Ekologicky šetrné nátěrové hmoty a jejich vlastnosti

Jsme malá firma podporující širší užití přírodních materiálů pro povrchové úpravy vašich domovů, kanceláří, rekreačních objektů a podobných míst, které mají sloužit co nejpříjemnějšímu pobytu.

Naším cílem je podpora těchto jednoduchých a důvěryhodných produktů jako plnohodnotné alternativy k současné masové produkci, která nám po několika desítkách let výroby stále přináší nová překvapení v podobě nově zjištěných negativních vlivů či rovnou přímé škodlivosti.

Rádi Vás přesvědčíme, že výrobky pocházející z přírodních surovin mohou kvalitativně konkurovat těm nejkvalitnějším syntetickým produktům a v oblasti zdravého bydlení je dalece předčí.

Jsme dovozcem a distributorem německého výrobce přírodních nátěrových hmot LIVOS, s tradicí od roku 1974. LIVOS uvádí plné složení všech výrobků, u každého typu oleje, omítky nebo malby máte jistotu, že přesně víte z čeho se skládá.

Vlastnosti přírodních olejových nátěrů

• Jednoduchá aplikace - štětcem, válečkem, látkovým balem, houbičkou, nástřikem nebo máčením.
• Impregnace a napuštění - toto je způsob, jakým olej ochraňuje dřevěný povrch. Hluboké nasáknutí do pórů způsobí vodoodpudivost a chrání povrch i mechanickým vytvrzením.
• Vytvrzující olej zpevní vnější vrstvu dřevěného povrchu a tím zvýší její mechanickou odolnost.
• Pružnost - vytvrzený olej je trvale pružný, navíc při aplikaci nevzniká lakový film.
• Prodyšnost - regulace vlhkosti, zejména v tradičních staveních je toto důležitý aspekt. Olejový nátěr tuto regulaci a prodyšnost zajistí.
• Přirozený vzhled - přírodní olejový nátěr nijak nemění pocity z dřevěného povrchu. Dřevo zůstane tím, čím je po všech stránkách - vzhledové, pocitové, fyzikální.
• Zvýraznění struktury dřeva - přirozený vzhled dřeva je olejem zvýrazněn a prokreslen, což ocení každý milovník tohoto materiálu.
• Snadná údržba a obnova - každý nátěr je nutné udržovat a obnovovat. Toto platí dvojnásob pro dřevěné povrchy, navíc, pokud jsou vystaveny povětrnosti. Přírodní olejové nátěry jsou silné právě v této oblasti - jejich údržba a obnova je velice snadná.

Srovnání silnovrstvé lazury a olejovaného povrchu

Silnovrstvá lazura: v podstatě vytváří povlak překrývající dřevěný povrch a tím ochranné rozhraní mezi dřevem a okolním prostředím. Tím dojde k poměrně dlouhodobé ochraně konstrukce vystavené povětrnosti, neboť tento syntetický povlak má velmi dobrou odolnost.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Ale jako každý nátěr degraduje - deštěm, dilatací dřeva, UV zářením, mechanickým namáháním. Jakmile se životnost blíží ke konci a nátěr je místně poškozen, je prakticky neopravitelný. V poškozených místech začíná docházet ke vnikání vlhkosti a degradaci dřeva.

Olejovaný povrch: nevytvoří mezivrstvu mezi konstrukcí a prostředím, ale zlepší odolnost vnějších vrstev dřeva. Z toho vyplývá, že odolnost konstrukce je závislá na odolnosti samotného konstrukčního materiálu.

U silně povětrnosti vystavených konstrukcí tedy musíme počítat sice s častější, ale o to jednodušší údržbou - povrch stačí očistit a aplikovat udržovací nátěr.

Složení přírodních nátěrů

Co výrobce, to rozdílné složení a názvosloví produktů.

• Olej - v našem případě olej vytvrzující, vytváří polymerizovanou, trvale pružnou strukturu, která je nositelem pojivosti a houževnatosti nátěru.
• Vosk - rostlinného či živočišného původu. Živočišný vosk je většinou reprezentovaný voskem včelím, rostlinný karnaubským nebo pryšcovým (candelilla). Samotný vosk je v pastovité nebo tuhé formě, která se k samotné aplikaci na neupravené dřevo nijak nehodí. Je třeba jej buď rozpustit v ředidle nebo teplem. I tak se vosky nevsakují tak hluboko do struktury, zůstávají více na povrchu a vytvářejí jemný, saténový dojem.

Velmi často se vosky míchají i mezi sebou, neboť samotný včelí je příliš měkký (snadno se špiní a opotřebovává), karnaubský zase tvrdý (praská). Na voskované ploše, pokud je vystavená dlouhodobému působení vody dochází ke vzniku bílých skvrn.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Olej + vosk - z výše uvedených důvodů se nejčastěji používá kombinace olejů a vosků. Olej slouží jako nosič a pojivo, vosk pak ke zlepšení vlastností fyzikálních (vodoodpudivost) a mechanických (tvrdost, jemnost).

Aplikace probíhá buď odděleně - nejdříve se provede napuštění olejem a v dalším kroku se povrch voskuje, nebo výrobkem obsahujícím vhodný poměr olejů a vosků k danému použití. Druhá varianta je rozšířenější a doporučená, neboť systém je už nastaven přímo od výrobce. Název „Tvrdý vosk“ pak může označovat jak vosk ve formě tuhého leštidla tak také vytvrzující olej s vhodnou kombinací vosků.

Ochrana proti plísním pomocí stříbra

Problém plísní v interiérech někdy řešil snad každý, nejvíce v aktuálním počasí, kdy dochází k velkému rozdílu teplot uvnitř a venku. Tvorba plísní patří ke starším zděným stavbám, ale i novostavbám, je typická pro mírné klimatické pásmo s kontinentálním střídáním teplot. Příčinou jejich růstu je vždy stav vzduchu, který neodpovídá teplotě zdiva, a přítomnost spór.

Plíseň se generuje ze všudypřítomných spór. Ty se šíří vzduchem a po dlouhou dobu od svého vzniku jsou schopny vyklíčit - pokud k tomu mají příhodné podmínky. Praxe nás učí, že není nezbytně nutné překročit rosný bod, kondenzace vlhkosti není podmínkou vzniku plísní. V nevětraných dutinách bez pohybu vzduchu mohou plísně klíčit při vlhkostech již nad 60 % r. v. Tehdy je ale třeba relativně dlouhé doby (až tři měsíce) a vysoké teploty (přes 25 °C). Pokud vlhkost vzduchu při stěně vzroste nad 75 % r.

Druhý způsob je chemická cesta, kdy povrch ošetříme sloučeninou bránící růstu plísní. Chemická cesta má ovšem svá úskalí - co škodí plísni, škodí, až na výjimky, také člověku nebo domácím zvířatům, případně rostlinám a dalším užitečným organismům. Jednou z těchto cest je použití stříbra jako fungicidu.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Jak stříbro funguje?

V první řadě jsou to stříbrné ionty Ag+, které mají fungicidní vlastnosti. Mechanismus, jak stříbro likviduje bakteriální napadení, je popsán takto: Stříbrné ionty jsou schopny perforovat selektivně bakteriální buněčnou stěnu, protože reagují s peptidoglykanovou součástí stěny. Dále modifikují metabolické řetězce, čímž buňce berou přísun živin. Třetím mechanismem je interakce s bakteriální DNA a omezení buněčné reprodukce.

Okouzlení nanotechnikou se projevilo i v průmyslu nátěrových hmot. Jelikož stříbro dokonale likviduje bakterie, zastavilo nanostříbro činnost čistíren odpadních vod (kontaminací zařízení a obsahem v odpadu) a dostalo se do potravních řetězců v čisté vodě. Rozpustné sloučeniny stříbra lze ve vodě vysrážet. Jednoduchou reakcí s chloridovými ionty vzniká sraženina, nerozpustný chlorid stříbrný. Tím lze zabránit kontaminaci ionty stříbra.

V nátěru stříbrné částice setrvávají nezměněny, dokud není jejich povrch spláchnut vodou. Tehdy se vylouží nízká koncentrace iontů a povrch částice čeká na další použití. Úplné vyplavení stříbra může dle velikosti částic trvat dlouhá léta.

Plísně, jako nižší houby, mají podobně jako vyšší houby své plodnice, ale i svá mycelia - na pohled zvenčí neviditelná. Pokud bychom pouze přetřeli povrch stavební části protiplísňovým nátěrem, uzavřeli bychom mycelia v podkladu a pravděpodobně je pouze lokálně „odstínili“.

Plodnice by časem vyrazily kdesi na neošetřených plochách (např. kolem krajů těchto ploch) a opatření by zůstalo nefunkční. K tomu slouží chemické prostředky, jejichž životnost je krátká, ekologicky se samy rozloží, ale v okamžiku aplikace jsou toxické. K nim patří prostředky chlorové, peroxidové, s IPBT, amoniovými solemi. Jejich úkolem je zajistit podklad bez plísní - a nátěr se stříbrem ochrání povrch před atakem zvenčí.

V každém případě je životnost protiplísňového účinku daná léty a i u extrémně namáhaných ploch (např. Nejjednodušší je vysušit stavbu i vzduch.

Ekologické aspekty nátěrových hmot

Nátěrových hmot existuje široká škála - co do možnosti použití i jejich složení. Svým složením jsou to v podstatě směsi pigmentů, plnidel, aditiv a dalších látek v disperzi makromolekulárních látek (často vodní) nebo roztoku organických rozpouštědel. Většina nátěrových hmot obsahuje značné množství škodlivých látek.

Jejich neblahý vliv na životní prostředí i lidské zdraví se projevuje už při výrobě, použití i při jejich likvidaci (odstraňování a zneškodňování starých nátěrů). Hlavním zdrojem rizika jsou především těkavé organické látky (označované jako VOC), zbytky monomerů z polymeračních systémů nátěrových hmot a některé sloučeniny těžkých kovů.

Těkavé organické látky najdeme i ve většině vodou ředitelných nátěrových hmot. Organická rozpouštědla halogenovaná (obsahující v molekulární struktuře fluor nebo chlor) za specifických podmínek v ovzduší reagují a dávají vznik velmi nebezpečným sloučeninám, účinným již při nízkých koncentracích (např. dioxiny). Rozpouštědla na bázi aromatických uhlovodíků (mají v molekulární struktuře benzen) se podílejí na vzniku "fotochemického smogu", který mimo jiné zhoršuje zdravotní stav osob s nemocemi dýchacích cest a srdce. Kromě toho páry organických rozpouštědel negativně ovlivňují ozonosféru Země.

Jak vybírat ekologicky šetrné nátěrové hmoty

Při používání nátěrových hmot je zásadou číslo jedna důkladně číst návod pro použití výrobku, seznámit se se všemi značkami na obalu upozorňující na hlavní vlastnosti výrobku a možná rizika. Často zde také najdeme doporučení, jak jim předcházet. Povinnými značkami jsou zde zejména značky upozorňující na nebezpečné vlastnosti výrobku. Jsou to takzvané R- a S-věty. R-věty označují rizikovost výrobku (žíravina, hořlavina, zdraví škodlivý, dráždivý, apod.), S-věty jsou věty bezpečnostní, specifikující doporučené zacházení s výrobkem.

Dále na obalu najdeme často značku tvořenou písmeny CCZ. Jedná se o českou značku shody deklarující respektování příslušných technických norem a tzv. Značka "Zelený bod" se vztahuje výhradně k obalu, o kterém říká, že je recyklovatelný. Skutečnou ekoznačkou je označení "Ekologicky šetrný výrobek", které mají některé vodou ředitelné barvy. Toto označení konkrétním výrobkům propůjčuje Ministerstvo životního prostředí.

Ve vnitřním prostředí je nezbytné používat pouze přípravky pro toto prostředí určené! Nátěrové hmoty určené pro vnější prostředí obsahují zpravidla agresivnější rozpouštědla (více těkavých organických sloučenin) a připouštějí i pigmenty s vyšším obsahem toxických sloučenin těžkých kovů (např. olovo, arsen) odpovídající normy pro ně jsou obecně méně přísné. Při použití zbytku barvy "z plotu" v domácnosti vystavujete zbytečně své zdraví nebezpečí.

Další zásadou je přesné dodržení technologie (návodu) doporučené výrobcem pro použití nátěrové hmoty. Jedná se zejména o dodržení teploty prostředí doporučené pro aplikaci a interval mezi jednotlivými nátěry. Při nižší teplotě se totiž může stát, že neproběhne žádaná reakce (zrání barvy), což může výrazně ovlivnit jak vlastnosti nátěru tak dobu uvolňování VOC z nátěru. Při předčasné aplikaci druhé vrstvy zase dochází k uzavření nevytěkaných látek pod nátěrem s důsledkem jejich dlouhodobého postupného uvolňování.

I při natírání platí zásada, čím méně, tím pro životní prostředí lépe. Správná volba vhodné nátěrové hmoty nám může často usnadnit práci při další údržbě zařízení domácnosti i předmětů běžného užívání. Nutno však poznamenat, že se jedná o ekoznačku, o jejíž propůjčení musí výrobci sami zažádat.

Typy nátěrových hmot

• Disperzní nátěrové hmoty - používají se k úpravě stavebních hmot a dřeva. Výraz disperze se užívá jako synonymum slova rozptyl a u nátěrových hmot si tento pojem můžeme zjednodušeně vysvětlit jako rozptyl nejméně dvou látek, z nichž jedna je rozptýlená v druhé - konkrétně jde o polymer, který je rozptýlený ve vodě, a to za účasti dalších látek.
• Nitrocelulosové nátěrové hmoty - při jejich výrobě se používají nitrocelulózové pryskyřice, jejichž základem je takzvaná průmyslová nitrocelulóza (sloučenina, která působením kyseliny dusičné a dalších látek vznikne z buničiny). Různé typy nitrocelulózy umožňují vyrábět celou škálu barev od tvrdých laků až po elastické nátěry.
• Olejové nátěrové hmoty - jsou vyráběny na bázi přírodních olejů, kombinovaných s různými druhy pryskyřic. Barvy obsahují pigmenty a plnidla. Olejové barvy mají dobrou odolnost povětrnostním vlivům, vyznačují se dlouhou životností.
• Lihové nátěrové hmoty - jsou roztoky přírodních nebo syntetických pryskyřic v alkoholu.
• Kyselinotvrdnoucí nátěrové hmoty - jsou na bázi syntetických pryskyřic, které přechází do pevného stavu přídavkem látky kyselé povahy.
• Polyesterové nátěrové hmoty - jsou vyráběny z nenasycených polyesterových pryskyřic. Vytvrzují se pomocí urychlovače, indikátoru nebo působením ultrafialového záření.
• Práškové nátěrové hmoty - jsou směsí syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů a neobsahují žádná rozpouštědla. Nanášejí se elektrostatickým stříkáním a vypalují se při teplotách 150 - 200°C. Vyrábějí se s lesklým, matným a strukturálním povrchem.

Ekologická kritéria pro nábytek a podlahy

Zařízení místností, ve kterých trávíme v průměru 80-90 % dne, má velký vliv na naše fyzické i duševní zdraví. Výběrem vhodných materiálů můžeme vytvořit prostředí přátelské jak k nám, tak i k životnímu prostředí.

Při nákupu nábytku dávejte přednost dřevu před plasty či kovy. Dřevo je krásný přírodní materiál a obnovitelná surovina. Při nákupu dřevěného nábytku hledejte výrobky s logem FSC. Tento certifikát zaručuje, že dřevo pochází z lesů obhospo­da­řo­va­ných podle důsledných mezinárodních ekologických a sociálních pravidel.

Dávejte přednost domácím dřevěným výrobkům. Čím blíže je země původu, tím lépe. S klesající přepravní vzdáleností se snižuje znečištění, které doprava způsobuje. Při nákupu nábytku dáme přednost domácím druhům dřevin (buk, borovice atp.) před stromy, které u nás nerostou (zejména tropickými).

Určitě se vždy vyhýbáme koupi výrobků z tropických dřevin (týk, eukalyptus, mango, mahagon aj.) bez značky FSC. Často pocházejí z devastovaných či ilegálně těžených tropických lesů. Pozor na skrytě užívané tropické dřevo - zadní strany výrobků, dna zásuvek, přepážky mezi regály jsou někdy vyrobeny z tropického dřeva.

Pokud musí být nábytek vyroben z dřevotřísky, vybíráme tu s co nejnižším obsahem unikajících škodlivin, které mají negativní vliv nejen na životní prostředí, ale i na zdraví lidí. Hlavní škodlivinou v dřevotřísce je formaldehyd, a proto pokud možno hledáme nábytek bez formaldehydu nebo s jeho velmi nízkou koncentrací.

Jako povrchová úprava jsou doporučovány nátěry přírodní nebo s nízkým vlivem na životní prostředí a zdraví - přírodní oleje a včelí vosk, případně alespoň nátěry vodou ředitelné. Nábytek by měl mít co nejméně hliníkových a plastových dílů.

Podlahové krytiny a ekologie

Při zařizování nové podlahy můžeme také zohlednit některá environmentální kritéria. Do více využívaných místností dáme raději snadno udržovatelné pevné podlahy, koberce se hůře čistí a méně vydrží.

Trvanlivost: nejodolnější jsou podlahy betonové a stěrkové, velmi odolná je také správně provedená dlažba. Pokud chceme „teplou“ podlahu, volíme materiály, které lze renovovat (dřevo, parkety), případně dvouvrstvou laminátovou podlahu (má vyšší odolnost).

Chemické látky: Dlažba i beton jsou prakticky inertní materiály. Dřevo napuštěné přírodním olejem či voskem je také zcela nezávadné. Velmi moderní přírodní a nehořlavý materiál je lino (linoleum, marmoleum - neplést s PVC!), které je tvořeno směsí pryskyřice, vápence, lněného oleje a přírodních pigmentů na jutové osnově. Nejrizikovější a málo trvanlivý materiál je PVC (polyvinylchlorid, vinylové podlahy), který při hoření navíc uvolňuje chlorovodík.

Recyklovatelnost: Podlahové krytiny obvykle nelze příliš recyklovat kvůli různorodým použitým materiálům. Nicméně betonové podlahy a dlažby lze po nadrcení používat jako inertní materiál, dřevo lze spalovat (není-li ošetřeno chemicky), linoleum a marmoleum je rozložitelný přírodní materiál.

Tabulka ekoznaček pro nábytek a podlahy

Dávejte přednost prostředkům ředitelným vodou, které obsahují méně škodlivin, zejména těkavých organických látek. Některá rozpouštědla a jiné těkavé organické sloučeniny (TOS) mohou uvolňovat škodlivé látky do okolního vzduchu dokonce několik měsíců po aplikaci nátěru.

Známý jako SBS (Sick Building Syndrome) je soubor nespecifických obtíží, které zpravidla nejsou tak závažné, aby způsobily pracovní neschopnost pro nemoc. Jde obvykle o různé postižení dýchacích cest, dermatitidy, nevolnosti, závratě apod. Postihují obvykle větší počet osob, zejména v administrativních budovách. Tyto potíže zhoršují pohodu lidí a negativně ovlivňují jejich pracovní výkonnost.

tags: #ekologicky #setrne #naterove #hmoty #vlastnosti

Oblíbené příspěvky:

• Normy pro skladování odpadu
• Zkušenosti s kuchyní Rakovník
• Třídění odpadu s Curver
• Postavte krabicovou věž
• Richard Brabec a ochrana přírody