Znečištění Baltského moře: Zdroje a aktuální stav

02.12.2025

Evropská komise pro životní prostředí nepřináší úplně pozitivní zprávy o stavu evropských moří. Byť lokálních bodových zdrojů znečištění v posledních letech ubývá, rozhodně nejsou tato „evropská“ moře úplně čistá. Vlastně všechny čtyři zmíněné mořské regiony jsou dobrým příkladem plošné kontaminace. Jak si tyto vodní masy stojí z hlediska čistoty? Baltské, Černé a Středozemní moře můžeme s jistou nadsázkou nazvat evropskými, stejně jako severovýchodní region atlantského oceánu.

V Baltu bychom vodu neznečištěnou nalezli jen na 4 % plochy, 9 % nekontaminovaných ploch se nachází v Černém moři, 13 % ve Středozemním a 25 % v cípu Atlantiku při evropském pobřeží. Celková míra kontaminace moří omývajících Evropu průběžně klesá. Vypadá to špatně, ale odborníci doplňují, že změna k lepšímu je ve srovnání s obdobím 1998-2012 rozhodně vidět. Pravda, cíl dosažení limitních koncentrací rtuti a kadmia dosud nebyl dosažen, ale ubíráme se správným směrem. Horší už je to například s DDT, které se spíše stabilizovalo.

Hlavním závěrem tedy je, že do roku 2020-2021 se nejspíš nepodaří splnit sedm bodů závazků rámcové směrnice o vodách) ani podobné (rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí). Především proto, že řada již na souši zakázaných a regulovaných kontaminantů (pesticid lindan, DDT, polychlorované bifenyly) má sklony v mořském prostředí dlouhodobě přetrvávat. Z hlediska chemického složení je 90 % přepravních tras a vody příbřežních regionů Švédska, Dánska, Holandska, Belgie a severu Francie ve „velmi chabém stavu“, zatímco na východním Baltu a na západě Velké Británie se situace lepší.

Podle autorů zprávy o kontaminaci příbřežních evropských vod je důležité nastavit správné strategie řešení. Zatímco bodové zdroje znečištění (například přístavy a doky) si žádají spíše dynamický přístup, průběžnou kontrolu a okamžitá řešení, jako zákaz vypouštění splašků a přepálených zbytků maziv do vody, jiné cíle mohou být dosaženy jen dlouhodobou a vytrvalou snahou. Tím je například úplný zákaz látek jako PCB či DDT, které se v životním prostředí postupně akumulují a jejich odbourávání trvá mnohem déle.

Chemické zbraně na dně Baltského moře

Kam uložit barely s yperitem, bomby a nevybuchlé miny, které zbyly po druhé světové válce? Na tuto otázku měli představitelé světových velmocí jasnou odpověď. Do Baltského moře. Nepočítali, že materiál časem koroduje a nebezpečné látky mohou uniknout do vody. Odborníci upozorňují, že necelých tisíc kilometrů od Prahy se nachází čtyřicet až sto tisíc tun chemických zbraní. Do Baltského moře byly uloženy vojáky Sovětského svazu, kteří byli po Postupimské konferenci v roce 1945, na níž se řešila obnova Evropy, zodpovědní za likvidaci muničních skladů v Polsku a Německu z 1. a 2. světové války.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Hlavní skládkou se měla stát Gotlandská pánev, nacházející se mezi Švédskem a pobaltskými státy. To však bylo pro Rusy daleko. Nádoby s chemickými látkami tak shazovali náhodně podél tras konvojů. Dalšími místy byla Bornholmská a Gdaňská pánev. Zde by v hloubce zhruba 100 metrů pod hladinou mělo ležet asi padesát tisíc tun zbraní.

Tikající bomba

Hlavním problémem je, že barely s yperitem a bomby obsahující arsen časem korodují. Uniklé chemikálie tak kontaminují vodu v okruhu až sedmdesáti metrů. „Zjistili jsme, že v oblastech, kde se zbraně nacházejí, mají ryby parazity, poškozené tkáně a rakovinu,” říká Jacek Beldowski z Ústavu oceánologie Polské akademie věd. Nebezpečné látky zároveň ničí podmořské rostliny.

„Sloučeniny se do moře uvolňují 24 hodin, sedm dní v týdnu. Netušíme ale, v jakém rozsahu. Pokud by unikly najednou, nastala by celosvětová ekologická katastrofa,” varuje vědec. V případě, že by nestabilní stav chemikálií, které bomby obsahují, vyvolaly výbuch, látky by se mohly dostat také do ovzduší.

Výzkumníci proto Baltské moře označují za tikající bombu a volají po plošném řešení. Zatím se totiž munice odstraňovala pouze tehdy, když ohrožovala lodní dopravu nebo přerušila stavbu větrných elektráren, a to ne zcela šetrným způsobem. Například v roce 2019 NATO za účasti německého námořnictva odpálilo 42 mořských min. Zabito bylo nejméně 10 kytovců.

Plán na likvidaci

Zdá se však, že se blýská na lepší časy. Kolaps rybích populací v Baltském moři, který zasáhl rybářský průmysl, vytvořil na vlády tlak. Německo tak začátkem roku 2023 uvolnilo 100 milionů eur na pilotní obnovu mořského dna a likvidaci munice. Nyní se čeká, jak se k výzvě postaví další státy. „Problém lze vyřešit jen tehdy, pokud země budou spolupracovat,” říká Jacek Beldowski. Zároveň varuje, že čím déle se bude otálet, tím více můžeme počítat s ekologickou katastrofou.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Eutrofizace a mrtvé zóny

Vlivem procesu eutrofizace dochází k přemnožení bakterií a sinic, které ve vodě uvolňují jedovaté látky. Švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren na konferenci uvedl, že situace je na mnohých místech v moři katastrofální. "V Baltském moři se nachází nejvíce tzv. mrtvých zón ze všech světových moří. Jejich rozloha je až 100 000 kilometrů čtverečních. Nejméně na čtyřech lovištích, kde se provozuje komerční lov ryb, je populace těchto tvorů zcela zdecimována," informuje v prohlášení polská Greenpeace.

Globální oteplování

Moře ležící mezi Kodaní a Petrohradem kromě sinic ohrožuje také globální oteplování. Podle studie vypracované 80 vědci z baltských zemí, teplota v Pobaltí už nyní roste rychleji, než je dlouhodobý světový průměr. Zatímco světový panel OSN pro změny klimatu upozorňuje, že teplota bude v tomto století globálně stoupat o 1,8 - 4°C, okolí Baltského moře podle vědců z Německa, Ruska a dalších zemí čeká oteplení dokonce o 3 - 5 stupňů Celsia. Oteplování způsobí zvyšování teploty mořské vody, více dešťů zase sníží její slanost. Zkomplikuje se tak život dalších živočichů, kteří ve znečištěném moři ještě žijí.

Znečištění chemikáliemi a těžkými kovy

Podle reportu EEA jsou totiž téměř tři čtvrtiny evropských moří znečištěné nebezpečným koktejlem chemikálií a těžkých kovů. Nejvíce je postiženo Baltské moře, které podle studie vykazuje problematickou hladinu nebezpečných látek až v 96 % své rozlohy. Problematickou hladinu znečištění vykazuje i Černé moře s 91 % a moře Středozemní s 87 %.

Nicméně ve většině oblastí se situace pomalu zlepšuje díky postupným zákazům týkajícím se používání chemických látek, které by byly do moře vypouštěny jako v minulosti. Například pomalu, ale jistě rostoucí populace orla mořského bíloocasého u Baltského moře je přisuzována právě zákazu používání DDT. Dozorčí rada EEA nicméně žádá o důkladné kontroly používání chemikálií, které mohou trvale narušit nejen mořské ekosystémy, ale také lidské zdraví.

Podle Johnnyho Rekera, autora zprávy EEA, je třeba také prověřovat potenciální nové polutanty: „Každé dvě a půl minuty vznikne nějaký nový potenciální kontaminant, jehož účinky ještě neznáme.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

PCB aneb polychlorované bifenyly

Jedná se o syntetické organické sloučeniny vyráběné a používané mezi 30. a 70. lety 20. století. Během výroby a jejich používání se běžně dostávaly do okolního prostředí. Byly zakázány v roce 1986 právě vzhledem k jejich rizikovosti a ekologické zátěži. Od roku 2013 jsou považovány za karcinogeny.

Jaký vliv může mít znečištěné moře na lidské tělo a zdraví?

Reker mimo jiné zmiňuje německou studii, podle které mladí němečtí muži produkují pouze jednu třetinu spermií, než tomu bylo před třiceti lety. Je podle něj těžké najít přímou kauzalitu mezi mořskými kontaminanty a poklesem plodnosti, nicméně naznačuje, že výsledky testování na zvířatech a monitoringy lidského zdraví indikují kolem nás vyšší přítomnost látek, které narušují funkce endokrinních orgánů. Podobné látky (právě například PCB) mohou být částečně zodpovědné za snížení plodnosti u zvířat i lidí.

Thallium v Baltském moři

Na pobřeží v německém Předním Pomořansku našli američtí vědci velké množství jedovatého těžkého kovu thallium. „Nejvyšší kontaminace zjištěná ve vrtných jádrech činila 2,5 mikrogramu na gram sedimentu v hloubce 14 centimetrů pod hladinou,“ informují novinky.cz. Přitom thallium je vzácným chemickým prvkem. Vědci z Oceánografického institutu Woods Hole (WHOI) v americkém Massachusetts toxický prvek nalezli pomocí vrtů. „Studie poukazuje na velký nárůst thallia v Baltském moři, které se tam vyskytuje od roku 1947,“ informuje earth.com. Thallium tedy Baltské moře znečišťuje už 80 let.

„Zdrojem znečištění je historická výroba cementu v regionu,“ řekla pro webový portál the local.de vedoucí vědecká pracovnice Oddělení mořské chemie a geochemie WHOI Colleen Hanselová. „Na vině jsou odpadní vody z těžkého a cementářského průmyslu, které se 80 let téměř nefiltrované smývaly přes řeky do moře. Thallium je nejtoxičtější kov, který toxikologové znají. Hrozí totiž riziko, že se toxin uvolní a ohrozí tak nejen rostliny a zvířata, ale také lidi koupající se u pobřeží. Ionty thallia se kvůli přísunu kyslíku mohou z bahna uvolnit a plavat tak v moři. Ohrozí tak koupající se lidi, nebo se přes ryby dostat do potravinového řetězce, což pochopitelně představuje velký problém.

Thallium objevil sir William Crookes, když zkoumal obsah telluru ve zbytcích po zpracování sulfidických rud. V době objevu se kov používal na hubení hlodavců a hmyzu. Nyní se využívá v elektronice při výrobě polovodičů, například tranzistorů, a uplatnění nachází také ve výrobě speciálních skel. „Thallium je považováno za mimořádně toxický prvek. V mnoha státech světa proto již bylo zakázáno používat jej jako součást nástrah na krysy a mravence. Thallné soli jsou velmi prudkými jedy pro teplokrevná zvířata. V hutním průmyslu hrozí kontaminace pracovníků thalliem v podobě polétavého prachu.

Podle deníku Bild je Thallium nejtoxičtější kov, který toxikologové znají. „Může způsobit poškození mozku, a dokonce smrt,“ varuje Bild. Při otravě dále hrozí vypadávání vlasů, neuropatie, poškození trávící soustavy, zvracení, velké bolesti břicha.

Proč je tedy zrovna v Baltu tak vážná situace? Jde o polouzavřenou vodní plochu, dochází tak k pomalejšímu ředění toxických látek a ty se pak v moři hromadí. Další důvod, proč se thallium usazuje v Baltu, je ten, že do něj teče spousta řek a že má specifické vlastnosti. „Má desetkrát nižší slanost než světový oceán. Je dost mělký a voda se v něm se světovým oceánem kvůli úzkým průlivům vyměňuje či míchá jen málo. Veškerá ekologická zátěž, kterou s sebou řeky unášejí, se ukládá v sedimentech na pobřeží,“ vysvětlil pro Flowee Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.

Jak říká Ivan Suchara, všechna menší moře, kam tečou odpady z průmyslových regionů, jsou stále více znečišťována. „Zvýšené, ale zdraví neohrožující koncentrace thallia u nás zjišťujeme například v současných i dřívějších průmyslových oblastech (Mostecká a Sokolovská uhelná oblast, Příbramsko-Slánsko, severní Čechy a Moravskoslezský průmyslový region). Zvýšený obsah thallia v uvedených oblastech pochází z emisí uhelných elektráren, včetně polské Turów, a neželezného metalurgického průmyslu. Staré spady thallia z dřívějších průmyslových zdrojů jsou uloženy také ve vrstvě lesního nadložního humusu,“ říká na závěr Ivan Suchara.

Nedostatek kyslíku v oceánech

Oceány po celém světě údajně ztrácejí kyslík od 50. let minulého století. Příčinou je globální oteplování a znečištění vod. Na jedné straně globální oteplování zvyšuje povrchovou teplotu vody, čímž mění koncentraci kyslíku ve vodě, mění stratifikaci a mořské proudy (jejich trasy a vlastnosti). Na druhé straně živiny vypouštěné do pobřežního prostředí odtokem z půdy (přicházející zejména prostřednictvím hnojiv nebo odpadních vod) vytvářejí nadměrné výkvěty řas. Protože bakterie zodpovědné za rozklad řas dýchají kyslík, čím více řas je, tím více kyslíku bakterie spotřebují: jedná se o eutrofizaci.

Kyslík je nezbytný pro podmořský život a zejména pro ryby, které představují významnou součást potravy lidstva. „Odkysličení“ oceánů je rostoucí globální fenomén, proti kterému už se leckde snaží bojovat alespoň v regionálním měřítku.

Společnosti Flexens, Lhyfe a Stockholmská univerzita na konci loňského roku zveřejnily úplnou zprávu o projektu „BOxHy“, zahájeném v říjnu 2023. Jejím závěrem je pilotní projekt vstřikování kyslíku do moře „BOxIn“. Zahájení projektu, který bude trvat přibližně 6 let, se má uskutečnit již letos. Partneři projektu vítají rostoucí zájem mezi vědci, průmyslem a institucemi o hlavní problém „asfyxie“ oceánu (deoxygenace) a možnosti reoxygenace. Další fáze, pilotní vstřikování čistého kyslíku, je známá jako projekt BOxIn (Baltic Sea Pilot for Pure Oxygen Injection). Konečné umístění, velikost a doba trvání projektu budou částečně záviset na získaných financích. Projekt také zkoumá průmyslovou fázi reoxygenace.

Projekt, jehož cílem je znovu okysličit oceány, je ambiciózní. Chce využít budoucích pobřežních závodů na elektrolytickou výrobu vodíku (vybudovaných společností Lhyfe) ve spojení s pobřežními větrnými farmami. Větrníky by produkovaly elektřinu, jejíž pomocí by se štěpila voda na vodík a kyslík. Práce na reoxygenaci se musejí provádět s použitím pečlivé strategické a vědecké metodologie a po dlouhou dobu, neboť je zde riziko další destabilizace ekosystémů. Podrobný průzkum prověřil 19 pobřežních lokalit v Baltském moři, 3 byly identifikovány jako potenciálně vhodné pro pilotní projekt vstřikování čistého kyslíku.

Očekává se, že tento pilotní projekt bude trvat přibližně 6 let, aby bylo možné předem provést základní měření, mohl být vstřikován kyslík po dobu nejméně 3 let a oblast pak mohla být pozorována nejméně další rok po dokončení experimentu. V rámci pokračující práce na reoxygenaci, je nyní Lhyfe v kontaktu s několika vedoucími průmyslových a vědeckých projektů pracujících na stejném tématu po celém světě.

Lhyfe je evropská skupina založená ve Francii věnující se energetické transformaci. Je výrobcem a dodavatelem zeleného a obnovitelného vodíku. Její výrobní závody a portfolio projektů se snaží zajistit přístup k zelenému a obnovitelnému vodíku v průmyslovém množství a umožnit vytvoření účinného energetického modelu schopného dekarbonizovat celá odvětví průmyslu a dopravy. V roce 2019 zřídila první průmyslový areál poblíž větrné farmy Bouin ve Vendée a v r. 2021 zde slavnostně otevřela první továrnu na výrobu zeleného vodíku v průmyslovém měřítku na světě, která byla propojena s větrnou farmou. V roce 2023 slavnostně otevřela dvě nová místa a v současné době má několik míst ve výstavbě nebo projektů po celé Evropě.

Finská společnost Flexens byla založena v roce 2018, aby využila dovedností a schopností vytvořených při budování předního světového testovacího zařízení a ukázky obnovitelných zdrojů energie, Smart Energy Åland, k zachycení rychle rostoucí poptávky po systémech obnovitelné energie. Společnost je ideálním partnerem pro komunity, průmyslová odvětví a investory, kteří hledají obnovitelná řešení Power-to-X.

Katedra má 140 zaměstnanců, včetně 35 učitelů a výzkumníků a cca 50 doktorandů. Výzkum a vzdělávání v DEEP zahrnuje ekologii a evoluci, ekotoxikologii, mořskou biologii, fyziologii rostlin a systematiku rostlin. Výzkum má částečně přímý dopad na životní prostředí a společnost a je často interdisciplinární. DEEP má dlouhou tradici výzkumu Baltského moře včetně monitorování životního prostředí Baltského moře jako nedílné součásti výzkumu.

Akční plán pro Baltské moře

Akční plán má do roku 2021 zbavit Baltské moře nečistot. Země se zavázaly zredukovat množství fosforu a dusičnanů, které do moře vypouštějí. Nejradikálněji má snížit vypouštění jedovatých látek Polsko. Ročně u něj půjde o 8760 tun fosforu a 62 400 tun dusíku.

Co můžeme dělat?

Je dobré mít přehled. A ačkoli můžeme mít pocit, že tohle přece nemůžeme ovlivnit a nemusí nás to zajímat, třeba protože moře nemáme, není to pravda. Pomoci přírodě a životnímu prostředí můžeme i drobnými každodennostmi.

Tabulka: Míra kontaminace moří v Evropě