Ekologická Valence: Vysvětlivky a Význam

Ekologická valence je vyjádření schopnosti organismů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,…). Harmonická existence každého organismu závisí i na prostředí, ve kterém žije. Jedná se o určitou teplotu, vlhkost, potravu nebo její zdroj, charakter stanoviště apod. Ekologická valence je právě organismem tolerované rozmezí působení určitého faktoru.

Podle definice Hesseho z roku 1924 je ekologická valence druhu určena vzdáleností mezi minimem a maximem působení ekologického faktoru. Ekologická amplituda je definována jako míra tolerance organismu vůči vnějším podmínkám, v podstatě jde tedy o pojem, který se používá s ekologickou valencí zaměnitelně.

Ekologické faktory limitují výskyt organismů a podmiňují tak jejich geografické rozšíření. Mají vliv na populační dynamiku, například na rozmnožování, úmrtnost a migraci, a tím tyto faktory způsobují rozdíly v populačních hodnotách. Ekologické faktory také podporují vznik různých adaptací (ekologických forem či ekotypů) a podle toho se dají rozdělit mimo jiné na:

• morfoplastické faktory (podporují morfologické změny organismu)
• fyzioplastické faktory (ovlivňují fyziologické pochody, např. hospodaření s vodou v suchých oblastech)
• etoplastické faktory (ovlivňují a podmiňují specifické chování)

Členění ekologických faktorů

Členění, které nám říká, jaké jsou základní ekologické faktory, rozlišuje:

• faktory abiotické (působení těchto ekologických faktorů se mění v prostoru, např. u expozice svahu, a čase, např. sezonalita)
  • světlo
  • teplota (mráz)
  • srážky
  • půdní vlhkost
  • půdní reakce
  • typ podloží
  • oheň
• faktory biotické
  • mezidruhové a vnitrodruhové vztahy
  • populační dynamika
  • antropogenní vlivy

Druhy organismů podle ekologické valence

Druhy organismů lze dělit podle vztahu k ekologické valenci (či amplitudě) v základu na:

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

• stenovalentní druhy = organismy s úzkou valencí k určitému ekologickému faktoru (specializované na specifické podmínky)
• euryvalentní druhy = organismy s širokou valencí k určitému ekologickému faktoru (schopné přežívat v rozličných podmínkách)

Druhy stenovalentní (s úzkou ekologickou valencí) jsou fixovány na malé rozmezí hodnot a těžko se přizpůsobují jiným podmínkám. Většinou se jedná o druhy vzácné. Druhy euryvalentní (s širokou ekologickou valencí) snášejí relativně velké rozmezí hodnot faktoru a dokáží se tedy jeho změnám snadněji přizpůsobit (plevel, švábi, bakterie). Příkladem překročení meze ekologické valence jsou některé introdukované druhy dřevin v ČR, které u nás dosahují vysokého věku, ale nejsou schopny vlastního rozmnožování, např.

Rostlina může existovat a rozmnožovat se za předpokladu působení určitých podmínek od minima přes optimum k maximu, tzn. toleruje faktor prostředí v určitém rozpětí tzv.

• steno (-oligo) - úzký - druhy úzce vázané na určité stanoviště. Mimo úzce vymezené podmínky nejsou schopny přežívat např.
• eury - široký - rostliny (organismy) se širokou ekologickou valencí, jsou schopny snášet široké rozmezí podmínek. Jejich výskyt je velmi častý např.

Faktor prostředí se může stát limitujícím, jestliže dojde k přílišnému poklesu či nárůstu jeho kvantity či intenzity. Při ekologickém optimu působí faktor v intenzitě optimální pro vývoj rostliny (organismu), při ekologickém pesimu působí faktor v krajních mezích a podmínky pro existenci organismu jsou nepříznivé. Faktory prostředí mohu být limitující, tj. rozhodují o přežití a množení populací rostlin (organismů obecně) na stanovišti.

Ekologické zákony

V souvislosti s limitujícími faktory prostředí nelze nezmínit dva významné zákony:

• Zákon minima, který říká, že růst a vývoj rostlin (organismů obecně) je limitován faktorem, který je na stanovišti v minimu. Liebigův zákon minima vznikl již v roce 1840 a říká, že růst rostlin je limitován prvkem s nejnižší dostupností. Později byl zákon minima rozšířen na obecný model limitujících faktorů pro všechny organismy.
• Zákon substituce faktorů, podle nějž do určité míry může jeden faktor nahradit druhý (př. Ekologický zákon substituce faktorů vyjádřil v roce 1925 Lundegårdh a částečně jde proti zákonu minima. Tvrdí totiž, že nedostatek některých z ekologických faktorů může být nahrazen některými jinými, které jsou dostatečně abundantní. Například přebytek světla může částečně kompenzovat nedostatek tepla.
• Zákon rozdílného ekologického a fyziologického optima Ellenbergův zákon rozdílného ekologického a fyziologického optima praví, že ekologická amplituda druhu je jiná (zpravidla užší) než potencionální fyziologická amplituda. To je zpravidla způsobeno konkurenčními organismy, které jsou v daných podmínkách úspěšnější.

Koncept ekologické niky

Ekologická nika je podle původní definice Grinella (1917) soubor podmínek ve kterých může daný druh existovat. Těmito podmínkami se rozumí zejména fyziologická tolerance k faktorům prostředí, morfologické limity organismu a interakce s jinými organismy.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Další definice z roku 1924 od Eltona podtrhuje potravní chování druhů a vliv druhu na prostředí, ve kterém žije. Ekologickou niku vyobrazuje jako funkční roli druhu v potravním řetězci a dopad této role na prostředí.

Hutchinson (1944) poté mluví o ekologické nice jako o sumě všech ekologických faktorů, které působí na organismus. Nika v tomto pojetí je pak definovaná jako region n-dimenzního superobjemu, ve kterém je n-množství os tvořeno gradienty různých ekologických faktorů.

V konceptu ekologické niky rozlišujeme:

• ekologickou niku fundamentální = ekologická nika teoretická, bez vlivu konkurenčních organismů
• ekologickou niku realizovanou = ekologická nika skutečně realizovaná, zmenšená v některých oblastech vlivem konkurenčních druhů

Ellenbergovy ekologické indikační hodnoty

Ellenbergovy ekologické indikační hodnoty (zkratka EIH) jsou vyjádřeny pomocí ordinálních stupnic, které byly definovány Ellenbergem a jeho kolegy v roce 1991. Tyto indikační hodnoty ukazují optimum druhu na gradientu sedmi ekologických faktorů. Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro české prostředí Chytrý a jeho kolegové v roce 2018.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #valence #graf #vysvětlivky

Oblíbené příspěvky:

• Drahanská vrchovina - klima
• Raslavice: Kalendář svozu a nakládání s odpady
• Dopady znečištění Baltského moře
• Příroda a lidé Země: Česká republika
• Sportoviště pro děti Praha 6