Ekologicky Významné Lokality ČR: Seznam a Význam

Úkolem projektu je tvorba a plnění Databáze významných geologických lokalit České republiky a zpřístupnění shromážděných dat prostřednictvím veřejných aplikací. Databáze obsahuje záznamy o lokalitách zvláště chráněných, vědecky významných či jinak zajímavých a dokumentačně důležitých. Každý záznam obsahuje podrobnou geologickou charakteristiku lokality, popis lokalizace včetně mapového znázornění, údaje o stupni a důvodu ochrany, popis střetů zájmů, popř. odkazy na literaturu aj.

Databáze představuje jedinečnou, kontinuálně a dlouhodobě vedenou, komplexně strukturovanou a spolehlivou evidenci geologických lokalit, které jsou v rámci ČGS uloženy v centrálním datovém skladu a tím zároveň propojeny s dalšími datovými zdroji České geologické služby. Její odborná náplň je garantována oblastními geology ČGS. Shromážděné údaje jsou využívány pro vědecké účely, vzdělávání, územní plánování, hodnocení území, v ochraně přírody a v neposlední řadě přispívají k vyšší informovanosti veřejnosti a k popularizaci oboru geologie i jednotlivých lokalit.

Na počátku 90. let byl realizován návrh vytvořit evidenci významných geologických lokalit, který předložili Mgr. Vladimír Lysenko (ČGS) a prof. RNDr. Ivo Chlupáč, DrSc.(PřFUK). Registr vznikal v ČGS původně ve formě kartotéky. V letech 1997-2001 byl postupně převáděn do databázové podoby. Od roku 2001 je tato databáze využita v Geografickém informačního systému (GIS) České geologické služby a je postupně doplňována a aktualizována především o informace získané geologickým mapováním v měřítku 1:25 000 a ve spolupráci s dalšími odborníky, nejen z ČGS.

Součástí evropské soustavy Natura 2000 jsou evropsky významné lokality, které by Česká republika měla doplnit o národní seznam. Národní seznamy evropsky významných lokalit existují v každém státě unie. Ten český zahrnuje 1111 lokalit o celkové rozloze 7 96 182 ha (10 % území ČR). Na daných lokalitách žijí vzácní živočichové a rostliny. Než mohl vzniknout ten vůbec první seznam, tak došlo k rozsáhlému odbornému mapování území naší resortní organizací, Agenturou ochrany přírody a krajiny.

Vladimír Dolejský zmínil, že Evropská komise požaduje doplnění seznamu o sedm konkrétních lokalit. Patří mezi ně třeba Labské údolí, Ždánický les nebo Meandry Jihlavy. Právě tyto lokality vyvolávají konflikty se zájmy jiných ministerstev nebo subjektů. Může tam být například naplánována stavba jezů nebo probíhat těžba. Seznam evropsky významných lokalit by měl být doplněn do konce roku, jinak hrozí i zastavení evropských dotací.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Mimo zmiňované lokality byla na seznam navržena také další místa. Jde například o Červené dolíky ve Středočeském kraji, kde se vyskytuje střevíčník pantoflíček, Pražská pole v Ústeckém kraji, která jsou domovem čolka velkého, kuňky obecné a vážky jasnoskvrnné nebo Letiště Medlánky v Jihomoravském kraji, kde sídlí populace sysla obecného.

Pro návštěvníky se zařazením lokality do soustavy Natura 2000 nic nemění. Jediné, co platí je to, že pokud je to evropsky významná lokalita a má být někde v blízkosti realizován záměr, který by mohl mít negativní vliv na lokalitu, tak musí proběhnout hodnocení toho vlivu na danou lokalitu. Ale jinak žádné další omezení pro turisty i hospodařící subjekty, pokud už tam bylo zvláště chráněné území a teď tam přibyla evropsky významná lokalita, tak nevzniká. To by si ten druh musel vyžádat nějaké další podmínky, ale většinou u těch stávajících zvláště chráněných území zůstávaly ty podmínky stejné.“ uvádí Veronika Vilímková.

Evropsky Významné Lokality (EVL)

Evropsky významné lokality (EVL) jsou jedním ze dvou typů chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. Jsou vyhlašovány pro typy přírodních stanovišť přílohy I a druhy přílohy II směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Požadavky směrnice jsou včleněny do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK). Seznam typů přírodních stanovišť a druhů vyskytujících se v České republice, pro které mají být vyhlášeny lokality, je uveden ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 166/2005 Sb. EVL jsou v České republice vyhlašovány formou nařízení vlády prostřednictvím tzv. národního seznamu.

Česká republika informuje o změnách národního seznamu Evropskou komisi prostřednictvím Standardního datového formuláře, která svým prováděcím rozhodnutím lokalitu schválí na evropský seznam lokalit významných pro Společenství. Evropské seznamy jsou přijímány pro jednotlivé biogeografické oblasti. Území České republiky spadá do dvou biogeografických oblastí - kontinentální (96 %) a panonské (4 %, zasahuje do Jihomoravského a Zlínské kraje). Česká veřejnost je informována o přijetí lokalit na evropský seznam prostřednictvím nařízením vlády o evropském seznamu (aktuálně platné nařízení vlády č. 187/2018 Sb.

Směrnice o stanovištích stanovuje 6 letou lhůtu pro zajištění ochrany lokalit zařazených na evropský seznam. ZOPK definuje pro EVL tzv. základní ochranu (§ 45c odst. 2 ZOPK). Je-li to s ohledem na ekologické požadavky předmětů ochrany v daném území nezbytné, je pro jednotlivé lokality stanovena v národním seznamu nutnost zajištění jejich ochrany prostřednictvím zvláště chráněného území (a to buď na části, nebo celém jejím území). Alternativou ochrany formou zvláště chráněného území je uzavření smlouvy o ochraně s vlastníky pozemků (§ 39 ZOPK).

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Pro každou EVL jsou stanovena opatření péče v souhrnech doporučených opatření. V případě překryvu se zvláště chráněným území jsou cíle a nároky na péči o předměty ochrany rovněž přeneseny do plánu či zásad péče daného zvláště chráněného území.

Ekologická Síť v ČR

Ekologická síť je již dlouhodobě nedílnou součástí strategie ochrany přírody a krajiny ve většině vyspělých a v mnoha rozvojových zemích. V České republice je doposud často vnímána jako synonymum územního systému ekologické stability. To je však zúžený pohled. Ekologická síť bývá charakterizována jako soustava dostatečně velkých (reprezentativních) jádrových území („ostrovů“ či „biocenter“, obvykle se zvýšenou biodiverzitou, zejména druhovou bohatostí a rozmanitostí biotopů), vzájemně funkčně propojených cestami (biokoridory) či nášlapnými kameny („stepping stones“, menšími územími, které svým charakterem umožňují dočasný výskyt druhů i mimo jádrová území a umožňují tak jejich přesun krajinou).

Napovídáme tím, že k popisu ekologické sítě v podmínkách ČR využíváme všechny již chráněné použitelné prvky po vyhodnocení jejich účinnosti a péče o ně. Takto vnímaná ekologická síť zahrnuje z většiny také skladebné části navrženého konceptu Celoevropské ekologické sítě (PEEN), a to včetně významné plochy zón zvýšené péče o krajinu.

Na mapce jsou zobrazeny vybrané segmenty ekologické sítě podléhající různým stupňům územní ochrany. Tmavě zelené plochy znázorňují soustavu chráněných území, nadregionální a regionální ÚSES, světle zelené plochy VKP. I když v této analýze nejsou zahrnuty místní úrovně ÚSES, přírodní parky a další segmenty, činí po odstranění překryvů plocha těchto prvků ekologické sítě celkem 43 368 km², tedy cca 55 % území ČR.

Páteří celostně uvažované mnohovrstevné ekologické sítě v České republice zůstává s uplatněním ekostabilizačního přístupu vytvářený ÚSES, významnou složkou je většina částí soustavy chráněných území (ZCHÚ všech kategorií, lokality soustavy Natura 2000), většina VKP, ale i vybrané přírodní parky a liniové i plošné prvky nelesní zeleně (interakční prvky ÚSES).

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

V posledních letech se začíná v ČR při dotváření ekologické sítě uplatňovat bioekologický přístup, reprezentovaný například migračními trasami velkých savců, kdy cílem je propojení izolovaných lokalit výskytu ohrožených druhů a umožnění migrace, disperze a přesunů mezi těmito lokalitami. Reprezentují přístup doposud v praxi v České republice aplikovaný jen dílčím způsobem, založený především na biologických vlastnostech území a minimálních parametrech pro zajištění funkčnosti sítě jako celku, nejen dílčích částí.

Významná část výše uvedených segmentů sítě se vzájemně překrývá a zároveň plní souběžně více funkcí. Často se jedná o území určená k ochraně biodiverzity, přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních a přírodních léčivých zdrojů, ochranné lesy, protierozní prvky nebo rekreační plochy. I proto je nutné síť chápat celostně, protože jen jako ucelená síť vzájemně se podporujících prvků plní veškeré své funkce.

Územní Systém Ekologické Stability Krajiny (ÚSES)

Koncepce územního systému ekologické stability byla vytvořena již v průběhu 70. a 80. let 20. století jako jedna z vůbec prvních koncepcí ekologické sítě na světě. Kombinuje přírodovědecký přístup (biodiverzitu, reprezentativnost, prostorové parametry), na nadregionální úrovni zdokonalený využitím biogeografického členění ČR, byť s jistými aplikačními problémy, s tvorbou kulturní, hospodářsky využívané krajiny, tedy s územně plánovacím přístupem.

Postupně se ÚSES podařilo zakotvit v ZOPK, v procesech územního plánování a komplexních pozemkových úprav. Na území ČR bylo dosud vymezeno přibližně 50 tisíc biocenter a 85 tisíc biokoridorů nadregionálního, regionálního a místního významu na celkové ploše 21 525 km² (z toho nadregionální ÚSES 12 612 km², regionální 5 867 km² a místní 3 046 km²).

ÚSES je jedním z nejsilnějších zákonných nástrojů ochrany přírody a krajiny. Umožňuje na třech v prostoru vhodných měřítcích vytvořit propojenou síť přírodních či přírodě blízkých ekosystémů a pečovat o ni.

Soustava Zvláště Chráněných a Mezinárodně Významných Území

Zřizování chráněných území má v České republice více než stopadesátiletou historii. Podle Ústředního seznamu ochrany přírody, vedeného AOPK ČR, bylo k 31. 12. 2011 v České republice vyhlášeno 2 301 zvláště chráněných území o celkové ploše 12 486 km² a 41 ptačích oblastí o celkové ploše 7 034 km². V národním seznamu je zahrnuto 1 082 evropsky významných lokalit o celkové ploše 7 857 km². Území ZCHÚ překrývají lokality soustavy Natura 2000 ze 61 % (překryvná plocha činí 6 704 km²).

Kromě území začleněných do soustavy Natura 2000 (EVL a PO) se na území České republiky nachází 6 biosférických rezervací UNESCO, 12 mezinárodně významných mokřadů a 75 botanicky významných území. S výjimkou významné části biosférické rezervace Dolní Morava a několika botanicky významných území se všechna tato mezinárodně významná území překrývají se ZCHÚ.

Soustava chráněných území (včetně lokalit soustavy Natura 2000) je ve své současné podobě nejdůležitějším aktivním a konkrétně cíleným nástrojem ochrany biodiverzity v ČR. Její výhodou je definice účelu jednotlivých území, a tím i předpokladu zachování či zlepšení jejich ekosystémových funkcí.

Významné Krajinné Prvky (VKP)

Významné krajinné prvky tvoří plošně nejvýznamnější součást ekologické sítě v ČR. Jde o ekologicky, geomorfologicky či esteticky hodnotné části krajiny utvářející její typický vzhled a přispívající k udržení její stability. Zákon o ochraně přírody za VKP přímo prohlašuje všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy a chrání je před poškozováním a ničením.

VKP prohlášené zákonem zaujímají v současné době v České republice plochu přibližně 30 337 km², z toho VKP lesy tvoří 28 640 km² (cca 37 % rozlohy státu), vodní toky a jejich nivy 1 000 km² (cca 1,3 % rozlohy státu), rašeliniště 193 km² (cca 0,2 % rozlohy státu), jezera a rybníky 500 km² (cca 0,65 % rozlohy státu).

Česká republika by měla doplnit národní seznam evropsky významných lokalit, které jsou spolu s ptačími oblastmi součástí evropské soustavy Natura 2000. K tomuto kroku Česko vyzvala Evropská komise.

Tabulka: Chráněná území v ČR

tags: #ekologicky #významné #lokality #ČR #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Recenze: Evidence odpadu v restauracích
• Historický vývoj klimatu
• Grafy znečištění vod
• Tipy na svatební obřady v Lounech
• Environmentální hluk a jeho vliv