Ekologie: Definice, Zaměření a Úkoly

Ekologie studuje přírodní procesy. Je zřejmé, že Haeckelovo vymezení ekologie není vzdálené dnešnímu pojetí. Nicméně, nebrání použití jiné definice.

Co je to Ekologie?

Definice, zaměření a úkoly ekologie

Ekologie zkoumá soubor všech okolních neživých činitelů, tak ostatní organismy téhož i jiných druhů. E. Haeckel, velký zastánce Darwinovy teorie, počítal v širším smyslu všechny existenční podmínky, "unter Oekologie verstehen wir die gesamte Wissenschaft von den Beziehungen des Organismus zur umgebenden Aussenwelt, wohin wir im weiterem Sinne alle Existenz-Bedingungen rechnen können. Natur...“; Haeckel, 1866, s. 3.

Krátce z historie ekologie

Ekologie studuje společenstva i systémy vzniklé jejich propojením s prostředím. Již od pravěku, kdy se živil ještě jako sběrač a lovec, člověk poznával zákonitosti přírody. Systematické poznávání přírody se rozvíjí se vznikem zemědělství, výrazněji však teprve od 15. až 16. století. V roce 1758 položil K. Linné (1707 - 1778) základy botanické a zoologické systematiky.

Například L. Buffon (1707-1788) a zvláště J. B. Lamarck (1744-1829) si všímali vlivu vnějšího prostředí na organismy. A. Humboldt (1769-1859) studoval příčiny rozšíření rostlinstva na Zemi (pásmovitost a zejména stupňovitost vegetace). Rozvoj ekologie jako vědní disciplíny podstatně urychlil Ch. Darwin (1809-1882), který studoval vzájemné vztahy mezi organismy i působení neživého prostředí.

Již zmíněný E. Haeckel (1866) odvodil z morfologických studií organismů definici ekologie. K. Möbius (1877) použil termín biocenóza pro soubory různých druhů, F. Dahl (1908) zavádí pojem biotop. Diferenciace ekologie je dána částečně odlišnému vývoji ekologie rostlin, živočichů a mikroorganismů. Vedle speciálních odvětví se začala rozvíjet i obecná ekologie.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Ve 20. a 30. letech se ekologie zaměřuje na studium populací, od 30. let se objevují snahy o komplexní studium celých společenstev. S tím zavádí v roce 1935 anglický ekolog A. G. Tansley pojem ekosystém. Představitel sovětské ekologické školy A. N. Sukachev definoval pojem biogeocenóza.

Návaznost a dělení ekologie

Ekologie studuje přírodní procesy.

Ekologické faktory - zdroje a podmínky existence

Vymezení a rozdělení ekologických faktorů

Ekologická valence

Ekologická nika

Hutchinsonův vícerozměrný koncept niky

Základní a realizovaná nika

Nejdůležitější abiotické faktory

Světlo

Teplota

Vlhkost

Atmosférický tlak

Proudění vzduchu

Počasí a podnebí

Oheň

Obsah plynů

Reakce prostředí

Salinita

Obsah minerálních živin

Těžké kovy

Prostředí - komplex faktorů

Biosféra a její členění

Obývaná prostředí

Vodní prostředí a jeho vlastnosti

Půda

Bioindikace

Adaptace

Populace

Vymezení, charakteristika a funkce populace

Vztahy mezi populacemi

Amensalismus a alelopatie

Predace

Parazitismus a patogenie

Komensalismus

Protokooperace a mutualismus

Konkurence (kompetice)

Populační strategie

Potravní vztahy

Biocenóza (Společenstvo)

Základní charakteristika a typy biocenóz

Struktura biocenóz

Druhové bohatství

Dynamika biocenóz

Krátkodobé změny biocenózy

Dlouhodobé změny - sukcese

Klimax

Sukcese živočichů

Zonální a azonální společenstva

Vegetační pásma - zonobiomy

Azonální společenstva - pedobiomy

Azonální společenstva - orobiomy

Ekosystém

Charakteristika ekosystému

Produktivita a produkce

Potravní řetězce

Toky energie a látek

Ekologické pyramidy

Stabilita ekosystému

Důležité ekosystémy a struktura jejich společenstev

Ekosystém les

Ekosystém louka

Ekosystém pole a agroekosystém

Ekosystém rybník

Ekosystém řeka

Srovnání přirozeného a antropogenního ekosystému

Ekologie ve vztahu ke krajině

Krajina jako pojem

Krajina jako předmět studia

Vznik krajinné ekologie jako transdisciplinární vědy

Struktura krajiny

Složky a prvky krajiny

Přírodní krajinotvorné faktory

Přírodní krajinotvorné procesy

Ekosystémy a geosystémy

Krajina jako autoregulační systém, homeostáza krajiny

Struktura krajiny jako geosystému

Vertikální a horizontální struktura krajiny

Hierarchie krajinných jednotek

Primární, sekundární a terciární struktura krajiny (hledisko geneze)

Individuální a typologické znaky krajiny

Hierarchie biogeografického členění geobiocenologické školy

Biogeografická podprovincie

Biogeografický region (bioregion)

Biochora

Skupina typů geobiocénů

Vegetační stupně ČR

Zastoupení vegetačních stupňů v bioregionech ČR

Historický vývoj krajiny a vliv člověka na krajinu

Eneolit (3200-2000 let př.n.l)

V době bronzové (2200-750 let př.n.l)

V době železné (750 let př.n.l po přelom letopočtu)

V raném středověku (500-1000 n.l.)

Velká středověká kolonizace ve 13. a 14. stol.

Renesance (1500-1620)

Baroko (1650-1780)

Osvícenství (asi 1780-1814)

Průmyslová revoluce

20. století (mezi roky 1914-1939)

20 století (po skončení II. světové války až po komunismus v krajině)

Introdukce a invazní druhy

Ochrana přírody a krajiny v ČR

Historie ochrany přírody v ČR

Zákonná ochrana přírody

Obecná ochrana přírody

Zvláště chráněná území

Národní parky

Chráněné krajinné oblasti

Národní přírodní rezervace

Národní přírodní památky

Přírodní rezervace

Přírodní památky

Soustava NATURA 2000

Ochrana druhů

Literatura

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #zákon #nahrazeni #makroklimatu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Možnosti ekologického vytápění
• Ochrana přírody v ČR
• Volná místa v odpadovém hospodářství
• Opatření pro adaptaci budov
• Kurz přežití v přírodě