovík. V české přírodě je původním druhem, mimo dobu kvetení je rostlinou celkem nenápadnou a je považován za plevel. Někdy býval pro svou dvoudomost zařazován do dnes již neuznávaného rodu kyseláč (Acetosa).

Taxonomie a popis

Šťovík kyselý je vytrvalá bylina obvykle modrozeleně naběhlá, 10-50 cm vysoká, s plazivými oddenky. Lodyhy jsou vystoupavé, nevětvené nebo se sterilními postranními větvemi. Listy jsou dlouze řapíkaté, velmi proměnlivé (střelovité, hrálovité, trojúhelníkovité, okrouhle srdčité, na bázi s laloky výraznými nebo naopak neznatelnými). Botky jsou celokrajné. Květenství je řídké, jednoduše větvené, s květy oboupohlavnými i jednopohlavnými. Okvětí s vnějšími lístky rozestálými nebo přitisklými ke krovkám. Nažky jsou tmavě okrově zbarvené, 3-3,5 mm dlouhé.

Výskyt a ekologie

Šťovík kyselý roste skoro v celé Evropě, na východě zasahuje přes evropské Rusko a Turecko na Kavkaz, do Íránu, severního Afghánistánu, Pákistánu, severní Indie a Nepálu, dále do východního Kazachstánu a Kyrgyzstánu, přes celou Sibiř na ruský Dálný východ (až na Kamčatku a do Přímoří), v Číně. Druhotně téměř v celé jižní Kanadě i Grónsku a některých severnějších státech USA a dále ve střední a jižní Argentině a jižním Chile.

Ekologicky jej najdeme na loukách, pastvinách, okrajích komunikací, na čerstvých až vlhkých půdách.

Využití v pastevectví

Šťovík kyselý hraje roli v pastevním porostu. Koně k bylinám se střední až dobrou výživnou hodnotou řadí smetánku lékařskou, řebříček obecný bedrník velký, jitrocel kopinatý, krvavec velký a šťovík kyselý. Jsou však vhodné tehdy, nevyskytují li v zeleném stavu v příliš velkém množství.

Čtěte také: Ekosystém louky a šťovík

Ovce mají rády jetel plazivý, který je zároveň nejhodnotnějším zdrojem bílkovin. Z hodnotných bylin je v travních porostech hojně zastoupena smetánka lékařská, která způsobuje mírné zabarvení mléka do žluta. Další zajímavou bylinou je kontryhel obecný, který má vysoký obsah minerálních látek a pro jeho šťavnatost a chuťové vlastnosti ho ovce vyhledávají. Nejvíce zastoupenou skupinou rostlin jsou v pastevním porostu trávy, které jsou zdrojem sacharidů a v mladších stádiích i bílkovin.

Možnosti záměny

Určování šťovíků není vždycky úplně jednoduché, rostliny jsou dosti proměnlivé a jednotlivé druhy se navíc dosti ochotně kříží. Tento druh se nejvíce podobá šťovíku tupolistému (Rumex obtusifolius), který ale má zřetelně zubaté až třásnité krovky a vždy zřetelný mozolek, který často najdeme na všech třech krovkách. Mokřadní šťovík vodní (Rumex aquaticus) má hluboce srdčité listy, podobně jako šťovík alpský (Rumex alpinus), šťovík dlouholistý (Rumex longifolius) má krovky široké, až ledvinité; oba posledně jmenované druhy se vyskytují pouze v horách.

Šťovík kyselý v lidovém léčitelství

Šťovík se nesuší, používá se jen v čerstvém stavu. Odstraňuje pálení žáhy a slabší poruchy jater a trávení. Při těchto těžkostech se čaj pije ve studeném stavu, dva šálky denně. Při žloutence, zápalu ledvin, kožních vyrážkách a škrkavce se…

Přehled druhů šťovíku

Čtěte také: Studna a stavební povolení

Čtěte také: Jak na zápach z odpadu?

tags: #štovík #kyselý #význam #pro #ekosystém

Oblíbené příspěvky:

• Význam mužské role v ochraně životního prostředí
• Tipy pro výběr jarní bundy
• Revitalizace lomu ČSA
• Vliv Karla Velikého na přírodu
• Medaile z e-odpadu