Ekologické problémy Aralského jezera: Příčiny a důsledky

Aralské jezero, kdysi čtvrté největší jezero na světě, se stalo symbolem ekologické katastrofy způsobené necitlivým lidským zásahem. Nachází se na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu. Jeho dramatický úpadek odhaluje zničující dopady nadměrného zavlažování a poukazuje na složitost snah o jeho obnovu.

Úpadek Aralského jezera

Ještě v 60. letech 20. století se Aralské jezero rozkládalo na ploše 68 000 km², což je jen o něco málo méně než Česká republika. Bylo domovem bohatého ekosystému a živobytím pro komunity rybářů žijících na jeho březích. Dnes je však situace drasticky odlišná.

Jezero se dramaticky zmenšuje od roku 1960. Z území, které odpovídalo necelým 90 % plochy České republiky, se doslova vypařilo tolik vody, že zbylo jen něco málo přes 20 % plochy ČR. Hladina klesla o více než 25 výškových metrů. Původní jezero rozděleno na dvě části, menší severní a větší jižní.

Jezero ztratilo 90 % své původní rozlohy a proměnilo se v nejmladší poušť na světě, známou jako „Aralská písečná poušť“. Obří zrezivělé lodě, kdysi pyšné symboly rybářského průmyslu, nyní trčí opuštěně z písku a slouží jako mrazivá připomínka velkolepé minulosti.

Zánik jezera je skutečně velmi rychlý. V 60. letech 20. století se zmenšila na méně než polovinu, objem vody se snížil na čtvrtinu. se zvýšila z 5 g/l na hodnotu 46 g/l. se rozdělilo na tři hlavní vodní plochy - Malý Aral na severu a dvě pánve Velkého Aralu - Východní a Západní. Plocha obou pánví se každým rokem dále zmenšuje, naproti tomu hladina Malého Aralu od r. 2003 mírně stoupá. Příčinou je hráz vybudovaná za účelem jeho záchrany. Jedinou nadějí pro Velký Aral zůstává druhý přítok, řeka Amudarja přitékající z jihu. Nicméně do jezera dlouhodobě doteče sotva desetina říčního potenciálu.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Příčiny katastrofy

Hlavní příčinou úpadku Aralského jezera bylo nadměrné zavlažování, které prosazovala sovětská vláda od 60. let. Cílem bylo zdvojnásobit produkci bavlny, která byla tehdy považována za cennou exportní surovinu, „bílé zlato“.

Za tímto účelem byly řeky Amudarja a Syrdarja, hlavní přítoky Aralského jezera, odkloněny, aby zavlažovaly rozsáhlé bavlníkové plantáže v pouštních oblastech. Aralské jezero přišlo o takřka veškerou vodu přitékající do jezera z řeky Syrdarja a část ze sesterské řeky Amudarji.

Tento krok měl katastrofální důsledky. Mizerně postavené zavlažovací kanály způsobovaly obrovské ztráty vody prosakováním, a obdělávaná půda byla nepřiměřeně hnojena a používána agresivní zemědělská chemie, která postupně zničila zeminu a kontaminovala i jezero.

Voda je využito k zavlažování. Jenže mizerně postavené kanály vodu sice rozváděly, ale zároveň na mnoha místech prosakovaly, a docházelo tak k ohromným ztrátám. Nedostatky se řešily „za pochodu“, obdělávaná půda se nepřiměřeně hnojila a používala se agresivní zemědělská chemie, jež postupně zničila zeminu a spodními vodami prosakovala i do jezera. Většina se jí tam totiž nikdy nedostala. Kanály a koryta byly totiž postavené tak nedbale, že z nich uniklo až 75 procent vody - což znamenalo, že o to víc se jí muselo odčerpávat a tím méně se jí dostalo do Aralu.

Za normálních podmínek získávalo Aralské jezero přibližně pětinu své zásoby vody dešťovými srážkami, zatímco zbytek do něj přiváděly řeky Amudarja a Syrdarja.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Dopady vysychání

Vysychání jezera je doprovázeno řadou navzájem provázaných biologických, fyzikálních i chemických změn.

• Zvýšení salinity: Zmenšující se objem vody vedl ke koncentraci solí ve zbytkové vodě, což ji učinilo neobyvatelnou pro většinu života. Ryby vymizely, což zničilo rybářský průmysl a živobytí místních komunit.
• Písečné a prachové bouře: Odkryté dno jezera se proměnilo v poušť, z níž se zvedají písečné a prachové bouře, které roznášejí toxické látky po okolí. Za jediný rok vítr roznese po centrální Asii až 74 tun toxického prachu, pocházejícího z břehů Aralského jezera.
• Zdravotní problémy: Zvýšená salinita a znečištění vedly k nedostatku pitné vody a zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva v oblasti. Např. délka obyvatel v oblasti Aralského jezera je pouze 59,5 roku.
• Změny klimatu: Vysychání jezera ovlivňuje klima regionu v mezoměřítku. pokles teploty v okolí jezera. například zkrácení vegetačního období.

Celkové množství soli rozpuštěné v jezeře je odhadováno na 6 bilionů tun. Nejde však o halit (sůl kamennou), ale o směs solí tvořenou z velké části karbonáty a sírany (sádrovcem) jen s malým podílem chloridů. Kromě solí se v jezeře, a později i na obnaženém dně, hromadí hnojiva, pesticidy a další chemikálie, které sem za desítky let přinesly řeky z celého povodí.

Rostlinné a živočišné společenství se za poslední desetiletí výrazně změnilo. Zůstávají pouze druhy, které jsou schopny přizpůsobit se nově nastoleným podmínkám. Jsme svědky vymírání endemických druhů (např. aralského lososa) a osidlování uvolněných nik slanomilnými druhy. Obecně lze říci, že se u všech společenství dramaticky snižuje biodiverzita, naproti tomu bioproduktivita značně kolísá.

Snahy o obnovu

Vlády Uzbekistánu a Kazachstánu zahájily projekty zaměřené na zastavení degradace a obnovu alespoň části jezera.

• Přehrada Kokaral: Kazachstán v roce 2005 vybudoval na březích severního „Malého Aralu“ přehradu Kokaral. Tato přehrada pomohla zvýšit hladinu vody v severní části jezera a snížit její slanost, což vedlo k návratu některých rybích druhů. První odhady z roku 2005 očekávaly, že za tři roky po vybudování přehrady se Malý Aral zvedne nejméně o 3 metry a pokryje asi 1 000 kilometrů čtverečních dnes už vyschlé bývalé přehrady. Už v březnu 2006 ale stoupla hladina vody z 38,4 m na 42 m, což byl nárůst o více než 3,6 m pouhých sedm měsíců po vybudování přehrady. Do roka od dokončení přehrady se pak její povrch zvětšil asi o třetinu.
• Výsadba vegetace: Uzbekistán zahájil projekty na výsadbu vegetace a boj s postupujícími písečnými dunami. Místní vědci hledají rostliny odolné vůči soli, aby slanou půdu přivedli k životu. Jako první obrannou linii proti postupu pouště začali vysazovat statné saxaulské keře. Zatím se podařilo v Uzbekistánu osadit více než polovinu ze tří milionů degradovaných hektarů.
• Úsporná vodohospodářská opatření: V zemědělském regionu Kyzylorda se zavádějí úsporná vodohospodářská opatření, jako je například samonivelační laserové zavlažování rýžových polí, které pomáhá šetřit vodu a zvyšovat výnosy. Díky tomu mají vyrovnanou výšku a nedochází k nechtěným únikům vody. Jen popsaná změna pomohla ušetřit na 200 milionů metrů krychlových vody, která se neztratila a mohla skončit v jezeře. Kromě toho se rýži na precizně vyměřených plochách mnohem víc daří a výnosy v některých oblastech stouply až o 80 %.

Díky hrázi Malý Aral odchytává všechnu vodu přitékající jedním ze dvou hlavních přítoků - Syrdarjou. Tím však velmi „ztěžuje život“ Velkému Aralskému jezeru, do kterého doteče pouze voda vypuštěná z přehrady.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Budoucnost Aralského jezera

Díky těmto snahám se hladina severního Aralského jezera zvyšuje a do jeho vod se vrací život. V roce 2022 zahrnovalo 18,9 miliardy metrů krychlových vody, zatímco v současnosti se jedná o 22,1 miliardy a do konce letošního roku by mohlo jít o 23,4 miliardy. Celková plocha severní části tedy aktuálně činí 3 065 km², což lze srovnat s rozlohou Libereckého kraje.

Nad jižním jezerem se však nadále vznášejí otazníky a podle řady odborníků už jeho zkázu nedokáže nic zastavit. Snahy Uzbekistánu a Kazachstánu nejsou patřičně koordinované, což brzdí pokrok.

I kdyby se podařilo severní část Aralského jezera zachránit, ani tak nemají lidé žijící kolem ní vyhráno. Podle hydrologů totiž kvůli lidmi způsobeným změnám klimatu začínají kolabovat ledovce v Pamíru, odkud Syrdarja přitéká.

tags: #ekologické #problémy #Aralského #jezera #příčiny #a

Oblíbené příspěvky:

• Historie VS Stará Boleslav
• Objevování s Einsteinem
• Projekty třídění odpadu pro školy ve Frýdku-Místku
• Energetický zdroj vesmíru
• V přírodě jako doma: Detaily