Ekologicky Stabilní Plochy: Definice a Význam

Problematika ekologicky stabilních ploch spadá do problematiky obecné ochrany přírody (a krajiny). Zabývá se tedy krajinou. V podmínkách středoevropských se jedná o krajinu kulturní, tj. krajinu, na jejíž jednotlivé složky dlouhodobě působil a stále působí svou činností člověk. Kulturní krajina je mozaikou stanovišť - ekosystémů, do různé míry ovlivněných lidskou činností.

Kulturní krajina se vyznačuje sníženou ekologickou stabilitou oproti přírodním (přirozeným) ekosystémům. Toto snížení je odvislé od míry obhospodařování, tj. intenzity zásahů a množství vkládané dodatkové energie, která je potřebná pro vyprodukování požadovaných statků (zužitkovatelné biomasy) nebo služeb.

Základem takto fungující sítě je soubor v krajině existujících stabilnějších ploch, který nazýváme kostrou ekologické stability. Rozmístění těchto struktur je však nepravidelné a odvislé spíše od toho, kde se vyskytují plochy, jejichž intenzívní kultivace nepřináší očekávané zisky. Nejedná se ani o propojený systém, v němž je umožněna výměna informací (v našem pojetí hlavně biologické, potažmo genetické ve formě šířících se rostlinných a živočišných druhů).

Územní Systém Ekologické Stability (ÚSES)

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny. Vytváření územního systému ekologické stability (ÚSES) je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových, resp. územních podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení ekologické stability („schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce“ - viz § 4 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá ekologickým podmínkám stanovišť v kontextu biogeografického členění krajiny (přirozený genofond krajiny).

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Takto stabilizovaná území jsou předpokladem zachování či obnovení přirozené rozmanitosti krajiny, tj. zejména rozmanitosti biotopů. Ty pak mohou příznivě působit na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny. ÚSES jako nástroj obecné ochrany přírody a krajiny lze považovat za prostorový plán pro zachování a obnovu přirozených společenstev v krajině, a to to především v krajině, která není ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny zvláště chráněná.

Odborné a metodické principy vymezování ÚSES spočívají v biogeografickém členění krajiny a typologii přirozených společenstev ve vztahu ke stanovištním podmínkám. Využívají poznatků o závislosti složení a struktury přirozených společenstev na geografických podmínkách (klima, nadmořská výška, průběh počasí), geologických podmínkách (složení a struktura geologických vrstev), pedologických podmínkách (složení a struktura půdy), hydrologických a dalších podmínkách.

Za návrh vymezení systému ekologické stability (plány ÚSES) jsou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a kompetenčních ustanovení tohoto zákona (§§ 75 - 79) odpovědné orgány ochrany přírody. Závaznost ÚSES v konkrétním území však nevzniká správním aktem orgánu ochrany přírody příslušného k vymezení, ale vydáním příslušné územně plánovací dokumentace formou opatření obecné povahy, ve které je ÚSES vymezen, případně rozhodnutím o pozemkové úpravě.

Struktura a Hierarchické Úrovně ÚSES

ÚSES má víceúrovňovou strukturu. V podmínkách ČR rozlišujeme úroveň (význam) místní (též nazývanou lokální), regionální a nadregionální. V mezinárodním měřítku je možno vylišit ještě úroveň provinciální. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory.

Podle zákona č. 114/1992 sb. (zákon o ochraně přírody) je ÚSES tvořen sítí biocenter, které jsou spojeny biokoridory a které doplňují interakční prvky. Biocentra, biokoridory a interakční prvky jsou skladebné části ÚSES tvořené účelně vybranými EVSK na základě převažujících funkčních kritérií tj. převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisoudíme.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

• Biocentrum - biotop, nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje existenci přirozeného nebo přírodě blízkého ekosystému. Jedná se o skladebnou část ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny.
• Biokoridor - propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Jedná se o skladebnou část ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů.
• Interakční prvky - jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu.

Ekologicky Významné Segmenty Krajiny (EVSK)

Prioritní význam pro vytvoření ekologicky stabilní krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Vesměs se jedná o ty krajinné prvky, u nichž je pozorována relativně vyšší vnitřní ekologická stabilita. Nebo části, v nichž takovéto segmenty převažují. Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES).

EVSK se dle prostorově strukturních kriterií (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) dělí na:

• Malé území (1ar-10ha), stejnorodé ekologické podmínky zahrnující obvykle jeden typ společenstva
• Rozsáhlejší (10-1000 ha), rozmanité ekologické podmínky umožňují více společenstev
• Rozlehlé území (>1000 ha), rozmanité ekologické podmínky, tedy i rozmanitá společenstva. Patří sem většina CHKO, rozsáhlé lesy s přirozenou vegetací.

Význam ÚSES

Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Je nutno zdůraznit, že ÚSES není výmyslem nějakých přírodovědců, kteří by z dlouhé chvíle vymyslili další způsob, jak komplikovat v dnešní tržní ekonomice postavené na zisku život vlastníkům a hospodářům v krajině. Opak je pravdou! Nejedná se o problematiku jen a pouze životního prostředí. Velmi výrazně se dotýká produkčních odvětví (zemědělství, lesnictví, turistický ruch) i kulturních a sociálních vazeb ke krajině.

Cíle ÚSES:

1. Tento cíl je možno primárně považovat za výrazně (dokonce snad pouze) přírodovědný. Druhotně však již může zasahovat i do praktického života.
2. Asi nejvýznamnější cíl.
3. Zde se jedná již zcela o rovinu praktického života, neboť počítá s krajinou jako celkem, v němž trvale žijí i lidé.
4. Tento cíl je vázán silně na kulturně-historické působení vztahu „člověk - krajina“, které jde, samozřejmě, ruku v ruce s praktickým využíváním krajiny.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #stabilní #plochy #definice

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě: Odpovědnost
• Ohrožení chudobou v Česku
• Povinnosti v ČR ohledně evidence odpadu
• Přírodní bohatství Podkarpatské Rusi
• Tipy pro dovolenou v přírodě s dětmi