Ekologický význam lesa

Les obklopuje člověka od počátku dějin. Lesy jsou všeobecně považovány za poměrně stabilní ekosystémy s vysokou mírou biodiverzity. Ta je mimo jiné podmíněna širokou paletou biotopů, kterou lesní prostředí představuje.

Na rozdíl od minulosti jsou lesy v současnosti chápány nejen jako přirozený zdroj jedné z nejdůležitějších surovin - dřeva, ale i jako významný stabilizační prvek v krajině plnící řadu nezastupitelných tzv. mimoprodukčních funkcí. Kromě produkční funkce, tedy jako zdroj obnovitelné, ekologicky šetrné suroviny - dřeva, musí lesy uspokojovat stále rostoucí nároky na mimoprodukční, tzv. veřejné funkce, tzn. na funkci vodohospodářskou, půdoochrannou, krajinotvornou, klimatickou, rekreační. To vše vedlo už v minulosti k diferenciaci hospodaření v lesích a jejich členění na kategorie. V současné době se lesy člení na kategorii lesů hospodářských (77,7 %), ochranných (3,6 %) a zvláštního určení (18,7 %).

Jejich funkce v krajině je nezastupitelná - zpomalují odtok povrchových vod, zabraňují erozi, snižují vysychání půdy či rychlost větru, ovlivňují klima ve svém okolí a v neposlední řadě pohlcují CO2 a produkují kyslík. Les produkuje kyslík. Lesy brání erozi půdy, zabraňují tak splavování půdy. Les zadržuje vodu, vodu postupně uvolňují. Lesy ochraňují zdroje pitné vody. Les funguje jako klimatizační jednotka, snižuje teplotní extrémy v krajině. Les čistí vodu, prachu usadit na stromech a deštěm se pak smývají na zem. Stromy dovedou pohlcovat hluk. Rychlost větru klesá už před samotnými stromy. Stromy vylučují tzv. fytoncidy, které mají baktericidní účinky a působí blahodárně na lidský organismus.

V době postupných klimatických změn nabývají stále většího významu vodohospodářské funkce lesů. Lesy významně přispívají k zachycování a následnému udržení vody v krajině a pozitivně ovlivňují odtokové poměry v území. V případě extrémně prudkých srážek výrazně eliminují riziko lokálních povodní a zároveň dlouhodobě přispívají k doplnění zásob podzemních vod. Mezi další významné mimoprodukční funkce lesů patří např. funkce ochranná, krajinná či kulturní.

Příznivé rozmístění lesů i horských masivů a tradiční obliba obyvatelstva v navštěvování lesů ve všech ročních obdobích klade na rekreační funkci lesů velké nároky a mnohdy působí i poměrně značné škody (v létě jízda na horských kolech či na koních mimo vyznačené trasy, v zimě lyžování mimo vyznačené sjezdovky či při nedostatku sněhu). To však není všechno, lesy jsou od nepaměti zdrojem inspirace pro mnohé umělce - malíře, skladatele, sochaře, plní funkci rekreační, kdy se stávají se oázou klidu či naopak přírodním sportovištěm.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Les je velmi aktivním hráčem při našem současném boji s klimatickou změnou. Čím více lesů vysadíme, tím lépe si při něm povedeme. Francois René de Chateaubriand řekl, že „lesy předcházejí lidstvo, pouště je následují.“ Aby se tento scénář nestal realitou, musíme za naše lesy bojovat. A pro pralesy to v tomto případě platí dvojnásob. Než takový les vznikne, trvá to dlouho. I to je důvodem, proč musíme o lesy pečovat a hýčkat si je.

Ekologie lesa jako nástroj pro pochopení jeho fungování

Ekologie lesa je věda, která se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Ekologie tedy zahrnuje popis a interpretaci vzájemného ovlivňování organismů a rovněž popis toho, jak se vzájemně ovlivňují prostředí a organismy (tento popis probíhá zpravidla na úrovni populací, či společenstev).

Vychází v českém prostředí ojedinělé dílo věnované ekologii lesa: zhruba 700 stran rozsáhlá kniha, na jejíž tvorbě spolupracovalo 34 autorek a autorů z 9 institucí z České i Slovenské republiky. Zamysleme se při této příležitosti krátce nad obsahem ekologie lesa jako přístupu k popisu lesa a nástroji k pochopení jeho fungování.

Pokud nám jde o naše pochopení fungování lesa jako ekosystému, jsou z nesmírného počtu možných poznatků ekologie lesních organismů stěžejní především ty, které se nám jeví jako klíčové pro fungování celku. Dostáváme se tedy k popisu klíčových druhů a ekosystémových inženýrů, k popisu interakcí a fragmentů sítí vztahů, které jsou součástí stěžejních ekosystémových zpětných vazeb, k popisu klíčových míst (v rámci tolik charakteristické heterogenity lesního prostředí) a momentů z pohledu vývoje celku.

Například se to týká recyklace živin. Díky zacílení na klíčová místa, procesy a sítě vztahů se dostáváme k hlubšímu pochopení interakce úživnost prostředí - mykorhizní houby - další členové půdního mikrobiomu - primární producenti. Právě zde je realizována velká část recyklace.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

V současné době považujeme také za velmi potřebné stále zdůrazňovat význam diverzity pro dlouhodobé fungování a odolnost lesa. To, že při adaptaci na klimatickou změnu potřebujeme lesy pestřejší slýcháme často, ale proč? Odpovědi můžeme v nové knize najít hned na několika místech. Klíčová je různorodost prostředí i druhů v lese. A to z mnoha důvodů. Například komplementární využívání zdrojů a prostoru, vázané na různou architekturu kořenového systému a koruny (např. jedle a buk) omezuje konkurenci. Různé druhy stromů v různém věku reagují různě na sucho, silný vítr, těžkých sníh atd. (jev se nazývá asynchronní odpověď na fluktuace a disturbance), což má stabilizační efekt na úrovni ekosystému. A dále například modularita potravních sítí vázaná na mozaiku mikrostanovišť vede k větší stabilitě.

Po kalamitě zbyly převážně jednodruhové bukové a mladé smrkové porosty: bude to pro adaptaci stačit? Rozhodně ne! Druhová a prostorová různorodost dřevinného patra také tlumí šíření potenciálně škodlivých druhů. Mikrostanovištní různorodost vázaná na různé druhy různě starých stromů a biologické dědictví disturbancí umožňuje existenci účinné biologické ochrany: různé typy stanovišť umožňují existence širšího spektra predátorů potenciálně kalamitních druhů, jelikož heterogenita prostředí vede ke snížení vzájemné konkurence mezi predátory. Tyto vztahy mezi proměnlivostí lesa v prostoru a čase a jeho rezistencí a reziliencí jsou klíčové při adaptaci hospodářských lesů na klimatickou změnu.

Hospodaření v lesích a adaptace na změnu klimatu

Nabízí se i další otázky, na které může ekologie lesa poskytnout odpověď: například do jaké míry a kdy nechat v lese prostor spontánní dynamice, která má při správném uchopení potenciál výrazně snížit náklady na pěstební činnost?

V současné situaci určitě musíme mít ve všech vegetačních stupních dostatečné plochy lesa, kde budou chráněné přirozené procesy, tzn. plochy lesa v tzv. bezzásahovém režimu. Je to důležité mimo jiné pro pochopení toho, jaká bude povaha nové dynamické rovnováhy, pokud jí bude dosaženo a po jakých vývojových drahách k ní les dospěje. To však mluvíme o lese v různých typech chráněných území.

Má však cenu nezasahovat i v hospodářském lese? V případě některých vlastníků může mít takové rozhodnutí na určitou dobu smysl. Musí to však být legislativně umožněno a musí být do jisté míry zvládnutý problém přemnožených kopytníků. Dovedeme si představit například situaci, kdy je/byl vlastník po rozsáhlé kalamitě. Pokud bude po určitou dobu nezasahovat a nechá prostor pro přirozenou obnovu lesa, přičemž tento proces bude pečlivě monitorovat, může získat solidní základ pro budoucí adaptovaný les. Díky samovolné obnově dojde k vyselektování jedinců, kteří v té době stanoviště okolo sebe nejlépe zvládají.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Rozhodnutí dále nezasahovat může být například smysluplné i u vlastníka, majícího vůči společnosti závazek posilování některých významných mimoprodukčních funkcí lesa. Může to být stát nebo vlastníci motivovaní vhodně nastavenými dotačními tituly. Pokud tyto subjekty například obhospodařují přestárlé porosty dřeviny, která prozatím nepodléhá snadno velkoplošným rozpadům, může být z hlediska retence uhlíku a podpory biodiverzity jedním z dobrých rozhodnutí i dále nezasahovat.

U prvního příkladu nezasahování v hospodářském lese jsme se nakonec dostali k tomu, že fázi nezasahování vystřídají vhodně zvolené zásahy. V rámci adaptace lesního hospodářství zůstane pravděpodobně většina lesů v režimu určitého typu managementu a půjde zde mimo jiné o to vyhýbat se některým zbytečným, či přímo škodlivým zásahům, které mohou přežívat z dob minulých. Jedná se například o vyřezávání pionýrských dřevin. Jak je rozvedeno v nové knize Ekologie lesa. Jak se les mění a funguje, žádoucí může někdy být například i vynechání, či snížení intenzity prořezávek a optimalizace načasování a intenzity probírek (tedy využití samoprořeďování). Téměř vždy je žádoucí ponechání spodnějších etáží a jejich využití při “výchově” cílových stromů například v doubravách atd.

Z hlediska adaptace na klimatickou změnu má zasahování při současném stavu věcí tu výhodu, že má potenciál převést porost do stavu odolnějšího rychleji než spontánní dynamika. Jedná se například o zvyšování diverzity dřevinného patra a přenos některých vhodných, především geograficky blízkých druhů teplomilnějších dřevin v našich nejteplejších oblastech. Nevýhoda spočívá v tom, že naše rozhodnutí založená na predikcích nemusí být nakonec správná. Predikce se však postupně zpřesňují.

Existují tedy nějaká všeobecně platná pravidla pro zvýšení odolnosti a tedy adaptovanosti lesa? Ano, jedná se o tolik zmiňované zvyšování pestrosti druhového složení lesa a jeho prostorového uspořádání, maximální využití přirozené obnovy a maximální možnou kontinuitu (vzhledem k ekologickým vlastnostem dřevin) lesa - tedy vyhýbání se holosečím. U dřevin jako buk, či jedle se jedná o výběr jednotlivých stromů, či menších skupinek stromů. U dřevin světlomilných se jedná o plochy větší. Jak velké, to zůstává stále otevřenou otázkou. Roli hraje i úživnost stanoviště a tlak býložravé zvěře. Nejčastěji se například u dubu mluví o cca 0,2 ha.

Druhová a prostorová pestrost lesa by měla být realizována jednotlivým smíšením, které má přínos pro omezení šíření problematických druhů jako kůrovec, v kombinaci se smíšením po hloučcích, či skupinách. To umožňuje například zvýšení funkční diverzity půdního prostředí, a tedy zvyšuje množství cest, jakým se k dřevinám dostávají prvky a voda.

Naopak na některé otázky univerzální odpověď neexistuje a závisí na konkrétních podmínkách stanoviště. Například na míře xerotermnosti daného stanoviště závisí optimální struktura porostu ve vazbě na využití vody. Zde se nám ještě konečnou odpověď z “otevřené knihy lesa” vyčíst nepodařilo. Les si tak stále ponechává svá tajemství.

Ostatně bude tomu tak zřejmě vždy. Vždyť zájem o les není pouze vědecký a ekonomický, les je jedním z nejkomplexnějších živoucích útvarů ve vesmíru a v člověku proto přirozeně vyvolává úctu, probouzí klid a dokáže v našem vědomí vykouzlit velmi silné a léčivé pocity tajemna, propojenosti a přesahu. Asi i proto je les odnepaměti v centru pozornosti člověka. I zmiňovaná kniha je plodem určitého druhu této pozornosti. Doufáme, že přinese čtenáři poznatky, které pak například využije při hospodaření, nebo se zvýší jeho údiv a citlivost vůči lesu.

tags: #ekologický #význam #lesa

Oblíbené příspěvky:

• Více o ochraně přírody v Královéhradeckém kraji
• Klimatické změny a Aljaška
• Posekaná tráva v Litoměřicích: Co s ní?
• Příroda Moravské Třebové
• Příroda, včely a člověk, o.p.s.: Podrobný pohled